Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslankyni Šmotkové. Hovoří poslanec Alois Král, jako poslední přihlášený do rozpravy je poslanec Jaromír Hájek.

Poslanec Alois Král: Vážené soudružky a soudruzi, ze zprávy vlády ČSR vyplývá, že v naší republice se podařilo odstranit podstatné rozdíly mezi městem a vesnicí nejen v celkové hmotné, kulturní a životní úrovni, ale i pokud se týká sociálních podmínek života a péče o zdraví obyvatel.

Pouze několik desítek let nás však dělí od doby první buržoazní republiky, kdy sociální postavení drobných zemědělců lze charakterizovat tak, že celý život, od jedné úrody ke druhé, platili jen dluhy - za propachtovanou půdu, za základní životní potřeby. Nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení se rovnalo prakticky nule. O zdraví rolnických rodin se nikdo nestaral. Neúroda a nemoc byla pro rolnické rodiny životní katastrofou. Vesnické ženy rodily bez jakékoliv pomoci, protože neměly ani na porodní asistentku. Vysoká úmrtnost venkovských žen byla důsledkem těžké práce ihned po porodu a vysoká úmrtnost dětí důsledkem prakticky žádné lékařské péče. O životní úrovni rodin drobných zemědělců svědčí skutečnost, že právě z těchto rodin bylo před druhou světovou válkou shledáno u dětí školního věku nejvyšší procento podvyživených. Všechno, co se vypěstovalo, se muselo prodat, aby se splatily věčné dluhy.

Proto po II. světové válce již v roce 1946 na VIII. sjezdu Komunistické strany Československa prohlásil Klement Gottwald, že "strana bude trvat na tom, aby se dostalo vydatné hospodářské a sociální pomoci našemu zemědělskému lidu". Začátek socialistické cesty naší vesnice však znamenala teprve slova Klementa Gottwalda, pronesená na IX. sjezdu Komunistické strany Československa v roce 1949: "Nebude u nás socialismu bez přechodu vesnice k socialismu."

Víme všichni, že tato cesta nebyla ani jednoduchá, ani přímočará. Mnozí si pamatujeme, že v 50. letech jsme založení 100 hektarového družstva považovali za úspěch. Dnes ekonomický celek obhospodařující 2000 ha je např. v okrese Opava nejmenší.

Ruku v ruce s upevňováním socialistického družstevního hospodaření na vesnici byla postupně uskutečňována opatření ke zrovnoprávnění obyvatel vesnice a města ve zdravotní a sociální péči a v důchodovém zabezpečení. Ve zdravotní péči bylo toto úsilí dovršeno zákonem o péči o zdraví lidu v roce 1966. Zákonem o sociálním zabezpečení z roku 1975 byly odstraněny zbývající rozdíly v sociálním zabezpečení družstevních rolníků.

S uskutečňováním industrializace zemědělské velkovýroby však narůstají na venkově obdobné sociálně zdravotní problémy a problémy životního prostředí jako ve městě, navíc s některými specifickými rysy, vyplývajícími z výrobně technologického a vědecko-technického pokroku v zemědělství. Je to např. používání chemických látek a pesticidů, otřesy při práci se stroji, prašnost některých provozů a další. To vše si vyžaduje rozvíjet specifické formy péče o zdraví pracovníků v zemědělství, které zdravotní a sociální výbor ČNR vidí především v budování otevřených závodních zdravotnických středisek pro zemědělské pracovníky ve střediskových obcích a lékařských stanic u velkozávodů, v radiofonizaci ambulantních vozů a v zajišťování dobře fungující rychlé zdravotnické pomoci.

V sociální péči o obyvatelstvo venkova, zejména o předškolní děti a o staré občany, je třeba ve větší míře uplatňovat nové pokrokové formy této péče za účinnější finanční a materiální účasti zemědělských velkozávodů než dosud.

Hromadění velkého množství tekutých výkalů z provozoven o vysoké koncentraci dobytka, jejichž využití a likvidace je zatím složitá a problematická, značně zasahuje již nyní do vodního hospodářství venkova. Zvláštní pozornost si vyžaduje řešení problematiky ochranných pásem u zdrojů pitné vody. Zde je třeba odstranit střetávání zájmů rozvoje zemědělské velkovýroby a hygienických ochranných opatření u zdrojů pitné vody.

Závodní stravování pracovníků v zemědělství zaznamenalo v posledních letech ohromný rozmach, v němž je třeba dále pokračovat při dodržování zásad racionální výživy. Je přitom třeba též věnovat pozornost přiměřenému stravování starších lidí a dětí, neboť sociální politika zemědělských družstev umožňuje velmi levné stravování i pro důchodce - bývalé družstevníky a děti v předškolních zařízeních a ve školách při dodržování hygienických opatření.

Hovořím-li již o racionální výživě, pak mně dovolte několik poznámek. V souladu s rezolucí přijatou na nedávné konferenci Společnosti pro racionální výživu v Karlových Varech přijal zdravotní a sociální výbor ČNR doporučení vyznačovat na obalech potravinářských výrobků energetickou, tj. kalorickou hodnotu, dále nejdůležitější výživové látky a všechny další, zejména chemické přísady.

Druhé doporučení se týká masa. Maso je důležitým zdrojem potřebných bílkovin, ale domníváme se, že je třeba vytvořit taková organizační, plánovací a výchovná opatření, kdy maximální spotřeba masa v budoucnu nepřesáhne zdravotnicky doporučené dávky. Masem přitom rozumíme nejen tradiční maso vepřové a hovězí, ale bylo by třeba zvýšit podíl

/Řízení schůze převzal předseda ČNR Evžen Erban./

lehčích druhů masa, jako je králičí, jehněčí a drůbeží.

A konečně třetí poznámka k uplatňování zásad racionální výživy je ta, že stále nejsou na dostatečné úrovni výroba a dodávky zeleniny a ovoce pro obyvatelstvo. Urodí-li se dostatek ovoce, pak jsou problémy se sklizní. Domnívám se, že k této věci bylo přijato před několika lety usnesení vlády s konkrétními opatřeními k zajištění sklizně ovoce.

K zabezpečení účinnějšího řízení vývoje zaměstnanosti v družstevním sektoru zemědělství a ke zlepšení hospodaření s pracovními silami se zdravotní a sociální výbor ČNR ztotožnil s návrhem resortu práce a sociálních věcí, že je třeba sjednotit systém plánování a evidování počtu pracovníků mezi JZD a státními statky a zahrnout plánování pracovních sil v družstevním sektoru do státního plánu. K tomuto závěru nás vedou některé nedostatky, které existují v přidružené výrobě JZD, zejména v příměstských oblastech u velkých měst, jako je Praha nebo Brno.

Přidružená výroba mnohdy ztrácí charakter doplňkové výroby umožňující zaměstnávat členy JZD i mimo vegetační období a stává se zdrojem podnikatelské aktivity. Proto počet pracovníků v přidružené výrobě nepřiměřeně stoupá a dochází k odlivu kvalifikovaných pracovníků z ostatních odvětví národního hospodářství.

Vzhledem k napjaté situaci v pracovních silách se zdravotní a sociální výbor ČNR domnívá, že je třeba podpořit navrhovaná opatření resortu práce a sociálních věcí.

Konečně dovolte upozornit na naléhavost zajištění pravidelného pěstování léčivých rostlin, dodávek makoviny a námele, a přijetí opatření, kterými bude vyloučeno započítávání těchto osevních ploch do ploch pěstování obilí. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Aloisi Královi, hovořit bude poslanec Jaromír Hájek.

Poslanec ing. Jaromír Hájek: Vážená Česká národní rado, vážení hosté, dovolte, abych se ve svém vystoupení zaměřil na dva činitele, které považuje výbor ČNR pro plán a rozpočet pro další úspěšný rozvoj zemědělsko-potravinářského komplexu za významné. Je to jednak úroveň mechanizace a vše co s ní souvisí, a ve druhém případě působení ekonomických nástrojů v zemědělské prvovýrobě.

U prvého souboru otázek je třeba vycházet ze skutečnosti, že charakteristickým znakem dosavadního vývoje zemědělství u nás je neustále se snižující počet jeho pracovníků, a to ve prospěch jiných odvětví. V letech 1950-1975 došlo v ČSR při růstu hrubé zemědělské produkce téměř o polovinu - ke snížení počtu pracovníků v JZD a státních statcích skoro o půl miliónu osob. V období průmyslové revoluce je to zcela přirozený jev a obdobná tendence je patrná i v řadě dalších zemědělsky i průmyslově vyspělých zemích, např. ve Francii, Kanadě, NDR, Maďarsku a jinde, kde se v poslední době za necelých 20 let snížil počet zemědělců o jednu třetinu až o jednu polovinu. V příštích letech je nutno i u nás s dalším poklesem pracovníků počítat.

I když kvalitativní a věková struktura našich pracujících v zemědělství se stále zlepšuje, je třeba soustavně nahrazovat tento úbytek pracovních sil a snižovat spotřebu živé práce moderní, účinnou technikou.

Můžeme s uspokojením konstatovat, že objem investic vkládaný do zemědělství, zejména v 5. pětiletce, se dostal oproti dřívějším letům na vyšší úroveň. Počítá se s tím, že za celé období 5. a 6. pětiletky bude v zemědělství proinvestováno celkem více jak 83 miliard Kčs. Přitom rychleji než rozvoj celkových základních prostředků rostou v zemědělství v posledních letech strojní základní prostředky, což se též příznivě projevilo i v jeho vybavenosti stroji a zařízeními. Tato vybavenost totiž stoupla v období let 1971-1977 v tomto odvětví zhruba o 112 %, zatímco např. v průmyslu pouze o 45 %. Uvedený vývoj je plně v souladu s potřebami dalšího růstu mechanizace a odstraňování namáhavé ruční práce v zemědělství, zároveň je však doprovázen některými problémy, které vyžadují stále naléhavěji řešení.

Jde především o péči o základní prostředky, jejíž úroveň by měla růst úměrně s přibývajícím počtem strojů a zařízení, s jejich složitostí i s náklady na jejich pořízení. Zatím tomu však vždy není, o čemž svědčí i výsledky průzkumu situace v zabezpečování potřeb vybavenosti, údržby a oprav strojních základních prostředků, který provedl náš výbor v letošním roce.

Problémy se soustřeďují zejména do nedostatku náhradních dílů, servisu a vlastních i externích opravárenských kapacit. To má svůj vliv i na růst materiálových nákladů a na nižší využívání strojů a zařízení. Např. jen podíl prostojů z titulu nedostatku náhradních dílů a neplánovaných oprav na celkových prostojích traktorů činí 7 až 12 %. Zemědělské podniky a STS se snaží vyrovnat s touto situací tím, že si vyrábí příslušné díly a opravy provádějí pokud možno sami, přičemž si vytvářejí vlastní sklady náhradních dílů, což není vždy efektivní jak z hlediska pracovních sil, tak i nákladů. To je také jedna z příčin, proč náklady související s opravami základních prostředků bez vyplacených mezd stouply za poslední tři roky o více než 21 %.

Zanedbatelný není ani rozsah prováděné technické údržby, na kterou se jen u traktorů spotřebuje denně podle odhadu okolo 110 000 pracovních hodin. Nad tím je třeba se zamyslet a hledat příslušná řešení, a to i např. výstavbou společných servisních středisek u větších zemědělských podniků, výstavbou ústředních skladů náhradních dílů a samozřejmě i zlepšením dodavatelsko-odběratelských vztahů.

S rozvojem mechanizace souvisí i přísun nové techniky pro zemědělsko-potravinářský komplex. Jde v prvé řadě o důsledné plnění plánovaných dodávek strojů a zařízení a o řízení jejich další výroby a dodávek tak, aby tyto výrobky odpovídaly potřebám tohoto odvětví v požadované struktuře, kvalitě, výkonnosti a v neposlední řadě i vysokou úrovní typizace a unifikace. Jenom pro ilustraci uvádím, že v současné době se vyskytuje v zemědělských podnicích např. 27 typů traktorů, 7 typů obilních sklízecích mlátiček, minimálně 10 typů nákladních automobilů apod., přičemž ceny nově dodávaných typů zemědělských strojů a zařízení neodpovídají vždy kvalitě a výkonovým parametrům.

Velký důraz se v poslední době klade na rychlejší vývoj výroby zeleniny a ovoce. Rovněž v mém volebním obvodu v okrese Náchod se počítá se založením velkých ploch ovocných sadů, které by k realizaci této koncepce přispěly. Podle dosavadních propočtů si však uskutečnění tohoto projektu vyžádá vedle investičních nákladů značné nároky na pracovní síly, které jak známo nejsou. Chceme-li proto rozvoj ovocnářství uspíšit, je nutno přistoupit k urychlené mechanizaci i tohoto výrobního oboru a opírat se přitom o závěry 3. zasedání ÚV KSČ, ze kterých vyplývají příslušné úkoly i pro naše strojírenství.

Tolik k otázce mechanizace, kterou je nutno postupně řešit a přirozeně i v samotných JZD, státních statcích a STS dbát o lepší využívání strojírenské techniky a o zodpovědnější péči o základní prostředky vůbec.

Druhá problematika, o které bych se chtěl alespoň ve stručnosti zmínit, se týká působení ekonomických nástrojů, především cen a cenové politiky.

U nákupních cen a ekonomických nástrojů v zemědělství došlo v posledních letech, a to především od 1. ledna 1977, k výraznějším změnám, které sledovaly zvýšení zainteresovanosti výrobců na kvalitě a výrobě společensky významných produktů, sbližování výrobkové rentability a posléze snižování rozdílů v důchodové situaci zemědělských podniků hospodařících v rozdílných přírodních podmínkách.

Dosavadní analýzy ukazují, že uvedená opatření přinesla již některé pozitivní výsledky. Např. příplatky diferencované podle podílu orné půdy vedly u podniků s vyšším podílem luk a pastvin ke zvýšení realizované ceny mléka zhruba o 33 Kčs na 100 litrů a rovněž jeho jakost se zlepšila. Také zvýšení nákupních cen konzumních brambor, ku kterému došlo v předstihu již v roce 1976, podnítilo zájem o jejich pěstování a přispělo ke zlepšení důchodové situace specializovaných zemědělských podniků.

Na druhé straně nebyla dosud dosažena výraznější účinnost nákupních cen na chov a dodávky jatečného skotu a vyskytují se i další problémy, a to nejen v oblasti nákupu zemědělských produktů, ale i intervenovaných cen výrobních prostředků, které ztěžují získávání objektivních informací o skutečných společenských nákladech a v důsledku toho i správné rozhodování o substituci živé práce prací zvěcnělou.

Rozvoj mechanizace, vyšší úroveň vybavenosti základními prostředky a dosud provedené úpravy v oblasti ekonomických nástrojů nutno chápat jako první krok k odstranění hlavních výrobních a ekonomických zábran k rozšiřování specializace, ale především ke zvyšování efektivnosti zemědělské prvovýroby v rámci jejího dalšího rozvoje a tím i rozvoje celého zemědělsko-potravinářského komplexu. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Jaromíru Hájkovi. Prosím nyní místopředsedu vlády ČSR soudruha Štěpána Horníka, aby si vzal slovo a odpověděl na dotaz poslance Cyrila Kuklínka.

Místopředseda vlády ČSR Štěpán Horník: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte, abych odpověděl na dotaz soudruha poslance Kuklínka. Samozřejmě odpověď na otázku soběstačnosti zásobování potravin není jednoduchá, protože otázka sama není jednoduchá. Je třeba při odpovědi si uvědomit, že jsme položeni tam, kde jsme na světě položeni, myslím klimaticky, a co je ovšem důležitější, že v Československu máme k dispozici pouze 0,33 ha orné půdy na 1 obyvatele.

Základem soběstačnosti v zásobování potravinami je otázka zrnin. Proto také XV. sjezd KSČ právě na výrobu zrnin položil svůj hlavní důraz a dovolte mi, abych alespoň řekl rámec, jak 6. pětiletka, podle sjezdového usnesení, vypadá dnes, kdy známe její plnění za první 3 roky, jako rámec naší soběstačnosti.

Plán i sjezdová opatření předpokládaly, že v ČSR bude za 6. pětiletku vyrobeno celkem 35 miliónů tun obilí, kteréžto množství by mělo zajišťovat stupeň soběstačnosti, s kterým sjezd i pětiletý plán počítaly. Skutečnost je však taková, že v roce 1976 jsme v ČSR vyrobili 5,733 miliónů tun - to byl ten známý špatný rok - v roce 1977 jsme vyrobili 6,820 miliónů tun a letos při mimořádné rekordní úrovni 7,300 miliónů tun. Tento vývoj se tedy zdá velmi příznivý, jenomže - když si spočítáme co nám ještě zbývá do roku 1980, do těch 35 mil. tun, se kterými počítal pětiletý plán - schází nám tedy ročně v roce 1979 a v roce 1980 vyrobit v průměru dvou let 7,512 miliónů tun, to znamená o 250 000 tun obilí víc, než zatím byl náš nejúspěšnější rok.

Vezmeme-li za základ rok 1976 - ten nešťastný rok - za 100, vyrobili jsme v roce 1977 o 19 % a v roce 1978 o 27,32 % více obilí. Posuďte sami, jaké úkoly při výrobě zrnin stojí ještě před naším zemědělstvím, má-li být naplněno hlavní usnesení, které ukládá zajistit stupeň naše soběstačnost, tj. ve výrobě obilí.

To jsou čísla, která dosud výrazně ukazují, že v zemědělství se bohužel nelze opírat jenom o výsledky jednoho roku, i když agrotechnika, správné hospodaření apod. nám stále více umožňují, že výkyvy jsou menší, ale příroda zde existuje, a proto výsledky v zemědělství se mohou počítat pouze za delší řadu let, jak je vidět i z toho, co jsem řekl.

Zajímavé je srovnání s minulou pětiletkou v letech 1971-1975. Za tuto pětiletku jsme u nás vyrobili o 3,5 miliónů zrnin více než předpokládal státní plán. Bude to stát asi ještě hodně úsilí všech pracovníků na všech stupních řízení, abychom se dostali k tomuto číslu této pětiletky.

Jaká je tedy další cesta, říkáme-li, že zrniny jsou hlavním článkem v zajišťování naší soběstačnosti. Na prvním místě je otázka zvyšování výroby. Chcete-li rozebrat období někdy po roce 1965, ale hlavně období let 1971-1975, při vší úctě k úspěchům našeho zemědělství si musíme přiznat, že rozhodujícím činitelem, proč jsme poprvé od vytvoření socialistického státu splnily úkoly ve výrobě zrnin, byla změna druhů pěstovaných zrnin. Jenomže pro tuto pětiletku, pokud jde o výměnu druhů zrnin, už nemůžeme počítat s žádným velkým skokem.

Jaká je tedy cesta? Je to lepší agrotechnika, ta vždycky přináší výsledky. Dále je to boj o nižší ztráty. To je také jedna z cest, která je velmi výrazná a také velmi zajímavá. Např. v letošním roce nebylo na polích o mnoho více obilí než loni a přesto jsme sklidili o 620 tisíc tun obilí více. Je to především proto, že od samého začátku byla věnována mimořádná pozornost otázce snižování ztrát na našich polích, a proto také jsme toto obilí sklidili. Zůstává zde ještě trochu dodělat otázku výnosových odrůd, zůstává k řešení ještě otázka rozšiřování ploch. I v tomto směru se budeme muset ještě výrazněji zamyslet.

Už několik let stagnujeme pokud jde o plochy zrnin, jenomže vývoj ukazuje, že stále ještě máme rezervu, možná 20 000 ha, možná i 30 000 ha při pěstování brambor. Když jsme před třemi lety o tom mluvili, zdálo se to jako sen, ale dneska je o 40 000 ha méně a roste tam obilí. Ovšem myslím, že hlavní rezerva je v pícninách a v orné půdě, kdy - nezlobte se, že to řeknu - při hrubém zanedbání využívání luk pěstujeme vysoké procento pícnin na orné půdě, kde by velmi dobře mohla růst pšenice apod. a rychle by nás to mohlo přivést k soběstačnosti.

Soudružky a soudruzi, ovšem toto je podle mého názoru jenom jedna stránka věci. Dokonce si myslím, že je méně významná. Ta druhá, rychlá, lacinější a výrazná je, jak s obilím zacházíme a jak ho spotřebováváme. Dovolte mi k tomu několik poznámek.

I když musíme říci, že v této pětiletce a v části minulé pětiletky se nám podařilo postavit mnoho skladů na obilí, dobrých, pěkných, mechanizovaných a účelných skladů, ale když si spočítáte úrody před pěti, sedmi léty a kapacity na skladování a současné úrody a kapacity, které máme ke skladování dnes, musíme bohužel konstatovat, že se situace relativně počítáno na množství úrody, vůbec nezlepšila, ale že rok od roku nám zůstává čím dále tím více obilí, které jsme horko těžko a vyrobili, které je špatně skladováno. A každý z nás ví, co to je za ztrátu. To je jedna stránka.

Druhou stránkou je účelné a moderní využití zrnin. Je všeobecně známo, že vysoké procento, skoro 70 % obilí se používá na živočišnou výrobu, pro krmení dobytka. Ve světě jsou v současné době známy už mnohé způsoby, jak zajistit lepší využití zrnin, kterými se krmí hospodářská zvířata. Je to např. tepelné zpracování a mnohé jiné věci. V tomto směru jsme bohužel nepokročili ani o krok.

Druhou věcí je, na co potřebujeme hlavně zrniny při výrobě bílkovin pro zásobování obyvatelstva - na výrobu masa, mléka a vajec, ale především masa. A dnes jsou na světě již bezpečně známé způsoby, a to nejsou jednotlivé jevy, to je prostě průvodní jev všech ekonomik, kdy se maso, nechci používat ani slova nahrazuje, protože to je špatné slovo, kdy se prostě při výrobě masných výrobků používá mnohých už jiných věcí, ať už bílkovin živočišných nebo rostlinných. Ve světě je např. velmi rozšířeno používání bílkoviny, jejíž výchozí základnou je mléko a dnes ve velkém procentu nahrazuje maso v masných výrobcích. Ohlas u zdravotníků tam, kde se to vyrábí, je jednoznačně takový, že je to ze zdravotního hlediska velmi užitečné a lidé si to chválí.

Druhá věc jsou rostlinné bílkoviny. Ve světě se dnes jako náhrada za maso používá sojová bílkovina.

Je zde i třetí cesta, a to je moderní, nové využití zrnin pro živočišnou výrobu, a promiňte, že si to neodpustím, při výrobě masa. Prakticky 40 % vypěstovaných zrnin v naší republice potřebujeme na výrobu vepřového masa. Ale bohužel vyrábíme vepřové maso takovým způsobem, který nebyl moderní už před padesáti lety, kdy dnes celý svět jde zcela jinou cestou, cestou rychlého obratu stáda, cestou minimální výroby sádla, která je kaloricky velmi náročná apod.

Soudružky a soudruzi, uvedl jsem tyto příklady proto, abych ukázal, že otázka soběstačnosti je velice široká a vedou k ní různé cesty. Osobně se mi zdá, že cesta úspor a správného zacházení s už vyrobenými zrninami je rychlejší a lacinější než cesta trvalého zvyšování výroby zrnin nevím kam, až do nekonečna.

Položíme-li si však otázku trochu šíře a podíváme-li se na soběstačnost, pokud jde o živočišnou výrobu, vezmeme-li za daný stav, že dovážíme určité množství zrnin, na které zatím nestačí naše výroba, jsme prakticky dnes soběstační. Něco dovážíme, ale něco také vyvážíme, bezpečně jsme tedy už dnes zcela nezávislí prakticky i pokud jde o maso, protože zvláště v kvalitativních jevech se dnes shoduje vývoz a dovoz masa, v másle, vejcích a i ve všem ostatním.

Mluvíme-li o soběstačnosti, naše zemědělství a potravinářský průmysl také něco z naší republiky vyvážejí. Chtěl bych uvést jenom dva příklady. Vyvážíme průměrně ročně 200 - 300 000 tun cukru a kolem 200 000 tun sladu a mnohé a mnohé jiné výrobky.

Můžeme tedy říci, že splňujeme-li úkoly, které před námi vytyčil XV. sjezd KSČ a které nám dal rozpracovaný pětiletý plán ve výrobě zrnin, a budeme-li s nimi dobře zacházet, můžeme také splnit úkoly XV. sjezdu KSČ při zajišťování soběstačnosti v zásobování obyvatelstva. Víte, že nároky nejsou malé a dovolíte-li, uvedu několik čísel. Vezmeme-li dohromady maso a drůbež v roce 1976, dali jsme do tržních fondů v ČSR více o 11 000 tun, v roce 1977 o 22 000 tun, v roce 1978 o 19 000 tun a předpokládáme, že v příštím roce dáme více o 21 000 tun. To nejsou čísla malá, prakticky už zajišťují, že spotřeba masa už dost přesáhne 85 kg, což je špičková spotřeba nejbohatších států světa. Tolik pokud jde o soběstačnost.

Pokud jde o ovoce a zeleninu, chtěl bych ujistit soudruhy poslance, že se této otázce věnujeme pravidelně a s mimořádnou pozorností, aby se nám tam věci dařily, ovšem letošní rok, jak všichni vidíte, byl zcela mimořádný.

Pokud jde o zeleninu, dopadlo to tam velmi špatně, proti plánu jsme dostali méně o 8000 tun rajských jablíček, o 8000 tun paprik, úplný "výbuch" byl u okurek-nakládaček, kterých nám chybí prakticky 50 % - 24 000 tun. Nakládačky v letošním chladném počasí prostě nenarostly. Pokud jde o zelí, můžeme vyrobit jenom to, co umíme prodat, ale máme ještě na skladě zelí z loňského roku.

Pokud jde o ovoce, výpadek je prakticky všude, od jahod, přes meruňky atd. Nyní se trochu ukazuje přebytek padaných jablek, ale je to proto, že kromě plantáží specializovaných na pěstování tržního ovoce, jiné organizace nemají lidi k česání ovoce a jablka se prostě se stromu setřesou a odevzdávají se jako padaná. Počítali jsme s jejich menším množstvím, dostáváme jich víc, jsme po pravdě řečeno rádi za ně a děláme všechno možné, abychom je zpracovali.

Soudružky a soudruzi, myslím si, že při dobrém přístupu všech, který se projevil v prvních třech letech 6. pětiletky, by se nám do roku 1980 přece jenom na jednom z nejvážnějších úseků, na úseku soběstačnosti, mohlo podařit udělat kus poctivé práce. /Potlesk./