Přijetí těchto dokumentů považujeme
za rozhodující k vytvoření platformy
při formulování dlouhodobých sociálních,
politických a ekonomických úkolů při
vytváření základních východisek
pro budoucí volební programy. A všichni asi
cítíme, že příští
volby budou volbami náročnými. Asi nebudeme
ani v podmínkách Prahy moci na Proseku agitovat
na naše voliče tím, že jim budeme říkat,
jak to vypadá na Zbraslavi. Proto je potřeba nad
těmito otázkami přemýšlet. Proto
nás zajímá konkrétnost v zajišťování
dokumentů, konkrétnost v postupu, proto nás
zajímá také konkrétní podpora,
za kterou bych chtěl jménem městského
výboru Národní fronty v Praze již předem
velmi a upřímně poděkovat.
Soudružky a soudruzi,
na závěr mi dovolte ocenit fakt, že jsme mohli
dnes projednat problematiku Prahy. Chápeme to jako podporu
naší práce, záruku, že řešení
naléhavých otázek bude svou autoritou Česká
národní rada napomáhat. Vždyť řešení
problémů Prahy není zdaleka věcí
Pražanů samotných, ale celého národa,
celého státu, je společným zájmem
nás všech.
Chci upřímně věřit, že
můžeme mít radost i z toho, když při
svých návratech do Prahy budete spolu s námi
mít pocit, že plnění cílů,
které jsme si společně stanovili, přispívá
ke spokojenosti nejen Pražanů, ale i k oprávněné
hrdosti všech občanů našeho státu
nad tím, že Praha se opět stává
chloubou nás všech.
Jsem přesvědčen, že přijaté
usnesení České národní rady,
jeho naplnění nám nadále pomůže
a přispěje k aktivizaci veřejného
mínění v hlavním městě
v tomto mimořádně závažném
období příprav XVIII. sjezdu Komunistické
strany Československa, že přispěje k
posilování důvěry poctivé části
Pražanů k politice strany a v autoritu socialistického
státu.
Chtěl bych vám ještě jednou za plnou
podporu poděkovat. (Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
soudruhu Miroslavu Štěpánovi za jeho vystoupení.
Budeme pokračovat vystoupením soudružky poslankyně
Marie Sobotové a jako poslední přihlášený
diskutér se připraví poslanec Bohumil Ladislav.
Poslankyně Marie Sobotová: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, sestry a bratři!
Dovolte, abych vás z pověření Klubu
poslanců Československé strany lidové
seznámila se společným stanoviskem našich
poslanců České národní rady
a městské organizace ČSL v Praze k otázkám
rozvoje hlavního města. Jeho problémy jsou
častým námětem našich jednání
a k mnohým otázkám zaujímáme
nejen kritická, ale i konstruktivní stanoviska.
Ani 20. století není, bohužel, dobou neomezených
možností. Ano, technika přinesla pokrok, přiblížila
světadíly, ale nesblížila lidi. Oproti
očekávání však přinesla
odcizení v mezilidských vztazích, vážné
narušení životního prostředí,
civilizační choroby.
Z tohoto pohledu tedy považujeme v dlouhodobých koncepcích
a dokumentech hospodářského a sociálního
rozvoje Prahy za základní otázku konkrétní
řešení péče o člověka.
Vede nás k tomu naléhavost některých
současných potřeb Prahy, povětšinou
vyplývajících z negativních specifik
velkého města: je to například vyhraněná
specifika věkových a sociálních skupin,
problémy spojené s vysokou zaměstnaností
žen, s nerovnoměrným rozmístěním
pracovních příležitostí, důsledky
vysoké rozvodovosti, problémy se zajištěním
vyhovujícího životního a pracovního
prostředí, zdravých podmínek života
včetně bydlení.
Máme-li tedy dnes hledat pražské priority naléhavosti
řešení, pak se stejnou vážností
jako k bytové otázce, otázce rozvoje obchodu
a služeb, ochraně životního prostředí,
musíme přistupovat též k řešení
potřeb zdravotnické a zejména sociální
péče, k řešení problémů
mladé generace a mladých rodin i k otázkám
ochrany a rozvoje estetických a kulturních hodnot
hlavního města.
Za prvořadé považujeme otázky životního
prostředí, které jsou z hlediska města
jako celku i z hlediska občanů stále tíživější.
Nepříznivý stav životního prostředí,
kdy některé části Prahy se dostávají
ještě za nejhorší místa Severočeského
kraje, se stává důvodem nízké
atraktivnosti hlavního města pro migraci z jiných
částí státu. Stačí si
připomenout statistiky o průměrné
délce života, nárůstu alergií,
onkologických příčin úmrtí
a dalších údajů o obyvatelstvu, a nemůžeme
mít dobrý pocit.
Vítáme proto, že tvorba a ochrana životního
prostředí v Praze se konečně dostává
do čela úkolů současných i
budoucích, že vlády Československé
i České socialistické republiky přijaly
řadu konkrétních opatření o
plynofikaci města, zásobování teplem
z oblasti Mělníka, o druhém stupni čištění
plynných spalin v nové malešické spalovně,
o další výstavbě metra, obnovení
trolejbusové trakce, jak se o tom již hovořilo.
Pražská veřejnost dnes právem upozorňuje
na nekázeň a nutnost zpřísnění
postihu znečišťovatelů, na oddalování
vymisťování nevhodných provozů,
na pomalý postup řešení přestavby
pražského průmyslu.
Otázky životního prostředí, čistoty
a vzhledu města nemohou však být chápány
jako specifická povinnost pražských národních
výborů a občanů, ale jako společný
úkol, na kterém se musí podílet a
nést jmenovitou zodpovědnost stejně jak resorty,
tak podniky, organizace, instituce, které na území
hlavního města sídlí a rozvíjejí
činnost.
Mnoho prospěšného zde přináší
denní dobrovolná aktivita Pražanů, na
níž se podílejí i členové
naší strany. Pro další období Československá
strana lidová spatřuje svůj podíl
při řešení ochrany životního
prostředí v účinnějším
využití schopností svých členů
odborníků, v dalším prohloubení
ekologické výchovy a konkrétního působení
v místních organizacích.
Jako členové Československé strany
lidové, která má ve svém programu
křesťanské principy pomoci bližnímu,
dále vítáme vše, co je ve zpracovaných
programech rozvoje Prahy zaměřeno na pomoc lidem:
starým, postiženým, rodinám, osamělým
matkám, nemocným i všem, kde se ocitli v tísnivé
životní situaci.
Je objektivním faktem, že ve zdravotnické péči
Pražané pociťují nedostatky, vyplývající
z dlouhodobého nedoceňování potřeb
Prahy jako spádového centra republiky. Federální
i česká vláda sice schválily náročný
program zdravotnického generelu, ale ten se však dostal
do dvou až tříletého zpoždění.
Pro jeho splnění se pak nasazují nákladné
zahraniční kapacity.
Generel je zaměřen na dobudování a
vybavení lůžkové kapacity a hlavních
nemocničních center, ale málo řeší
potřeby terénní péče na jednotlivých
obvodech města. Je tedy nanejvýš žádoucí,
aby se naši dodavatelé konečně zamysleli
nad tím, jak zvýšit svůj podíl
na realizaci zdravotnických zařízení,
bezbariérového bydlení a dalších
investic, například zařízení
sociální péče, které Praha
naléhavě potřebuje.
Nejcitlivějším nedostatkem je zde výstavba
nových objektů pro sociální péči,
která se neustále oddaluje, ačkoliv místa
v pražských domovech důchodců a v ústavech
sociální péče pro postižené
nestačí. Stávající objekty
většinou nevyhovují prostorově, stavebně
ani technicky současným provozním nárokům.
Podle našeho názoru by další vývoj
péče o staré občany měl směřovat
k budování ústavů s denním
pobytem nebo ústavů typu penziónu, ke zlepšování
pracovních podmínek a k ohodnocení geriatrických
sester, dále by měl směřovat k zajišťování
odpovídající stravy a k bydlení osamělých
důchodců. V současné době například
stravování diabetiků naráží
nejen na malý sortiment výrobků, ale pro
důchodce je po zvýšení cen i problémem
finančním.
V zájmu tělesně postižených občanů
a mládeže nelze jinak, než podporovat maximální
možné urychlení rozšíření
a vybavení Jedličkova ústavu a požadovat
řešení problémů a oprávněných
potřeb všech postižených na úrovni
odpovídající humánní společnosti
našeho věku.
Na tomto místě je třeba připomenout
naléhavost řešeni podnětu poslance bratra
Anděla již z minulého volebního období
ve věci rozšíření kapacity školy
a internátu pro děti se zbytky zraku ve Šporkově
ulici, které je jediným zařízením
tohoto druhu v České socialistické republice.
Nejtíživější je situace v možnostech
ústavní péče o mentálně
postižené. Mentálně postižení
dospělí v Praze nemají prakticky vůbec
možnost umístění. I tyto skutečnosti,
mimo jiné, potvrdil průzkum poslanců zdravotního
a sociálního výboru České národní
rady. Ověřili jsme si, jak velký dluh máme
my, zatím zdraví, vůči postiženým
spoluobčanům, v zajišťování
dostupnosti jejich vzdělání, v rozvíjení
jejich schopností a v zajišťování
pro. ně uspokojivé seberealizace.
Jsme přesvědčeni, že k zásadní
pozitivní změně může dojít
jen se změnou postoje společnosti vůči
nim, s chápáním a skutečným
respektováním jejich potřeb a zájmů.
Na tomto úseku jako členové Československé
strany lidové vidíme svůj díl práce,
a to i ve výchovné a osvětové činnosti.
Je nezbytné zakotvit zájmy postižených
například v zákoně o usměrňování
zaměstnanosti, v podmínkách pro hospodaření
státních podniků a jejich sociálních
programech, v nárocích na bydlení, služby,
dopravu.
Považujeme též za potřebné, aby
pro uplatnění plných schopností i
postižené mládeže a mládeže
vyžadující zvláštní péči,
byla rozšířena škála učebních
oborů a profesí a byly dány reálné
možnosti dalšího doplňování
vzdělání a zvyšování kvalifikace.
Dále oceňujeme, že sociální program
Prahy zahrnuje i otázky péče o mladou generaci,
od řešení bytových otázek až
po uplatnění mladých kvalifikovaných
pracovníků v oborech, které vystudovali nebo
v nichž se vyučili. Je třeba umožnit mladým
smysluplné využití volného času
a více dbát na jejich mravní, estetickou
a citovou výchovu, vychovávat k úctě
jednoho k druhému, k starším, k rodině,
k úctě k životu i ke společnosti.
Rozbor dosavadního rozvoje, výstavby a přestavby
Prahy ukazuje, že bylo dosaženo řady významných
výsledků. Vedle výstavby nových hodnot
však vystupuje i potřeba péče o památkové
bohatství Prahy, za jehož předání
v důstojném stavu dalším generacím
neseme zodpovědnost. Proto využíváme
dnešního jednání, abychom připomněli
potřebu urychlení vyhlášení areálu
Břevnovského kláštera národní
kulturní památkou a urychlení rekonstrukčních
prací k zabezpečení důstojných
oslav tisíciletí této stavební a kulturní
památky evropského významu, svázané
s počátky naší státnosti.
V souvislosti s novou výstavbou hlavního města
předkládáme za členy Československé
strany lidové ještě jedno dosud neplněné
přání.
Při dokončování vybavení vybudovaných
sídlišť je sice pamatováno na různé
i zájmové potřeby jednotlivých skupin
jejich obyvatel, ale zapomíná se na uspokojování
potřeb věřících. Domníváme
se, že by bylo nejvýš spravedlivé zabezpečit
územní rezervy též pro výstavbu
církevních objektů. Lze předpokládat,
že na jejich realizaci by se finančně podílely
církve a pracovní výpomocí i naši
věřící.
Je třeba počítat s tím, že nároky
občanů rostou se zvyšováním životní
úrovně, s pokrokem ve světě i u nás,
že roste zájem občanů o realizaci plánovaných
záměrů a jejich vztahem k Praze, kterou chtějí
mít na úrovni důstojné hlavního
města republiky a federace. Proto se souhlasným
zájmem očekávají připravovaný
zákon o Praze, který by měl přispět
ke zvýraznění postavení, prestiže
a významu hlavního města. Podpoří
jej při projednávání i členové
našeho klubu.
Jsme si vědomi aktivního zájmu veřejnosti
o dnešní jednání České
národní rady i o hlavní dokumenty rozvoje
Prahy. Tento převážně pozitivní
zájem je možno zúročit v důvěře
občanů jen tehdy, jestliže budou zásadní
úkoly postaveny pod veřejnou kontrolu a přijaté
úkoly bezezbytku splněny. Věříme,
že vše, co bude pro Prahu a Pražany učiněno,
se mnohonásobně vrátí celému
státu i z hlediska politického a společenského
klimatu. Tolik naše stanovisko k některým otázkám
rozvoje hlavního města.
Závěrem mi dovolte ještě připomínku
z oblasti, která je mi blízká profesně
i jako člence zdravotního a sociálního
výboru. Jedná se o ohrožení zásobování
prahy nezávadnou pitnou vodou, jak se o tom zmínil
již i soudruh primátor.
Problémem se v poslední době vážně
zabývala poslanecká komise vodního a lesního
hospodářství, energetiky a zemědělství
Národního výboru hlavního města
Prahy. Zjistila závažné zhoršování
kvality vody vodního zdroje Želivka a vážné
nedostatky provozu vodárny Podolí. Tyto problémy
již nemůže zvládnout pouze Národní
výbor hlavního města Prahy, ale bude třeba
účinně a urychleně spojit síly
krajů a resortů k realizaci nápravných
opatření.
Doporučuji, aby se s materiály poslanecké
komise seznámili příslušné ministerstvo
a poslanci České národní rady, členové
zdravotního a sociálního výboru, výboru
pro školství a vědu a výboru pro zemědělství
a výživu, a věnovali problematice ochrany vod
náležitou pozornost.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslankyni Marii Sobotové.
Slovo má poslanec Bohumil Ladislav.
Poslanec Bohumil Ladislav: Vážený soudruhu
předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci,
vážení hosté!
V poslední, ne příliš krátké
době, jak zde již bylo poznamenáno, se zabývala
řada stranických i státních orgánů
otázkami souvisejícími s rozvojem hlavního
města Prahy. Je tomu tak proto, že v Praze, hlavním
městě federace i České socialistické
republiky, přetrvává dosud řada nedostatků,
jejichž původ musíme hledat, zcela otevřeně
řečeno, v našich chybných rozhodnutích
anebo v neplnění přijatých správných
usnesení, kde zase selhala důsledná kontrola
a nevyvozování důsledků. Obvykle se
zde argumentuje nedostatkem finančních prostředků
a kapacit.
Při průzkumech jsme se však setkali i s tím,
že bohužel přetrvávají takové
nedostatky, a není jich málo, které občanům
hlavního města znepříjemňují
život. Přitom náklady na jejich odstranění
by byly minimální.
Úroveň dříve zpracovaných dokumentů
o Praze byla zcela zákonitě podmíněna
situací a poznáním doby svého zrodu.
Jestliže se v některých případech
projevují v Praze v zamýšlených záměrech
a plánech nedostatky, je to produktem především
jejich nedostatečné realizace v čase.
Vyšší občanská a někdy i
technická vybavenost v takových aglomeracích,
jako je například Jižní Město,
vinou především plánu i dodavatelů,
zaostaly. Tento, podle našich měřítek
obrovský urbanistický celek, nefunguje dodnes v
úrovni a komplexnosti, které územní
plán i projekt výstavby Jižního Města
předpokládal v době jejich zpracování.
Jestliže má tedy mít úspěch Generel
sociálně ekonomického rozvoje hlavního
města Prahy, potom je třeba vyjít i z této
uvedené zkušenosti.
Musíme především posuzovat, s jakou
jistotou v realizaci Generelu je možno počítat.
Dosavadní průběh dodavatelsko-odběratelských
vztahů ukazuje, že je ohrožena už příprava
plánu bytové výstavby na rok 1990.
Vzhledem k tomu, že se komplexní bytová výstavba
zatím nestala státní zakázkou, je
dosavadní průběh jednání neuspokojivý.
Praha se bez dovozu stavebních kapacit neobešla a
ani neobejde, jako ostatně žádné hlavní
město jiného státu. Ovšem přesun
kapacit nařídit dle zákona o podniku dnes
vlastně nejde. Je tedy nutno hledat z úrovně
vlády jiné cesty, mají-li být záměry,
které vláda České socialistické
republiky sama schválila, splněny.
Je zde ještě jeden moment. Protože stanovení
velkoobchodních cen pro stavební práce nemůže
být tak dokonalé, aby byla dosažena shodná
míra zisku pro všechny práce, je nebezpečí,
že si podniky při snaze podnikat budou vybírat
ty zakázky, které z hlediska pracnosti a míry
zisku pro ně budou nejvýhodnější
a nejsnáze dosažitelné.
Již v minulosti byla komplexní bytová výstavba
z hlediska rozpočtové soustavy tak propracována,
že byl prakticky spočítán každý
hřebík. Tak tomu ale nebylo u průmyslových
a inženýrských staveb. Je iluzí se domnívat,
že se toto podaří naráz změnit.
proto je také reálné nebezpečí,
že se komplexní bytová výstavba dostane
na okraj zájmů dodavatelských organizací
a sebelépe míněná opatření
zůstanou na papíře. I tato úskalí
je podle mne potřeba brát v další rozhodovací
činnosti v úvahu.
Náš výbor pro školství a vědu
se rovněž zabýval celou oblastí rozvoje
pražského školství. Přes některé
pozitivní výsledky musíme v řadě
oblastí teprve hledat řešení. Jde zejména
o školství řízené Národním
výborem hlavního města Prahy.
Plenární zasedání NVP o těchto
otázkách podrobně jednalo minulý týden.
Musím konstatovat, že přes veškerou snahu
NVP zde dochází ke značným problémům,
především v oblasti plánu výkonů
a plánu počtu pracovníků a mzdových
prostředků. Rozpisy plánu práce z
centra nerespektují vliv nových kapacit na potřeby
plánu práce, vycházejí prakticky pouze
z demografického vývoje a nepostihují ani
potřeby pro specifická školská zařízení,
například pro jazykové školy, lidové
školy umění, mimoškolní činnost
dětí a mládeže apod. Přitom,
jak jsme na průzkumu zjistili, je hlavní město
Praha z hlediska možných úspor stále
na předním místě a má nejvyšší
naplněnost tříd ze všech krajů.
Využitím mzdových prostředků,
určených na stabilizaci pedagogických pracovníků,
se sice snížilo procento nekvalifikované výuky,
zejména na základních školách.
Přetrvává ale nedostatek učitelů
a nekvalifikovanost na druhém stupni. Celkově je
kádrová situace v pražském školství
ještě dosti složitá.