Došli jsme však k závěru, že přes
dosažené výsledky má plnění
plánu řadu problémů a rizik, které
ovlivňují rok 1987 a 8. pětiletku.
Jde především o rozestavěnost, která
má dlouhodobě nepříznivý vývoj.
Plánované úkoly v dokončování
se v roce 1985 nesplnily o cca 33 %, přitom v zahajování
staveb byly téměř vyčerpány.
pokud bude tento vývoj pokračovat i letos a plnění
za 9 měsíců tomu nasvědčuje,
potom zůstatky rozpočtových nákladů
rozestavěných staveb i počet těchto
staveb v roce 1986 opět vzrostou. Nesplní se tím
nejen záměry plánu, ale ani zásady
pro regulaci - tj. povinnost nezahájit stavby pro které
není kapacitní prostor k jejich realizaci v limitních
lhůtách výstavby. Tato zásada není
dodržována.
V plnění věcných a kvalitativních
úkolů plánu dosahují jednotlivé
VHJ stavební výroby rozdílných výsledků.
Složitá je situace ve VHJ pozemního stavitelství,
kde nepomohlo ani nové organizační uspořádání
odstranit letité problémy s rozestavěností,
růstem zásob, zaměstnaností v potřebné
profesní skladbě a tím i výkonností
a efektivností.
Nedostatky v plynulosti dokončování bytů
znamenaly v závěru roku 1985 "šturmování",
jehož důsledky se projevily i v průběhu
letošního roku. Vedle nekvality a nekomplexnosti,
kterou musely odstraňovat tyto VHJ ještě v
I. čtvrtletí 1986 na úkor jiných rozestavěných
staveb, nebyly vytvořeny ani v případě
bytové výstavby předpoklady pro plynulé
dokončování. Přechod do 8. pětiletky
je znovu jako v předchozích pětiletkách
poznamenán problémy s územní a projektovou
nepřipraveností investorů, zejména
v komplexní bytové výstavbě.
V této souvislosti chci upozornit na závažný
problém, který je třeba dořešit.
Z národohospodářského hlediska jsou
mezi dokončené byty započítávány
i byty, které jsou již předány investorům,
ale nelze je užívat. Výjimku tvoří
pouze byty vybudované v individuální výstavbě,
kde se za okamžik dokončení považuje kolaudace.
Těžko bychom hledali individuálního
stavebníka, který by považoval byt nebo rodinný
domek za dokončený, aniž by v něm mohl
bydlet. Ve vztazích mezi dodavatelskými a investorskými
organizacemi je však něco takového docela dobře
možné.
V čem je hlavní problém? Především
v tom, že se nerespektují ustanovení Stavebního
zákona. Ten považuje dodávku, stavbu a tedy
i byt za dokončený pouze tehdy, je-li schopný
užívání. Zakořenila se však
praxe, kdy investorské a dodavatelské organizace
toto ustanovení mlčky přecházejí.
Někde dokonce přežívá představa,
že je to tak v pořádku, neboť se údajně
postupuje podle Hospodářského zákoníku.
Ten ale určuje jen podmínky a okolnosti, za kterých
dodavatel předává odběrateli hotové
dodávky.
Dosavadní vžitá, ale nelogická praxe
staví do popředí hmotný zájem
dodavatele na předání maximálního
počtu bytů, bez ohledu na jejich faktickou dokončenost
a kvalitu. Investor, zpravidla národní výbor,
je nezřídka nucen převzít i byty,
kde se pod tzv. drobnými závadami a nedodělky
skrývají i hrubé závady, které
zcela znemožňují, a!by byt plnil funkci, pro
níž je určen. Investor nakonec ustoupí
ve vlastním zájmu. Zejména proto, aby si
nezkomplikoval další vztahy k dodavatelským
organizacím a neupadl u nich v nemilost.
Nejde o ojedinělé případy. V roce
1985 bylo v našem Severomoravském kraji, bez individuální
bytové výstavby, zkolaudováno 66,4 % všech
bytů dokončených v rámci plánu
národních výborů. Ve většině
ostatních krajů ČSR byla situace ještě
podstatně horší. Např. ve Východočeském
kraji bylo zkolaudováno jen 30,5 % a v hl. m. Praze necelých
10%. Přitom doba od předání bytů
do jejich zkolaudování je někdy značně
dlouhá. Např. v Praze byla část bytů,
které byly vykázány jako dokončené
již v roce 1979, předána do užívání
až v roce 1983.
Kromě úniku nájemného vícenáklady
na nezbytné vytápění i údržbu
neobydlených objektů představovaly v letech
1978 - 1981 např. jen v Praze částku 56 mil.
korun. Takový postup přináší
společnosti škody a negativně působí
na aktivitu a myšlení lidí. Vytváří
se mechanismus, který působí proti plnění
plánu v požadovaných termínech a kvalitě,
nahrává se formalismu, neodpovědnému
vztahu k práci. A to nejen u těch, kteří
byty staví, ale i u těch, kteří takovému
počínání přihlížejí.
Dosavadní praxe rovněž neumožňuje
plně využít efektu socialistické iniciativy
pracujících.
Co udělat proto, aby se daný stav zásadně
a rychle změnil k lepšímu? Domnívám
se, že jediným možným řešením
je neprodleně upravit příslušné
předpisy a jednoznačně posunout definici
dokončeného bytu a doby jeho předání
investorovi na dobu převzetí bytu do užívání.
Nad tím by se měly zamyslet především
Česká plánovací komise z hlediska
formulací o dokončování bytů
v metodických pokynech o vypracování plánu,
Český statistický úřad z hlediska
statistických směrnic a prvotní evidence,
ministerstva financí z hlediska finančních
nástrojů a možná i další
resorty zainteresované na včasném a kvalitním
dokončování bytů a hodnotící
stupeň splnění plánu bytové
i výstavby.
Podle všeobecně známých informací
z veřejných sdělovacích prostředků
probíhá dokončování bytů
letos lépe než v dřívějších
letech. Na komplexní vyhodnocení splnění
plánu v této oblasti si však ještě
nějaký ten týden musíme počkat.
Byli bychom rádi, kdyby letos nastoupený kurs -
dokončit všechny byty do konce listopadu - zesílený
podnětem, který jsem přednesl, pokračoval
i v dalších letech. Zřejmě by to přispělo
i k ekonomickým výsledkům ve stavebnictví,
které jsou nutně ovlivněny negativně
nerytmickým předáváním bytů
do užívání a odstraňování
nedodělků.
Jen pozvolna se zlepšuje kvalita. Dosavadní realizace
opatření, přijatých k lepšímu
vytváření podmínek a zabezpečení
podstatného zvýšení kvality staveb,
nevedla dosud k zásadnímu obratu v orientaci na
vyšší kvalitu v celém resortu stavebnictví
a přinesla konkrétní výsledky jen
v některých organizacích. Dosažené
výsledky však současně prokazují,
že opatření byla zaměřena správně
a při důsledném přístupu odpovědných
pracovníků k jejich plnění vedou ke
zjednání nápravy.
Je proto nezbytné, aby ke zvyšování
kvality, jako jednomu z nejzávažnějších
úkolů zdůrazněnému XVII. sjezdem
přistoupili vedoucí pracovníci resortu stavebnictví
v celé ose řízení s daleko větší
odpovědností než dosud. Nadřízené
orgány musí s vyšší náročností
svoji organizátorskou, řídící
a kontrolní činnost zaměřovat na prosazení
celospolečenských hledisek při realizaci
stanovených úkolů a daleko přísněji
postupovat proti tendencím hospodářské
sféry usnadňovat si plnění plánu
na úkor kvality. Důsledné uplatňování
těchto přístupů v každodenní
činnosti odpovědných pracovníků
všech stupňů je základním předpokladem
k urychlenému odstranění přetrvávajících
nedostatků a k podstatnému zvyšování
kvality práce ve stavebních organizacích.
Závěrem vám, soudruzi poslanci a soudružky
poslankyně, doporučuji schválit oba návrhy
zákonů, které nám byly předloženy.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci Antonínu Zichovi.
Nyní, soudružky a soudruzi poslanci, přerušíme
naše jednání a budeme pokračovat zítra
v 9 hodin ráno rozpravou. Prvním řečníkem
bude poslanec Josef Meier.