Posl. Langr: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Byl jsem pověřen, abych jménem klubu poslanců čs. strany národně socialistické zaujal stanovisko k exposé pana ministra spravedlnosti. Jsme vděčni panu ministrovi, že nás seznámil s průběhem retribučního soudnictví v naší republice. Jevila se toho nezbytná potřeba se zřetelem na některé zjevy, které provázely průběh soudního řízení a vynesení rozsudků jak před soudem Národním, tak před soudy lidovými. Budiž mi dovoleno posoudit tyto zjevy s hlediska mé strany, jakož i s hlediska podstatné části naší veřejnosti.

Ministerstvu spravedlnosti se vytýkalo, že dlouhou přípravou obžalovacích spisů úmyslně oddaluje potrestání viníků, ba dokonce se vyskytly hlasy, které obviňovaly ministerstvo spravedlnosti, že nese vinu na nízké výměře trestu. Z předneseného exposé pana ministra Drtiny je nám zřejmé, že všechna tato tvrzení postrádají jakéhokoliv podkladu. Ministerstvo spravedlnosti svým postupem nezavinilo ani zdržování procesu a ovšem nemělo také vlivu na výši vyměřených trestů, ať se zdály příliš vysoké či příliš nízké.

Také strana čs. národních socialistů byla v jedné části tisku obviňována, že nadržuje zrádcům a kolaborantům, protože hájila zásadu naprosté nezávislosti soudu a žádala respektování právního řádu ve státě. Jeden člen tohoto slavného shromáždění dokonce prohlásil na projevu Národní rady české na Staroměstském náměstí, na němž se protestovalo proti nízkému výměru trestu nad protektorátní vládou, že lidé, kteří mluví o nezávislosti soudu, se bojí přiznat, že hájí zrádce a kolaboranty.

Strana nikdy nehájila a také nikdy nebude hájiti zrádce a kolaboranty, ale bude vždy houževnatě bránit právní řád ve státě a naprostou nezávislost soudu. (Potlesk.) Strana nebude nikdy podporovat snahu po zavedení třídní nebo stranicko-politické justice. Právě soud a státní orgány mají býti předními strážci právního řádu a ochránci občanské svobody lidu. (Potlesk.) Strana proto nemohla souhlasiti s organizováním protestů proti nálezu Národního soudu a nemohla dát souhlas ke zrušení právoplatného soudního nálezu a k obnovení soudního řízení.

Umělé vyvolávání protestů proti nálezu soudů neznamená pouze podrývání autority nezávislého soudu a nebezpečný útok na právní pořádek ve státě, ale je to také podrývání autority vlády Národní fronty. Vnáší zbytečný chaos do veřejného života, jehož následky se projeví případy, jakých jsme byli svědky ve Varnsdorfu, Kamenici, Rýmařově a jinde. Že to nepřispívá k posílení klidu a pořádku ve státě, jehož jsme nikdy nepotřebovali více, jako právě v době přítomné, o tom myslím, že nemůže býti žádné pochyby. Může proto rozumný a uvážlivý člověk věřit, že by strana, jejíž tisíce členů položilo své životy v žalářích, koncentračních táborech a na popravištích za svobodu národa a jejíž nejvyšší politické vedení je složeno z veliké většiny lidí, kteří prošli nacistickými mučírnami, žaláři a koncentračními tábory nebo šli nebojácně po tvrdé cestě domácího nebo zahraničního odboje, že by tato strana byla schopna podporovat zrádce svého národa nebo kolaboranty?

Český člověk za okupace snášel nepředstavitelná duševní muka a utrpení, bezpráví a snižování své lidské důstojnosti, hrubé šlapání národní cti a hrdosti; tento trpící český člověk trpěl však nejvíce tím, že se našli lidé, čeští lidé, kteří byli schopni, ať již z jakýchkoli důvodů, pomáhati a přisluhovati germánským barbarům v jejich nelidském díle. Proto český lid ve své obrovské většině s nadějí naslouchal našim zahraničním pracovníkům, kteří k němu promlouvali a posilovali ho v jeho víře v konečné vítězství spravedlivé věci národa a kteří varovali ty, kdož se dali do služeb okupantů.

Pavel Svatý, dnešní ministr spravedlnosti, již 19. srpna 1940 k nám z Londýna promlouval: "Víme, vy doma i my zde, kdo co dělá a jak se chová. Ať se o tom nikdo neklame. Nikdo ať se nedomnívá, že zůstane ukryto zraku práva a spravedlnosti, co spáchal v těchto těžkých a temných hodinách národa. Nemluvím zvlášť o těch pochybných individuích vlajkařů, protože jde o nejhorší spodinu, která v každém právním státě by byla odstraněna jako lidské společnosti nebezpečná a jíž jen nemravný hitlerismus se neštítí využívat ke svým nekalým účelům. Nikdo neunikne odpovědnosti za to, čím se provinil proti svým vlasteneckým a státním povinnostem, ať již ze strachu, zbabělosti, nedostatku mužnosti, či dokonce z hrubého prospěchářství a cynické nemravnosti. Ti všichni budou jednou souzeni přísně a nebude tentokráte odpuštěno. Všichni obdrží odměnu podle soudu, jejž nad nimi náš lid a přísná spravedlnost našich dějin vynese."

A byl to také nynější ministr spravedlnosti, který ještě s jinými národními socialisty, drem Stránským, Ripkou, Uhlířem, prof. dr Klecandou, Firtem a Davidem spolupracoval na retribučním dekretu již v letech 1942 a 1943, kdy náš lid nejvíce trpěl pod krutým nacistickým terorem.

Právě na tomto díle se jasně projevil iniciativní a kladný postoj národně socialistických příslušníků k zásadní otázce retribuce. Nejeví se zde nad slunce jasněji protismyslnost tvrzení, že titíž lidé, kteří retribuční zákon proti kolaborantům a zrádcům spolutvořili, tyto kolaboranty a zrádce chrání? Byl to dr Jaroslav Stránský, jenž přivezl z Londýna všechen materiál, který byl podkladem pro vznik retribučního dekretu. Pod jeho vedením jako prvního ministra spravedlnosti v republice byl vydán první retribuční dekret dne 19. července 1945 ve Sbírce z. a n. ve znění ještě přísnějším, než jak vyšel v únoru 1945 v Londýně. Provedení retribučního dekretu v praksi přijal po dru Stránském dnešní ministr spravedlnosti dr Drtina a toto veliké dílo dokončil. S dr Drtinou převzala fakticky i národně socialistická strana na sebe tíhu odpovědnosti za provedení celé soudní retribuce. Je pouze přirozené, že straně šlo pouze o přísné a spravedlivé potrestání viníků. (Potlesk.) Bránili jsme se tomu, aby s výkonem retribučního soudnictví spojováno bylo vyřizování jakýchkoli osobních, stranických nebo jiných záležitostí. (Potlesk.) Nemohli jsme také spojovati retribuci se svým bojem, který vedeme za lepší a spravedlivější společenský řád.

Tím jsem se dotkl, myslím, jádra pozadí a snad hlavní příčiny těch těžkých útoků, jež byly vzneseny proti všem justičním orgánům a především proti ministru spravedlnosti.

Tendence, jejichž účelem by bylo právě dosáhnouti v retribučním soudnictví současně i onoho dalšího cíle, t. j. uskutečňování nového řádu, znamenaly by při svém důsledném provádění, že by bylo nutno soudit lépe, přesněji řečeno nesoudit, nýbrž vynášet pouze odsuzující výroky podle stupně společenské třídy, podle velikosti majetku souzené osoby a nikoliv podle tíže a povahy proviněného souzeného kolaboranta. Asi tak, jak to namnoze prováděly některé okresní národní výbory.

Máme za to, že můžeme dospět k spravedlivějšímu společenskému uspořádání jinými, a to otevřenými cestami, jež budou každému slušnému člověku přijatelné. Nesmíme si zapírat, že útoky denního tisku a na veřejných projevech proti rozsudku soudu musely zneklidnit soudce, zejména soudce z lidu, a mohly otřást jejich správným postřehem a ovlivnit jejich rozhodování. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná). Neboť správné a spravedlnosti odpovídající rozhodnutí může si soudce normálně utvořiti jenom tehdy, není-li na něho s žádné strany působeno. Nezaujatý a nestranný pozorovatel nemohl se zbavit dojmu, že tyto veřejné útoky působily na některé rozsudky lidových soudů. Stavěli jsme se proto rozhodně proti této novinářské a politické kampani, jelikož chtěla zavádět u nás třídní justici. Zdravým rozumem a smyslem pro spravedlnost prostý lid, zejména náš dělník, nemohl pochopit, proč jedna část denního tisku není spokojena s výší udělených trestů, když jde o příslušníky určité společenské třídy, zatím co za tatáž provinění jsou příslušníci jiné společenské třídy bráni v ochranu. Byli jsme přesvědčeni, že všechny třídy a všechny strany se musí zbavit ve vlastním zájmu těch, kteří zdiskreditovali náš osvobozovací boj. Všechny strany a všechny vrstvy národa mají stejnou povinnost zachovat svému národu věrnost. Retribuční dekret byl určen pro všechny vrstvy národa bez výjimky. Můžeme připustit, že lidé na vyšších místech a inteligence měli větší odpovědnost, ale nelze také popřít, že tito lidé byli vystaveni největšímu tlaku a že přinesli také největší oběti. Statistika ministerstva vnitra o obětech na životě a svobodě by nás o tom nejlépe přesvědčila. Jestliže některé defaitistické zrádcovské zjevy nacistické činnosti a činnosti kolaborantské za války nebyly vůbec určitým tiskem kritisovány, zatím co se tomuto tisku soudní rozhodnutí, vydaná v jiných případech, zdála vždy příliš mírná, považujeme to za chybu vůči národu a státu, neboť chceme, aby celý národ ve všech vrstvách byl zdravý. Mohli bychom poukázat na př. na to, že celá kolaborantská t. zv. Heydrichova akce ozdravovací ušla pozornosti jinak velmi bdělé kritiky. (Potlesk.) Vzpomeňte si na mimořádné zvýšení přídělů tuků, cigaret a pod. za obzvlášť pilné výkony v továrnách, zejména v průmyslu na výrobu dokonalých zbraní pro nacistickou armádu. Jak to mají posuzovati poctiví socialističtí a vlastenečtí dělníci, kteří poslechli výzvy našeho zahraničního odboje a s velikým osobním risikem sabotovali válečnou výrobu? Slyšeli jsme několikráte i z moskevského rozhlasu stížnosti na nevlastenecký, pronacistický postoj některých dělníků při výrobě válečného materiálu. Domníváme se, že i těmito případy se měly naše retribuční soudy zabývat a bylo by se jistě objevilo, že mnozí dnes nejradikálnější revolucionáři by se byli museli za své činy za okupace odpovídat. Velká část dělnictva těžce nese, že se tak nestalo.

Nechtěli jsme nikdy v žádném případě jakkoliv působiti na retribuční soudnictví v době jeho činnosti. Poukazujeme-li nyní na některé nedostatky a vady, zejména na atmosféru, v níž se retribuce prováděla, činíme tak proto, že nám jde o uskutečnění objektivní spravedlnosti v každém směru a v plném rozsahu. Chceme ochránit pravý smysl a účel retribučního dekretu a čistotu retribuce. Plníme tím jen původní snahu autorů retribučního dekretu, v souhlase s celým veřejným míněním, aby byli potrestáni nejenom nacisti, ale i jejich dobrovolní pomocníci a přisluhovači.

Tuto část svého projevu mohu zakončit konstatováním, že ministr spravedlnosti přes všechny překážky a útoky proti němu podnikané věrně a pevně zachovával linii retribučním dekretem naznačenou a při všech potížích, jež retribuce s sebou přinesla, plnil prostě svoji povinnost, řídě se heslem presidenta republiky, že spravedlnost je více než pomsta.

Daleko závažnější je však skutečnost, že nestačily útoky proti straně čs. národních socialistů v tisku domácím, ale že bylo používáno i tisku zahraničního k šíření nepravdivých, stranu urážejících tvrzení. Rudé právo. dne 2. dubna přineslo citát z článku Novoje Vremja, v němž se píše o vzrůstu reakčních sil v republice Československé, které prý pronikly i do řad některých stran Národní fronty, jmenovitě pak do strany národně socialistické a lidové. Informátor sovětského listu Novoje Vremja, který si pospíšil otisknouti své informace v Rudém právu, neuvažoval patrně o důsledcích svého nepoctivého činu. (Potlesk.) Uvažovat by však mělo ministerstvo informací. Ministerstvo informací, které vládne obrovským aparátem úřednickým, bylo jistě informováno o tom, jaký postoj má strana čs. národních socialistů k našemu spojenci a slovanskému bratru Sovětskému svazu. Není-li informováno správně svým nákladným aparátem, mohlo se ministerstvo informací informovat u zástupců všech politických stran Národní fronty, kteří byli přítomni únorovému pracovnímu sjezdu čs. strany národně-socialistické. (Potlesk.) Bylo by se dovědělo, jak jednomyslně, spontánně a s velikým nadšením byla plenem sjezdu manifestována láska a přátelství strany k Sovětskému svazu. Bylo povinností ministerstva informací, aby se informovalo o vztahu naší strany ke Svazu sovětských socialistických republik a aby informovalo pravdivě Sovětský svaz. Nebyl-li si pisatel zprávy do Nového Vremja vědom, že toto nepravdivé a urážlivé tvrzení o reakčních proudech ve straně čs. národních socialistů nemůže prospívat posílení důvěry sovětského lidu a jeho vlády ke druhé nejsilnější straně československé a že tím může poškodit náš krásný poměr k Sovětskému svazu, mělo si toho býti vědomo vedení komunistické strany.

Netajíme se také tím, že jsme byli překvapeni, že sovětský časopis píše o vnitřních politických poměrech spřáteleného státu, aniž si dal své zprávy náležitě a podle pravdy ověřit. Je opravdu nutné, abychom se již jednou tím reakčním strašákem vážně zabývali. Není pochyby o tom, že jsou u nás jednotlivci nebo malé skupiny lidí, kteří byli, nebo se domnívají, že jsou vývojem politickým, zejména pak vývojem hospodářských poměrů poválečných nějak poškozeni. Tito lidé stojí mimo politické dění v republice, čekají, co příští doba přinese, a utěšují se nadějemi, že přestavba hospodářského života státu se nám nepovede a že oni se stanou opět pány situace. Leč tato třída lidí nás nebude nikdy ohrožovat v našem velikém díle výstavby sociálně spravedlivé republiky, nebudeme-li ji sami vydatně podporovat. Tito lidé nám mohou býti nebezpečni jen tehdy, budeme-li jim svým nepředloženým, ne dosti uváženým jednáním k reakčním akcím pomáhat. Každý nezdar v znárodněném podnikání, každá lehkomyslnost, které jsme se dopustili a ještě se snad ve vedení znárodněného průmyslu dopustíme, je přímou podporou reakce. Je proto nejvýš pošetilé a trestuhodné, označuje-li se politik nebo celá politická strana za reakcionáře, poukazuje-li právě na to, co úspěch u znárodněného průmyslu brzdí nebo dokonce znemožňuje, a když se dovoláváme nápravy. Nejspolehlivější brzdou každé reakce je a bude upřímná a úspěšná spolupráce všech politických stran Národní fronty na výstavbě nových hospodářských základů našeho státu. (Potlesk.)

Je velmi pravděpodobné, že značná část reakčně smýšlejících je ukryta v politických stranách. Nehledejme však reakcionáře v jiných politických stranách a udělejme si každý ve vlastní straně nejdříve pořádek a čistotu. Potom budeme teprve jasně viděti situaci a možná, že budeme velmi překvapeni, kde právě největší a nejnebezpečnější reakcionáři jsou ukryti.

Prosím slavnou poslaneckou sněmovnu, aby to, co jsem ve své řeči uvedl, nepovažovala za projev nepřátelství k některé politické straně nebo za podnět k zahájení nepřátelské politické diskuse. Poukázal jsem na některé politické zjevy jen proto, abychom si jasně uvědomili, kam bychom po této cestě dospěli a komu bychom nechtě pomáhali. Byl bych šťasten, kdybychom si všichni bez rozdílu uvědomili, že stojíme před bezprostředním řešením státních, politických, hospodářských a sociálních problémů a že tyto problémy můžeme vyřešiti jen a jen upřímnou spoluprací všech příslušníků Národní fronty Čechů a Slováků. Je to zejména, a to si musíme stále a stále opakovat, problém znárodněného průmyslu a celé naší výroby. Jen ozdravený průmysl nám může opatřiti vše, čeho k slušnému životu nezbytně potřebujeme, a uplatnit se s úspěchem na zahraničních trzích. Nesmíme přehlížet skutečnost, že světová politická i hospodářská situace nám není zvlášť příznivá a že tím většího úsilí a obezřetnosti je třeba, abychom dospěli ve výrobě tam, kam v zájmu národa a státu dospět musíme. Nesmíme při tom zapomínati také na účinnou podporu malého a středního podnikání, jakož i našich živností, jelikož jsou stejně důležitou součástí našeho hospodářského života. Dále zabezpečení dostatečného počtu kvalifikovaných stálých pracovních sil našemu zemědělství, co nejrychlejší zhotovení potřebných hospodářských strojů a zejména spravedlivé stanovení cen za zemědělské a průmyslové výrobky, to jsou aktuální problémy, na jejichž správném vyřešení závisí osud zemědělského stavu a plynulé zásobování našeho lidu.

Z problémů sociálních je podle našeho názoru nejaktuálnější zabezpečit pracovnímu lidu právo na práci a upravit sociálně pojišťovacím zákonodárstvím starobní a invalidní důchody veškerému pracujícímu lidu podle vzoru pojištění hornického. Úprava pensijních požitků státních a veřejných zaměstnanců je primérní povinností státu. Uspokojivé vyřešení všech těchto naléhavých sociálních problémů vyžádá si ovšem velikých finančních nákladů. Realisace těchto sociálních úkolů bez risika, že ohrozíme finanční základnu státu, je možná pouze za podmínek, že usilovnou, obětavou prací všeho pracujícího lidu podaří se nám přivést naši výrobu a celý hospodářský život do spořádaných poměrů.