Česká národní rada 1990 – 1992

(1) Zemský úřad se člení na odbory.

(2) Podrobnosti o působnosti, organizaci zemského úřadu a jeho orgánů upraví Organizační řád, který vydá zemská vláda.

(1) Zemský úřad může vydávat v mezích zemských zákonů obecně závazné právní předpisy.

(2) Obdobné předpisy může vydávat na základě zmocnění v zákoně i pro oblast přenesené působnosti.

(3) Obecně závazné právní předpisy zemského úřadu se publikují ve Sbírce zákonů, popř. za podmínek stanovených v zákoně o Sbírce zákonů.

(1) Zemský úřad je odvolacím orgánem pro správní rozhodnutí vydaná v 1.stupni orgány obcí v jejich samostatné působnosti. V oblasti přenesené působnosti je odvolacím orgánem pro správní rozhodnutí vydaná v 1.st. okresními úřady.

(2) O přezkoumání rozhodnutí platí obecné předpisy o správním řízení [Zákon č.71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).]

(1) Vláda ČR řídí a kontroluje činnost zemských úřadů v oblasti přenesené státní správy a sjednocuje činnost ministerstev ve vztahu k nim.

(2) Činnost Sněmu, Zemské vlády, Zemského úřadu a okresních úřadů v oblasti samosprávy může být kontrolována jen Nezávislým kontrolním úřadem. [Ústavní zákon ČNR č. 481/1981 Sb., kterým se zřizuje Nejvyšší kontrolní úřad ČR.]

(1) Ekonomickým základem zemské samosprávy je vlastní majetek a vlastní finanční zdroje jimiž země nakládají samostatně za podmínek stanovených zvláštním zákonem.

(2) Majetkem zemí jsou věci a majetková práva stanovená zvláštním zákonem ČNR.

VARIANTA I

Země má vlastní finanční příjmy. Jejich zdrojem jsou:

a) daně a poplatky podle zvláštního zákona,

b) dotace, subvence a příspěvky ze státního rozpočtu,

c) výnosy z majetku a fondů země,

d) příjmy ze správních poplatků vyměřovaných zemským úřadem v souvislosti s jeho činností,

e) výnosy ze zemských loterií a sbírek,

f) ostatní nespecifikované a nahodilé příjmy,

g) jiné příjmy stanovené obecně závaznými právními předpisy.

VARIANTA II (doplní se odstavec 2 )

(2) Vlastní příjmy Prahy rovněž tvoří příjmy vybrané podle zvláštního zákona [Zákon ČNR č.565/1990 Sb. o místních poplatcích.].

(1) Hospodaření země se řídí zemským rozpočtem.

(2) Země sestavuje rozpočet na příslušný kalendářní rok; rozpočet musí být v příjmech a výdajích vyrovnaný.

(3) Země může ze svého rozpočtu a svých fondů poskytovat obcím dotace k vyrovnání nepřiměřených rozdílů vyplývajících z jejich rozdílného ekonomického potenciálu.

(4) Bližší podrobnosti o struktuře rozpočtu, způsobu jeho sestavení, přijímání a rozepisování stanoví Sněm svým zákonem.

(1) Návrh rozpočtu a vyúčtování hospodaření za uplynulý kalendářní rok musí být vhodným způsobem zveřejněny nejméně 15 dnů před jejich projednáním Sněmem.

(2) Zemská vláda musí Sněmu předložit do 3 měsíců po skončení roku vyúčtování příjmů a výdajů zemského rozpočtu.

Dotace pro obce na úseku samostatné působnosti, které země obdrží ze státního rozpočtu, rozepíše přímo na obce (alter. prostřednictvím okresních úřadů). Přitom může stanovit závazné podmínky pro jejich rozdělování a využívání.

(1) Sněm může zřídit Nejvyšší zemskou účtárnu jako nezávislý orgán pro úsek kontroly finančního hospodaření a sledování hospodárnosti vynakládání finančních prostředků; podrobnosti upraví Sněm svým zákonem.

(2) Nejvyšší zemská účtárna, bude-li zřízena, může provádět kontrolu hospodaření obcí spadající do jejich samostatné působnosti.

(1) Česká národní rada předkládá a Sněm se vyjadřuje k návrhům zákonů ČNR.

(2) Sněmu přísluší právo předkládat ČNR návrhy zákonů. Nebude-li návrh zákona přijat, Sněm může stejný nebo obdobný návrh znovu předložit až po uplynutí 6 měsíců.

Vláda České republiky předkládá zemské vládě ke schválení:

a) územní plány a územní projekty velkých územních zón.

b) restrukturalizační a útlumové programy v hornictví, hutnictví a železniční dopravě.

Náprava nesprávných zemských zákonů a opatření

Má-li ČNR zato, že zemský zákon nebo jiné opatření přijaté Sněmem v samostatné působnosti odporuje zákonu nebo překračuje oprávnění svěřené mu tímto zákonem, pozastaví jeho výkon. Nezjedná-li Sněm nápravu sám, předloží věc do 30 dnů od pozastavení k rozhodnutí Ústavnímu soudu.

(1) Odporuje-li nařízení zemské vlády vydané v samostatné působnosti zemskému zákonu nebo obecně závazným právním předpisům vydaným ústředními orgány k jejich provedení, pozastaví Sněm jeho výkon. Nesjedná-li zemská vláda nápravu sama do 30 dnů od pozastavení, ve věci rozhodne sám Sněm.

(2) Odporuje-li nařízení zemské vlády vydané v přenesené působnosti zemskému zákonu nebo obecně závazným právním předpisům vydaným ústředními orgány k jejich provedení, pozastaví vláda ČR jeho výkon. Nesjedná-li zemská vláda nápravu sama do 30 dnů od pozastavení, ve věci rozhodne vláda ČR sama.

(1) Odporuje-li obecně závazný právní předpis zemského úřadu vydaný v samostatné působnosti zemskému zákonu, zruší ho Sněm.Pokud tak neučiní do dvou měsíců od přijetí, zruší ho předsednictvo ČNR.

(2) Odporuje-li obecně závazný právní předpis zemského úřadu vydaný v přenesené působnosti zákonu nebo jinému obecně závaznému právnímu předpisu vydanému ústředním orgánem státní správy, zruší je vláda ČR, neučiní-li tak zemský úřad sám.

Vláda, ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy republiky jsou poviny orgánům země poskytovat údaje charakterizující sociálně ekonomický vývoj zemí.

Do 31. 12. 1993 občané českých a moravských měst a obcí, které historicky patřily do druhé země, mohou na základě výsledků místního referenda rozhodnout o své příslušnosti do země České, nebo Moravskoslezské. V tomto případě se nepoužije odstavce 2 § 5 tohoto zákona.

Do doby, než Sněmy přijmou v oblasti samostatné působnosti vlastní právní úpravu, platí na území zemí stávající zákonodárství ČNR.

(1) Pro první volbu Sněmů se stanovuje počet poslanců shodný s počtem poslanců volených do ČNR:

a) pro zemi Českou odpovídající součtu směrných čísel poslanců volených v českých volebních krajích (bez Prahy),

b) pro zemi Moravskoslezkou odpovídající součtu směrných čísel poslanců volených v moravských krajích.

(2) Pro volbu poslanců Sněmu se přiměřeně použije ustanovení zákona ČNR o volbách do ČNR [Zákon ČNR č. 54/1990 Sb., o volbách do ČNR].

Úkoly spojené s přípravou prvních voleb do Sněmů a přípravou jejich ustavujících zasedání zabezpečí předsednictvo ČNR. K tomu ustaví pro každou zemi pracovní komisi složenou z poslanců ČNR.

(1) Změny a doplnění tohoto zákona směřující k omezení samosprávy zemí může ČNR provést jen se souhlasem Sněmu.

(2) Obdobný souhlas se vyžaduje i ke zrušení zákona; k vyslovení souhlasu je zapotřebí kladné stanovisko dvoutřetinové většiny všech poslanců každého Sněmu.

(3) Zrušení zákona bez dodržení podmínek stanovených v odstavci 2 opravňuje kterýkoliv Sněm k vyhlášení referenda; výsledek referenda je pro ČNR závazný.

Zákon nabývá účinnosti dnem .........

Obecná část

V roce 1990 byly v České republice vytvořeny legislativní předpoklady pro první etapu přestavby orgánů místní správy. Postupně je budován dvoustupňový systém územních orgánů státní správy se všeobecnou působností. První stupeň tvoří obecní úřady, druhý stupeň okresní úřady. V současné době má být základní stupeň diferencován na obecní úřad, pověřený obecní úřad a obecní úřad v sídle okresního úřadu, což fakticky zavádí nerovnost do postavení obcí.

Kromě toho přetrvává, nově se vytvořila, nebo vytváří tzv. územní pracoviště ústředních orgánů státní správy (v současné době je jich více než 1 100 na úrovni kraj, region, okres, město čí místo). Pracují nezávisle na orgánech státní správy se všeobecnou působností. Vytváří se tak nepřehledná dvojkolejná státní správa řízená z jednoho centra Prahy. Obdobným způsobem jsou již centrem přerozdělovány finanční prostředky. Takovýto způsob řízení státu je v rozporu se zásadami budování demokratického státu.

V oblasti samosprávy byl dosud konstituován základní stupeň na úrovni obec s tím, že poslanci ČNR později rozhodnou, zda bude upřednostněna varianta zemská nebo regionální. Nikdy se však neuvažovalo o tom, a nikde v Evropě se nic podobného nevyskytuje, aby byly vytvořeny rozdílné stupně státní správy a samosprávy např. okres - země.

Vládní návrh zákona o zemské samosprávě předpokládá, že v ČR budou vytvořeny dva stupně samosprávy. Základním budou i nadále obce a dalším stupněm, který má být od nich odvozen a poskytovat jim jen "servis" - země. Toto pojetí samosprávy je již překonáno. Ve vyspělých zemích Evropy jsme v současné době svědky existence dvou vzájemně se doplňujících tendencí. První je tendence k nadstátní evropské integraci, druhou, nerozlučně s ní spjatou, je tendence rozvoje popř. obnovy nižších státoprávních nebo územně správních celků uvnitř jednotlivých států.

První tendence je charakterizována snahou o překonání úzce nacionálních zájmů, potřebou úzké nadstátní ekonomické kooperace a koordinace, potřebou společného nadstátního podnikání a ochrany trhu. Ve druhé tendenci se promítá snaha občanů uchovat si, respektive obnovit v procesech Evropské integrace, vědomí vlastní identity, vlastních kořenů ve vztahu k pospolitosti občanů obce a území, k nimž náleží, vědomí odpovědnosti jejich orgánů za život místních a územních společenství občanů. Je vyjádřena v samosprávě obcí, regionů, zemí apod. Jedna tendence bez druhé ztrácí smysl. Dopracovávat se k tomuto poznání přes jiné varianty znamená jen zbytečné plýtvání času a finančních prostředků.

Pro samosprávu v tomto pojetí je charakteristické, že se jedná o země s vlastní ústavou (někdy se používá označení autonomní statut), vlastním zemským sněmem a zemskou vládou, na které stát přenáší některé úkoly, které dosud řešila centrální státní správa. Země pak sami zabezpečují v samostatné působnosti další záležitosti nadobecního významu. Dále je pro ně charakteristické, že mají vlastní majetek a finanční příjmy, se kterými hospodaří na vlastní odpovědnost.Jde tedy o významnou demokratizaci veřejných záležitostí.

Obecně je přijímán názor, že restituovány a rehabilitovány by měli být křivdy spáchané po 25. únoru 1948. Z tohoto předpokladu vychází i předkládaný návrh zákona. To, že se nenavrhuje vytvoření země Slezské neznamená zpochybňování historických faktů, ale má příčinu v následujících důvodech:

a) obnovení země Slezské neprosazuje žádná politická strana. Matice Slezská je společenská organizace založená k " ochraně zájmů Čechů ve Slezsku ", která v rozporu se zákonem a svými stanovami vyvíjí politickou činnost.

b) většina území bývalého Slezska se nachází v Polsku. Již nyní se odtud ozývají hlasy po sjednocení. Bylo by nezodpovědné vytvořit obnovením země Slezské ohnisko dalších národnostních třenic popř. vytvořit prostor pro zpochybňování stávajících státní hranice.

c) nelze vytýčit původní zemskou hranici mezi zemí Moravskou a Slezskou, aniž by došlo k rozdělení některých měst, například Ostravy, Frýdku-Místku, Studénky, na dvě části. Další okleštění území Moravy je politicky nepřijatelné.

Řešení nechtěného dualismu v ČR lze předejít tím, že Praze bude přiznáno postavení země, i když na to právo nemá. V případě, že by se toto řešení osvědčilo, mohla by mít obdobné postavení i ve spolkové republice, dojde-li k jejímu vytvoření.

Předkládaný návrh zemské samosprávy vychází z koncepce zakotvené v Evropské chartě místní samosprávy, kde je samospráva pojímána jako schopnost orgánů v mezích daných zákonem, v rámci své odpovědnosti, v zájmu občanů a rozvoje daného územního celku regulovat a řídit podstatnou část veřejných záležitostí, při čemž pojem veřejná záležitost je chápán mnohem šířeji než u nás. Navrhuje se rovněž na úrovni země vytvořit odpovídající orgán správy místo důsledného oddělení státní správy a samosprávy, jak uvažuje vládní návrh zákona. Toto řešení umožňuje přiblížit státní správu občanům a současně zrušit nebo omezit některé ústřední orgány a jejich územní pracoviště vytvořená na úrovni kraje nebo regionu.

Případným vytvořením třetího stupně samosprávy na úrovni okres, který by měl řídící, koncepční, koordinační a kontrolní charakter (bez vlastního majetku ), by se vyplnila mezera a odstranily nedostatky vyplývající z dvoustupňové státní správy a samosprávy. Zastupitelský orgán,z části přímo volený a z části jmenovaný orgánem státní správy 1 by zabezpečoval úkoly nadobecního, ale ještě nikoliv zemského významu např. na úseku středního školství, nebo při poskytování vyšší zdravonické a sociální péče apod.

Ponechání popř. posílení pravomocí stávajících okresních úřadů na výkonu státní správy a postupná přeměna okresů na tzv. " malé okresy ", místo budování soustavy 365 pověřených obecních úřadů, by znamenalo:

a) zabezpečení kvalifikovaného a odborného výkon státní správy,

b) stabilní výkon státní správy nezávislý na změnách které nastanou na pověřených obecních úřadech vždy po volbách,

c) možnost zrušení dalších pracovišť ústředních orgánů a státní správy na úrovni okres, město popř. místo,

d) možnost v kombinaci se zemským zřízením přeměnit ministerstva a další ústřední orgány státní správy republiky na málo početné koncepční a koordinační popř. odvolací orgány.

To vše by vedlo ke snížení počtu pracovníků na úseku státní správy a k úspoře finančních prostředků (v r. 1989 činily náklady 1,3 mld, v r. 1992 je již plánováno 4,2 mld Kčs).

Další důvody, které mluví ve prospěch obnovení zemského zřízení v ČR, i když ještě ne v té podobě jakou známe u našich sousedů, jsou následující:

a) zemská samospráva je určitým kompromisním řešením za v současné době dosud nerealizované oprávněné požadavky občanů Moravy a Slezska na jejich rovnoprávné postavení v rámci ČSFR, kterých bude dosaženo až vytvořením spolkového státu; je jeho vhodným předstupněm,

b) bude realizováno programové prohlášení vlády ČR a splněna usnesení FS a ČNR z května 1990, podle kterých zrušení země České a země Moravskoslezské bylo označeno za akt nespravedlivý v rozporu s principy demokracie a samosprávy a ve kterých tyto zákonodárné sbory vyslovily naději, že spáchané křivdy budou napraveny,

c) volba menšího územního obvodu než země by zcela opomíjela " zemské cítění " občanů Moravy a vedla k bouřlivé polemice o zemských hranicích.

Ústava ČSFR v hlavě sedmé upravuje místní samosprávu. Obsahem této hlavy jsou však jen ustanovení týkající se obcí. Ze znění čl. 86 odst. 1 lze dovolit, že vedle obcí, které jsou zde nazývány základem místní samosprávy, mohou být zřízeny i další stupně samosprávy. Lze tedy zákonem ČNR takový další stupeň zřídit.

Vydávání zemských zákonů a obecně závazných právních vyhlášek orgány země, ať již přímo nebo na základě zmocnění v zákoně, upraveno v Ústavě není. Tyto pravomoce by bylo možné těmto orgánům přiznat až po novele Ústavy. Změnu může iniciovat ČNR.

Navržená úprava si vyžádá novelu dalších zákonů např. zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, popř. zákona č. 425/1990 Sb., o hlavním městě Praze. Rovněž bude nutné vydat zákon o majetku zemí.

Vybudování orgánů zemské samosprávy a správy si vyžádá zvýšení počtu pracovníků, zvýšení mzdových a věcných výdajů. Tyto budou hrazeny z úspor vzniklých zrušením okresních úřadů v Plzni, Brně, Ostravě a Ústí nad Labem, zrušením nebo omezením územních pracovišť ústředních orgánů (např. zemědělství aj.) a omezením počtu pracovníků ministerstev a ostatních úředních orgánů státní správy republiky.

Zavedení zemského zřízení nesmí být jednorázovou akcí, při které by došlo k narušení chodu státní správy. Rovněž nedochází k omezení samosprávy obcí.

Zvláštní část

k § 1 - 8 a 51

Jde o základní ustanovení, kterými se vymezuje postavení zemí. Navazuje se na stav, který zde existoval do 1. 1. 1949. Variantně je zakotvena možnost přiznat Praze postavení zemského města.

Při konstrukci samosprávy na stupni země se vychází z obdobného principu, jaký byl přijat na úrovni země (viz ústavní zákon č. 294/1990 Sb.,) a z koncepce zakotvené v Evropské chartě místní samosprávy; nevytváří se samospráva, která má konkurovat obcím, ale samostatně řešit úkoly nadobecního významu.

Vymezuje se zde, shodně s úpravou provedenou v zákoně o obcích, kdo a jakým způsobem má právo podílet se na správě země. Zavádí se pojem čestného občanství země.

Alternativně je navrženo vytýčení zemské hranice a stanovuje se, za jakých podmínek ji lze měnit. Na přechodnou dobu je dána možnost občanům obcí, které historicky patřily do země druhé, na základě výsledků místního referenda rozhodnout o své zemské příslušnosti.

Zemským sněmům je dána možnost volby hlavního města a sídel zemských orgánů; tyto nemusí být umístěny do jednoho místa.

Možnost stanovit symboly a znaky je aktuální zejména pro zemi Moravskoslezskou, protože Morava a Slezsko mají své historické znaky.

k § 9 - 12

Obdobně jako u samosprávy obcí je vymezeno, jakými prostředky lze zasahovat do samostatné působnosti zemí; může se tak stát jen zákonem nebo obecně závazným právním předpisem.

Vymezuje se, co patří do zemské samosprávy. Jde zásadně o věci nadobecního významu. Další, nebo konkrétnější úprava je provedena i na jiných místech zákona, nebo je obsažena v jiných zákonech, např. v zákoně o obcích.

Do samostatné působnosti zemí se převádí jen takové činnosti, které dosud zabezpečovaly ústřední orgány, dál e činnosti vyplývající z postavení země a konečně takové, které vyplývají z postavení země jako právnické osoby. Neoslabuje se samospráva obcí.

Rozsah a charakter samosprávy vyžadují, aby sněmy mohly vydávat zemské zákony. Tyto však budou zavazovat jen občany a právnické osoby, které mají trvalý pobyt nebo sídlo v obcích spadajících do územního obvodu země; možnost vydávat zejména zákony je vázána na změnu Ústavy. Celou řadu zákonů ČNR lze po jednoduchých úpravách vydat jako zemské zákony.

Úkolem země bude rovněž prosadit zájmy obcí a země vůči ústředním orgánům ČSFR a ČR. Ty budou napříště potřebovat k umístění stavby regionálního významu (např. dálnice, letiště, jaderného zařízení ) souhlas příslušného orgánu země; souhlas však může být odmítnut jen z ekologických důvodů.

k § 13 - 16

Zemím přísluší právo vykonávat ve vyjmenovaných oblastech státní správu. Přenesením části správy na země se tato (zejména na Moravě a ve Slezsku ) přiblíží orgánům obcí, okresních úřadů a územním pracovištím ústředních orgánů, ale taká občanům. Toto se především promítne do úspory cestovních výdajů. Rovněž bude možné snížit počet pracovníků ústředních orgánů, popř. zrušit některá územní pracoviště ústředních orgánů na úrovni kraj a region.

k § 17 - 29

Představitelem zemské správy je zemský sněm. Tento zákon upravuje jen ty instituce, u kterých se požaduje shodná úprava ve všech zemích. Vše ostatní, co není tímto zákonem upraveno a Sněmy budou považovat za nutné upravit, nebo k čemu jsou jim zmocněny, upraví sami ve Statutu, v Jednacím řádu nebo vlastním zákonem.

V souladu s Evropskou chartou místní samosprávy bude Sněm volen tajným hlasováním, na základě přímého, rovného a všeobecného hlasovacího práva.

Zemi navenek zastupuje předseda Sněmu, který současně stojí v jeho čele. Společně se Stálým výborem organizuje a připravuje zasedání Sněmu.

V době, kdy Sněm nezasedá může plněním některých úkolů spadajících do zemské samosprávy pověřit Stálý výbor nebo zemskou vládu. V § 28 je uvedeno, kterými úkoly je pověřit nesmí.

Sněm zřizuje kancelář, která zajišťuje běžnou, ale i odbornou, právní a technickou přípravu jeho zasedání a jednání výborů a komisí.

Sněm může ve věcech příslušejících do samostatné působnosti navazovat styky a uzavírat dohody s jinými zeměmi.

k § 30 - 32

Sněm si jako svůj výkonný orgán pro oblast samostatné i přenesené působnosti zřizuje zemskou vládu. Ta rozhoduje o tom, které úkoly, kromě úkolů svěřených ji tímto zákonem nebo Statutem, plní sama a které deleguje nebo uloží zemskému úřadu. Proto může na základě zmocnění v zemském zákoně vydávat zemské nařízení (právo ji bude náležet po změně Ústavy ).

Při výkonu přenesené působnosti je podřízena vládě ČR.

k § 33 - 38

Zemský úřad zřizuje zemská vláda. V těch případech, kdy na něj deleguje úkoly bude mít obdobné postavení jako vláda. Proto mu přísluší vydávat v mezích zemských zákonů, nebo na základě zmocnění v zákoně obecně závazné právní vyhlášky (právo mu bude náležet po změně Ústavy ).

Zemský úřad je odvolacím orgánem pro správní rozhodnutí vydaná v 1. stupni orgány obcí v jejich samostatné působnosti a v oblasti přenesené působnosti odvolacím orgánem pro správní rozhodnutí vydaná v 1. stupni okresními úřady. Vládě ČR přísluší řídit a kontrolovat činnost zemských úřadů v přenesené působnosti.

k § 39 - 40

V souladu s Evropskou chartou přiznává se tímto zákonem zemím v rámci hospodářské politiky ČR právo na vlastní majetek a finanční zdroje, jimiž mohou v rámci svých pravomocí nakládat.

Finanční zdroje země jsou taxativně vypočteny. Část z nich by měla být odvozena z daní a poplatků, které mají vztah k majetku zemí (např. podíl na silniční dani, daně z pozemků ), nebo původ v poplatcích vybíraných z majetku fyzických nebo právnických osob, které mají sídlo nebo trvalý pobyt v obcích spadajících do územního obvodu země (např. daň z dědění, převodu nemovitostí apod. ).

Do vlastnictví zemí se navrhuje převést zvláštním zákonem ČNR z vlastnictví ČR pozemky, lesní pozemky a vše, co má nadobecní charakter a slouží více obcím, nebo může být lépe z úrovně země obhospodařováno a spravováno. Dále se navrhuje převést některé organizace a zařízení, které byly v roce 1990 převedeny z rušených KNV na ústřední orgány (státní podniky Vodovody a kanalizace, Silnice, Okresní správy silnic, silniční investorské útvary a krajské organizace státní památkové péče ).

k § 41 - 43

Rozpočtová pravidla ČR neobsahují ustanovení o rozpočtech zemí. Proto se zde stanoví alespoň rámcová základní úprava. Sestavování, projednávání, schvalování a kontrola zemského rozpočtu se svěřuje do pravomoci zemí.

Dále se upravuje postup při rozdělování dotací, a to jak z vlastních zdrojů zemí, tak i dotací ze státního rozpočtu.

k § 44

Důležitým úkolem zemské samosprávy bude kontrola finančního hospodaření obcí na úseku jejich samostatné působnosti. K tomu účelu mohou země zřídit nezávislý orgán - Nejvyšší zemskou účtárnu.

k § 45 - 50

Zákon upravuje vzájemné vztahy mezi orgány ČR a zemí. Stanovuje jakým způsobem bude prováděna náprava nesprávných zemských zákonů nebo opatření vydaných zemskými orgány. Stanovuje se povinnost orgánů ČR poskytovat orgánům země údaje o sociálně ekonomickém vývoji země.

k § 52 - 56

Přechodná ustanovení jsou nutná k zabezpečení kontinuity právního řádu v těch oblastech, které přechází do samostatné působnosti zemí.

Stanovují se opatření k provedení prvních voleb do zemských Sněmů a v této souvislosti se ukládají úkoly předsednictvu ČNR. Další volby již budou v plné kompetenci zemí.

Stanovují se podmínky, za kterých je možné tento zákon měnit, nebo zrušit.