Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji paní poslankyni. Prosím pana poslance
Floriana, připraví se pan poslanec Šebej.
Poslanec SL S. Florian: Vážený pane předsedající,
milé kolegyně a kolegové poslanci, vážení
hosté, dovolte mi úvodem jako motto uvést
slova Alberta Einsteina: "Jsme tady pro druhé lidi,
na jejich blahu a úsměvu zcela závisí
i naše vlastní štěstí." Toto
poselství geniálního vědce a nositele
Nobelovy ceny jsem si dovolil uvést jako slova navozující
žádoucí atmosféru našeho parlamentního
pracoviště výsostným posláním
služby občanům této země v srdci
Evropy.
Chci apelovat na rozum a svědomí, ale i na srdce
a dobrou vůli nás poslanců, neboť se
ocitáme před osudovou křižovatkou našich
dějin. V současné době řešíme
nejzákladnější předpoklady fundamentálního
problému každého státu, problém
státoprávního uspořádání.
Od onoho listopadového dne svatořečení
blahoslavené Anežky České před
dvěma roky, naše společnost prochází
procesem hlubokých změn filosofických, světonázorových,
morálně-etických, společensko-politických,
ekonomických a jiných, kus minulosti a stínu
je dosud v každém z nás i kolem nás.
Doposud je zde a přežívá komunistická
byrokratická administrativa, sílí kopírované
kapitalistické zbožní hospodářství,
obnovuje se feudální šlechta a různé
mafie, oživují se otrokářské
mezilidské vztahy, projevy rasismu a násilí,
objevuje se jánabráchismus, rodové a kmenové
společnosti. (Předsedající předseda
SL R. Battěk: Pane poslanče, žádám,
abyste mluvil přesně k tématu.) Stojíme
na samém prahu budování vskutku právní
společnosti, rodí se však a rostou zárodky
nových konfliktů u nás, v Evropě i
ve světě. U nás platíme daň
sametové revoluci, neboť je třeba starý
systém demontovat a po částech ve správných
krocích likdivovat. Zatím se však prolínají
činnosti jak destruktivní, tak konstruktivní.
Určitý chaos vzniká, roste společenské
napětí, obavy a strach z budoucnosti. Proto převládá
všeobecná nespokojenost občanů se stávajícím
dualismem pojetí naší federace, které
je ohroženo majorizací a není fungující,
je nefunkční.
Na Pernštejně, nejpevnějším a také
nikdy žádným nepřítelem nedobytém
moravském hradě, je v rytířském
sále zlatým písmem psáno: "Aeternum
quia purum, co čisté, to věčné."
Stát, jeho ústavy, zákony a hranice jsou
od lidí, ale ideje křesťanství, bible
a církve je od boha. Evropská civilizace je budována
na křesťanských základech, jako červená
nit od Říma a jeho impéria provází
nové dějiny lidstva. Takto také budoval náš
společný stát jeho zakladatel a první
president profesor Masaryk.
Náš stát tvořily tři historické
země, Čechy, Morava se Slezskem a Slovensko. Naše
Společnost pro Moravu a Slezsko vznikla v roce 1968 a vznikla
z hluboké analýzy více než tisíceletých
dějin Moravy jako státoprávního společenského
útvaru v kontextech Evropy a z historické i současné
zkušenosti státního soužití se
Slovenskem, Čechami i Slezskem ve středoevopském
prostoru. Po 17. listopadu 1989 obnovená a aktualizovaná
Společnost pro Moravu a Slezsko jako Hnutí za samosprávnou
demokracii nabízí aktuální podněty
k nalezení správného východiska ze
současných problémů a dalšího
vývoje struktury a funkcí našeho jednotného
státu, řešení životní úrovně
jeho lidu, zabezpečení lidských práv
a návratu do Evropy po 431etém odloučení
od ní.
Jestliže ve svém volebním programu zdůrazňujeme
nutnost nápravy křivd způsobených
občanům Moravy a Slezska komunistickým totalitním
systémem, který 1.ledna 1949 zemi Moravskoslezskou
zrušil, a naše Federální shromáždění
tento nespravedlivý akt odsoudilo, tím oprávněněji
o Moravě se Slezskem uvažujeme jako o obecněji
platném modelu fungování našeho společného
jednotného státu, kvantitativně a kvalitativně
vyrovnanějším odstraňujícím
stávající dualismus a jeho zjevnou asymetrii.
Tento model je novou kvalitou,neboť v něm je jak východiskem,
tak i cílem svobodný občan. Takový
model je prospěšný pro Moravu a Slezsko, stejně
jako pro Čechy a Slovensko a stejně tak i náš
jednotný společný stát.
Neboť kdo to dělá svobodně a rád,
dělá dobře a k prospěchu všech.
V tomto modelu je obsažen i klíč úspěšnosti
ekonomické reformy a celkové prosperity našeho
státu. Navazovat na rastislavovsko-cyrilometodějské
tradice, ve kterých tkví kořeny moravské
identity, velmi blízké a společné
též Slovákům a Čechům,
chceme také pro jejich univerzální a nadnárodní
hodnotu jako úsilí po vyšším duchovním
horizontu. Snahy o pokrokové změny ve směru
k humanitě a vytvoření základny...
(Předsedající předseda SL R. Battěk:
Pane poslanče, ještě jednou vás přeruším.
Jsem povinen vás upozornit, že musíte mluvit
k věci.) (Potlesk.)
...národa a občana velebit Boha, a to ve vlastním
jazyku. V tradici je síla a program do budoucna. Toto obecně
kulturní dědictví účelně
spojovat s Komenského snahou o nápravu věcí
lidských a s Masarykovými ideály humanitními.
Morava vždy v minulosti hrála a i v citlivé
době současné, hraje roli pružiny i
svorníku a mostu mezi Čechy a Slováky. A
plní funkci kompenzační, konsolidační
a harmonicky integrační. O lidu Moravy a Slezska
platí slova Paula Eluarda: "Z hroznů dělají
víno, z uhlí světlo a lidi z políbení."
(Potlesk.)
Ještě před vyhlášením a
realizací referenda navrhuji z iniciativy Federálního
shromáždění ustanovení moravsko-slezské
rady jako orgánu složeného z poslanců
České národní rady a Federálního
shromáždění zvolených na Moravě
a ve Slezsku, kteří mají ústavní
mandát. Tento orgán, moravsko-slezská rada,
by měl jedinečné právo vystupovat
jménem Moravy a Slezska.
Dále navrhuji vytvoření z představitelů
církví a kultury a všech, i neparlamentních
politických stran a hnutí existujících
na Moravě a ve Slezsku, vytvoření konsultativního
orgánu moravsko-slezské rady.
Řešením je pouze dialog. Nejsme pro dvojdomek,
ale jsme pro trojfederaci, ale zdravou, spravedlivou a prosperující.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Prosím, vydržte to, zachovejte klid. Děkuji
pane poslanče. Já s rozšířenými
panenkami musím konstatovat, že naše parlamentní
rozprava není filozoficko-historický seminář,
ani předvolební mítink. Já apeluji
na vás, abychom se drželi tématu. Hovoříme
k otázce referenda a položení otázky.
(Potlesk.)
Hovoří pan poslanec Šebej. (Hlasy z pléna:
Technická.) Nemohu zapomenout. Pan Miloš Zeman.
Poslanec SN M. Zeman: Faktická poznámka. Vážení
kolegové, pod hlubokým dojmem z předchozího
řečníka chtěl bych se na vás
všechny obrátit s úpěnlivou prosbou:
Nemluvte podle hesla "Máňo, dívej se,
zítra budu mluvit v televizi." (Potlesk, smích.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Pane poslanče, prosím.
Poslanec SN F. Šebej: Vážený pán
predsedajúci, dámy a páni, moja pozícia
sa stala ťažkou. (Smích.) Považoval som
za povinnosť vystúpiť s niekoľkými
argumentmi v prospech vypísania referenda tak, ako som
o tom hovoril v stanovisku nášho klubu, ktoré,
sa mi zdá, že nezaznelo dosť nahlas.
Predovšetkým bola naša verejnosť zaplavená
tak ako mnohé iné národy v nedávnej
i vzdialenejšej minulosti tým najbežnejším
mätením pojmov, ktoré používajú
všetci demagógovia, a to, že používajú
pojmy, ktoré patria do individuálnej psychológie
na popisovanie kolektívnych javov. Slovenský, český,
tamilský národ si myslí, potrebuje, cíti,
túži, odmieta, je urazený. Kto je oprávnený,
keď poznáme tragickú izolovanosť individuálneho
ľudského vedomia, hovoriť v týchto pojmoch
o miliónových celkoch?
O čom vlastne hovorím? O štatisticky priemernom
pocite urážky, hnevu, potreby, túžby.
Nechápem, o čom hovoria. Domnievam sa, že hovoria
o svojej urážke, o svojej túžbe. Pre mňa
to znamená len jedno: odvádzajú, používajú
pri tom plurálu majestaticus. (Potlesk.) I teraz to platí,
keď sa táto argumentácia používa,
keď sa hovorí o právnych celkoch, ako sú
štáty a republiky. Keď niekto vysloví
tvrdenie, že republika túži po suverenite, nehovorí
o národe, ktorý sa skladá z tých,
čo zomreli, z tých, ktorí žijú
a čo sa ešte len narodia, a z krajín, v ktorých
žijú, ale hovoria o úradníkoch a o sebe.
Tí túžia po suverenite a po moci. (Potlesk.)
Preto si myslím, že podvádzajú.
Toto je ďalší dôvod pre mňa, aby
som trval na tom, aby sa k základným otázkam
mohol vysloviť volič v referende. Len tak sa dá
získať aký-taký štatistický
pohľad na to, po čom ľudia túžia
a čo potrebujú.
Druhá vec, o ktorej som chcel hovoriť, sú historické
argumenty, ktoré sa používajú v týchto
debatách. Už nesmierne veľakrát som počul,
ako vierolomní Česi porušili Pittsburskú
dohodu, ktorú "anno dazumal" uzatvorili naši
emigrovaní predkovia niekde v Spojených štátoch.
Vážení kolegovia, musím vám povedať,
že je mi to úplne jedno. (Potlesk.) Nie je to moja
osobná skúsenosť, nebola to moja generácia,
ktorá bola podvedená, ak vôbec k nejakému
podvodu došlo. Myslím si, že medzitým
prešli mnohé generácie bývajúce
na tomto území a ich kultúrna, politická
a iná skúsenosť prekryla význam tohto
aktu, ktorý sa odohral v baníckom meste Pittsburgu
v Spojených štátoch.
Naša skúsenosť vzájomná nemá
charakter ani pozitívny, ani negatívny, má
charakter tak pestrý, ako je celý život. Dovoľujem
si podotknúť, že v mojej osobnej skúsenosti,
v skúsenosti mojej generácie, sa nenachádza
žiadny Andrej Hlinka, ani Jozef Tiso, a nenachádza
sa v nej ani Masaryk, žiaľ ani Štefánik,
ani Beneš. Tí sa pohybovali v mojom živote len
ako akési tiene, ale nachádza sa tam Novotný
a Chruščov, nachádza sa tam Brežnev a
Husák, a nachádza sa tam aj Dubček a Havel.
To je moja osobná politická skúsenosť.
Nachádza sa v mojej osobnej skúsenosti a skúsenosti
mojej generácie oveľa viac rokovej hudby než
folklóru, oveľa viac moderného umenia než
výšiviek. Nachádza sa tam oveľa viac demagógie
než filozofie a myslím si, že to sú skúsenosti,
ktoré - povedal by som, spôsobili takú konvergenciu
našich kultúr, že hovoriť o rozdielnych
potrebách, záujmoch, túžbach je nezmysel.
Myslím si, že tieto skúsenosti sú zapísané
priamo do architektúry našich mozgov a duší
a myslím si, že sme do tej miery v sebe zapísaní
navzájom a do tej miery sa potrebujeme, že každý
občan, keď sa zamyslí nad otázkou v
referende, ktorú dostane, každý občan
bude vychádzať z tejto skúsenosti, a nie z
nejakých historických reminiscencií pobláznených
historikov na tému Pittsburgská dohoda a iné
pre mňa irelevantné udalosti. Ďakujem za pozornosť.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Mluvil pan poslanec Šebej z Občansko-demokratickej
únie. Nyní má slovo paní poslankyně
Sándorová z Maďarské nezávislé
iniciatívy. Technická poznámka, pan Zelenay.
Poslanec SN R. Zelenay: Vážený pán predsedajúci,
možno pre niektorých áno, pre mňa a
pre mnohých mojich kolegov ani Pittsburgská dohoda,
ani Clewlandská dohoda nie je len nejakou irelevantnou
dohodou, či niečím podobným. Má
svoj význam, je súčasťou našich
dejín a stála na počiatkoch nášho
štátu, o ktorý sa konkrétne pán
Šebej tak veľmi bije.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Pamatujme si to. Prosím, nyní, paní
poslankyně Sándorová, máte slovo.
Poslankyně SN E. Sándorová: Ďakujem,
pán predsedajúci, a súčasne vám
ďakujem, že ste naznačili, že tu nehovorím
len svojím menom, ale v mene svojej strany, i keď
doteraz sme si túto možnosť my, poslanci za Maďarskú
nezávislú iniciatívu nevyužívali,
pretože vždy došlo k dohode, čo sa týka
jednotlivých stanovísk a k tej dohode došlo
aj teraz, myslím, že je to príliš vážna
situácia na to, aby sme sa nevyjadrili aj samostatne.
Toľko na úvod. Súčasne by som prosila
o vaše ospravedlnenie aj preto, že práve z titulu,
že hovorím v mene mojej strany, sa musím vrátiť
aj k niektorým tézam, ktoré tu už odozneli.
A teraz k veci.
Vážené kolegyne, kolegovia, od znovuvytvorenia
parlamentnej demokracie v našom štáte sa už
niekoľkokrát ukázalo, že práve
toto zhromaždenie je tou pôdou, ktorá je vhodná
pre vznik dohody, aj keď sa jedná o akékoľvek
chúlostivé problémy. Ukázalo sa to
pri prejednávaní názvu štátu,
Listiny základných práv a slobôd i
zákona o rozdelení kompetencií. Je to úplne
prirodzené. Táto inštitúcia tu vznikala
práve preto, aby dávala do súladu prípadne
odlišné záujmy občanov oboch republík.
Zavedením zákazu majorizácie v Snemovni národov
sa vytvoril účinný mechanizmus na zabránenie
akéhokoľvek znevýhodňovania ktorejkoľvek
republiky. Po prvýkrát v tejto najnovšej histórii
štátu sa však národné rady rozhodli,
že v súčasnej ťažkej situácii
tak potrebnú dohodu vytvoria sami, znegovaním tohto
najvyššieho zákonodarného zboru spoločného
štátu. Dnes je už jasné, že to bola
obrovská chyba. Národné rady neboli schopné
vytvoriť ani mechanizmus, pomocou ktorého by bola
dosiahnuteľná akákoľvek dohoda. Taký
postup, pokiaľ je tu skutočná vôľa
pre zachovanie štátu, sa nesmie ešte raz zopakovať.
Nesmie sa zopakovať už i preto, že nedosiahnutie
dohody, pokiaľ ďalšie rozhodovanie zostane v rukách
národných rád, veľmi reálne hrozí
porušovanie ústavnosti. Tieto dohody sami o sebe pre
nás boli dostatočným dôvodom pre vyhlásenie
referenda. Sú tu ďalšie dva, ktoré sú
ešte závažnejšie.
Tým prvým je ten, že v tomto štáte
pôsobia politické strany, ktoré je treba brať
veľmi vážne. Tieto politické strany si
rozdelenie štátu prajú. Pôsobia v oboch
republikách. Majú silné zastúpenie
v parlamentoch oveľa silnejšie, než by to zodpovedalo
tej časti voličov, ktorí si tiež prajú
rozdelenie. Ako sa však už viackrát zdôrazňovalo,
i na tejto pôde, pre tieto strany nehlasovali voliči
preto, že tento bod mali vo svojich volebných programoch.
Ani jedna z nich takýto program nemala. O vôľu
svojich voličov sa teda opierať nemôžu,
nemajú na to právo.
Druhý dôvod - ten najzávažnejší
zo všetkých. Je tu tých milión podpisov
občanov, ktorí sa obracajú na nás
poslancov a žiadajú vypísanie referenda. Či
už máme akýkoľvek názor na inštitút
ľudového hlasovania, pokiaľ sme do svojho právneho
poriadku tento inštitút zabudovali spolu so zákonom
o petičnom práve, nemáme právo zostať
hluchí pred volaním občanov. Nevypočutie
tohto volania by znamenalo ignorovanie vôle občanov.
Proti referendu tu bol vyslovený jeden argument, ktorý
stojí za uváženie, že teda voliči
budú mať možnosť prejaviť svoju vôľu
vo voľbách. Táto možnosť tu skutočne
je a pokiaľ toto zhromaždenie nebude schopné
sa dohodnúť na otázke na túto možnosť,
budeme svojich voličov neustále upozorňovať.
Ale z hľadiska stabilizácie politickej scény
aj z hľadiska vývoja politickej kultúry považujeme
za tragické nútiť voličov vyberať
si medzi politickými stranami znovu len a len podľa
toho, či sú pre spoločný štát
alebo nie, a nie podľa ich celkovej politickej profilácie.
(Potlesk.)
Ešte je tu jeden argument, ktorý používajú
strany, ktoré sú pre rozdelenie štátu
a súčasne proti referendu. Ten argument znie asi
nasledovne: "Nadišla historická, neopakovateľná
chvíľa, je treba rozhodnúť okamžite,
pretože viac možností už asi nebude."
Myslím tým možnosť osamostatnenia sa republík.
Je potrebné z tohto miesta jasne povedať, že
tí, ktorí používajú takúto
argumentáciu, buď nič nevedia o demokracii,
alebo o nej vedia veľa, avšak nepočítajú
s jej dlhodobou existenciou v tomto štáte. (Potlesk.)
Pokiaľ totiž u nás nebude znovu nastolená
diktatúra akéhokoľvek zafarbenia, tak tu žiadne
problémy, ani kompetenčné, nebudú
raz navždy vyriešené. Spory tu budú neustále,
pretože neustále sa objavovanie nových a nových
problémov a možnosť ich verejného ventilovania
patrí k zásadným črtám demokracie.
Dávajme si teda veľký pozor na politikov, ktorí
hovoria o okamžitom a konečnom riešení
s odvolaním sa na to, že viac možností
už nebude.
A na záver. Súhlasím s argumentáciou
kolegyne Soni Matochovej, podporujeme stručné a
jednoducho formulované otázky, ktoré smerujú
ku zisteniu vôle obyvateľov, žiť alebo nežiť
v spoločnom federatívnom štáte. O rozdelení
kompetencií a iných dielčich otázkach
majú rozhodovať zákonodarné zbory.
Úplne na záver sa musím priznať, že
som v pomerne ľahšej situácii než mnohí
kolegovia zo Slovenska. Je fakt, že zatiaľ cez pôsobenie
najrôznejších politických dobrodruhov
a cez to, že aj maďarská menšina je vystavená
vplyvom masmédií, táto menšina je pomerne
zatiaľa dúfame, že zostane - jednotná
v tejto otázke. Je pre federáciu. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
To byla paní poslankyně Sándorová.
Slovo má teď Petr Toman, člen Občanské
demokratické strany, připraví se poslanec
Jiří Adámek.
Poslanec SN P. Toman: Vážené Federální
shromáždění, když jsem si připravoval
svoje vystoupení, dostal jsem k dispozici dopis - stanovisko
k projednávané věci - pana náměstka
federálního ministra vnitra Jana Rumla. Protože
znění tohoto dopisu v mnoha směrech odpovídá
mým názorům, neformuloval jsem svoje názory,
ale přečtu vám tento dopis.
Pan Ruml píše: "Obracím se na Vás
jako náměstek ministra vnitra ČSFR a ředitel
Federálního policejního sboru, který
nese díl odpovědnosti za bezpečnost Československa.
Dnešní zasedání SNR bude jednat o svrchovanosti
Slovenské republiky. Takový krok a také všechny,
které mu předcházely, bych mohl označit
jako pomstu za 17. listopad. Pomstu stále ještě
komunistických myslí a struktur. To je také
důvod, proč vleklá jednání
o uspořádání našeho státu
nevedla nikam. Nakonec se smrskla na jednání dvou
politických reprezentací, které se bez voličského
mandátu handrkovaly o jakousi státní smlouvu.
Všechna ta slova o "stoličce" nebo o "dvojdomku"
mi navíc připomínala promluvy k malým
dětem a nikoliv k dospělým a svéprávným
občanům. Měla pouze zastřít
pravdu a nevyslovit ji. Od začátku šlo o rozdělení
naší země a nálepka, pod jakou se to
má odehrát, je poměrně lhostejná.
Musím bohužel konstatovat, že k této situaci
svou nečinností či defetismem přispěly
i některé orgány federální
včetně Pražského hradu.
Státy se, jak víme z dějin, v moderní
době naprosto výjimečně rozpadají
nebo dělí po dobrém. My jsme dnes ohrožená
země, která ve středoevropském prostoru
bude muset hrát roli určitého stabilizačního
faktoru. Budoucí konflikty v rozpadajícím
se sovětském impériu by nás měly
upozornit na to, že jedině vojenské a bezpečností
sbory společného státu mohou být garantem
naší vydobyté svobody. Ve své funkci
nemohu tato fakta přehlížet.
Apeluji tedy na Vás, jste nejvyšším zákonodárným
sborem naší země. Nevím o nikom jiném,
kdo by krom vás mohl v tuto chvíli jakkoli zasáhnout.
A tak se na vás obracím.
Rozhodněte co možná nejrychleji o konání
referenda. Vůle občanů naší republiky,
vašich voličů, by měla v každých
očích vážit víc než ambice
šovinistů, alibistů a totalitně uvažujících
zločinců.". Tolik Jan Ruml.
Já bych k tomu jen na okraj skutečně krátkou
poznámku. Myslím, že bychom si skutečně
měli uvědomit, že referendum v našem dnešním
podání není nic jiného, než nouzové,
krizové řešení v situaci, kdy několik
politiků stavících svou kariéru na
nacionálních citech, je hlasitějších,
než mlčící většina.
Kdy my sami, bohužel, nejsme schopni splnit úkoly,
s nimiž jsme svá poslanecká místa přijímali.
Kde jsme byli po celou tu dobu, kdy místo nás jednali
jiní? Vždyť jak referendum, tak přijetí
ústavy je výsostnou záležitostí
právě nás Federálního shromáždění.
Federální vláda se vzchopila pozdě,
ale přece. Federální shromáždění
mlčí. Pan Dubček se i nadále jednání
viditelně neúčastní. Společnému
státu neprospěje svým jménem, ale
svými jasnými činy. Také nevím,
jak myslel svůj apel na českou stranu, aby nepreferovala
právní aspekty před obsahem smlouvy.
Závěrem mi dovolte vyslovit jednu obavu. V případě,
že referendum dopadne ve prospěch společného
státu, ocitneme se podle mého názoru, přesně
tam, kde jsme dnes. Opět zůstane sporné,
co to společný stát vlastně je. Proto
bych chtěl poprosit některé slovenské
politiky - chcete-li se oddělit, netvrďte, že
chcete společný stát. Chcete-li společný
stát netvrďte, že chcete konfederaci. Ušetřte
čas sobě i nám. Rozdělení státu
dnes bude i pro vás méně bolestivé,
než rozdělení státu po letech nesmyslných
hádek a nestability. Závěrem se omlouvám
za svoji asi zbytečně dlouhou řeč,
když vidím, že ze stanovisek poslaneckých
klubů je zcela zřejmé, že na vyhlášení
referenda dnes nemají rozhodující strany
zájem. Věřím totiž, že by
referendum zbavilo i je možnosti ohánět se
i nadále vůlí svého národa.
Ale přesto doufám, že se mýlím.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)