Neautorizováno !

(16.30 hodin)
(pokračuje Bratský)

Horší už je jen Kypr. Z programu na rok 2004 jsme např. dokázali vyčerpat jen 21 %. Na vině jsou především Ministerstvo financí a Ministerstvo místního rozvoje, která čerpání koordinují, nebo by měla koordinovat. Na vině je i právní prostředí v České republice a komplikované byrokratické postupy i překážky, na jejichž vztyčování za posledních osm let u moci levicová vládní administrativa mocně zapracovala. Za vše hovoří dvě věty, které přinesly Hospodářské noviny minulý týden: Byrokracie, kterou musí projít čeští žadatelé o dotace, je větší než v ostatních zemích. Podmínky jsme si ale vymysleli sami, nediktuje nám je Brusel. Konec citace. - To prosím není redakční komentář proti vládě naladěného novináře, ale slova pana Gregera, který pracoval přímo na zastoupení Evropské komise v Praze.

Dále cituji pana Marka z Palackého univerzity, který v článku v Hospodářských novinách ze dne 8. 3. 2006 uvedl doslova: Státní instituce však nedokáží včas uzavírat smlouvy s úspěšnými žadateli. Ještě větší zdržení nastává, když mají státní úřady vyúčtovat peníze za dokončené projekty bruselským úředníkům. Zahraniční experti nám radí, abychom zjednodušili mechanismus, jak dostat peníze z Bruselu. Nefunguje komunikace mezi ministerstvy, vysvětluje pan Marek. Ukázal to program rozvoje lidských zdrojů, který využívá pětinu z 1,5 miliardy eur přidělených na léta 2004 až 2006. Mají ho využívat čtyři ministerstva - práce, školství, životního prostředí a průmyslu. Nedokážou se ale domluvit na společné přípravě projektů. Při dotacích do školství komplikuje situaci Ministerstvo financí, které zakazuje, aby se do projektu středních škol zapojily soukromé firmy. Tato praxe je přitom v ostatních zemích, vážení kolegové, běžná. Schvalování projektů navíc zatěžuje nadměrná byrokracie. Dnes se připravujeme na sedm prvních a posledních let v Evropské unii, které budou pro nás zajímavá. Byla by obrovská škoda této šance nevyužít, vysvětluje politolog Marek v Hospodářských novinách.

Já budu číst dál. Zástupcům krajů vadí, že jim vládní návrh přidělil jen 12 % z evropských 775 miliard, a žádají nejméně pětinu. Jednal jsem s ministrem Martínkem, ať vláda přehodnotí současný návrh operačních programů - potvrzuje Petr Gandalovič. Jedním z důvodů naší nízké úspěšnosti je možná i to, že na rozdíl od nejúspěšnějšího Estonska, které čerpá především na projekty v oblasti vzdělávání, vědy a výzkumu, naše vláda sice slovně těmto oblastem přisuzuje prioritu, ale snaží se přitom čerpané peníze vrazit spíše do betonu. Do různých staveb. Ne že by nové dálnice, mosty či domovy seniorů nebyly důležité, ale budoucí prosperita vzejde zejména z toho, kolik investujeme dnes do vzdělání.

Opět budu citovat Lenku Zlámalovou z mých oblíbených Hospodářských novin ze stejného dne, shodou okolností 8. března. Lepší školy, prvotřídní vědu, vlídnější domovy důchodců, pohodlnější silnice. Jsou čeští starostové a podnikatelé méně aktivní a schopní než estonští? Ne. Potíž je s vládními politiky. Oni a nikoliv tradičně kritizovaní bruselští byrokraté nastavili pravidla tak, že se k nám peníze nehrnou. Uchazeč o dotace musí překonat víc překážek než Slovinec či Estonec. Druhým problémem jsou priority, které se politici rozhodli platit. Dali přednost investicím do betonu před znalostmi. Postavit dálnici trvá déle než zaplatit novou knihovnu či studijní místa na univerzitě. Estonci mají na kontech mnohem více, protože žádají hlavně peníze na vzdělání. I dálnice se ale dají platit chytřeji. Nikoli si říci o peníze až v době, kdy na novou silnici vyjedou auta. Slovinci si stavby rozdělí na úseky a každý si nechají z Bruselu okamžitě proplatit. My naopak kvůli dálnicím počítáme rozpočet do hlubokých schodků. Z dluhů pak platíme vysoké úroky. Jen letos 43 miliard. Draze si půjčit ve chvíli, kdy je někdo jiný ochoten investic zaplatit, postrádá logiku. Zbytečná ministerská razítka potřebná na každý projekt nás okrádají o miliardy. Tolik Lenka Zlámalová v Hospodářských novinách.

Toto jsou tedy důvody, pro které nemohu být spokojen s odpovědí pana ministra na mou interpelaci. Zejména ve světle posledního vývoje událostí na tomto evropském poli musím navrhnout Sněmovně, aby vyslovila nesouhlas s odpovědí pana ministra na mou interpelaci. Já jsem totiž v odpovědi očekával, že pan ministr nemusí dát za pravdu mým názorům, ale že minimálně potvrdí snahu vlády něco ze situací řešit do konce března, naději, že si na některé z miliard z Evropské unie budeme moci ještě v dalších letech sáhnout. Tuto naději jsem bohužel v odpovědi pana ministra nikde neobjevil.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji a ptám se, zda se někdo další hlásí do rozpravy. Pokud se již nikdo nehlásí, rozpravu končím. Všechny vás odhlásím a prosím, abyste se přihlásili svými kartami. Zároveň se snažím přivolat naše kolegy, kteří jsou v předsálí.

Oznamuji, že hlasování o návrhu pana poslance Bratského zahájím za dvě minuty, tedy v 16.38 hodin, bude-li nás dost.

Kolegyně a kolegové, říkala jsem, že přistoupíme k hlasování v 16.38 hodin. Musím vám něco sdělit. Upozornil mě pracovník Kanceláře Sněmovny, že zřejmě v okamžiku, kdy jsem vás všechny odhlašovala, zmáčkla jsem i tlačítko zahájení hlasování. Jakési hlasování tedy proběhlo, je to hlasování pořadové číslo 362. Říkám to pro stenozáznam - toto hlasování je zmatečné, nebylo o ničem.

Je nás třicet. Kolegyně a kolegové, tuto situaci vyřešíme jako v jiných případech, kdy jednáme o písemných interpelacích. S vaším souhlasem přerušuji projednávání tohoto bodu před hlasováním o usnesení, které navrhl pan poslanec Bratský, s tím, že hlasovat o tomto usnesení budeme zítra ráno.

Další písemnou interpelací je interpelace pana poslance Petra Bratského, který interpeloval ministra zdravotnictví pana Davida Ratha ve věci hrazení studia za náměstky ministra zdravotnictví ze státních prostředků. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 1265.

Pro upřesnění, ačkoli to už pan poslanec zmiňoval, ale jistě nevěděl, že skutečně je pan ministr zdravotnictví řádně omluven z tohoto bodu, tedy z bloku projednávání písemných interpelací, sděluji to proto nyní.

Otevírám rozpravu a pan poslanec Bratský má slovo.

Poslanec Petr Bratský: Děkuji, paní předsedající. Opět jenom povzdech na začátek. Před týdnem zde pan ministr byl, seděl, omluven nebyl. Interpelace mohla do sedmé hodiny večer s klidem proběhnout. Dnes je omluven, přitom věděl, že interpelace bude.

***