Česká národní rada 1990 – 1992

Obecná část

V roce 1990 byly v České republice vytvořeny legislativní předpoklady pro první etapu přestavby orgánů místní správy. Byl vytvořen dvoustupňový systém územních orgánů státní správy se všeobecnou působností. První stupeň tvoří obecní úřady, druhý stupeň pak okresní úřady. Naproti tomu v oblasti místní samosprávy byl dosud konstituován pouze základní stupeň, a to obce s tím, že po dosažení určité konsolidace nových orgánů v obcích bude zvážena potřeba dalších stupňů místní samosprávy. předkládaný návrh zákona předpokládá, že v České republice budou dva stupně místní samosprávy. Základní jednotkou místní samosprávy bude i nadále obec jako samostatná právnická osoba, která má vlastní majetek a finanční zdroje, s nimiž hospodaří samostatně. Další stupeň místní samosprávy musí být odvozen od samosprávy obcí.

Podrobně byla zvažována otázka, pro jaké území má být druhý stupeň samosprávy konstituován; zda pro okresy nebo zda pro větší územní obvody - země. Navrhovaný zákon vychází z toho ze v podmínkách České republiky je optimálním řešením druhého stupně místní samosprávy samospráva zemí. Pro tento návrh mluví zejména tyto skutečnosti:

a) samospráva zemí je určitým kompromisem mezi v současné době nerealizovatelnými požadavky na postavení Moravy a Slezska jako třetího Článku československé federace a mezi naprostým odmítáním zvláštního postavení obou zemí v České republice; je vhodným předstupněm event. pozdějšího spolkového uspořádání České a Slovenské federativní republiky;

b) samospráva zemí má svou tradici;

c) Česká národní rada svým usnesením z května 1990 prohlásila zrušení země České a země Moravskoslezské k 1. lednu 1949 za akt nespravedlivý a rozporný z principy demokracie a samosprávy a vyslovila přesvědčení, že tato nespravedlnost bude napravena;

d) vzhledem ke zkušenostem ze státoprávního uspořádání České a Slovenské federativní republiky navrhovaná zemská samospráva nespočívá na dualismu.

e) návrh umožňuje převést některé úkoly, které dosud řešila centrální státní správa, do samosprávy a jejich zabezpečování svěřit orgánům druhého stupně místní samosprávy; je tedy cestou další demokratizace veřejných záležitostí; Na základě dosavadních snah obyvatel především v historických územích Moravy, při vědomí si své vlastní identity, o obnovu země a její odpovědnosti za život místních a územních společenství občanů, je navrhováno územní členění země Moravské zahrnující území Jihomoravského kraje a stávajících okresů Olomouc, Šumperk, Přerov a Vsetín. Přihlížejíce k argumentacím o vymizení historického povědomí u obyvatel severní Moravy a území Čech a dávajíce přednost menším územním celkům, je navržena i varianta II. územního členění. Samospráva země v tomto pojetí předpokládá autonomní statut země, v souladu s koncepcí Evropské charty místní samosprávy.

Ústava České a Slovenské federativní republiky v hlavě sedmé upravuje místní samosprávu. Obsahem této hlavy jsou však pouze ustanovení týkající se obcí. Z formulace čl. 86 odst. 1 Ústavy České a Slovenské federativní republiky, že obce je základem místní samosprávy, lze dovodit, že se nevylučuje i jiný subjekt místní samosprávy.

Složitější je ústavní problematika vydávání obecně závazných vyhlášek zeměmi. Ústava České a Slovenské federativní republiky v článku 86 odst. 5 svěřuje oprávnění vydávat obecně závazné vyhlášky pouze obcím. Ústavní zákon o československé federaci v čl. 139 a/ svěřuje toto oprávnění i místním orgánům státní správy na základě zákonného zmocnění. Oprávnění zemí vydávat obecně závazné vyhlášky tedy vyžaduje změnu Ústavy ČSFR. Vzhledem k tomu, že v současné době se připravuje nová Ústava České republiky, navrhuje se konstituovat oprávnění zemí vydávat obecně závazné vyhlášky až v nové Ústavě České republiky. Do té doby země nebudou mít tuto pravomoc. Předpokládá se rovněž že nová ústava zabezpečí právo zemí i obcí na soudní ochranu jejich samosprávy. Toto právo by mělo být zahrnuto do Ústavy České republiky, popřípadě do ústavního zákona ČNR o ústavním soudu České republiky.

Vybudování orgánů zemské samosprávy, zejména Kanceláře zemského sněmu, si vyžádá potřebný počet pracovníků a zvýšení mzdových i věcných výdajů.

Reforma místní správy je kontinuální proces, který je charakteristickým trvalým rysem všech rozvinutých demokracií. Součástí této reformy v České republice je i předkládaný návrh zákona o zemské samosprávě. Jeho předností je, že zachovává právní stabilitu v místní správě a navazuje na opatření, která již byla v první etapě učiněna.

Zvláštní část

K § 1 - 5

Jde o základní ustanovení, která vymezují postavení zemí. Obnovení zemí navazuje na historickou tradici a na zásadu, že zemská samospráva v České republice nemá spočívat na dualismu. Zemská samospráva nemá být konkurencí obcí, ale naopak, jejím smyslem je přispívat k všestrannému rozvoji obcí. Země jsou svazkem obcí ze zákona na rozdíl od dobrovolného svazku obcí, který může vzniknout na základě příslušných ustanovení novely zákona o obcích /obecní zřízení/. Tím zákon vyjadřuje princip, že zemská samospráva je odvozena od obcí, že nemůže oslabovat samostatnou působnost obcí a že jejím hlavním posláním je péče o rozvoj obcí v té které zemi. Podle navržených variant je Praha buďto součástí země České nebo samostatnou zemí, v každém případě však bude mít zvláštní postavení upravené samostatným zákonem.

K § 6

Obdobně jako u samosprávy obcí zákon vymezuje, jakými právními prostředky lze zasahovat do samostatné působnosti země; může se tak stát pouze zákonem nebo jiným obecně závazným právním předpisem.

Výkon státní správy v zemích je řešen zvláštním zákonem. Zemská rada je uvažována jako kolegiální orgán bez rozčlenění na resorty.

K § 7 - 1O

Taxativně se vymezuje, co patří do zemské samosprávy. Jde zásadně o věci, které nemohou být obstarávány vlastními silami samosprávou obcí. Upravuje se pouze pravomoc zemí, přičemž konkrétnější úprava některých otázek je obsazena v zákoně o obcích /obecní zřízení/ nebo v zákoně o statutárních městech, například slučování a rozdělování obcí, rozpouštění obecních zastupitelstev, problematika svazů obcí apod.

Působnost země tvoří činnosti, které byly dosud zabezpečovány ústředními orgány, dále činnosti vyplývající z postavení země jako druhého stupně územní samosprávy a konečně činnosti zabezpečující fungování orgánů země. Země tedy nepřejímá žádné činnosti od obcí. Zemská samospráva není tedy budována oslabením samosprávy obcí.

Důležitým úkolem orgánů zemské samosprávy bude kontrola finančního hospodaření obcí na úseku samostatné působnosti obcí. Kontrolu hospodaření obcí s prostředky na výkon státní správy zabezpečují okresní úřady, do samostatné působnosti obcí však dosud nemohly zasahovat. Tato kontrola se nyní svěřuje druhému stupni samosprávy, t.j. zemím. Zákon umožňuje využít pro tuto kontrolu i odborníků okresních úřadů. Pokud budou pro tuto kontrolu uvolněni, budou kontrolní funkci plnit jménem země.

Úkolem země a jejích orgánů bude prosazovat zájmy obcí vůči ústředním orgánům České republiky. Ústřední orgány mají povinnost zasílat zemím návrhy svých opatření, pokud se dotýkají samosprávy obcí. Pro zaujetí stanoviska by měly zemím poskytnout takovou lhůtu, která by umožňovala zemi konzultovat závaznější návrhy s obcemi /např. návrhy zákonů a jiných obecně závazných předpisů/.

Každá fyzická i právnická osoba má právo podávat petice orgánům země, popřípadě stížnosti v oblasti samostatné působnosti obcí. Stížností může fyzická i právnická osoba upozornit orgány zemské samosprávy např. na porušení zákona obcí a dát tak podnět k zásahu země podle § 48 zákona.

Důležitým ustanovením je to, že na základě usnesení sněmu se mohou země slučovat. Minimální počet zemí jsou tři. Vznik nové země vyžaduje změnu Ústavy ČR.

K § 11 - 12

Protože rozpočtová pravidla republiky neobsahují ustanovení o rozpočtech zemí, stanoví se nově alespoň rámcová zásadní úprava. Výnos majetku zahrnuje i příjmy od podřízených rozpočtových, popřípadě příspěvkových organizací. Současně se upravuje postup při rozdělovaní dotací, a to jak z vlastních zdrojů země, tak ze státního rozpočtu. Pokud jde o úhradu výdajů na výkon státní správy obcemi, je řešena zvláštním zákonem.

K § 13 - 14

Vrcholným představitelem zemské samosprávy je zemský sněm. Pro variantní uspořádání České republiky jsou uvedeny počty zemských sněmů v jednotlivých zemích respektující počty obyvatel v daných územích. Všechny pravomoce zemské samosprávy patří zemskému sněmu s výjimkou těch, které z praktických důvodů zákon svěřuje zemské radě. Funkční období zemského sněmu se stanoví na pět let v souladu s volebním obdobím republikového a federálního parlamentu.

K § 15 - 20

Toto ustanovení upravuje práva a povinnosti člena zemského sněmu. Dále se upravuje periodicita zasedání zemského sněmu, způsob jeho usnášení, způsob volby zemské rady a předkládání návrhů zemskému sněmu. Jde pouze o rámcová ustanovení, podrobnosti upraví jednací řád, který vydá zemský sněm.

K § 21 - 24

Toto ustanovení upravuje postavení, složení, způsob schůzování a pravomoc zemské rady. Zemská rada bude plnit všechny úkoly, které ji zákon v § 23 přímo svěřuje a dále úkoly, které jí svěří zemský sněm.

K § 24

Zemský prezident je jednak reprezentantem zemského sněmu navenek, jednak je nadřízeným pracovníkem Kanceláře zemského sněmu a plní úkoly vedoucího organizace podle zvláštních předpisů. Jeho zástupcem je zemský viceprezident. Předpokládá se, že zemský prezident pověří svého zástupce některými úkoly. Funkční období zemského prezidenta je stejné jako u ostatních členů zemské rady. Ve své funkci setrvává i po skončení funkčního období až do zvolení nového zemského prezidenta. Zemskému prezidentovi se svěřuje oprávnění pozastavit usnesení zemské rady v případě, že je považuje za nesprávné a věc předložit k rozhodnutí zemskému sněmu.

K § 26

Zemské komise jsou orgány zemské rady, zřizované pro poradní, iniciativní a kontrolní činnost. Jejich členy jsou členové, popř. náhradníci zemského sněmu, ale i ostatní občané. Komise předkládají své návrhy zemské radě. Zřizování a zrušování komisí, ustanovení i odvolání z funkce předsedy i členů komisí je pravomocí zemské rady.

K § 27

Běžnou činnost zemského sněmu zabezpečuje Kancelář zemského sněmu, která je podřízena zemskému prezidentovi. Ten také stanoví její vnitřní organizaci. Rámcově se vymezují úkoly Kanceláře.

K § 28

Náprava nesprávných opatření orgánů zemské samosprávy se svěřuje České národní radě, resp. jejímu předsednictvu. Pokud jde o opatření zemských komisí a Kanceláře, případnou nápravu sjedná zemská rada.

K § 29 - 32:

Přechodná ustanovení jsou nutná vzhledem k tomu, že k první volbě Členů zemských sněmů a tím i k prvnímu ustavení těchto sněmů dojde uprostřed volebního období zastupitelstev v obcích. Je proto třeba upravit, kdo bude plnit úkoly orgánů zemské samosprávy v době, kdy ještě nebudou existovat. Předsednictvo České národní rady zabezpečí stanovení směrných čísel pro každý okres, stanovení dne voleb, jmenování zmocněnců a rozhodování o jimi pozastavených opatřeních volebních komisí, svolání ustavujícího zasedání zemského sněmu.

Ke zvýraznění úlohy a významu zemí se navrhuje převést do vlastnictví zemí některé organizace a zařízení, které v roce 1990 byly převedeny ze zrušených krajských národních výborů na ministerstva, popřípadě na obce, pokud jde o ústavy pro mentálně postižené. Posláním těchto ústavů je poskytovat specifickou sociální péči osobám z větších územních celků než je územní obvod obce.

Realizace zákona vyžaduje, aby byly vymezeny územní obvody jednotlivých zemských sněmů. Protože otázka hranic jednotlivých zemí úzce souvisí s novým územním členěním České republiky, navrhuje se na přechodnou dobu vymezit územní obvody zemských sněmů podle dosavadních hranic krajů, resp. okresů. V případě územního obvodu země Moravské by k dosavadnímu území Jihomoravského kraje byly přičleněny z území Severomoravského kraje okresy Šumperk, Olomouc, Přerov a Vsetín. Území země Slezské tvoří území okresů Bruntál, Opava, Nový Jičín, Frýdek-Místek, Karviná a Ostrava-město. V tomto přechodném období dojde k tomu, že některé obce, mající přímo ve svém pojmenování příslušnost k určité zemi, budou patřit do země jiné. Např. Moravská Třebová bude patřit přechodně do územního obvodu země České.

Dosavadní kraje zůstanou zachovány až do nového územního uspořádání republiky. Pokud by mělo dojít ke stanovení přesných hranic mezi zeměmi již nyní, což není vyloučeno, vyžadovalo by to změnu hranic krajů nebo již nyní zrušení krajů a změnu hranic okresů Ústí nad Orlicí, Svitavy, Chrudim, Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Jindřichův Hradec, dále změnu hranic okresů Šumperk, Bruntál a Olomouc. Kromě toho by se tomuto uspořádání musely přizpůsobit i ostatní územní orgány.

V Praze dne 12. března 1992

Ing. Jan Kasal, v.r.

Ing. Zdeněk Smělík, v.r.

Josef Kubiš, v.r.

JUDr. Miloslav Výborný, v.r.

JUDr. Ing. Jiří Karas, v.r.

MUDr. Josef Janeček, v.r.

Ing. Josef Meier, v.r.

Václav Cibuzar, v.r.

Ing. Josef Pavela, v.r.