(11.10 hodin)
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, členové vlády, dámy a pánové, klasik říká, že právo je vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon. Jistě je možné, že takový zákon bude přijat. Jen bych prosil, abychom se drželi Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod, abychom neposunuli naši demokratickou společnost mimo principy právního státu. Doufám, že nikdo nebude odebrán svému soudci a že ti, kteří budou posuzovat některé věci, budou mít tolik odvahy a schopnosti, aby něčemu takovému nezabránili. Byl bych rád, aby tady nebyli občané první a druhé kategorie a abychom zůstali rovni před zákonem.
Ostatní připomínky k tomuto návrhu zákona v prvním čtení přednesou poslanci našeho klubu. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla faktická poznámka. Nyní se ujme první řečník slova, a je to pan poslanec Miroslav Grebeníček. Po něm je přihlášena paní poslankyně Marta Semelová.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, mistrování historie prostřednictvím zákonů není po listopadu 1989 něčím neobvyklým. Co šokuje nejen odbornou veřejnost, ale i soudně myslící neodborníky, je zejména skutečnost, že mnozí poslanci a senátoři přistupují k naší národní minulosti tržně. A tak mě nějak nepřekvapuje, že i návrh zákona o tzv. protikomunistickém odboji je jen dalším pokusem zprivatizovat historii.
Názor, že politická moc a její interpretace našich národních dějin je volně obchodovatelným zbožím, které podléhá přirozeným zákonům trhu a ne ústavě jako nejvyššímu zákonu demokratické společnosti, jsem ovšem nucen kategoricky odmítnout, a to především proto, že předkládaná konstrukce tzv. zákona o protikomunistickém odboji a s ní spojená zcela nekritická, stranická, ideologická a politická adorace teroristických aktů minulosti nemá žádnou oporu ani v realitě a mezinárodněprávních normách minulosti, ani v právním řádu a v mezinárodních závazcích České republiky v přítomnosti. Tato konstrukce se zřetelně dostává do rozporu s principy právního státu. Nekritickou ideologickou adorací a obhajobou teroru a vražd a přehlížením obětí a společenských důsledků individuálního a skupinového teroru působí návodným a podněcujícím způsobem ve vztahu k přítomnosti a budoucnosti.
(Poslanci vládní koalice opouštějí sál.)
Ano, je tu zájem prokazatelné a nesporné individuální a skupinové akty teroru a vražd včetně vražd civilistů v období let 1948 až 1989 zpětně označit a zákonem uznat jako akty válečného teroru a jako vraždy vojenského nepřítele. Je tu také licoměrný zájem přiznat zákonem individuálně a skupinově působícím teroristům a pachatelům vražd postavení sil válčícího subjektu či statut válečných veteránů. Jde prý jen o morální zadostiučinění pro některé naše spoluobčany. "Hovořit o tom, že se jedná pouze o morální ocenění," tvrdí ovšem předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu Anděla Dvořáková, "je v podstatě lež." Má pravdu, neboť přiznání statutu válečného veterána má i svůj finanční rozměr. Jde například o příspěvek na lázně, rekreaci, pobyt v domově důchodců a řadu dalších, velmi lukrativních výhod.
Za hlavní problém považuje však předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu to, že jde "o nespravedlivé posuzování skutečnosti nebo statečnosti druhého odboje a nadřazování tzv. třetího odboje". S tím souhlasím. Vždyť brzy po nástupu Václava Havla k moci byla přece zrušena československá vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců. Následovala omluva sudetoněmeckým Němcům, přestože je nezvratným faktem, že naprostá většina z nich ochotně sehrála úlohu páté kolony a zůstala věrna Hitlerovi až do konce druhé světové války. A jestliže předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová se podle toho, co citovala média, mohla bez odporu většiny médií a politiků vyjádřit pochvalně k vyznamenání teroristy, antisemity a spojence nacistů Stepana Bandery, je to vskutku příznačné. Od toho už nemusí být daleko k ocenění pohlavárů třetí říše za boj proti židobolševismu. A o tom, že stržení pomníku člověka, který zahynul v boji proti fašismu, je projevem politické patologie bez ohledu na to, že tento člověk byl komunista, nehodlám už vůbec polemizovat.
Ano, po listopadu 1989 se začalo mluvit a psát o tzv. třetím odboji, který měl údajně navazovat na tradici prvního a druhého odboje. První a druhý odboj byly ovšem vedeny ve válečné době, kdy šlo o znovuvytvoření a znovuobnovení Československé republiky. To však zdaleka neplatí o tzv. třetím odboji, jehož aktéři bojovali v době hlubokého míru, v době existence suverénního státu uznávaného všemi demokratickými státy světa. Tuto legitimitu však tzv. třetí odboj neměl. Navíc působil převážně metodami individuálního teroru, což se u naprosté většiny českého národa setkávalo s velkým odporem.
Ne, ne, aktéři tzv. třetího odboje nebyli typickými příslušníky českého národa. Navíc to často byli dobrodruzi na hranici dospělosti. Měli by tedy pro svoji činnost najít vhodnější název, který by přesněji vyjadřoval jejich svéráznou aktivitu a zbytečně nemátl českou veřejnost.
Účelová konstrukce válečného stavu a výslovné adorace některých aktů teroru ignoruje totiž skutečný právní stav podle platného mezinárodního práva a naráží nejen na faktickou absenci znaků války, ale také na skutečnost, že ani obě podle předkladatelů konstruované válčící strany a jejich spojenci, ani další členské státy Organizace spojených národů se v průběhu navrhovateli konstruované hypotetické války nechovaly jako strany ve válce a jako strany uznávající de facto, či dokonce de iure existenci válečného stavu. Ne, Evropa a Československá republika nebyly po pádu německé říše ve válečném stavu. Hledaly cestu k překonání toho, co vedlo k první a druhé světové válce.
"Byl jsem u speciální jednotky," vzpomíná Josef Mašín na své působení v americké armádě, "kde byli Češi, Slováci, Poláci, a měli jsme v případě třetí světové války operovat za nepřátelskými liniemi. Zavázali jsme se na pět let. Strávili jsme je v armádě očekáváním války. V roce 1956 přišlo velké zklamání. Začala revoluce v Maďarsku a my mysleli" - cituji stále Josefa Mašína - "že Spojené státy americké a Západ vůbec se Maďarů zastanou. Pochopili jsme však že k žádnému konfliktu nedojde, všem status quo vyhovoval. Tak jsme se rozhodli, že po skončení závazku z armády odejdeme." K tomu pak ještě lakonicky dodal: "Všichni jsme tam ztratili iluze." ***