(17.30 hodin)
(pokračuje Bárta)
Já považuji za zásadní připomenout v konkrétních věcech, jak málo Česká republika a občané České republiky věnují pozornost tomu, co se děje v zahraničí. Koneckonců i z toho, že v řadě seriózních médií se nesetkáváme s více než jednou stránkou ohledně zahraniční politiky, je jasně patrné, že zahraniční politika je něco, co většinu veřejnosti nezajímá. A o to více chápu i nepozornost v tomto sále, že tomuto tématu nevěnujeme pozornost. Prostě to, jestli Řecko zkrachuje, nebo ne, to, jak Evropská unie jedná s Řeckem, resp. jak škemrá o to, aby Řecko zůstalo a mělo dál euro, to, aby Řecko nezkrachovalo, to všechno je jaksi pro nás velmi vzdálené a nezajímá nás to. Přesto je to věc, která je zcela kruciální pro to, abychom pochopili potenci, schopnost Evropské unie býti dobrými hospodáři, býti tvrdými a hospodárnými ekonomy, kteří v momentu, kdy kupř. řecká ekonomika zcela zjevně už dnes není schopna splácet své závazky a nebude schopna tyto závazky splácet, dále Evropská unie provádí spíše oživování oné řecké mrtvoly místo toho, aby se postavila čelem ke stavu, který řecká ekonomika jednoznačně vykazuje.
Pokládám zásadní otázku, a vím, že na ni nedostanu odpověď, jestli toto nezodpovědné zadlužování našich dětí nesouvisí spíš s tím, že tady v brzkých dnech, týdnech má Evropská unie zásadním způsobem rozhodnout o tom, kolik dál peněz z Evropy poteče do České republiky. Já si velmi dobře pamatuji na ty debaty, které se vedly v souvislosti s Evropou už loni. Jestli náhodou v některé kontrolní zprávě a jestli některá míra opatření z Evropy prostě není v kontextu této smlouvy na nás takovým strašákem, který možná zásadním způsobem na základě chyb předchozích vlád - a mimochodem nejenom předchozích vlád, ale i současných krajských vlád - náhodou nás nedostane do stavu, kdy ony investované peníze z unie budeme ještě muset velmi intenzivně vracet, a tak vedle těch 350 nebo možná 400 mld., o které se tady jedná, jestli je jednou nezaplatíme, není to jakési vytloukání klínu klínem, o tom, jestli nyní náhodou ty miliardy dostaneme a unie přimhouří oči nad tím, jak špatně se tady s penězi Evropské unie hospodaří.
V tomto kontextu si myslím, že by bylo správné připomenout bývalou koaliční smlouvu a dnes kus papíru, který už nikdo nerespektuje, že tady byla velká vůle se věnovat zahraniční politice s tím, že pokud by mělo dojít k rozšíření závazků České republiky vůči Evropské unii, že se tak stane jedině na základě referenda. Já chápu, že nyní při síle TOP 09 ve vládě Petra Nečase je velmi obtížné se s tímto původním mravním závazkem referenda vyrovnat, nicméně o to více je správné tuhle tezi koaliční smlouvy připomenout a připomenout i to, že vymlouvání se na to, že onen odstavec, skoro jsem slyšel z úst pana ministra odstaveček, se vlastně České republiky vůbec nedotýká, a bezesporu v brzkých minutách uslyšíme obhajobu toho, že to vůbec není žádný závazek, že se to přece týká jenom těch, kteří v současné době euro mají. Ale to, jaký to má závazek pro budoucnost z hlediska právě onoho přijímání eura, bude ambici poněkud zastírat.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď bych požádal pana poslance Viktora Paggia, pomalu posledního, takže začnu pomalu gongovat. Já jenom připomenu, že... Ještě se hlásí. Prosím, můžete mluvit.
Poslanec Viktor Paggio: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já už jsem k tomuto tématu vůbec nechtěl vystupovat, protože myslím, že jsme se k tomu vyjadřovali celkem extenzivně při posledním projednávání, ale vzhledem k tomu, co tady slyším, a že se do té debaty vracíme, tak se do ní vrátím s mými předřečníky a znovu zopakuji některá základní fakta.
Ještě to jenom uvodím. Já nejsem ani eurofil ani euroskeptik. Myslím, že bychom se měli dívat na evropské záležitosti bez hněvu a zášti, sine ira et studio, prostě je studovat, racionálně se na ně dívat, a mám pocit, že to moji předřečníci neudělali.
Nejdřív k číslům. Tady opět zní těch 310 mld. Já bych rád připomněl, že pokud bychom zítra přijali euro, pak bychom během pěti let museli splatit zhruba 32 mld. korun a dodat závazky za zhruba 250 mld. korun. Podle vládní analýzy bychom až po dlouhých dvanácti letech splatili zhruba 40 mld. a měli povinnost v případě nutnosti dodat až 310 mld. To znamená to číslo, se kterým se tu pracuje, oněch 350 nebo 340 mld., číslo, se kterým pracují odpůrci ratifikace, je tedy číslo, které míchá splacené prostředky i závazky, a číslo, které by platilo až dvanáct let po vstupu do eurozóny, ve které nejsme, takže považuji za velmi nekorektní s ním nakládat a strašit s ním lidi.
O čem hlasujeme? Nehlasujeme o vstupu do ESM. Dokonce ani nehlasujeme o vzniku ESM, protože ESM vznikne tak jako tak. Jediné, o čem hlasujeme, je legalizace vzniku ESM v Lisabonské smlouvě. Toť vše. Znovu opakuji a zdůrazňuji: nehlasujeme o vzniku ESM. Dovolím si přečíst ten text, který - pokud ho tedy odsouhlasíme - půjde do Lisabonské smlouvy: "Členské státy, jejichž měnou je euro, mohou zavést mechanismus stability, který bude aktivován v případech, kdy to bude nezbytné k zajištění stability eurozóny jako celku. Poskytnutí jakékoli požadované finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu bude podléhat přísné podmíněnosti." Toť vše.
Jde to i bez té legalizace, jde to i bez toho oslího můstku. To jsme koneckonců viděli v případě fiskálního kompaktu. Ten nebyl navázán na ty zakládající smlouvy a my jsme to tu kritizovali. Tak teď naši evropští partneři jsou v problémech, chtějí si vytvořit stabilizační mechanismus. Oni si ho vytvoří tak jako tak, my jim v tom nezabráníme. Podle mě bychom to ani neměli zkoušet. Proč bychom jim proboha házeli klacky pod nohy a nenechali je pozměnit Lisabonskou smlouvu, když nejsme členy eurozóny, když se nás to ještě netýká?
Katka Klasnová tady mluvila o tom, abychom nebyli farizejští. Já naprosto souhlasím, už se o tom mluví mnoho a mnoho měsíců a já jsem neslyšel od Věcí veřejných slovo vzdoru. Slyším ho až teď. Proč Věci veřejné nevystupovaly proti této smlouvě během těch dlouhých měsíců, kdy se to projednávalo a kdy se dávaly premiérovi pozice, kdy se jezdilo do Bruselu? To je farizejství.
Poslední poznámka. Když jsem vcházel do Poslanecké sněmovny, tak jsem se tam bavil s mladíky z hnutí Reformy.cz, možná jste také dostali od nich ten leták, ten strašicí leták. Ten pracuje s jedním černým a mylným scénářem. Ten scénář je následující. Pokud to tu odsouhlasíme, Česká republika bude proti své vůli nucena, vtlačena do eurozóny a zároveň bude muset uhradit svůj příspěvek do ESM. Kromě toho, že to celé je naprosto nesmyslná konstrukce, tak se podívejme na ty dva základní scénáře, které jsou neprávem směšovány, a chybně směšovány.
Za prvé, dobrovolný vstup. Pokud se Česká republika rozhodne vstoupit do eurozóny za šest, osm let - teď abstrahuji od toho, jak to uděláme, jestli referendem, nebo jinak, já jsem samozřejmě pro referendum - pokud se rozhodne vstoupit do eurozóny, pak bude muset přijmout i evropský stabilizační mechanismus. Samozřejmě. ***