(16.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu, do které nemám ale žádnou písemnou přihlášku. Ptám se tedy, jestli má někdo zájem v obecné rozpravě vystoupit. Nevidím žádnou přihlášku.
Poprosím kolegy z ODS, jestli by se ztišili, abychom se vnímali.
Pokud nikdo přihlášku nemá, obecnou rozpravu uzavírám. Končím ji, protože nemáme žádný návrh na hlasování v obecné rozpravě.
Zahajuji podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy také žádnou přihlášku nemám a ptám se, jestli má někdo zájem vystoupit v podrobné rozpravě k tomuto návrhu zákona. Také nikoho nevidím, proto končím i podrobnou rozpravu.
Ptám se, jestli má zástupce navrhovatelů pan kolega Sehoř zájem vystoupit, nebo pan zpravodaj. Ani jeden nemá zájem vystoupit se závěrečným slovem k tomuto bodu. Končím druhé čtení tohoto návrhu vzhledem k tomu, že nemáme žádný návrh, který může být ve druhém čtení hlasováním projednán. A upozorňuji, že nedávám gong, protože není žádné hlasování.
Vzhledem k tomu, že jsme tento bod ukončili, vrátíme se k přerušenému bodu
78.
Odpovědi na písemné interpelace
Nyní se budeme zabývat písemnou interpelací, kterou byla interpelována paní ministryně zdravotnictví Marie Součková, která odpověděla na interpelaci poslance místopředsedy Ivana Langera ve věci vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 374. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk č. 144.
Prosím pana místopředsedu Ivana Langera, aby uvedl svou interpelaci, pokud má zájem. Zároveň, než přistoupí k mikrofonu, bych požádal opravdu všechny poslance, aby své osobní rozhovory vedli mimo tuto sněmovnu a sledovali jednání. Písemná interpelace je ústavní institut a je třeba, abychom respektovali jeden druhého. Ještě počkám, až se zklidní sněmovna. Nebudu požadovat po panu kolegu Langerovi, aby uklidnil své kolegy z poslaneckého klubu, ani nikoho jiného. Děkuji vám.
Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, je mi líto, že vás musím obtěžovat projednáváním této písemné interpelace ve věci, která na první pohled je úsměvná a bagatelní, neboť se jedná o tzv. koblihovou vyhlášku, která už sama o sobě ve svém názvu vyluzuje spíše úsměv na rtu než cokoliv jiného, nicméně podíváte-li se do důsledků, co tato právní norma vydaná Ministerstvem zdravotnictví přináší pro život nejenom spotřebitelů, ale zejména také výrobců a prodejců pečiva, potom se obávám, že vám úsměv na rtech ztuhne v grimasu, která má spíše podobu bolestného šklebu či něčeho takového podobného. O co jde?
Dne 22. října jsem se obrátil na paní ministryni zdravotnictví ve věci vydání této, jak říkám, koblihové vyhlášky. Dostal jsem odpověď od paní ministryně, kterou považuji za nevyhovující, neboť tato odpověď se opírá téměř výhradně a pouze o obecná tvrzení, která nejsou podepřena žádnou konkrétní statistikou, která by obsahovala údaje o tom, v kolika případech skutečně došlo k újmě na zdraví způsobené kontaminacemi potravin.
V mé interpelaci jsem se výslovně dotazoval na to, zda jsou ministerstvu k dispozici nějaké konkrétní statistické údaje o tom, kolik osob skutečně v minulosti onemocnělo v důsledku konzumace takovýchto potravin. Odpověď paní ministryně neobsahuje ale ani jeden statistický údaj a odvolává se pouze na - cituji: "odborné znalosti mikrobiologie potravin a vlastnosti potravin", aniž by tyto znalosti blíže specifikovala. Jinými slovy Ministerstvo zdravotnictví, soudím z odpovědi paní ministryně, se domnívalo, že existuje problém, a proto se rozhodlo ten problém, aniž by si samo ověřilo, nakolik je vážný, řešit údajnou pomocí spotřebitelům a výrobcům, ovšem pomocí, která je pomocí jen v uvozovkách, protože ve svém důsledku znamená vážné komplikace pro jejich život, jak budu dokladovat následně.
Například k otázce výběru potravin, které musí být novým způsobem chráněny, paní ministryně v této souvislosti píše, že byl hodnocen důsledek v registrovaných epidemiologických souborech. Je to hezký projev newspeeku, který je blízký této vládě, zejména panu premiérovi. Ale jak jsem poslouchal paní ministryni ve zprávě o stavu českých nemocnic, tak soudím, že jí také. Nicméně i zde chybí jakýkoliv číselný údaj, zda se jedná o tisíce, stovky nebo desítky, nebo dokonce o ojedinělé případy.
Překvapivá je i argumentace v její odpovědi na moji třetí otázku, ve které jsem se ptal na to, zda vzala v úvahu, že vyhláška zvyšuje náklady prodejců a tím poškozuje i drobné prodejce a ve svém důsledku také dopadá také na konzumenty, tedy spotřebitele, kteří musí platit zvýšené náklady. Místo vyčíslení dopadu vyhlášky a souhrnu argumentů, že vyhláška není namířena proti zájmu menších prodejců, že na ni ve svém důsledku nedoplácejí ti, v jejichž jméně ochrany je vydávána, se mi dostalo pouze citace jednoho názoru z českých či moravských či slezských publicistů. Žádný konkrétní fakt, žádná analýza možných ekonomických dopadů na ty, kterých se tato vyhláška dotýká.
Co dál říci k té vyhlášce? Účinnost vyhlášky o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejen podle sortimentu prodávaných potravin byla navíc stanovena ode dne podepsání této vyhlášky, tedy okamžikem vyhlášení, což každý z nás, který nějakou dobu pobyl v Parlamentu, ví a říká zcela jednoznačně, že to je proti jakýmkoliv zvyklostem, neboť z logiky věci vyplývá, že se zavedením této vyhlášky vznikly nemalé technické, organizační, ale i ekonomické dopady pro každého, koho se týká. Myslím si, že je zjevné, že sektor, kterého se to dotýká, na to nemohl být připraven. Myslím si, že by bylo příště vhodnější - protože teď už je možné plakat pouze nad rozlitým mlékem nebo nad zabalenými koblihami, že se tak stalo - nicméně do příště bych doporučoval, kdyby Ministerstvo zdravotnictví přizpůsobovalo vydávání byť podzákonných, přesto právních norem realitě života.
Paní ministryně zdravotnictví ve své odpovědi tvrdí, že za vyhlášku de facto ani moc nemůže, protože je povinna v rámci aproximace našeho práva s právem EU takovouto vyhlášku vydat. Zde musím jednoznačně toto tvrzení odmítnout a tvrdím, že tato vyhláška neharmonizuje směrnici 93/43/EHS, jak tvrdí. Směrnice 93/43/EHS pouze žádá v oddíle IX. odst. 3 - cituji: "chránit a ukládat potraviny tak, aby bylo minimalizováno jakékoliv riziko kontaminace". V žádném případě ale taxativně a striktně nenařizuje vytvoření takového paternalistického systému balení potravin zaváděného touto vyhláškou. Ministerstvo zdravotnictví se tedy mýlí, že členství ČR v EU žádá tento způsob ochrany, a říkám-li slovo "mýlí", volím ještě velmi diplomatický výraz.
Tato vyhláška ani nebyla třeba, podle mého hlubokého přesvědčení, neboť původní vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 205/1997 Sb. byla již aproximována v tomto bodě a velmi dobře požadavky EU plnila a mapovala. Abyste věděli, vyhláška 205/1997 Sb. totiž ponechávala břemeno odpovědnosti za ochranu před kontaminací potravin na prodávajících a státním kontrolním orgánům ukládala kontrolovat účinnost a efektivnost těchto kontrol. Jinými slovy to, na co se paní ministryně odvolává, není pravda, není potřeba nic harmonizovat, nic přibližovat a to, co platilo předtím, co bylo vlídné jak vůči výrobcům, tak prodejcům, tak spotřebitelům, bylo zcela kompatibilní s právem Evropské unie.
Co další vytýkám této odpovědi? Tato koblihová vyhláška, jak jsem použil tento výraz, znemožňuje samoobslužný prodej nebaleného jemného pečiva. Běžné pečivo a jemné pečivo jsou samostatné druhy, a má-li výjimku jen běžné pečivo bez náplně, nevztahuje se tato výjimka již na jemné pečivo, což je např. loupáček, makovka apod. Zde zdůrazňuji tuto pro vás možná příliš detailní věc jako důkaz toho, že samotný legislativní jazyk, kterým je zpracována tato vyhláška, je veskrze pochybný.
Ukázkou nejasné interpretace je již vyvolaná diskuse o tom, zda např. mikrotenový sáček je obalem, či nikoliv.
***