Předseda NS Smrkovský: Děkuji s. Laštovičkovi.
Soudružky a soudruzi poslanci, debata k prohlášení
vlády je skončena. Jsem zplnomocněn předsedou
vlády prohlásit, že se zříká
závěrečného slova, neboť nikdo
z poslanců nedal důvod k tomu, aby se předseda
vlády ke svému prohlášení znovu
vrátil. Nám připadá úkol, abychom
hlasováním rozhodli o našem stanovisku. Předsednictvo
NS doporučuje, aby bylo přijato toto usnesení
26. schůze NS k vládnímu prohlášení:
Národní shromáždění
1. projednalo na své 26. schůzi dne 13. září
1968 prohlášení vlády ke vzniklé
situaci a k nezbytně naléhavým opatřením;
2. bere na vědomí nezbytnost úpravy programu
vlády schváleného Národním
shromáždění dne 3. května t.
r. a pokládá to ve shodě s vládou,
vzhledem k vzniklé situaci, za nezbytné;
3. vyslovuje plnou důvěru vládě republiky
a podporu při realizaci jejího programu;
4. při této příležitosti se obrací
ke všem občanům republiky, aby ukázněným
plněním zákonů a nařízení
a nutných opatření uvědoměle
působili ke konsolidaci politických poměrů
a aby důsledným plněním svých
pracovních úkolů přispívali
k realizaci vládního programu a tím k dalšímu
rozvoji naší socialistické společnosti.
Táži se vás, soudružky a soudruzi poslanci,
zda má někdo připomínku nebo pozměňovací
návrh k tomuto usnesení? Není tomu tak. Kdo
souhlasí s předneseným návrhem? Prosím
o hlasování. (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.) Kdo se zdržel hlasováni?
(Nikdo) Konstatuji, že usnesení Národního
shromáždění a vládní prohlášení
bylo přijato jednomyslně. (Potlesk.)
Děkuji vám, soudružky a soudruzi poslanci.
Přistoupíme k dalšímu bodu jednání,
kterým je
Návrh zákona o některých opatřeních
k upevňování veřejného klidu
a pořádku. Návrh předložila
Národnímu shromáždění
vláda a podle rozhodnutí předsednictva NS
jej projednaly výbory ústavně právní,
pro národní výbory a výbor branný
a bezpečnostní.
Prosím ministra vnitra s. Pelnáře, aby jménem
vlády tento návrh zákona odůvodnil.
Ministr vnitra Pelnář: Vážení
soudruzi poslanci, vláda Vám předkládá
k projednání návrh zákona o některých
dočasných opatřeních k upevnění
veřejného pořádku. Předložený
návrh zákona je jedním z nutných legislativních
opatření, která je třeba urychleně
přijmout k vytvoření podmínek pro
normalizací vnitřních poměrů
ve státě.
Jde o některé legislativní úpravy
na úseku shromažďování a na úseku
sdružování a současně o zvýšení
sankcí za přestupky a provinění, k
nimž by došlo porušením zákazu, vydaného
podle tohoto zákona ve věcech shromažďování
a sdružování, a za některé další
přestupky a některá provinění,
k nimž by došlo porušením veřejného
pořádku zvýšenou měrou.
Účelem všech těchto opatření
je vytvořit spolehlivou záruku pro plné zajištění
bezpečnosti a ochrany osob a majetku a pro upevnění
veřejného pořádku jako nezbytného
předpokladu úplné normalizace současných
našich vnitřních poměrů.
Společným rysem všech ustanovení navrhovaného
zákona je snaha vytvořit účinné
prostředky pro případ, že by se nezodpovědní
jednotlivci pokusili zneužít práva občanů
dobrovolně se sdružovat nebo zneužívat
ústavní svobody shromažďovací,
popřípadě jinak zvýšenou měrou
ohrozit veřejný pořádek.
Dovolte mně vyslovit přitom přesvědčení,
že politická vyspělost a státnická
moudrost našeho lidu, tolikrát již dříve
osvědčená, se projeví i v této
době tím, že naši občané
pochopi danou situaci a že sami nejen svou prací,
ale celým svým postojem v každodenním
životě budou plně respektovat a prosazovat
nutná stranická a vládní opatření
a přispějí tak aktivně k potřebné
normalizaci poměrů ve státě. Lze mít
proto za to, že použití opatření
podle navrhovaného zákona nebude v praxi ani nutné.
Přitom bych chtěl na tomto místě zdůraznit,
že otázka zákazu, popřípadě
rozpouštění shromáždění
a otázka zastavení činnosti, popřípadě
rozpuštění dobrovolných organizací
bude v konečné podobě ve všech souvislostech
vyřešena vydáním připravovaného
zákona o právu sdružovacím a shromažďovacím.
Rovněž otázka účinnosti a vhodnosti
dosavadních opatření, která lze ukládat
za přestupky a provinění podle zákona
o úkolech národních výborů
při zajišťování socialistického
pořádku, bude definitivně vyřešena
v rámci uvažované novelizace tohoto zákona.
Je třeba však v tom směru poukázat na
to, že požadavek zintensivnění sankcí,
jež lze za přestupky a provinění ukládat,
je též v souladu se zkušenostmi a názory
členů a pracovníků národních
výborů.
Vydáním navrženého zákona zůstanou
přirozeně nedotčeny dosavadní právní
předpisy platné pro sdružování
a shromažďování. Znamená to mimo
jiné, že ustanovení o zákazu, popřípadě
rozpouštění shromáždění
se nebude vztahovat na schůze pořádané
organizacemi v rámci jejich stanov nebo statutu v uzavřených
prostorech pro jejich členy nebo pracovníky a jmenovitě
zvané hosty, jako jsou za těchto podmínek
konané schůze stranické, odborové
apod. Budou nadále rovněž platit ustanovení
o způsobu ohlašování shromáždění,
která podléhají ohlašovací povinnosti.
Ustanovení § 2 vládního návrhu
se nebude vztahovat na politické strany a organizace plnící
jejích funkcí. Otázka případného
zákazu jejich činnosti je zvlášť
řešena připravovaným zákonem
o Národní frontě.
Vážení soudruzi a soudružky, na závěr
bych chtěl vyslovit přesvědčení,
že navrhovaný zákon vytvoří záruku,
aby nedocházelo ke zneužívání
ústavní svobody shromažďovací a
předpisů o právu občanů se
dobrovolně sdružovat a aby nedocházelo ani
k jinému narušovaní veřejného
pořádku zvýšenou měrou.
Doporučuji, abyste vládní návrh zákona
o některých dočasných opatřeních
k upevnění veřejného pořádku,
včetně úprav projednaných na společné
schůzi ústavně právního výboru,
výboru pro národní výbory a výboru
branného a bezpečnostního, schválili.
(Potlesk.)
Předseda NS Smrkovský: Děkuji ministru
vnitra.
Prosím nyní společného zpravodaje
výborů ústavně právního,
výboru pro národní výbory a výboru
branného a bezpečnostního posl. Voráče,
aby seznámil plénum NS s obsahem společné
zprávy vzpomenutých výborů k návrhu
zákona.
Zpravodaj posl. Voráč: Vážený
soudruhu presidente, soudružky a soudruzi poslanci, předložený
vládní návrh zákona představuje
soubor opatření, která mají všestranně
napomoci urychlené normalizaci poměrů vzniklých
po 20. srpnu letošního roku. Uvědomělý
postoj našeho lidu, jeho úsilí ke konsolidaci
hospodářského i společenského
života v celé naší vlasti plně
podporuje stanovisko vlády, obsažené v závěrečném
ustanovení návrhu zákona, že totiž
jde o opatření přechodná, omezená
pouze na dobu nezbytné potřeby. Myslím, že
bude proto správné, jestliže tuto myšlenku
vtělíme při schvalovacím návrhu
zákona přímo do jeho názvu.
V souvislosti s projednáváním návrhu
tohoto zákona, jehož realizaci svěřujeme
především národním výborům
jako nositelům státní správy a strážcům
veřejného pořádku, chtěl bych
znovu s uznáním připomenout ten obrovský
kus práce, který národní výbory
vykonaly v posledních pohnutých událostech
pro zachování klidu a pořádku, pro
pravidelné a plynulé zásobování
obyvatelstva, pro zabezpečení zdravotnictví
a služeb a pro zdárné zahájení
školního roku.
Věřím proto, že pochopení a důvěra,
které se národním výborům v
poslední době od obyvatelstva našich měst
a obcí dostalo, bude i nadále upevňována
rozvážným a neochvějným postojem
národních výborů a že i do budoucna
přispěje jejich práce k posílení
pevné jednoty našeho lidu.
Doporučuji, aby do návrhu zákona byly zapracovány
připomínky a upřesnění uvedená
ve vyjádření, které všichni poslanci
k dnešnímu projednávání dostali.
Předseda NS Smrkovský: Vzhledem k tomu, že
předmětný návrh zákona byl
projednán v několika výborech, nikdo se nepřihlásil
o slovo. Přesto se ptám, zda se někdo chce
ujmout slova v rozpravě? (Nikdo se nehlásí.)
Není tomu tak.
Ptám se soudruha ministra Pelnáře, zda připomínky
vzpomenuté soudruhem zpravodajem budou do zákona
zapracovány.
Ministr Pelnář: Souhlasím.
Předseda NS Smrkovský: Ptám se, zda
si soudruh ministr přeje ještě jednou slovo?
Ministr Pelnář: Ne.
Předseda NS Smrkovský: Také zpravodaj
nemá již co říci?
Zpravodaj posl. Voráč: Ne.
Předseda NS Smrkovský: Dám tedy o
návrhu zákona hlasovat.
Kdo souhlasí s návrhem zákona o některých
opatřeních k upevnění veřejného
klidu a veřejného pořádku, a to ve
znění společné zprávy výboru
ústavně právního, výboru pro
národní výbory a výboru branného
a bezpečnostního, nechť zvedne ruku. (Hlasuje
se.)
Děkuji. Kdo je proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji, tím Národní shromáždění
schválilo návrh zákona o některých
opatřeních k upevnění veřejného
klidu a veřejného pořádku.
Přistoupíme nyní k projednání
dalšího bodu pořadu, a to k
Ministr kultury a informací Galuška: Vážené
Národní shromáždění, vláda
vám předložila návrh zákona o
některých přechodných opatřeních
v oblasti tisku a hromadných informačních
prostředků. Znění tohoto návrhu
bylo zevrubně projednáno na společném
zasedání ústavně právního
a kulturního výboru. Vláda akceptovala některé
připomínky, které z tohoto jednání
vyšly, jakož i doporučení expertů.
Problematika v oblasti tisku a hromadných sdělovacích
prostředků byla zevrubně charakterizována
ve vlád. prohlášení, které přednesl
předseda vlády s. Černík. Myslím,
že nemá smysl to opakovat.
Chtěl bych jenom ještě říci,
že vláda učinila několik dalších
opatření ve smyslu normalizace situace na tomto
úseku. Jmenovala vládní zmocněnce
do Československé televize a Československého
rozhlasu, zřídila na svém včerejším
zasedání vládní výbor pro tisk
a informace a přistoupila k pravidelnému informování
představitelů tisku o pracích a intencích
vlády. Pokud jde o Úřad pro tisk a informace,
tento úřad již začal postupně
vyvíjet činnost.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
vláda vám doporučuje schválit návrh
zákona o některých přechodných
opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných
sdělovacích prostředků s tím,
že současně budou pokračovat práce
na novém tiskovém zákoně, s jehož
přijetím, jak předpokládáme
bude moci skončit platnost tohoto mimořádného
zákona.
Předseda NS Smrkovský: Děkuji min.
Galuškovi. Dávám nyní slovo společnému
zpravodaji výboru ústavně právního
a výboru kulturního posl. dr. Hrabalovi.
Zpravodaj posl. dr. Hrabal: Vážený pane
presidente, vážené Národní shromáždění,
soudruzi a soudružky poslanci, byl jsem pověřen
ústavně právním a kulturním
výborem Národního shromáždění,
abych jménem obou těchto výborů a
se souhlasem předsednictva Národního shromáždění
předstoupil před dnešní zasedání
se svou zpravodajskou zprávou.
Konstatuji především, že vláda
předložila Národnímu shromáždění
vládní návrh zákona o některých
přechodných opatřeních v oblasti tisku
a ostatních hromadných sdělovacích
prostředků bez předchozího projednání
zásad navrhované úpravy, tj. novely zákona
č. 84 z r. 1968 Sb. ve znění zákona
č. 81/1966 Sb. Byla tím porušena naše
běžná legislativní praxe i uzance zakotvená
v jednacím řádu NS.
Přes tento formální nedostatek oba jmenované
výbory NS na několika svých jednáních
i společná komise obou výborů pracovaly
velmi intenzívně, i když s chvatem, ale ve
snaze najít optimální a vyhovující
řešení. Ke tříbení názorů
přispěla též expertní stanoviska
pracovníků některých vědeckých
pracovišť. Věcné úpravy této
novely jsou též odrazem a výsledkem porady
předsednictva Svazu novinářů s předsedou
a místopředsedy našeho NS. Oba výbory
NS se snažily za dnešní situace vytvořené
nezávisle na naší vůli odvést
poctivý kus práce.
Konečné znění vládního
návrhu zákona má svou historii a své
vlastní vývojové fáze. Poté,
kdy vláda svým vlastním usnesením
vytvořila Úřad pro tisk a informace a na
Slovensku slovenský Úřad pro tisk a informace
jako své vlastní pomocné zařízení
bez výkonné pravomoci a s působností
poradní, bylo jednáno znovu v další
osnově zákona o zřízení tohoto
Úřadu zákonem, o jeho legalizaci s působnosti
centrálně mocenského úřadu.
V této druhé fázi bylo uvažováno
jen o následných opatřeních nebo sankcích,
jestliže by vydavatel uveřejňoval zprávy
a jiné informace v rozporu s posláním periodického
tisku, zejména jestliže by tím byly porušeny
důležité zájmy vnitřní
nebo zahraniční politiky státu. Předpokládanou
sankcí na toto porušení byla důtka vydavateli
nebo zastavení periodika nejdéle na dobu 3 měsíců.
V této etapě nebylo nutno uvažovat o zavedení
předběžné cenzury, ale pouze vymezení
pravomoci Úřadu, pokud jde o možnost použití
sankcí, které jsou nutné k vynucení
vlastní autority a k prosazení cílů
vlády. Na včerejší společné
schůzi výborů bylo velmi otevřeně
zdůrazněno, že některé další
momenty nutí vládu k mnohem větší
důslednosti v oblasti publikování některých
statí, článků a úvah a že
je tedy nutno vedle následných sankcí, které
má Úřad pro tisk a informaci k dispozici,
umožnit vládě v současné situaci,
aby vládla se vší odpovědností
a důsledností, aby měla možnost zasahovat
též předběžně do veškeré
publikační činnosti. Z těchto důvodů
byla v § 3 odst. 1 navrhovaného zákona situována
účinnost § 17 zákona č. 81/66
Sb. Tím není sice zrušen, ale je pozastaven
článek 1 zákona č. 84/68 Sb. ve znění,
že cenzura je nepřípustná a že
se cenzurou rozumějí jakékoliv zásahy
státních orgánů proti svobodě
slova a obrazu a jejich šíření hromadnými
informačními prostředky.
V průběhu jednání byla řada
úvah a názorů nebo námětů,
jakým způsobem je možno cenzuru v praxi uplatnit.
Klonili jsme se k myšlence, že je možno se dohodnout
společně s pracovníky sdělovacích
prostředků tak, že by cenzuru vykonával
některý člen redakce, který by byl
pověřen a nadán pravomocí orgánu
Úřadu pro tisk a informaci. Tato myšlenka,
jak jsem již dříve uvedl, se nesetkala s porozuměním
na poradě s předsednictvem Svazu novinářů,
protože při této poradě nebylo možno
vymezit pro dnešek, ale ani pro zítřek, které
skutečnosti jsou v rozporu s důležitými
zájmy vnitřní nebo zahraniční
politiky státu.
Předsednictvo Svazu novinářů nebo
jeho jednotliví členové navrhovali sami použití
druhé varianty, která s menší úpravou
byla převzata do konečného vládního
návrhu. Podle konečné úpravy 2. odstavce
§ 3 je možno, aby práci cenzora vykonával
Úřad pro tisk a informace přímo nebo
prostřednictvím zmocněnců jmenovaných
tímto Úřadem na návrh vydavatele a
šéfredaktora.