(12.30 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Naopak, co jako nevidíte, nebo se bojíte, že až to praskne, že by to nebylo pro vás příjemné, je, že hrozí, a to naprosto reálně hrozí, že bude výpadek v příjmech z Evropské unie. Celá řada programů byla zastavena, pozastavena, a jestliže v příštím roce ten výpadek těchto příjmů bude v řádu desítek miliard korun, když k tomu přičtu výpadek z důvodu záporného hospodářského růstu, tak se dostáváme k číslům, že každá šestá pátá koruna ve státním rozpočtu vlastně nemusí být. Takže to je ono úsloví moudrého rabiho - všechno je jinak. S tímhle jdeme do Evropy? Tohle má být základ plnění konvergenčního programu? Já se obávám, že nikoli.
Poslední, čtvrtá poznámka, abych uvolnil řečniště dalším čekatelům.
Co mi tady chybí, a už dlouhodobě, je alternativní pohled na rozpočtovou politiku jak ve funkci konsolidace veřejných financí, tak ve funkci aktivního nástroje hospodářské politiky. Už myslím Jiří Paroubek tady zmínil, že ta oblast příjmových opatření je podceňována a je nahlížena z evropského pohledu poněkud bizarním způsobem. Nejdříve se říkalo, že žádné daňové příjmy se zvyšovat nebudou, že tax revenue je oblast, která je nedotknutelná, je svátost, a tato vláda vznikla na základě nezvyšování daní. Pak se uznalo, že daně se zvyšovat mohou, ale zvyšují se tam, kde se ty ovečky dají lépe stříhat, tedy DPH, korporátní daň, majetkové daně, bankovní daně - to padá pod stůl, to vás nezajímá.
A zbývá nám, jak je v jednom známém filmu, širočinou zásek. Nevím, jestli jako v tom filmu bude pan ministr zpívat "sek sem, sek sem", ale občany asi tento způsob rozpočtové konsolidace nepotěší, a domnívám se, že by bylo tragické, kdyby ani dnes nám nebylo řečeno, že v návrzích krizového plánu, na kterém se údajně pracuje, bude použita jiná filozofie, že nebude ve stejné logice "sek sem, sek sem", a zvyšovat nepřímé daně, tedy drbat ty nebohé poplatníky, tedy spotřebitele.
Oč by mělo jít v těch alternativních pohledech - tři jednoduché body.
Za prvé - jestliže jste zpatlali příslušné strukturální reformy, že jsou příliš nákladné a dochází k časové koincidenci s velkou krizí, s velkou recesí, no tak ty reformy odložte! Já teď neřeším systémovou kvalitu, ale minimálně jsou nákladné. A v příštím roce a v přespříštím roce tyto náklady platit je nerozumné, ať už se jedná o daňovou reformu, nebo o důchodovou reformu. Pokud jde mimochodem - u té daňové reformy ještě jedna pikanterie k tomu senátnímu návrhu. Víte, tam se odehrál zvláštní obchod. Nastavení toho hazardu, no prosím, nějak se to muselo vydiskutovat, ale údajně prý se to zobchodovalo za to, že se odloží daňová reforma. Já možná neumím číst, ale myslím, že to nebyl ten samý týden, ale minimálně ten samý měsíc, kdy pak ministr vzkázal do Senátu s humorem sobě vlastním: "Tak si ten termín zkraťte, já dám po Novém roce do Senátu takovouhle malinkatou novelu, ten termín tam zase vrátím zpátky, a vy si můžete, protože my to samozřejmě prohlasujeme." Takže někdo koupil vagon prázdného vzduchu - dobře, prosím. Ale takovýmhle způsobem se bavit o strukturálních reformách, o tom, kdy co v jakých nákladech naběhne, no, takhle tedy ne. Takhle tedy ne.
A poslední tedy ještě jedna věc. Pořád nám z toho vypadává rozvojová oblast, udržitelný rozvoj. Myslím si, že nedosáhneme rozvoje pouze dietou. Je třeba také investovat. A máme představu, z jakých zdrojů - ať už jsou to vládní kapitálové výdaje, nebo motivace soukromého sektoru k investování, jak toho chceme dosáhnout, a v těch objemech, abychom se nejenom na základě zahraniční poptávky, ale i domácí poptávky z toho dokázali vyhrabat?
Čili já se obávám, že nejen že tady dneska tady učiníme jakýsi tragikomický krok, že schválíme něco, čemu tady nikdo nevěří, ale že máme nakročeno k tomu, aby ta jarní novela státního rozpočtu byla podobně rituální, podobně bezobsažná, a že když už chceme revidovat státní rozpočet, tak nejdřív zrevidujme naše myšlení. Zejména naše myšlení v hospodářské oblasti.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců klubu KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec David Rath. Nejdříve ale ještě faktická - pan poslanec Bauer.
Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, milé dámy a pánové, pouze pro stenozáznam: V hlasování číslo 160 hlasoval jsem pro, na sjetině mám proti. Nezpochybňuji hlasování. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. A dávám slovo panu poslanci Rathovi. Prosím, pane poslanče.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, já jsem nejdříve vůbec přemýšlel, jestli má nějaký význam, nějakou cenu vystupovat k návrhu státního rozpočtu, který sám předkladatel označil jako chybný, nepravdivý a vlastně virtuální.
Pan ministr financí - a to myslím, že je v historii České republiky snad poprvé, kdy předkladatel určitého zákona, a tak důležitého zákona, jako je státní rozpočet, sem předstupuje před Sněmovnu a říká: "Hlasujte pro materiál, který je virtuální, vůbec neodpovídá ekonomické realitě ani v Čechách, ani ve světě, já to vím jako ministr financí, říkám vám to tady a zhruba tak za dva tři měsíce vám přinesu něco jiného." Připadá vám ta situace absurdní? Mně ano. Protože nikdy v minulosti tady žádný ministr financí a žádná vláda nepřišla s rozpočtem, který by označila vlastně za nesmyslný, virtuální, nepravdivý, a s klidem pro něj hlasovala.
V těch minulých rozpočtech aspoň si tato vláda a tento pan ministr financí, tedy pan ministr financí Kalousek, alespoň hráli a předstírali, že to, co sem přinášejí, tak tomu věří. Samozřejmě víme, jaká pak byla realita. Vzpomeňme na rozpočet, kdy tady pan ministr financí hřímal o tom, že maximální deficit bude někde kolem 35 miliard, a realita byla asi o sto miliard vyšší. A když jsme mu tady od tohoto pultíku tehdy říkali "pane ministře financí, váš předpokládaný růst, který v tom rozpočtu máte, růst hospodářství, je nereálný, ten bude úplně jiný, čili vy jste si nadhodnotili příjmovou stránku rozpočtu, aby vypadalo dobře, že máte nízký deficit, to neudržíte", tak on tady od tohoto pultíku hřímal, že prostě to tak bude a že se všichni na tom shodují a že žádná krize nám nehrozí a žádný propad růstu hospodářství nám nehrozí. Za pár měsíců všichni viděli, jaká je realita.
Ovšem toto nebrání tomu, aby různé instituce dávaly našemu ministru financí různé světové ceny, asi pravděpodobně čím nesmyslnější a nepravdivější rozpočet přinášíte do Sněmovny a schvalujete, tím jste větší kofr v oblasti ministrů financí, protože všude ve světě se ministři financí snaží nějakým způsobem reagovat tím rozpočtem na realitu a pomocí toho rozpočtu aspoň ovlivňovat hospodářství v dané zemi. Nikolivěk tak u nás. Tady se něco přinese, co je úplně od reality na hony vzdálené, a v horším případě se tváříme, že je to v pořádku. Teď už jsme se posunuli tam, že i sám ministr financí říká, že jsou to nesmyslná čísla a že přinese za pár měsíců jiná. To je jeden rozměr.
Druhý rozměr je, co vlastně od rozpočtu očekáváme. Kupodivu vláda už méně hovoří o tom, že jsou vládou rozpočtové odpovědnosti. Ono se o tom hovoří těžko, když každý rok vám narůstá státní dluh jako pověstné těsto v pohádce Hrnečku, vař. Zjevně tato vláda zapomněla to kouzelné slovíčko hrnečku, dost!, aby ten dluh přestal přerůstat jaksi nejenom okraje toho hrnečku, ale valit se do světnice a ze světnice okny ven. Protože skutečně za této vlády, která sama sebe označila vládou rozpočtové odpovědnosti, jako svůj největší úkol si dala boj proti zadlužování České republiky a boj proti dluhům, tak najednou zjišťujeme, že za této vlády se dluhy České republiky extrémně zvyšují. V době, kdy vláda Českou republiku přebírala, tvořily podstatně menší procento hrubého domácího produktu, než tvoří dnes. Čili dluh České republiky a zadluženost za této vlády a činností této vlády stoupá. ***