Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. K. Chalupa. Dávám mu slovo.

Posl. K. Chalupa: Slavná sněmovno!

Návrh většinových stran, který právě projednáváme a jímž mají býti upraveny platové poměry okresních školních inspektorů, ředitelů škol a učitelů přidělených okresním školním úřadům, jakož i referentům státní služby osvětové, je dokladem, že všechny většinové strany jsou si vědomy, že platové poměry našeho veřejného zaměstnanectva je třeba upravovat a řešit. Projednávání tohoto koaličního návrhu připadá do doby, kdy právě ve vládě byla dojednána otázka vrácení části srážek platových, které byly svého času vzaty veřejným zaměstnancům.

Slavná sněmovno, my jako strana živnostnictva a obchodnictva připojili jsme se otevřeně k návrhu, kterým jsou upravovány platové poměry škol. inspektorů. a souhlasíme také s tím, že se začíná řešit otázka platových srážek veřejných zaměstnanců vůbec. Přáli bychom veřejným zaměstnancům, aby všechny srážky byly škrtnuty. Přáli bychom sobě i jim, aby finanční situace státu dovolila provedení tohoto činu, přáli bychom si toho všeho proto, poněvadž jsme si vědomi příliš dobře, že naše vnitřní hospodářské nesnáze spočívají do značné míry také v tom, že veliká většina našeho občanstva, ať už zaměstnanectva nebo dělnictva nebo drobného živnostnictva a zemědělstva, žije pod životní úrovní, nemá důchodů, výtěžků takových, aby mohla z nich hraditi své životní potřeby. Již při projednávání státního rozpočtu na sklonku loňského roku jsme také jasně vyřkli zásadu vyšších mezd a vyšších platů, avšak zároveň s touto zásadou jsme vyslovili také požadavek připuštění určitého zvýšení cen, zvláště zajištění minimálních výdělků drobnému a střednímu podnikateli, a vycházeli jsme při tom z názoru, že hlásání láce za každou cenu tak, jak to u nás přišlo v posledních letech do módy, není žádným požehnáním našeho hospodářského života.

Proč o této věci mluvím ve spojitosti s projednáváním návrhu o úpravě platových poměrů škol. inspektorů? Činím tak proto, abych školní inspektory zde, v tomto domě, požádal, aby se postarali, aby učitelské organisace a učitelstvo vůbec začalo mít kladnější a vřelejší poměr k živnostenskému a obchodnickému stavu, než je tomu dosud. Máme mnoho důvodů k stížnostem na určité učitelské organisace, a já, slavná sněmovno, o těchto věcech v stručnosti pojednám.

Když se projednávala ochrana drobných a středních živností před bezohlednou a ničivou rozpínavostí velkých podniků s filiálkovým systémem a potom otázka omezení prodeje v t. zv. jednotkových domech, byly to určité učitelské organisace, zvláště Svaz učitelstva, který vpadl v této věci živnostnictvu a obchodnictvu v zad a který se dokonce stavěl v čelo akce ve prospěch mamutích podniků a jednotkových domů, pracujících ponejvíce s cizáckým kapitálem. Svaz učitelstva poslal všem poslaneckým klubům a ministerstvům petice, v nichž obsáhle dokazoval, jakým dobrodiním jsou pro naše poměry a zvláště pro spotřebitelstvo jednotkové domy a filiálkový systém mamutích podniků. Mrzelo nás velice, že se učitelské organisace mohly postavit na tak úzké stanovisko, že láce za každou cenu je všechno; mrzelo nás to proto, poněvadž právě od učitelských organisací - jako od organisací stavu, který má býti solí národa, jeho tmelem a který má vésti národ ke smyslu pro kvalitu, a ne pro kvantitu a lácii za každou cenu - jsme očekávali, že se v tomto boji postaví do jedné fronty s námi. Přáli bychom si, aby se páni okresní inspektoři, k nimž jsme se postavili kladně, bez výhrad a upřímně, bez jakýchkoli úmyslů politických, postarali, aby v určitých učitelských organisacích byl pořádek. Učitelskému stavu nedělalo žádnou čest, že jeden z jeho příslušníků, moravský učitel Sedláček, měl tolik zájmu a času, aby dokonce na obranu jednotkových domů a velkých podniků s filiálkovým systémem psal tendenčně zahrocené brožury proti živnostnictvu a obchodnictvu. (Posl. Slavíček: Za peníze!) To jsou věci, které by neměly být tak klidně a lhostejně přecházeny.

To však není ještě všechno. Máme oprávněné důvody ke stížnostem také na určité učebnice našich škol obecných a měšťanských. Tuto otázku jsme už několikrát ventilovali v tisku, bohužel ministerstvo školství na ni vůbec nereagovalo" a poněvadž se mlčí, pokládám za svou povinnost upozorniti slavnou sněmovnu na to, co musí naplňovat, ne nás jako stranu, nýbrž veškeré drobné a střední výrobce v tomto státě hořkostí a odporem.

Mám na zřeteli především to, že v učebnicích, ve školních početnicích se dělá zřejmá reklama komunistickým a socialistickým konsumům. Je to učebnice počtů, kterou napsali pánové Komárek, Mráz a Svatoš. V této učebnici, schválené ministerstvem školství a nár. osvěty výnosem č. 64.456/34. setkáváme se s početními příklady takového druhu a takové povahy, že mají už školní mládež přesvědčovat, že soukromý obchod a soukromé podnikáni je nějaká hlíza, něco zbytečného a že požehnáním je jenom podnikání kolektivní.

Jsou to tyto příklady:

"Dělení dvojciferných čísel číslem celým. V družstevní nákupně dosahují občané lacinějšího nákupu při téže jakosti jako v obchodech tím, že se sdružují v nákupní nebo konsumní družstva. Takovými družstvy jsou na př.: Poštovní nákupna, Rovnost, Včela, Konsumní družstvo železničářů, stavební a bytová družstva atd. Členové platí roční členský příspěvek a za to mají často vedle lacinějšího nákupu i jiné výhody. Tak na př. na každý nákup dostanou nákupní lístek jako stvrzenku na zaplacenou částku, která se jim ke konci roku zúčtuje. Podle velikosti částky za nakoupené zboží a podle množství těchto nákupních lístků dostávají v době vánoční zdarma jistou část zboží podle výběru. V r. 1928 bylo v Československé republice 1296 konsumních družstev, 1441 nákupních a prodejních družstev zemědělských a jiných, 317 družstev zemědělských mělo koncem r. 1925 na 160.011 členů s celkovou tržbou 1307 mil. Kč. Více se poučíte" - to se říká přímo dětem ve školní učebnici - "o družstvech ve vyšších ročnících."

Slavná sněmovno! Nás ani nenapadá, abychom jakýmkoliv způsobem chtěli brzditi rozvoj kteréhokoliv družstevnictví. Tvrdí-li někdo, že jsme nepřáteli konsumů nebo družstev, nemá pravdu. Oč bojujeme, oč usilujeme? Jde nám o to, aby toto družstevnictví, konsumnictví, které v našem státě pronikavě zasáhlo do spotřeby a pronikavě zasahuje do výroby a vyřazuje systematicky celé tisíce nejenom podnikatelů, nýbrž také poplatníků státu a tím zkracuje stát, které již dávno přestalo plniti jenom tu úzkou funkci té skutečné svépomoci mezi chudým, drobným lidem, bylo zbaveno veškerých výsad a privilegií a bylo postaveno na roveň se soukromým podnikáním. (Potlesk.)

Slavná sněmovno! Může nám býti lhostejno to, když, prosím, již ve škole se říká dětem, jaké je to štěstí býti členem družstva, když již děti ve škole jsou systematicky vychovány ve družstevníky a konsumníky?

Člověk opravdu neumí pochopit, jak daleko jde naše školská správa, a co chce tato naše školská správa nebo určití pánové v ministerstvu školství tímto způsobem dosáhnout, kde budou tyto věci jednou končiti. Mám dojem, že je povinností školy, zejména měšťanské, starati se, aby děti byly dobře připraveny na život, aby měly zvláště smysl pro podnikání soukromé, poněvadž je-li v něčem záštita a záruka zdravého rozvoje státu, je to v tom, aby nám naše děti vyrůstaly ne jako materiál pro námezdné pracovníky, nýbrž jako lidé schopní uplatniti se v soukromém podnikání. (Potlesk.)

Slavná sněmovno! To je jenom jeden příklad. Další, ještě podařenější příklad je na straně 88 téže učebnice, kde čteme zase: "Z družstevnictví. Dělení dělitelem trojciferným a víceciferným. Konsumní úsporné družstvo v Hořicích mělo 396 členů, kteří ušetřili ročně 97.045 Kč, konsumní družstvo Včela mělo 508.000 členů, jejich roční úspory byly 1,206.800 Kč. Vypočtěte - zase adresováno dětem - průměrnou roční úsporu jednoho člena obou družstev." Z tohoto příkladu je opětně zjevno, jak se systematicky mládeži dokazuje, jak je mládež přesvědčována, že t. zv. spotřebitelské družstevnictví je kdovíjakým požehnáním.

Slavná sněmovno, rád bych se zeptal okr. školních inspektorů, o které v tomto případě jde, co tomuhle zjevu říkají. Musím vysloviti podiv nad tím, že se dosud nenašel jeden jediný soudný člověk, který by řekl, že do školních učebnic reklama pro konsumy a družstva nepatři, že děti mají dosti času a budou míti dosti příležitosti, až vyjdou ze školy a přijdou do svých organisací dělnických a zaměstnaneckých, aby si tam z nich pánové dělali konsumníky a družstevníky. Občanstvo tohoto státu nepřináší těžké oběti na školy proto, aby se v nich dělala nějaká výchova k vyložené třídnosti, nechci říci k přímo vyložené třídní nenávisti.

Slavná sněmovno, to jsou ovšem jenom dvě perličky z našich učebnic. Mám na zřeteli ještě jednu duchaplnější věc. Ze šetrnosti k pánům, kteří tu podařenou učebnici pro IV. ročník měšťanské školy napsali, nebudu je ani jmenovati, poněvadž je neuvěřitelné, co se může zroditi někdy v hlavách lidí, kteří si říkají, že jsou také pedagogy, a kterým svěřujeme své děti. V této podařené učebnici, která byla rovněž schválena ministerstvem školství, je tato kapitola: "Zejména se obchodováním zdražuje zboží o náklady obchodníkovy a zvláště o jeho obchodní zisk. Než se na př. dostane káva z americké plantáže do naší kuchyně, projde rukama mnoha kupců, z nichž každý zvýší její cenu o svůj zisk, takže rozdíl mezi nákupní cenou kávy proti ceně výrobní je velmi nápadný. Někdy obchodník získává více než vlastní výrobce. Odtud snahy" - opět se říká dětem - "aby se spotřebitel co možná stýkal přímo s výrobcem."

Slavná sněmovno! Rád bych některého z těch slovutných pánů viděl, aby poradil panu Heřmánkovi ze Lhoty, jak si má přímo z kávových plantáží objednati 1/2 kg kávy, když potřebuje na svátky, anebo jak má dělati každý ten přímý styk spotřebitele s producentem.

Co je to? To je opět dokladem záměrné snahy, která tu je, ke které určití pánové se nechtějí otevřeně hlásiti a která se nedá popírati. Je zde záměrná snaha o systematické vyřazování drobného a středního podnikatele z distribuce, z hospodářského procesu vůbec a nahrazování tohoto podnikatele útvary kolektivními.

Nechci se, slavná sněmovno, zabývati otázkou, má-li obchod, mají-li živnosti nebo družstva větší hospodářské oprávnění. Chci se zabývati otázkou sociální, a to, kam chcete, pánové, kteří tohleto děláte, kteří tomuhle všemu dáváte sankce, poměry v našem československém státě hnáti? Nedávno řekl p. předseda vlády, že nejméně 200.000 našeho dělného lidu zůstane trvale vyřazeno z výrobního procesu. Proč? Poněvadž nebudeme míti možnost tento určitý počet lidí někde zaměstnati. Situace je taková, že ve velkém průmyslu pokračuje racionalisace šíleným tempem. Velký průmysl zavádí běžící pásy, zavádí automatisaci, čili jinými slovy řečeno, velký průmysl se snaží, aby při pokud možno nejmenším počtu zaměstnanců vyrobil co nejvíce. Tedy ve velkém průmyslu nenajdou umístění přebytky těch sil, zejména mladých sil, které dneska u nás máme. Půda, třebaže se říká, že je živitelkou všech, také neuživí přebytky zemědělského dorostu. Půda nám neuživí všechny mladé lidi, kteří jsou nuceni odcházeti do měst a ve městech hledati práci, poněvadž pochopitelně na jednom hospodářství nemůže hospodařiti pět synů, nýbrž může hospodařiti jenom syn jeden.

Teď, prosím, my v městech, kde byla jediná možnost pro přebytky sil z dělnického tábora i z tábora zemědělského, kde byla jediná možnost umístiti je v drobné živnosti, v drobném obchodě, my v městech nivelisujeme toto drobné a střední podnikání, a já se táži pánů konsumníků a družstevníků, co budou jednoho krásného dne dělati, co budeme dělati s tou úžasnou nezaměstnaností, když, dejme tomu, se vám, kteří vidíte v konsumech a družstvech kdovíco, opravdu podaří vyřaditi tu střední a drobnou výrobu tak, jak se to říká v té školní učebnici, a když ji nahradíme kolektivními podniky?

Slavná sněmovno tato otázka, ta otázka generační by zde měla hráti větší roli, než hraje dnes. Prosil bych pány okr. školní inspektory, když se už o jejich věcech jedná a když už také my jako strana živnostnictva jsme dali k této věci docela upřímně a otevřeně svůj souhlas, aby těmto otázkám věnovali laskavě pozornost a aby nějaké levicové intelektuály v ministerstvu školství, kteří se snad domnívají, že toto ministerstvo je sekretariátem jejich družstevnictví nebo politické strany, poučili, co je jejich povinností.

Slavná sněmovno, otázka výchovy naší mládeže není záležitostí jen těch, kteří tuto mládež vyučují, nebo na její vyučování dohlížejí. Každý, kdo si vyvlastňuje výchovu školní mládeže pro sebe, nedělá správně a my právě jsme povinni, abychom zde slavnostně a jasně řekli, že výchova školská naší školní mládeže je záležitostí celého národa, že všechno občanstvo má do této výchovy právo mluviti a že to není záležitostí nějaké vyvolené kasty, která si myslí, že ve školství je všechno dovoleno, a která se domnívá, že s tou naší školní mládeží je možno také experimentovati. Tolik, pokud jde o tuto věc.

Slavná sněmovno, mám na zřeteli ještě další bolest. Slyšíme stále a stále stížnosti, jak na našich školách se obchoduje, jak obchodují určití páni ředitelé škol, jak obchodují páni učitelé nebo učitelky, jak obchodují školníci, jak obchoduje krátce a dobře kde kdo. Byl jsem nedávno v jednom pohraničním městě v severovýchodních Čechách. Tam, prosím, ti čeští řemeslníci živoří, tam nemají býti z čeho živi, poněvadž hospodářský nátlak, který je zde organisován se strany německé, je takový, že německé občanstvo českého živnostníka, českého obchodníka nezná. A co mně tam říkali čeští papírníci, co mně říkali čeští knihkupci? Říkali mně, že pan ředitel školy, který je náramným hraničářem a nevím co všechno, ve velkém objednává přímo z Prahy knihy a všechny školní potřeby, a čeští papírníci, kteří mají své krámy vedle školy občanské, nemají býti z čeho živi. Slavná sněmovno, je toto úkolem a posláním ředitelů našich měšťanských škol? Mohou k těmto věcem zůstávati lhostejní naši páni okr. školní inspektoři? Mám dojem, že posláním ředitelů škol jest, starati se o věci školské, ale ne kšeftovati, ne obchodovati, ne získávati provise z velkých nákupů dělaných v zájmu chudého žactva.

Slavná sněmovno, to však není vše. Podívejme se na ty naše okresní péče o mládež někde to patří také trochu ke školství, poněvadž velmi často ne-li inspektoři přímo, tedy učitelé v těchto péčích o mládež jsou exponováni. Co dělají mnohde naše okresní péče o mládež? Negeneralisuji, ale říkám mnohde. Dostal jsem v těchto dnech dopis od našich živnostníků-hraničářů z Rokytnice v Orlických horách. Rokytnice je místo, kde naši čeští lidé jsou vydáni opravdu nejkrajnějšímu útlaku se strany sudetskoněmecké. Jaký jsem dostal dopis? Dopis, ve kterém mně tito hraničáři, obchodníci a živnostníci, prosí, abych požádal pana ministra soc. péče, aby tamější okresní péči o mládež byl dán pokyn, aby koupila to, co potřebuje pro chudé děti, u těch malých obchodníčků a živnostníčků v Rokytnici, poněvadž prý správa této okresní péče o mládež chce všechno koupiti ve filiálkových podnicích a v jednotkovém domě. Slavná sněmovno, to je záležitost, která musí zajímati tento dům, poněvadž tak daleko nemůžeme jíti, abychom si dovolili luxus, aby v době, kdy náš drobný a střední člověk, český člověk, jest z pohraničí hospodářsky záměrně vytlačován, aby v této době ještě školy a státní úřady pomáhaly svou činností tohoto drobného a středního českého člověka v našem pohraničí utloukat. Prosil bych tedy opět pány okr. školní inspektory, aby této otázce věnovali pozornost. A byli bychom šťastni, kdyby se jednou konečně našla v ministerstvu školství a nár. osvěty iniciativa, která by se s těmito věcmi vyrovnala.

Já v kulturním výboru a moji kolegové ve výboru rozpočtovém a soc.-politickém jsme při projednávání návrhu o školních inspektorech postavili požadavek, aby konečně byla řešena otázka našeho živnostenského školství. Měli jsme na zřeteli dva iniciativní návrhy, které jsme podali již loňského roku. Jsou to návrhy tisky 420 a 421. První žádá, aby výnos všech živnostenských pokut plynul ve prospěch staveb budov pro živnostenské školství, a druhý, aby zvláštní položkou bylo pamatováno na chudé učně, kteří musejí dojížděti do obvodových živnostenských škol. Slavná sněmovno, pokud jde o tyto pokuty, je přímo trapno o tom mluviti, a to proto, poněvadž u nás není ani tolik dobré vůle, aby výnos pokut, které platí samo živnostnictvo a obchodnictvo, plynul celý ve prospěch živnostenského školství. Tento výnos činí téměř 9 mil. Kč a z něho jdou ve prospěch živnostenského školství jenom 2 mil. Kč a to ostatní jde na jiné účely. Neustaneme usilovati o to, aby tato otázka byla vyřešena, a věříme, že slavná sněmovna uzná oprávněnost tohoto našeho požadavku a že nás v boji za jeho uplatnění podpoří.

Otázka postátnění a vybudování živnostenského školství zajímá v poslední době celou naši veřejnost. Slavná sněmovna ví, že v senátě byly projednávány určité iniciativní návrhy, mezi nimi také iniciativní návrh senátorů strany živnostenské, a že výsledek jednání končil tím, že tyto iniciativní návrhy byly postoupeny ministerstvu školství k připomínkovému řízení. Krátce a dobře je viděti, že otázka živnostenského školství, lépe řečeno jeho postátnění a vybudování, přichází snad konečně do rozhodujícího stadia. My jsme ve spojitosti s touto věcí vyslovili jako zásadní požadavek, aby živnostenské školství jako školství odborné, jako školství, které má vychovávati budoucí živnostníky a obchodníky, bylo přeneseno do kompetence ministerstva průmyslu, obchodu a živností. Tento náš požadavek se setkává na určitých místech s odporem. Ti, kteří nechtějí rozuměti, vykládají si jej jako nějakou stranickou demonstraci. Není to, prosím, pravda. My velmi dobře vidíme, jaké přednosti proti školství živnostenskému má školství zemědělské. A my také velmi dobře víme, že toto školství má ony přednosti proto, poněvadž patří do kompetence ministerstva zemědělství. A nemůžeme si pomoci, i když oceňujeme zvláště poctivou a věrnou práci, kterou koná sekční šéf Pižl v ministerstvu školství pro živnostenské školství, a musíme říci, že na toto školství je v rámci ministerstva školství a nár. osvěty zapomínáno, že není na ně pamatováno tak, jak by mělo býti, ale co hlavního, že také toto školství, jak se o tom přesvědčujeme zvláště v poslední době, má se státi pokusným králíkem pro někoho, kdo nemá kladného poměru k živnostenskému a obchodnickému stavu. My vidíme, slavná sněmovno, že jsou zde snahy, aby živnostenské odborové organisace byly vyřazeny zvláště z autonomního vlivu na živnostenské školství. Když vidíme, že jsou zde snahy, jejichž cílem jest úplné vytlačení učitelů-praktiků ze živnostenských škol, musíme míti ovšem vážné obavy, aby s těmito školami nebylo experimentováno. Proto, slavná sněmovno, říkáme srozumitelně a jasně, že do živnostenského školství, do řešení všech jeho otázek budou mluviti pouze ti, kteří mají nejen rádi toto školství, nýbrž kteří také mají rádi ten stav, pro který toto školství jest. Nemohli bychom dopustiti jako zástupci drobného a středního podnikatelstva, aby v živnostenském školství byli nám vychováváni ne lidé, kteří by k živnostem a obchodu měli kladný poměr, kteří by šli do těchto škol již se ctižádostí po osamostatnění se, nýbrž lidé, kteří by měli třídní cítění, námezdnické zásady, čili lidé, kteří by již tak neutěšené poměry v našem drobném a středním podnikání ještě dále rozleptávali. Co se děje s učiteli praktiky, jest neudržitelné a neslýchané. Učitelé praktici jsou lidé, kteří sloužili tomu školství po dlouhá léta s idealismem, jsou to inteligentní řemeslníci, kteří za pár krejcarů zůstávali na tom místě i v době, kdy kde kdo od těch živnostenských škol utíkal. Jsou to lidé, kteří právě proto, poněvadž učili na živnostenských školách a dali těmto školám svoji lásku a celé svoje já, utrpěli na své existenci, kteří proto, že učili, zabili své živnosti, a tak dnes tito často zestárlí lidé, kteří podlamovali svůj vlastní podnik, jsou záměrně vytlačováni ze živnostenských škol. Pravím záměrně, poněvadž si nedovedu jinak vysvětliti ustanovení ministerstva školství, které připouští, že učitel-praktik smí míti na živnostenské škole jenom omezený počet hodin, že více jich nesmí míti, a ten počet je stanoven tak, že učitel-praktik za těchto předpokladů vůbec nemůže učit.