Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání těchto dvou odstavců, jakož i pořadu této schůze.

K prohlášení podle §u 64 jedn. řádu se přihlásil pan předseda vlády dr Hodža. Dávám mu slovo. (Hlučný potlesk.)

(Zvukový záznam)

Předseda vlády dr Hodža: Slávna snemovňa!

Vzťahy medzi národami a štátmi prechádzajú práve údobím zmien, ktorých niekedy až dramatický spád je príčinou nekľudu vo verejnom mienení Europy. Veríme, že i tentokráť ide o stav prechodný, z ktorého europské národy môžu pri opravdovej vôli najsť východisko k trvalému zaisteniu mieru a bezpečnej rovnováhy v Europe. Posudzujeme všetky zjavy v živote medzinárodnom kľudne pod zorným úhlom svojej dôkladnej pripravenosti morálnej, hospodárskej i brannej a snažíme sa, aby sme v každom okamihu, ako na vonok, tak dnuka, boli praví svoj im povinnostiam, ktoré nám ukladá naša národná dôstojnosť a štátny záujem.

Prosím preto slávnu snemovňu, aby som dnes mohol jej tlmočiť stanovisko československej vlády k najaktuálnejším otázkam zahranično-politickým. Použijem potom inej príležitosti k výkladu o pracov nom programe vlády v obore politiky vnútornej.

Československo vítá s radostí podnět vlády republiky Francouzské, schválený poslaneckou sněmovnou, vytrvati na cestách, které by vedly k oživení funkce Společnosti národů. (Potlesk.) Neboť toto ženevské forum pracovalo pro mír s úctyhodným úsilím i v nejtěžších mezinárodních krisích.

S uspokojením konstatujeme osvědčenou životnost všech svých mezinárodních úmluv, na nichž trváme a setrváme. (Potlesk.) Jen s naprostým nedostatkem objektivity anebo s neznalostí politického dění posledního půldruhá desítiletí bylo by možno tvrdit, že Malá dohoda nesplnila svého poslání. Historická a psychologická síla Malé dohody, stejně jako její hospodářské svazky, plně potvrdily očekávání, jež nejen její členové, nýbrž celá mírumilovná veřejnost Evropy kladla a klade v tento mírotvorný diplomatický organism. Ve shodě s oběma dalšími členy Malé dohody zesilujeme její výkonnost jako celku dalšími dílčími úmluvami, jejichž provádění je v plném proudu.

S pocitem vnitřního zadostiučinění a s radostným souhlasem sledovala československá veřejnost poslední projevy ministerského předsedy a ministra zahraničních věcí republiky Francouzské, jimiž potvrdili fakt, jejž lze již nazvati historickým, že součinnost ušlechtilé Francie s Československou republikou osvědčuje se tím platněji, čím zřetelněji se projevují mezinárodní krise. (Hlučný potlesk.) Používám této příležitosti, abych jménem vlády československé zvláště zdůraznil, jak hodnotným přínosem přispěla francouzsko-československá součinnost k politice míru svou jasností a rozhodností také v posledních dobách. (Potlesk.) Hodnotným východiskem k mezinárodní součinnosti zůstane ono přátelské dorozumění, jež se projevilo v Praze u příležitosti pobytu pana Delbose v Československu. Úmluva republiky Francouzské se sovětským Ruskem a s Československem dobře se osvědčila jako instrument mírové politiky. (Potlesk.)

S pocitem zadostiučinění bere na vědomost republika Československá, stejně jako největší část veřejnosti evropské, poslední prohlášení anglického ministerského předsedy, jímž se plně ztotožňuje s projevem nedávno odstoupivšího ministra zahraničních věcí pana Edena ze dne 24. června 1937. Tento nový projev stability v politice britské říše je nepochybně jedním z nejvíce rozhodujících prvků evropského míru. (Potlesk.) Československu nejde o formální úmluvy ani o zvláštní dohody s Britskou říší. Jde prostě o to, uznává-li se v Londýně, že uklidnění a mír ve střední Evropě je všeobecným, tedy také britským zájmem. Tato totožnost zájmů a jejich uznávání mívá pro mír často větší význam než formální pakty. Jest nesporno, že svou stabilitou a vysokými hledisky konsoliduje britská politika svou mimořádnou posici ve světě a tím že v míře velmi pozoruhodné přispívá k zajištění míru také v oblastech střední Evropy a tím k zajištění míru i pro sebe a pro vitální zájmy britského imperia. (Potlesk.)

Důsledné setrvávání na přátelstvích dosavadních nikterak nevylučuje, nýbrž doplňuje snahu vlády československé odkliditi překážky, které se stavějí do cesty spolupráci s některými našimi sousedy.

Rádi konstatujeme dobrý poměr k zemím v Podunají a postupující normalisaci vztahů i k těm. k nimž nebývaly uspokojivé. Nesporně znamená tento vývoj v Evropě zřejmý pokrok. Vedoucí účast v dohodě, jež jest obsažena v Římských protokolech, Italie přirozeně podržuje v duchu rozmachu velmocenského postavení své říše. V dubnu letošního roku oslaví československá armáda dvacáté výročí zřízení svých oddílů na půdě italské, jako oslavila dne 16. prosince roku minulého výročí prvních formací československého vojska v republice Francouzské. Československá veřejnost bude vzpomínati tohoto výročí s pocty tradiční úcty a vděčnosti k Italii, která byla prvním domovem našich legionářů. (Hlučný potlesk.)

Mezistátní sbližování v pánvi podunajské vyvíjí se podle zásad rovnoprávnosti, nevměšování a součinnosti. S uspokojením lze dnes konstatovat v organisování hospodářské součinnosti podunajských států všestranný pokrok. Dosud se tento pokrok jevil v dovršování sítě obchodně-politických úmluv, takže dnes tato síť je jak se stanoviska československého, tak v celé oblasti podunajské dovršena. Pokrok, o němž se chci zmíniti dnes, záleží v té skutečnosti, že je na potěšitelném postupu vývoj k uznávání výjimky z doložky o nejvyšších výhodách.

Vyjasnění vyžaduje náš vztah k Německé říši. Od půlroku vede se mezi příslušnými diplomatickými orgány říše Německé a republiky Československé výměna názorů s tím cílem, aby orgány veřejnosti, zejména žurnalistika na straně jedné i druhé vystříhaly se útočnosti a aby ve všech svých úvahách, které se mohou týkati našich vzájemných vztahů, zachovávaly onen postoj objektivity a dobré vůle, jenž je nebo má býti nejvyšší chloubou novinářství v civilisovaném světě. Tato výměna názorů měla a má příznivé výsledky, ač ještě ne tak všeobecné, jak by toho vyžadoval dobrý sousedský poměr Německé říše a našeho státu, jehož si všichni u nás bez výjimky přejeme. Že při zachování reciprocity československá vláda je odhodlána pracovati pro novinářský mír trvale a důsledně, plyne již z té tradiční zásady československé politiky, že mezinárodní úmluvy musí být dodržovány stůj co stůj. (Hlučný potlesk.)

S dobrým úspěchem skončili jsme s Německem také některá jednání rázu hospodářského a nepochybujeme, že výměna názorů o dalších otázkách bude vedena v duchu vzájemného porozumění.

Tato výměna názorů a jednání o dílčích problémech mezi říší Německou a Československem by se však mohla dostati po událostech posledních týdnů na půdu povážlivou. Vzhledem k projevu pana německého říšského kancléře ze dne 20. února musí býti úvahy naše o nynějším poměru republiky k říši tím bedlivější, že jej dne 1. března doplnil svým projevem šéf německého vojenského letectví polní maršál ministerský předseda a předseda říšského sněmu.

Pan říšský kancléř poukázal ve své řeči dne 20. února na skutečnost, že je "ve dvou státech u německých hranic" 10 milionů příslušníků národa německého. Je historickým faktem, že v Československu má svou domovinu více než 3 miliony občanů národnosti německé. Československo patří mezi ony země, v nichž se na celých velkých oblastech prolíná obyvatelstvo různého národnostního původu. Mírová konference proto jistě nemohla jinak než potvrdit mnoho staletou situaci také po světové válce. Je pouhou samozřejmostí, zdůrazňuje-li Československo, a to v plném vědomí dosahu tohoto prohlášení, že jeho hranice jsou naprosto nedotknutelné. (Výborně! - Bouřlivý potlesk.) Německý říšský kancléř nevzbuzoval o tom žádných pochybností, neboť sám přímo prohlásil: "Víme dobře, že v Evropě sotva jsou hranice, které by mohly uspokojiti všechny." Staví se však otázka jiná. Pan říšský kancléř prohlásil, že mezi zájmy Německé říše náleží i ochrana oněch jinostátních občanů německé národnosti, kteří nejsou s to z vlastní síly si zabezpečiti v hranicích jiných států právo všeobecně lidské, politické a světově názorové svobody. Po našem soudu není třeba vztahovati prohlášení německého říšského kancléře na Československo z toho velmi prostého důvodu, že o občanech německé národnosti v Československu jistě nelze říci, že by nebyli s to z vlastní síly si zabezpečiti právo všeobecně lidské, politické a světově názorové svobody. To už z toho důvodu, že, jak to z pojmu státní suverenity plyne, o zabezpečení všech národnostních, občanských práv a svobody svědomí se postaral, stará a bude se starat československý stát v rozumné spolupráci všech svých občanů všech národností. (Výborně! - Potlesk.) Vzhledem k tomu však, že pan říšský kancléř mluvil o 10 milionech Němců, "položených ve dvou státech u německých hranic", může přece vzniknouti názor, že pan německý říšský kancléř myslí ochranu své říše také vzhledem k Němcům v Československu. V tomto smyslu formulované stanovisko by znamenalo zasahování do vnitřních věcí našeho státu.

Prvým předpokladem úpravy mezinárodních vztahů je jejich jasnost a nepodmíněná jednoznačnost. Špatně bychom posloužili všemu dalšímu vývoji věc ve střední Evropě a nejhůře vztahům Československa k Německu, kdybychom velmi jasně neprohlásili, že Československo a jeho lid nikdy a za žádných okolností nemůže a nesmí připustiti a nepřipustí zasahování do svých vnitropolitických záležitostí. (Výborně! - Dlouho trvající potlesk.)

Kdyby byl výklad německého říšského kancléře míněn jako pokus o vměšování se do našich vnitřních věcí, pokus neslučitelný se zásadou uznávání suverenity jiných států, československá vláda by toho upřímně litovala, protože za obnovené samostatnosti československé by to byl pokus svého druhu první a spadající do doby, kdy zrovna v Československu dějí se vážné konstruktivní přípravy upraviti vztahy s Německem na základě korektní součinnosti a naprostého nevměšování se do vnitřních věcí státu druhého. (Výborně! - Souhlas.) Velké jest nebezpečí každé dvojsmyslnosti nebo nejasnosti zrovna na tomto bodu Evropy, protože právě střední Evropa je jedním z těch míst evropských, kde - abych použil slov německého pana kancléře - je "vyrovnání a uklidnění" vrcholným zájmem míru. Proto nenechává československá vláda nikoho v pochybnosti o tom, že všechny atributy své státní samostatnosti bude lid tohoto státu hájiti ze všech svých sil, kdyby byly dotčeny. (Výborně! - Bouřlivý potlesk.)

Náš lid prožil dlouhá staletí v úporných zápasech o svou národní existenci a o svou státnost. Býval-li náš lid kdysi rozdělen tím, čemu se dnes říká boj o ideologie, pak jsme dnes všechni zajedno, že při veškeré své vzájemné úctě ke světovým názorům lid tohoto státu má dnes ve svých vztazích k vlasti ideologii pouze jednu: tou je jeho státní suverenita (Hlučný souhlas a potlesk.) a pak ono vyvrcholení obětí, jež pro osobní, národnostní a mravní svobodu přinese bez váhání každý z nás. (Souhlas. - Živý potlesk.) Hledáme mír. Dnešní situace Evropy nás však nutí říci, že kdyby nás osud jednou postavil před nutnost obrany, bude se Československo bránit, bránit, bránit do všech důsledků, opírajíc se o celou svou vyspělost technickou a mravní. (Bouřlivý souhlas a potlesk.)

Jsme si dnes povinni všichni navzájem jasností. Jasná mluva znamená dobrou vůli, loyálnost a mír. Mluva dvojsmyslná znamenala by nejistotu, nedůvěru a zbytečné spory, které by rozrušovaly nejen nás a sousedy, nýbrž i celou Evropu. (výborně!) Domovina lidu německého, bydlícího od věků na území našeho státu, jest ve státě československém. Jest tudíž úkolem tohoto, jedině a výlučně tohoto státu od prvého dne jeho obnovení upravovati svůj poměr k tomuto lidu tak, aby tento lid sám procítil a prožíval odvěkou pravdu, že jeho odvěká domovina je v Československu. (Hlučný souhlas.) Úkol tento, řešený nyní již po řadu let důsledně a poctivě, vzala na sebe republika Československá jednak proto, že lidu našemu spravedlivá národnostní politika jest úplnou samozřejmostí, jednak proto, že sám ze své vůle a na základě své suverenity si vytvořil svým ústavním zákonem právní řád, odpovídající tomuto účelu a odpovídající zároveň tomu mezinárodnímu závazku, který jsme přijali ve smlouvě o menšinách, uzavřené v Ženevě dne 10. září r. 1919.

Nynější situace Evropy vyžaduje ovšem svědomitou a k cíli vedoucí akci. Proto uvádím zase slova německého kancléře, který prohlásil, že "jest však dokázáno, že při dobré vůli jest možno najíti cestu k narovnání, po případě k uklidnění" (Souhlas.) S tímto názorem pana říšského kancléře vyslovuji plný souhlas. (Potlesk.) Tento souhlas není pouze formální, nýbrž je věcně prokázán řadou podnětů, akcí a opatření vlády republiky Československé.

Tolika útrapami zkoušená Evropa právem čeká od mužů ve střední Evropě, kteří historii dělat umějí, aby tedy dělali historii také úpravou mezistátního problému německo-československého pod zorným úhlem evropské součinnosti. (Souhlas.) Jest zase nutno říci jasně, že mezi Německem a Československem jest více přehrad rázu psychologického než přehrad rázu politického. Lid náš, sám naplněn národním cítěním, má porozumění pro národní cit každého jiného. Dovede-li však chápat tento psychologický prvek lid náš, jest žádoucí, aby také lid říše Německé měl porozumění pro to, co po dlouhých desetiletích, po dlouhých staletích starého režimu doléhá na duši lidu naší republiky. V mezinárodních vztazích jde o očištění ovzduší od všeho, co může poškozovat důvěru mezi národy. Toto dílo očekává od nás duch nové doby. Bude-li dobrá vůle na obou stranách, musí jednou začít odbourávání psychologických přehrad. Československo je státem, jehož lid se nikdy nebál velikých podnětů, které by mohly vésti k tomu, co německý kancléř nazval uklidněním. Narovnání přinese pro všechny nepoměrně více výhod nežli krise a konflikty. Odmítáme proto každý pokus o zasahování do suverenity svého státu, uvítáme však plodnou součinnost na zásadách rovnosti a nevměšování. (Bouřlivý souhlas a potlesk.)

Česi a Slováci v celej svojej dejinnej minulosti vyznávali pravdu a bojovali za spravedlivosť. V spoločnom štáte, ktorý sme utvorili pred dvaciatimi rokmi, nehodláme zradiť ciele svojho snaženia v storočiach minulých. Kolektívnou vôľou všetkého nášho ľudu sme dnes tak silní, ako sme neboli dosiaľ nikdy v historii. (Bouřlivý potlesk.) V duchu smyslu svojich dejín, v duchu mravného a intelektuálneho založenia svojho ľudu budujeme zo všetkých síl obnovený štát ako opravdový domov pre všetky jeho etnické složky. Nedávame im len nádeju na uspokojenie kultúrnych, sociálnych a hospodárskych potrieb, ale zaručujeme im plnosť všetkých slobôd ľudských a občianskych, ktoré svojmu občanovi môže dať len opravdu moderný štát. V tom vedomí kotví náš kľud, naša istota a naše rozhodné odhodlanie držať pevne a hájiť statočne dedictvo našich kráľov, ktorí boli hlasateľmi a zastancami mieru, shody medzi europskými národmi a odhodlanými ochrancami a bojovníkmi za kresťanskú kultúru v strednej Europe. Nebáli sme sa tisíc rokov, nebojíme sa ani dnes (Bouřlivý potlesk.), istí jednotou sŕdc a rozumu všetkých složiek nášho ľudu a súčinnosťou s onou Europou, ktorá ako my nechce výbojov, ale chce kľud a mier. (Bouřlivý neutuchající potlesk. - Poslanci povstávají a zpívají státní hymnu.)

Předseda (zvoní): Posl. Beran, dr Meissner, dr Patejdl, Stašek, Ostrý, Taub, dr Mayr - Harting a Kunz podali návrh, aby podle §u 65 jedn. řádu byla o prohlášení pana předsedy vlády zahájena rozprava, a to v příští schůzi.

Dám o tomto návrhu hlasovati.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem posl. Berana, dr Meissnera, dr Patejdla, Staška, Ostrého, Tauba, dr Mayr-Hartinga a Kunze, aby podle §u 65 jedn. řádu byla o prohlášení pana předsedy vlády zahájena rozprava, a to v příští schůzi, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh jest přijat.

Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala v úterý dne 8. března t. r. o 2. hod. odpol. s

Rozprava o prohlášení předsedy vlády dr Hodži, učiněném ve 135. schůzi posl. sněmovny dne 4. března 1938.

Končím schůzi.