Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky 1992
1400
Vládní návrh
Zákon
ze dne .......... 1992
o zrušení pracovních kategorií
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 1/1991 Sb., zákona č. 46/1991 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona České národní rady č. 482/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 1 odst. 3 se slova "na výši dosahovaných výdělků a na pracovní kategorii" nahrazují slovy "a na výši dosahovaných výdělků".
2. V § 9 odst. 1 písm. g) se vypouštějí slova "nebo politického"
3. § 14 odst. 1 zní:
"(1) Zaměstnání jsou pro účely důchodového zabezpečení zařazena do 31. prosince 1992 podle druhu vykonávaných prací do tří pracovních kategorií. Zaměstnání I. a II. pracovní kategorie jsou uvedena v resortních seznamech zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie vydaných před 1. červnem 1992; do III. pracovní kategorie patří zaměstnání, která nejsou zařazena do I. nebo II. pracovní kategorie.".
4. V § 14 odst. 2 a 3 se slova "se zařazují" nahrazují slovy "jsou zařazena".
5. § 14 odst. 4 zní:
"(4) Jako zaměstnání zařazené do I. (II.) pracovní kategorie se za dobu před 1. lednem 1993 hodnotí služba vojáků z povolání (§ 129) zařazená do I. (II.) kategorie funkcí, nevznikl-li nárok na důchod podle části páté tohoto zákona.
Služba zařazená do I. kategorie funkcí se v těchto případech hodnotí jako zaměstnání I. pracovní kategorie uvedené v § 14 odst. 2 písm. b) až h).".
6. § 14 se doplňuje odstavcem 5, který zní:
"(5) Jako doba zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie se za dobu před 1. lednem 1993 započítává doba výkonu práce podle popisu pracovní činnosti uvedeného v příslušném resortním seznamu a další doby za podmínek a v rozsahu stanoveném v předpisech platných před 1. červnem 1992; organizace pro tyto účely vede příslušnou evidenci. Pro zápočet náhradních dob a dob uvedených v § 5 odst. 1 a v § 6 odst. 1 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení, jako dob zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie do 31. prosince 1992 se nevyžaduje návrat do zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie, pokud tyto doby ke dni 31. prosince 1992 trvají.".
7. § 15 zní:
"§ 15
Zaměstnání vykonávané po 31. prosinci 1992 se pro účely důchodového zabezpečení považuje za zaměstnání III. pracovní kategorie.".
8. § 16, 17 a 18 se vypouštějí.
9. V § 19 odst. 1 a 2 se za slovo "utrpěl" vkládají slova "do 31. prosince 1992.".
10. § 30 odst. 7 se vypouští.
11. V § 33 odst. 2 se slova "návštěva základní školy" nahrazují slovy "povinná školní docházka".
12. V § 34 odst. 1 písm. b) se vypouštějí slova "pomocník Pohraniční stráže, člen Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti,".
13. V § 34 odst. 3 zní:
"(3) Pro výši invalidního důchodu podle odstavců 1 a 2 platí § 30 a § 31.".
14. § 37 odst. 6 se vypouští.
15. V § 38 se slova "§ 37 odst. 5 a 6" nahrazují slovy "§ 37 odst. 5".
16. § 40 odst. 1 písm. b) zní:
"b) řídící letového provozu v organizacích v oboru působnosti federálních ministerstev dopravy a obrany, vykonávající zaměstnání, které bylo před 1. lednem 1993 zařazeno pro účely důchodového zabezpečení do II. pracovní kategorie (dále jen "řídící letového provozu"), nebo".
17. § 40 odst. 2 písm. d) zní:
"d) artista vykonávající zaměstnání, které bylo před 1. lednem 1993 zařazeno pro účely důchodového zabezpečení do II. pracovní kategorie,".
18. § 46 odst. 2 písm. f) zní:
"f) dosáhla věku aspoň 40 let ke dni smrti manžela, který zemřel následkem pracovního úrazu utrpěného před 1. lednem 1993 při plnění pracovních úkolů v zaměstnání zařazeném do I. pracovní kategorie za okolností uvedených v § 19 odst. 1 nebo který zemřel při výkonu služby v ozbrojených silách.".
19. V § 56 odst. 5 se za slova "dobu zaměstnání" vkládají slova "získanou před 1. lednem 1993".
20. § 63. odst. 4 se vypouští.
21. V § 98 se na konci připojuje nový odstavec 7, který zní:
"(7) Jestliže se přiznává starobní nebo invalidní důchod zpětně i za dobu, po kterou se poskytovalo hmotné zabezpečení uchazečům o zaměstnání [§ 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.], zúčtuje se doplatek důchodu s vyplaceným hmotným zabezpečením; to neplatí, jde-li o invalidní důchod přiznaný podle § 29 odst. 2 písm. d).".
22. § 130 odst. 1 zní:
"(1) Služba vojáků z povolání (dále jen "služba") vykonávaná před 1. lednem 1993 je zařazena pro účely důchodového zabezpečení podle druhů vykonávaných funkcí do I. nebo II. kategorie. Služba vykonávaná po 31. prosinci 1992 se pro účely důchodového zabezpečení považuje za zaměstnání III. pracovní kategorie.".
23. § 130 odst. 2 se vypouští.
24. V § 130 odst. 3 se slova "po 31. prosinci 1964" nahrazují slovy "od 1. ledna 1965 do 31. prosince 1992".
25. V § 134 odst. 2 se vypouštějí tato slova: "se posuzuje stejně jako invalidní důchod při pracovním úrazu a".
26. V § 135 odst. 2 větě druhé se vypouštějí slova "anebo o zvýšení náležející při invaliditě následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním".
27. § 137 se vypouští.
28. V § 142 se za odstavec 6 vkládá nový odstavec 7, který zní.:
"(7) Federální ministerstvo obrany může zřizovat ústavy sociální péče a poskytovat i další služby a dávky sociální péče pro
a) poživatele důchodů vyplácených Vojenským úřadem sociálního zabezpečení a jejich rodinné příslušníky,
b) účastníky odboje a jejich manželky (manžele).".
29. V části desáté hlava druhá zní:
"HLAVA DRUHÁ
ÚPRAVA NÁROKŮ Z I. A II. PRACOVNÍ KATEGORIE A Z I. A II. KATEGORIE FUNKCÍ PO 31. PROSINCI 1992
§ 174
(1) Občan, který vykonával před 1. lednem 1993 zaměstnání I. pracovní kategorie, I. nebo II. kategorie funkcí, má po 31. prosinci 1992 nárok na starobní důchod též, jestliže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku alespoň
a) 56 let, byl-li zaměstnán nejméně 14 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), popřípadě 9,5 roků, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 19 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až h) anebo 19 roků ve službě I. kategorie funkcí,
b) 57 let, byl-li zaměstnán nejméně 13 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), popřípadě 9 roků, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 18 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až h) anebo 18 roků ve službě I. kategorie funkcí,
c) 58 let, byl-li zaměstnán nejméně 12 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), popřípadě 8 roků, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 16 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až h) anebo 16 roků ve službě I. kategorie funkcí nebo 17,5 roků ve službě II. kategorie funkcí, nebo
d) 59 let, byl-li zaměstnán nejméně 11 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), popřípadě 7,5 roků, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až l) anebo 15 roků ve službě I. nebo II. kategorie funkcí.
(2) Podmínkou vzniku nároku na starobní důchod podle odstavce 1 je, že zaměstnání I. pracovní kategorie, I. nebo II. kategorie funkcí trvalo ke dni 31. prosince 1992; za zaměstnání se pro tyto účely považují i náhradní doby a doby uvedené v § 5 odst. 1 a v § 6 odst. 1 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 117/1988 Sb.
§ 175
Nároky vyplývající se zařazení zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie nebo do I. a II. kategorie funkcí se přiznávají do 31. prosince 2016.".
Dosavadní hlava druhá se označuje jako hlava třetí a dosavadní § 174 se označuje jako § 176.
30. Za § 176 se vkládá nový § 177, který zní:
"§ 177
Pro účely tohoto zákona se za příslušníky Sboru národní bezpečnosti považují též příslušníci Federální bezpečnostní informační služby a policisté zařazení v policejních sborech [Zákon č. 244/1991 Sb., o Federální bezpečnostní informační službě a o používání zpravodajských prostředků. Zákon č. 333/1991 Sb., o Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie. Zákon České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. Zákon Slovenské národní rady č. 204/1991 Sb., o Policejním sboru Slovenské republiky.] a za příslušníky Sboru nápravné výchovy [Zákon Slovenské národní rady č. /1992 Sb., o Sboru vězeňské a justiční stráže.] se považují též příslušníci Sboru vězeňské a justiční stráže.
Čl. II
Pokud jsou nároky podle
a) zákona č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům, ve znění zákona č. 160/1989 Sb.,
b) nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, ve znění zákona č. 578/1991 Sb.,
c) vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 45/1987 Sb., o zásadách pro zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy ze zdravotních důvodů pracovníkům do 21 let v podzemí hlubinných dolů,
d) vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 95/1987 Sb., o dodatkové dovolené pracovníků, kteří pracují s chemickými karcinogeny,
e) vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 96/1987 Sb., o krácení pracovní doby bez snížení mzdy ze zdravotních důvodů pracovníků, kteří pracují s chemickými karcinogeny, ve znění vyhlášky č. 108/1989 Sb.,
f) vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci,
podmíněny zařazením zaměstnání do I. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení, hodnotí se pro účely těchto předpisů po 31. květnu 1992 takové zaměstnání podle předpisů o sociálním zabezpečení platných ke dni 31. května 1992, pokud bylo takové zaměstnání zařazeno do I. pracovní kategorie k tomuto dni.
Čl. III
Přechodná ustanovení
(1) Převádí-li se část organizace vyplácející příspěvek poskytovaný organizacemi Československé státní dráhy poživatelům některých důchodu [Výnos federálního ministerstva dopravy ze dne 20. listopadu 1979 č. j. 25005/79-032 o poskytování příspěvku organizacemi ČSD poživatelům některých důchodů (reg. v částce 30/1979 Sb.).], příspěvek k důchodu poživatelům některých důchodů vybraných profesí strojírenské metalurgie [Výnos federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství ze dne 12. dubna 1983 č. j. 033/53/83 o poskytování příspěvku poživatelům některých důchodů vybraných profesí strojírenské metalurgie (reg. v částce č. 21/1983 Sb.). Výnos federálního ministerstva elektrotechnického průmyslu č. j. 011/1042/83 ze dne 16. srpna 1983 o poskytování příspěvku organizacemi v působnosti federálního ministerstva elektrotechnického průmyslu poživatelům některých důchodů vybraných profesí strojírenské metalurgie (reg. v částce č. 30/1983 Sb.). Výnos federálního ministerstva všeobecného strojírenství č. j. 060/351/83 ze dne 10. května 1983 o poskytování příspěvku k důchodu poživatelům některých důchodů za výkon práce ve vybraných profesích strojírenské metalurgie (reg. v částce 21/1983 Sb.).] nebo výsluhový přídavek ve stavebnictví [Zákon č. 23/1985 Sb., o výsluhovém přídavku ve stavebnictví.] do jiné organizace, přecházejí nároky na výplatu uvedených dávek pracovníků v této části organizace na přejímající organizaci. Při zrušení organizace spojeném s likvidací organizace vyplácející uvedené dávky přechází uvedené povinnosti na stát.
(2) Pokud občan utrpěl pracovní úraz nebo onemocněl nemocí z povolání přede dnem 1. června 1992, má nárok na zvýšení invalidního důchodu o 10 % jeho průměrného měsíčního výdělku podle předpisů platných před tímto dnem.
(3) Dávky uvedené v odstavci 1 vyplácené ke dni 31. května 1992 se vyplácejí po tomto dni dále za podmínek a ve výši stanovených předpisy platnými před tímto dnem.
Čl. IV
(1) Zrušují se:
1. Zákon č. 23/1985 Sb., o výsluhovém přídavku ve stavebnictví.
2. § 2 odst. 2 a v § 2 odst. 3 ve větě první slova"v případech uvedených v odstavci 1i" a věta druhá nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 118/1988 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 116/1989 Sb., zákona č. 306/1991 Sb. a zákona č. 578/1991 Sb.
3. Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení.
4. Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 40/1985 Sb., kterou se provádí zákon o výsluhovém přídavku ve stavebnictví.
5. § 11 odst. 2 písm. a), § 55, v § 59 odst. 1 písm. g) slova "osmi roků", v § 59 odst. 3 slova "ve výši náležející při pracovním úrazu", § 72 odst. 4, § 147 odst. 2 písm. a) vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
6. Výnos federálního ministerstva dopravy ze dne 20. listopadu 1979 č. j. 25005/79-032 o poskytování příspěvku organizacemi ČSD poživatelům některých důchodů (reg. v částce 30/1979 Sb.).
7. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. j. F 43-5324-4303-1982, kterým se vydává pro účely důchodového zabezpečení srovnávací seznam vybraných zaměstnání v hornictví (reg. v částce 27/1982 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. j. F 72-17147-7203-315 (reg. v částce 25/1985 Sb.).
8. Výnos federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství ze dne 12. dubna 1983 č. j. 033/53/83 o poskytování příspěvku poživatelům některých důchodů vybraných profesí strojírenské metalurgie (reg. v částce č. 21/1983 Sb.).
9. Výnos federálního ministerstva všeobecného strojírenství č. j. 060/351/83 o poskytování příspěvku k důchodu poživatelům některých důchodů za výkon práce ve vybraných profesích strojírenské metalurgie (reg. v částce č. 21/1983 Sb.).
10. Výnos federálního ministerstva elektrotechnického průmyslu č. j. 011/1042/83 ze dne 16. srpna 1983 o poskytování příspěvku organizacemi v působnosti federálního ministerstva elektrotechnického průmyslu poživatelům některých důchodů ve vybraných profesích strojírenské metalurgie (reg. v částce č. 30/1983 Sb.).
(2) Resortní seznamy zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie nebo do I. a II. kategorie funkci pro účely důchodového zabezpečení pozbývají platnosti dnem 1. června 1992.
Čl. V
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o sociálním zabezpečení, jak vyplývá z pozdějších zákonů.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 1992.
Důvodová zpráva
Obecná část
V současném systému čs. důchodového zabezpečení závisí nároky na dávky především na dosažení stanoveného důchodového věku, celkové době zaměstnání, pracovní kategorii, do které bylo zaměstnání zařazeno, a na započitatelném výdělku dosaženém v rozhodném období. Pracovní kategorie představují specifickou podmínku, jejímž prostřednictvím preferoval stát v důchodových nárocích ty občany, kteří vykonávali v průběhu života po stanovenou dobu rizikové práce (práce, při nichž docházelo k častým škodám na zdraví) nebo práce "společensky významné". Důchodová preference přitom náleží za výkon zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie s tím, že spočívá ve snížení věkové hranice pro odchod do důchodu (I. pracovní kategorie) a ve výhodnějším výpočtu důchodu (I. i II. pracovní kategorie). Pro příslušníky ozbrojených sil z povolání bylo obdobně zavedeno zařazení jejich zaměstnání do I. a II. kategorie funkcí se stejnými preferencemi. Při výkonu zaměstnání zařazených do III. pracovní kategorie důchodová preference nenáleží.
Systém pracovních kategorií postupně vznikal v letech 1927-1933 v SSSR za podmínek, kdy stát neměl dostatek prostředků na přiměřené důchody pro všechny občany a vybral proto některé skupiny pracujících, kterým přiznal vyšší důchodové nároky než jiným občanům. V padesátých letech došlo k převzetí tohoto systému i do československého sociálního zabezpečení. Všechny podniky, v nichž byly tyto preference uplatňovány, byly státní a podřízené konkrétnímu odvětvovému ministerstvu (jinému ústřednímu orgánu), jehož prostřednictvím jim byly přidělovány (rozepisovány) všechny potřebné zdroje k činnosti, včetně mzdových prostředků a prostředků na podnikové sociální účely. Touto cestou administrativní podřízenosti hospodářských subjektů byl organizačně zabezpečován i systém preferovaných pracovních kategorií. Jeho základem po této stránce jsou resortní seznamy zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení, které vydávaly svými výnosy příslušné ústřední orgány na základě zákona v rozsahu vymezeném blíže nařízením federální vlády; resortní žádosti byly schvalovány ve vládní koordinační komisi. Uvedené seznamy platily jen pro podřízené organizace a z nich vyplýval konkrétní individuální nárok občana na důchodovou preferenci. Protože stát ve značné míře předurčoval technické, technologické i hygienické podmínky výkonu práce, úroveň bezpečnosti práce a s tím související zdravotní důsledky, "poskytoval" z celospolečenských zdrojů i kompenzace za vznikající, popř. očekávané újmy na zdraví. Možnosti podniků ovlivnit zásadním způsobem uvedené faktory a úroveň ochrany zdraví při práci byly omezené, a proto jim systém preferovaných pracovních kategorií vyhovoval. Umožňoval ponechávat bez větších protestů pracovníků i odborů v chodu zastaralá, zdraví škodlivá nebo nebezpečná strojní zařízení, technologické procesy nebo provozy a přenášel část "rizikových příplatků" za práce v riziku na stát, resp. na všechny daňové poplatníky. Současně odkládal platbu za vzniklé nebo pravděpodobné újmy plynoucí z dlouhodobého výkonu rizikových prací do vzdálenějšího období pobírání důchodu.
V současné době je v souladu s programovým prohlášením vlády připravována a postupně realizována nová koncepce sociálního pojištění odpovídající potřebám a možnostem zabezpečení občanů v tržní ekonomice. Tato koncepce počítá s jednotnou základní soustavou povinného sociálního pojištění pro všechny občany s jasnými pravidly financování a s nároky přímo odvozenými od placených příspěvků. Nepůjde o státní, nýbrž o státem garantované veřejnoprávní pojištění, v němž se nebudou uplatňovat administrativní zásahy, popř. preference, narušující rovnost pojištěnců. Systém preferovaných pracovních kategorií, který je součástí dnešního čs. státního sociálního zabezpečení financovaného ze státního rozpočtu, nelze v nové pojišťovací soustavě a v tržních podmínkách ekonomiky zachovat. Důvody jsou jednak koncepční (systémové), jednak spočívají v samotné podstatě ekonomické transformace.
V tržní ekonomice neexistuje administrativní podřízenost hospodářských subjektů vládním orgánům a i v ČSFR v procesu transformace tato podřízenost postupně zaniká. Nelze proto do tržní ekonomiky převést ani systém preferovaných pracovních kategorií, který je na této administrativní podřízenosti založen. V tržní ekonomice podstatu problému pracovních kategorií, t. j. omezování rizikových prací popř. úplatu za jejich výkon, a ochranu zdraví pracovníků, řeší sami zaměstnavatelé v souladu se zákonnými předpisy na ochranu zdraví při práci a to tak, aby náklady na pracovní síly byly co nejnižší. Zaměstnavatelé získávají potřebné investice, rozhodují o zrušení výrob, uplatnění nových technologií a také v rámci kolektivního vyjednávání řeší mzdové a sociální otázky s tím související. Takto nezávislé hospodářské subjekty již v ČSFR v současné době vznikají a při pokračování procesu privatizace se jejich počet bude již v roce 1992 výrazně zvyšovat. Pro ně systém preferovaných pracovních kategorií neplatí již dnes, v řadě případů je důsledkem změny vlastnictví a tedy i formy řízení podniku.
Pracovní kategorie jsou z koncepčního hlediska pro novou soustavu sociálního pojištěni nepřijatelné i z dalších důvodů. Pro část zabezpečených osob zajišťují vyšší nároky, na nichž se zaměstnavatelé, u nichž se rizikové práce vykonávají, ani pracovníci, kteří tyto práce konají, přímo ve zvýšené míře finančně nepodílejí. Z hlediska ochrany zdraví jsou rovněž neúčinné. Při jejich zavedení bylo sledováno omezení rizikových zaměstnání. Za dobu uplatnění preferovaných pracovních kategorií v čs. důchodovém zabezpečení se však výrazně projevovala opačná tendence. Okruh rizikových zaměstnání se nezmenšoval, naopak neustále docházelo k rozšiřování počtu zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie společným tlakem podnikové a řídící sféry, pracujících i odborových orgánů a současně se objevil nový problém vytváření dalších mzdových, pracovněprávních i sociálních preferencí, odvozených od důchodových pracovních kategorií (dodatkové dovolené, zvláštní odměny, zvláštní příspěvky k důchodům apod.). Systém pracovních kategorií je v praxi též administrativně velmi náročný.
Na základě společenského významu práce, zdravotní rizikovosti pracovního prostředí a dřívějších představ o rozvoji národního hospodářství cestou preference těžkého průmyslu, byly mezi prioritní odvětví zařazeny nejprve zejména hornictví, hutnictví a těžké strojírenství. Postupně, zejména úpravami v r. 1964 a 1978, byl systém preferovaných pracovních kategorií rozšiřován i na další odvětví národního hospodářství. V období po 17. listopadu 1989 počet žádostí o přiznání preferovaných pracovních kategorií dále neúměrně vzrostl. K počátku roku 1990 byly u federálního ministerstva práce a sociálních věcí uplatněny požadavky na zařazení celkem více než 4 milionů pracovníků do I. a II. pracovní kategorie. Federální vláda proto stanovila svým usnesením č. 217 z 26. března 1990 moratorium na jejich další rozšiřování do doby zásadního řešení problematiky pracovních kategorií v souladu s novou koncepcí sociálního pojištění. Je připraveno zavedení fondového financování sociálního pojištění, s jehož uplatněním se počítá od roku 1993. V souvislosti s ním je nutné přistoupit i ke zrušení systému zařazování zaměstnání do preferovaných pracovních kategorií a nadále v důchodovém zabezpečení posuzovat všechna vykonávaná zaměstnání stejně, t. j. jako zaměstnání zařazená dnes do III. pracovní kategorie.
Ke spravedlivému a rovnoprávnému důchodovému zabezpečení občanů nový systém sociálního pojištění preferované pracovní kategorie nepotřebuje. Rozhodující bude započitatelná doba pojištění a výše pojistného vyjadřující úroveň příjmů občana. Kategorie svojí podstatou znepřehledňovaly uplatnění těchto dvou základních hledisek. Jimi sledované záměry lze zabezpečit v rámci dobrovolných připojišťovacích systémů, pro jejichž vytváření byla přijata odpovídající právní úprava. Formou novelizace § 160 zákona o sociálním zabezpečení je od 1. srpna 1991 umožněno organizacím sjednat a hradit připojištění ve prospěch svých zaměstnanců.
Systém pracovních kategorií byl založen v bývalých socialistických zemích. V členských státech Evropských společenství systémy sociálního pojištění administrativní rozdělování zaměstnanců do kategorií nemají (rozdílný okruh nároků je případně dán existencí několika systémů pojištění), a proto zrušení pracovních kategorií není v rozporu s právem členských států Evropských společenství.
Zrušení preferovaných pracovních kategorií je spojeno s potřebou dořešení některých sociálních důsledků. Jde především o určitou kompenzaci, popř. zachování nároků občanů, kteří zaměstnání zařazená do I. a II. pracovní kategorie (kategorie funkcí) vykonávali po dlouhou dobu a dále o řešení nároků, které byly na zařazení zaměstnání do preferované pracovní kategorie závislé, popřípadě spočívaly v preferenci založené na obdobných principech. Při vymezování rozsahu zmírnění dopadu zrušení systému pracovních kategorií v oblasti sociálního pojištění je třeba počítat s omezenými finančními prostředky fondu sociálního pojištění v jeho počátcích a s tím, že tyto kompenzace budou hrazeny i z příspěvků placených za občany, kteří se na preferencích systému pracovních kategorií nepodílejí. Plná kompenzace by vyžadovala přímé vyčlenění prostředků ze státního rozpočtu pro tento účel.
Z legislativního hlediska se zrušení systému preferovaných pracovních kategorií provádí tak, že se z platné právní úpravy vypouštějí všechna ustanovení, popřípadě zrušují všechny předpisy, které umožňují zařadit určité zaměstnání do preferované pracovní kategorie. Na provedeném zařazení zaměstnání za dobu minulou se nic nemění a zápisy o těchto dobách na evidenčních listech důchodového zabezpečení zůstanou beze změn. Zatímco zařazování zaměstnání do pracovních kategorií bude ukončeno, nároky z toho vyplývající budou přiznávány ještě poměrně dlouhou dobu.
Pokud jde o související nároky, navazují v současné době na preferované pracovní kategorie svými podmínkami, vymezením osobního rozsahu nebo podstatou řešení dodatková dovolená, zkrácená pracovní doba pracovníků vykonávajících práce s chemickými karcinogeny, hmotné zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci ze zdravotních důvodů, zvláštní příspěvek horníkům, mimořádné poskytování starobního důchodu pro pracovníky vykonávající některá zaměstnání tzv. I. AA pracovní kategorie, výsluhový přídavek ve stavebnictví a obdobné zvláštní příspěvky k důchodům poskytované vybraným pracovníkům strojírenské metalurgie a železniční dopravy. Tyto nároky vždy rovněž souvisejí se specifickými pracovními podmínkami v některých průmyslových odvětvích a peněžitou, popřípadě jinou formou kompenzují možné zdravotní důsledky výkonu určitých prací. V systému tržní ekonomiky jde převážně o problematiku řešenou na podnikové úrovni, kdy je v rámci kolektivního vyjednávání posuzována hranice mezi rozsahem pracovněprávních, mzdových a sociálních nároků pracovníků a udržením konkurenceschopnosti podniků ve vztahu k nákladům na pracovní síly. Budou-li mít zaměstnavatelé a zaměstnanci i v budoucnosti zájem takové nároky zabezpečit, některé z nich bude možné sjednat v kolektivních smlouvách, jiné zajistit např. formou důchodového připojištění. Předkládaným zákonem se garantují v rozumné míře, obdobně jako u pracovních kategorií, již nabyté nároky. V oblasti pracovní doby a dodatkové dovolené a hmotném zabezpečení horníků se v zásadě ponechává dosavadní stav s tím, že otázky pracovní doby a dovolené budou řešeny v novém zákoníku práce.
Další okruh otázek řešených v návrhu zákona je poskytování resortních příplatků k důchodu; jedná se o oblast stavebnictví, dopravy (ČSD) a strojírenské metalurgie. Příplatek se poskytuje po odpracování určitého počtu let u příslušných resortních organizací (10 až 20 let). Výše příplatku je jednotná a činí 200 Kčs měsíčně. Účelem příplatku, který netvoří součást důchodu, byla stabilizace pracovních sil, případně též příplatek byl jednou z preferencí při náboru nových pracovníků. Zavedení příplatku bylo jedním z opatření k zamezení úbytku pracovníků určitých profesí v uvedených odvětvích. V nové ekonomické situaci při zavádění tržního hospodářství však důvody pro tyto příplatky pominuly a není proto účelné za stavu, kdy jsou pracovníci uvolňováni, nadále ponechávat v platnosti předpisy, které měly stimulovat pracovníky v setrvání v organizaci. Navíc jsou zde důvody administrativní, neboť předpisy se odvolávaly na organizace v působnosti jednotlivých ministerstev, což při změnách vlastnických forem a při samostatnosti podniků způsobuje praktickou nerealizovatelnost těchto předpisů. Na výplatě příspěvků se podílel též stát zabezpečováním finančních zdrojů.
Navrhuje se proto zrušit předpisy o resortních příplatcích k důchodu s tím, že získané nároky se zachovávají. Pokud bude některý zaměstnavatel chtít poskytovat přídavky k důchodu, může sjednat pro své zaměstnance důchodové připojištění, což od 1. 8. 1991 umožňuje zákon o sociálním zabezpečení (novelizovaný § 160). Doplňkové systémy zcela nezávislé na státním rozpočtu i na fondu sociálního pojištění by měly v budoucnu plně nahradit dosavadní preference v důchodovém zabezpečení. Proto, aby byl vytvořen větší časový prostor pro založení takových systémů, navrhuje se zachovat zařazování v preferovaných kategoriích i po účinnosti předloženého zákona, a to až do konce roku 1992.
Ekonomický dopad
Z hlediska finančních dopadů zrušení preferovaných pracovních kategorií v prvním období nepřinese podstatné úspory prostředků vzhledem ke garanci nabytých nároků. Jde však o významné systémové opatření, které povede ke snížení výdajů v budoucnosti. V současné době se zvýšené nároky na důchody z preferovaných kategorií podílejí na nákladech na důchodové zabezpečení zhruba z 10 %. Jejich postupné snižování tak přispěje k tomu, že sazby příspěvků na důchodové pojištění se nebudou v budoucnu výrazněji zvyšovat. Související úpravy v oblasti jiných nároků mohou přinést úspory podnikových prostředků vynakládaných na tato plnění, popřípadě státních dotací na tyto podnikové prostředky. Zvýšení výdajů návrh zákona nepředpokládá.
Zvláštní část