Na jedné straně propagovaná priorita Severočeského
kraje a jeho pánevních okresů, a na druhé
straně nedostatek zboží, problémy ve
zdravotnictví, ve službách a v dopravě.
Jen velice těžko se vysvětluje lidem, že
mají aktivně pracovat v okrese, který vzhledem
ke svému životnímu prostředí
rozhodně nepatří mezi ty atraktivní
a na druhé straně přes všechnu snahu
místních orgánů již nejsme schopni
nabídnout více než v ostatních oblastech
republiky.
Domnívám se proto, že by tyto tři základní
okruhy problémů, se kterými se naši
pracující denně potýkají, měly
být zváženy na příslušných
ministerstvech české a federální vlády.
Věřím, že soudruzi ministři osobně
přispějí k tomu, aby byly v dostatečné
míry řešeny už v průběhu
této pětiletky.
Tento příspěvek do rozpravy jsem přednesl
dnes, jelikož uvedené věci v našem okrese
narůstají a musí se řešit, aby
nepřerostly v neřešitelný problém.
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci Janu Kubištovi.
Pro příště to budeme dělat tak,
že v závěru našeho jednání
se může přihlásit do diskuse každý
k čemukoli, co chce říci, abychom nediskutovali
k problémům, které nesouvisí s projednávaným
bodem. Se soudruhem Kubištou jsem o tom mluvil, jsou podobné
problémy. Zásadně se ale budeme držet
takového principu, že každý poslanec,
když ukončím normální pořad
a já se ptám "má někdo něco
do diskuse?", může využít této
příležitosti a přihlásit se s
problémy, které má, abychom si zbytečně
nekomplikovali situaci a neodváděli pozornost od
problému, který právě projednáváme.
Problémy, které soudruh poslanec Kubišta nadnesl,
jsou vážné a musíme se jimi zabývat
a budeme se jimi zabývat tak, jako každým jiným
podnětem.
Nyní prosím vedoucího tajemníka soudruha
Miroslava Štěpána, aby se ujal slova. Po něm
se připraví poslankyně Marie Sobotová.
Vedoucí tajemník MěV KSČ Miroslav
Štěpán: Soudruhu předsedo, vážená
Česká národní rado, tak tomu bylo
v minulosti i nyní, procesy odehrávající
se v této vskutku převratné době nacházejí
své koncentrované vyjádření
zejména v našem hlavním městě
Praze. Je to přirozené, není to výjimečnost
a nemůže tomu být ani jinak.
Cítíme s vámi společně, že
probíhá výrazná politizace společnosti.
Lidé se začínají o vše zajímat
a dlužno dodat, že ne všichni jsou způsobilí
spravedlivě ocenit vykonané a pravdivě se
podívat na svůj vlastní podíl a současně
realisticky vytýčit to, o co nám společně
v budoucnosti jde.
Chtěl bych jménem občanů Prahy - řekl
bych té poctivé části veřejného
mínění, pracovních kolektivů,
Národní fronty - včera zasedal městský
výbor - ocenit pozornost hlavnímu městu republiky
strany i státních orgánů. Cesta kupředu
vede cestou zajišťování pozitivního
programu.
Chtěl bych vyjádřit přesvědčení,
že i dnešní jednání, a tak ho i
cítíme a chápeme jako krok, který
pomáhá k zajištění takového
pozitivního programu, na kterém je možno zajišťovat
a upevňovat občanskou a politickou jednotu poctivé
veřejnosti v našem hlavním městě.
Jsem rád, že se mohu takového jednání
zúčastnit, opět po šesti letech v období
přípravy 9. pětiletky, kdy se projednává
zpráva vlády ČSR o rozvoji hlavního
města.
Chtěl bych za to celé České národní
radě a jmenovitě jejímu předsedovi
soudruhu Josefu Kempnému upřímně poděkovat.
Chci poděkovat i vládě ČSR za starostlivost
a systémový přístup k zajišťování
nelehkých úloh, které jsou spojeny s dneškem
i s perspektivou našeho hlavního města.
Praha, jak známo jako historické hlavní město
státu, symbol státnosti, centrum vzdělanosti
a kulturnosti našeho lidu, její jedinečné
památky, historické sepětí se světem
a s Evropou, naši pozornost nepochybně vyžaduje.
Nemůžeme to zajistit sami. Dokonce stojí otázka,
do jaké míry péči a starostlivost
o toto město internacionalizovat. Hlavní město,
to není jen místo života jeho obyvatel, je
hlavním městem obyvatel, všech hostů,
bylo a je symbolem naší národní hrdosti
a československé státnosti.
Každého z nás studiem nebo i vlastním
poznáním - podle věku - dějiny poučily,
že významná role právě připadá
městu, ovlivňování společensko-politické
atmosféry, společensko-politického klimatu
v celé naší zemi. Významnou roli sehrává
Praha jako hlavní město státu i v mezinárodním
měřítku. Myslím si, že je správné
i zde, na zasedání České národní
rady, říci a prohlásit bez silných
slov, že nové myšlení v mezinárodních
vztazích, budování a naplňování
ideje společného evropského domu nelze uskutečnit
bez Prahy a bez ČSSR. S tím je také konec
konců spojeno i to, aby toto město, tento uzel dějin,
toto místo, ve kterém se křižují
dějiny Evropy, skutečně bylo důstojnou
křižovatkou, důstojným místem,
pevným opěrným bodem.
Na revoluční tradice Prahy chceme i my v podmínkách
hlavního města navazovat i v současných
podmínkách, sice v kvalitativně nové
etapě vývoje socialismu. Jde nám o širší
demokratickou účast lidí na rozvoji, na řízení
hlavního města, na rozhodování o osudových
otázkách při využití všeho
bohatého výrobního, sociálního
potenciálu, kapacity průmyslu, bohatých intelektuálních
zdrojů, pokrokových dělnických tradic
a zkušeností.
Jsem přesvědčen, že je to reálným
předpokladem, aby na základě promyšleného
programu energickými kroky jsme postupovali kupředu,
abychom napomohli rychlému uvedení účinného
ekonomického mechanismu, cestou hlubokých demokratických
přeměn zajistit účast Pražanů
na všech problémech, které nás v podmínkách
tohoto velkoměsta obklopují.
Je potřeba říci, že vidíme v
této cestě nejrychlejší způsob,
jak v poměrně krátké době uvést
potenciál, rezervy, zdroje do pohybu a přispět
k zajišťování všeho, co bylo usneseno
a co bylo rozhodnuto.
Soudružky a soudruzi poslanci, sledoval jsem pozorně
výklad soudruha prvního místopředsedy
vlády ČSR Miroslava Tomana i přednesenou
zpravodajskou zprávu. Měl jsem možnost se seznámit
i s výsledky některých poslaneckých
průzkumů České národní
rady. Uvedené hodnocení uplynulého období
považujeme za objektivní a pravdivé. I my jsme
na nedávném říjnovém zasedání
městského výboru KSČ a včera
na zasedání městského výboru
Národní fronty při hodnocení realizace
závěrů a usnesení konference shodně
konstatovali, že v řadě otázek, týkajících
se rozvoje města, byl učiněn krok kupředu,
získali jsme nové a cenné zkušenosti,
ale dobře víme také, že hlavní
rezervou jsou rezervy naše vlastní v podmínkách
města, ve fungování našeho systému,
v práci orgánů lidosprávy, v naší
vlastní aktivitě.
Za uplynulé období přičiněním
Pražanů a účasti ostatních krajů
za podpory ústředí bylo vykonáno nemálo
pozitivního. Projevilo se to samozřejmě -
a zaznělo to i zde - zejména ve zvýšení
prostředků přidělovaných Praze,
zvýšení objemu stavební kapacity, logicky
potom dobrým postupem výstavby řady významných
staveb, jako je metro a dalších, ale také v
kvantech bytové výstavby. Byl zahájen program
výstavby a rekonstrukce celé infrastruktury města.
Kdo město nenavštívil za dva nebo tři
roky, musí konstatovat, že se zásadně
mění. Mnoho bylo uděláno.
Tyto výsledky nás vedou k boji proti bezbřehé
a demagogické kritice etapy minulosti. Přesto ale,
soudružky a soudruzi, máme právo a povinnost,
dnešní představitelé v Praze, si položit
otázku: Proč jsme v minulosti neudělali více?
Kde byly příčiny, jak se jmenují neplnitelé?
A proto si myslím, že se musíme z tohoto období,
které jsme hodnotili, také velmi poučit.
Ne všechny úkoly, vyplývající
z generálního plánu rozvoje Prahy a souboru
závazných opatření k formování
ekonomické struktury hlavního města byly
splněny.
Připomínám pouze seznam organizací,
které měly být vymístěny. Šlo
o číslo 656, a vymístěny slovy tři.
Za to konkrétně někdo odpovídá,
někdo musel být za a někdo musel být
proti. To nebyly vzdušné síly, to nebyly nějaké
imaginární struktury, které by zapříčinily
nezajištění tohoto úkolu.
Odbočil jsem pouze. Nepodařilo se odstranit vážné
rozpory v komplexní bytové výstavbě,
zastavit chátrání domovního a bytového
fondu. Vybavenost Prahy jako hlavního města Prahy
v mnohých parametrech nadále zaostává
za ostatními kraji republiky. Přitom nejde jen o
uspokojování ekonomických, kulturních
a sociálních potřeb jejích obyvatel,
ale i obyvatel celého státu i zahraničních
návštěvníků.
To se týká celého terciárního
sektoru, služeb, obchodu, zdravotnictví, sociálního
zabezpečení, kulturních a tělovýchovných
zařízení.
Závažné je, že dosavadní přístupy
nemohly překročit bariéry nadřazeného
systému, že při centrálním řízení
docházelo k omezování účinnějšího
vlivu orgánů města na jeho rozvoji a v důsledku
toho k neproporcionálnímu rozvoji všech městských
funkcí a k jistým rozporům v sociálně
ekonomické struktuře města.
Proto nejsme dnes také spokojeni s dosavadním přístupem
některých resortů, zejména federálních
pokud jde o rozvoj průmyslové základny města,
který se, bohužel, omezoval a omezuje na konzervování
dosavadních výrobních programů a technologií.
To se negativně projevuje ve všech sférách
života města, vyvolává to tlak na pracovní
síly, doslova to zadržuje řešení
nepříznivé a nezdravé proporce zaměstnanosti
tohoto velkoměsta.
Jestliže dnes z celkové zaměstnanosti pouze
5,5 % občanů se angažuje v oblasti placených
služeb a víme, že ve světě srovnatelná
města potřebují 25 - 30 %, potom je přirozené,
proč musí být odpověď, že
služby jsou takové, jaké jsou, proč
nemůžeme s některými věcmi pohnout
rázněji kupředu. Nemluvím již
o ekologických důsledcích a ekologických
problémech.
Jsme toho názoru, že i ve stávajících
podmínkách, v minulosti i nyní, můžeme
a mohlo se udělat víc, kdybychom důsledně
všechna přijatá rozhodnutí naplňovali,
kdybychom s větší ochotou projevili i větší
odvahu jít do zápasu za prosazení věcí,
na kterých jsme se dohodli.
Jsem velmi rád, že právě na dnešním
zasedání, tak jak jsme měli možnost
se s tím seznámit, je navrženo takové
usnesení, které je navrženo. Ono doslova ukazuje
na to, co je potřebné nyní udělat,
ale také při pečlivém studiu ukazuje,
že mnoho věcí vlastně musíme
zopakovat z roku 1983 a znovu je nastolit.
Kde je vina, kde je příčina? Musíme
začít také u sebe a otevřeně
si říci v pražských národních
výborech i v příslušných resortech,
které řídí velkou většinu
významných pražských podniků,
závodů a pracovišť, ale týká
se to také vlád, které plnění
stanovených úkolů vůči Praze
důsledně nekontrolovaly a plnění náročně
nevyžadovaly a dá se také říci,
že ztratily kontrolu nad sliby a příslušnými
usneseními.
Nebudu patřit k těm, kteří by zde
něco slibovali. Jedno si však z tohoto zasedání
beru, že nesmíme do budoucna podobnou situaci dopouštět.
Proto stojíme na stanovisku, že méně
bude znamenat více, a také vidíme, že
je potřebné to spojit s nutným požadavkem
života města, že v konkrétní práci
Praha potřebuje více konkrétnosti, v koncepční
práci Praha potřebuje více koncepčnosti.
K pozitivnímu obratu v přístupech, ke kterému
v poslední době dochází, přispívá
i to, že známe v zásadě východiska
a máme představu, řekl bych odpověď
na otázku, co chceme. Ne vždy jsme to v Praze věděli.
Specifika Prahy, vedle velkých předností,
znamená i velké problémy. Každý
ví, co chce, každý chce něco jiného
a je příliš mnoho chytrých na jeden
hektar. V tomto směru máme právě velkou
politickou úlohu: sjednocovat lidi, diskutovat s nimi,
vést s nimi rozhovory, rozpoznávat řečníky
od těch, kteří chtějí skutečně
pracovat, kteří chtějí přispět
k tomu, aby život v tomto městě byl spokojený
z hlediska sociálního, kulturního i celkového.
Zásadním impulsem k řešení aktuálních
problémů se staly bezesporu závěry
městské stranické konference v roce 1988.
Přivítali jsme, že generální
tajemník Miloš Jakeš podpořil všechny
naše návrhy. Důsledně zajišťujeme
jejich naplňování a obracíme se na
každého, kdo nám může být
nápomocen. Doslova volíme politiku hledání
spojenců, ne politiku nedůtklivosti, výjimečnosti,
zvláštností Prahy, protože Praha je městem
všech.
Řada z nás, vedoucích představitelů,
se nenarodila v Praze, přišli jsme do Prahy a máme
toto město rádi a zjišťujeme, že
mnohdy děláme pro toto město víc než
ti, kteří jak se říká jsou
originální Pražané.
Pražané často, a my si nad tím lámeme,
soudružky a soudruzi hlavu, požadavkují, nárokují,
pláčí, stěžují si a kritizují.
Velmi složité ale je dostat do pohybu poctivou část
Pražanů v tom slova smyslu, že každý
musí také přiložit ruku k dílu.
Na tom nyní pracujeme.
Cestou k tomu je, abychom s každým mluvili otevřeně.
Za podstatnou podmínku dalšího rozvoje hlavního
města považujeme fakt, že máme jasno v
záměrech dalšího rozvoje Prahy, ale
i ve způsobech jeho uskutečňování.
Tak jako jinde uskutečňujeme celospolečenskou
přestavbu, záměry posuzujeme v širokém
dialogu s Pražany s cílem, jak jsem řekl, zapojit
každého poctivého občana doslova do
tohoto politického zápasu o novou tvář,
o nový život, o novou dimenzi Prahy, aby se skutečně
každý cítil tak, že o tomto městě
rozhoduje.
Není to jednoduchý úkol, neříkáme
to poprvé, říkali to i naši předchůdci
a zřejmě to budeme říkat i do budoucna,
ale v podstatě nám jde o to, aby občan hlavního
města nebyl jenom objektem, ale aby byl skutečným
subjektem, aktivním účastníkem politiky.
Toho chceme dosáhnout ovšem v době, kdy se
aktivizují nepřátelé, a tato politika
je ještě složitější. Nedostatky,
drobné problémy se zveličují, nafukují,
útočí na nás, jak se říká,
ze všech stran. Proto jednání České
národní rady považujeme za jednání,
které se koná v pravý čas, chápeme
je jako velkou podporu úsilí poctivé části
Pražanů i v této době plně obstát,
obhájit socialistické vymoženosti.
Víme, že nemůžeme směleji pokročit
kupředu bez podpory ústředí a centrálních
orgánů, ať se to týká potřebných
finančních prostředků, nejdůležitějších
investic, nezbytné restrukturalizace pražského
průmyslu ve prospěch směrů úzce
spjatých s uplatněním předností
vědeckotechnického rozvoje, nezbytných ekologických
akcí. Zde musíme všichni jít společně
a Praha nemůže tyto otázky neřešit.
Věříme, že oprávněné
potřeby Prahy najdou podporu ve finančním,
kapacitním a věcném zajištění
našich záměrů jak v koncepčních,
tak zejména plánovacích dokumentech, což
bude to nejzávažnější, a tam založíme
úspěch nebo neúspěch i prověrky
toho, jak sliby, které jsme dali, zajistíme.
Uvědomujeme si přitom, že nemůžeme
jen čekat s nataženýma rukama. Proto usilujeme
v Praze o to, aby vzrostla vlastní ekonomická základna
města jako předpokladu naplnění samosprávného
principu v práci národních výborů,
aby byly posíleny formy ekonomického řízení,
aby výkon státní správy byl přiblížen
obyvatelům míst.
Chci otevřeně říci, že kritizujeme
příslušné orgány, že tento
postup je pomalý. Soudruzi musí postupovat rychleji,
nikdo se nechce loučit se svou kanceláří,
nikdo se nechce loučit se stovkou lidí, kteří
jej obklopují, nikdo prostě nechce dělat
si problémy.
Je to tedy veliký tlak. Úspěch řešení
tohoto problému vidíme v tom, jestli se nám
podaří glasností a otevřenou politikou
také některé nešvary v životě
města kritizovat na veřejnosti, cestou naší
Večerní Prahy a pražských sdělovacích
prostředků. V žádném případě
však nechceme dopouštět znehodnocování
vymožeností a dosaženého v minulosti.
Jde nám tedy o to, abychom obnovili socialistické
hodnoty, ideály, přitažlivost, čest
a slávu Prahy jako hlavního města ČSSR
i České socialistické republiky. Myslím,
že to není nafukování úlohy Prahy,
když řeknu avantgardy sociálního, duchovního
a kulturního rozvoje země a také místa,
které skutečně má své nezastupitelné
místo v Evropě i ve světě.
Proto usilujeme výrazně o obrat v uspokojování
sociálních potřeb Pražanů, v
péči o životní prostředí,
řekl jsem v rozvoji progresivních směrů
vědeckotechnického rozvoje.
Je tu veliký rozpor, zaznělo to i ve zprávě.
Vždyť Praha byla iniciátorem hnutí Pražské
výzvy a nelze nevidět, že pouze dva výrobky
v roce 1988 v Praze mohly dostat označení kategorie
O, tedy kategorie kvality. To je špatné, tady je nějaký
rozpor. Proto si potřebujeme rozebrat příčiny
tohoto rozporu.
Všechny záměry, soudružky a soudruzi,
se snažíme skutečně promítnout
do nových dokumentů, do návrhu základních
dokumentů o rozvoji hlavního města prahy,
do generálního plánu sociálně
ekonomického rozvoje Prahy do roku 2005 a i do dokumentů
následných, které s tímto závažným
úkolem souvisejí.
Byla zde řeč i o tom, že chceme, aby zákony
o hlavním městě ČSSR a ČSR
nebyly prostě zákony pro zákony, ale aby
reagovaly na nové podmínky uvedení nového
hospodářského mechanismu, na nové
potřeby, aby také přiměřeně
otevíraly prostor kupředu, abychom se mohli s jistotou
dívat na to, jak se zajistí i přijatá
usnesení, která budou jistě správná.
Na zásadách těchto zákonů se
pracuje za iniciativní účasti celé
Národní fronty.
Chci říci, že nemá v posledních
letech obdoby takováto diskuse, takovýto dokument,
jako je zákon o Praze, taková diskuse, která
nyní v Praze probíhá. Vítáme
stanovisko orgánů České národní
rady, poskytování nezbytných dotací
z rozpočtu federace. Věříme, že
vzhledem k rozhodujícímu významu navrhovaných
zákonů, u vědomí pocitu spoluzodpovědnosti
a vztahu k Praze nalezneme podporu u všech poslanců
České národní rady.