Pátek 5. března 1937

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Košek, dr Markovič, Langr, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Vávra, de Witte.

197 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, Tučný.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 10 hod. 23 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní den posl. J. Sedláčkovi, Rybárikovi, Bátkové-Žáčkové, Stanislavovi, Kočandrlemu, Židovskému, Vančovi, Němcovi (SdP).

Změna ve výboru.

Klub poslanců "Deutsche soz. dem. Arbeiterpartei" vyslal do výboru zahraničního posl. Jaksche za posl. de Witte.

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Zpráva tisk 809.

Interpelace tisk 799 (I až XV).

Výboru imunitnímu

přikázal předseda žádost kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 28. února 1937, č. Nt XII 14/37, za souhlas s trest. stíháním posl. inž. Lischky pro přečin podle §u 14, č. 3 zákona č. 50/23 a přestupek podle §u 1 zákona č. 309/21 (č. J 220-IV).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů kulturního, soc.-politického a rozpočtového k návrhu posl. Dlouhého, inž. dr Tumlířové, Uhlíře, Otáhala, K. Chalupy a Kirpalové (tisk 512) na vydání zákona o úpravě platových poměrů školních inspektorů, jakož i školních inspektorů, ředitelů a učitelů národních škol přidělených školním úřadům (orgánům) (tisk 802).

Zpravodaji jsou: za výbor kulturní p. posl. Dlouhý, za výbor soc.-politický p. posl. Dubický, za výbor rozpočtový p. posl. Otáhal.

Budeme pokračovati v rozpravě započaté ve včerejší, 84. schůzi sněmovny.

Lhůta řečnická jest 30 minut.

Přihlášeni jsou ještě řečníci na straně "pro" pp. posl. Illing, K. Chalupa, Bródy, dr Domin, Polívka, inž. Karmasin, Devečka.

Dávám slovo prvému přihlášenému řečníku, p. posl. Illingovi.

Posl. Illing (německy): Dámy a pánové!

Školští inspektoři se snaží již po léta o to, aby byla uznána jejich odpovědná práce přiměřeným služebním přídavkem, jakož i zvýšením cestovního paušálu. Předloženým návrhem zákona má se vyhověti tomuto dlouholetému úsilí. Budeme hlasovati pro tento návrh zákona, přejeme inspektorům, aby jejich úsilí bylo konečně korunováno úspěchem. Musíme však litovati, že původně navržená výše služebního přídavku byla opět snížena, tím spíše, že znehodnocením koruny, která byla v posledních dvou letech znehodnocena o 32%, a v této souvislosti stoupajícím zdražováním tyto peněžní příspěvky vlastně již nejsou přiměřenou odměnou za větší práci, jak se to původně zamýšlelo. Vidíme, že zdražování činí při průmyslových výrobcích již téměř 12%, můžeme však také zjistiti při surovinách pro průmysl dnes již zvýšení cen o 20 až 40%.

Jde-li nyní zde o to, aby bylo zlepšeno platové postavení malé skupiny osob, vidíme v tom jenom první krok k tomu, že se konečně přistoupí k tomu, aby byla personální úsporná opatření, pokud se týkají státních úředníků a učitelů, zrušena a aby se hledělo dospěti opět k normálním poměrům. Musíme však také zde upozorniti na to, že je třeba, aby se konečně spravedlivě upravily přestupní příplatky učitelů měšťanských škol. Neboť dá-li se dnes zjistiti veliký nedostatek zkoušených sil pro měšťanské školy, pak je toho důvodem nikoliv na posledním místě, že práce učitelů měšťanských škol není přiměřeně odměňována. Dále musíme poukázati na to, že k několika paragrafům platového zákona z r. 1926, především k §§ 23 a 26, nevyšlo ještě ani do dneška, tedy v jedenáctém roce platnosti tohoto zákona, prováděcí nařízení. Je to stav zajisté ojedinělý. Stejně nezasloužené je odstrkování těch učitelů a úředníků, kteří jsou povoláni k vojenské službě, že ti, kdož odslouží 14, 18 a 24 měsíců ve vojsku, jsou proti těm, kteří nejsou povoláni k presenční službě, po svém návratu odstrkováni. Zatím co doposud všechna odpovědná místa státu slibovala, že je konečně třeba tuto služební dobu započítati, zůstalo vždy jenom při těchto slovech, a skutky ještě dnes chybí.

V souvislosti s uznáním služby a platovým zlepšením bylo by také připomenouti, že se musí konečně zákonem upraviti i plat pěstounek a učitelek domácích nauk, aby také jejich práce našla přiměřené uznání.

Pro ustanovení okresních školních inspektorů by měla býti směrodatnou jediné a výlučně způsobilost, především však povaha. Ve výborech jsme k tomu již zaujali stanovisko a ohradili jsme se proti tomu, aby zde byla rozhodující stranická legitimace, jako lze právě na německé straně velice často zjistiti. Byly nám dokonce sděleny případy, že lidé měli také dvě legitimace, podle toho, kde se právě o místo ucházeli a kterou legitimaci považovali v konkrétním případě za nejlepší, tu předložiti. Uvážíme-li, že školní inspektor má býti v okruhu svého úřadování vzorem, že má příkladně působiti svou prací, že má býti tvořivě činným, můžeme míti vždy jen pochybnosti, nemůže-li těmto požadavkům dostáti a byl-li ustanoven pouze a jediné podle jeho příslušnosti ke straně nebo stranické legitimace.

Působí také podivně, pokud jde o německé inspektory, že se na ně vykonává určitý vliv státního nakladatelství. Bylo nám oznámeno, že tito nastávající kandidáti inspektorství musí vždy navštíviti ředitele státního nakladatelství, a později se ukáže, že se zde uplatní snad právě s této strany také vždy jistý vliv na ustanovené. Účinky můžeme i později venku cítiti. Tak se stává, že se vždy znovu doporučují zvláště knihy, jež byly tištěny ve státním nakladatelství, anebo že se zvláště působí na to, aby vždy znovu byly zavedeny do školní osnovy knihy ze státního nakladatelství. Totéž můžeme pozorovati při odběru učebných pomůcek. V jednom případě se stalo, že byly objednány učebné pomůcky bez vědomí správy školy, příslušný inspektor použil prostě fondu pro učebné pomůcky k tomu, aby objednal ze státního nakladatelství mapy a učebné pomůcky, kterých nelze vůbec při vyučování užíti. (Německé výkřiky: Atlas, v němž se nevyskytuje Německo!) Byly to věci, ležící v krámě, které nějak ozdobují kabinety a učební síně ve školách a leží neupotřebeny. Vidíme v tom neodpovědné mrhání přikázaných peněz, jež musíme co nejostřeji vytýkati.

Podobně musíme zaujati stanovisko k některým učebnicím, jež se tisknou ve státním nakladatelství. Poukazuji na jednu čítanku, která mi byla nedávno předložena a ve které jsou jména měst v sudetskoněmeckém území uvedena na prvním místě česky. U Karlových Varů stojí napřed "Karlovy Vary" a jen v závorkách "Karlsbad", zatím co pro jiná města již vůbec nejsou německá jména. Lze pochopiti, že obyvatelstvo nevidí rádo knihy těchto druhů a že pro ně není také zájmu, aby byly zavedeny nebo dány dětem do rukou. Je také ještě nápadné - a zde se snad také jeví jistý vliv státního nakladatelství na ustanovování německých inspektorů, že se někteří škol. inspektoři obracejí stále na správy škol, doporučují tiskopisy státního nakladatelství a vyzývají k hromadnému odběru s tím, že se to má státi prostřednictvím příslušného inspektora. Takový postup nelze nikterak schvalovati. Když si mi na př. před několika dny stěžoval okr. škol. inspektor na nedostatečnou vážnost, které se těší dnes venku inspektoři, a že její příčinou jest zajisté nepatrná odměna za práci, pak by se mělo poznamenati, že podle našeho mínění jde méně o tuto okolnost, že mnohem spíše jest příčinou malé vážnosti, již inspektoři sami cítí, osobní chování jednotlivých inspektorů. Vždyť jsme u nás venku učinili všelijaké zkušenosti, především o přílišné úzkostlivosti. Jsou lidé, kteří se již v přítomnosti českého úředníka vůbec neodvažují mluviti německy. Sotva tomu lze věřiti, ale přece to je pravda a takové věci sotva přispějí k tomu, aby vzrostla u obyvatelstva úcta k inspektorům, vidí-li se jejich úzkostlivost. Byl mi hlášen případ, že inspektor mluvil s předsedou na jedné schůzi okr. škol. výboru stále jen česky přesto, že tomu nikdo z přítomných členů okr. škol. výboru nerozuměl a tak nevěděl, o čem se tam jedná. Vidíme v tom, mírně řečeno, nezdvořilost ke členům okr. škol. výboru, abychom pro to nepoužili ostřejšího slova.

Vidíme však také, že se pod vlivem slavného vzoru zem. škol. inspektora Goldmanna zabývají venkovští inspektoři věcmi, anebo věnují svou hlavní pozornost věcem, které dříve vůbec nepřiváděli anebo jen ve značně menší míře přiváděli do okruhu své působnosti. Stalo se, že byly najednou všechny obrazy přesně prohlédnuty, zdali by se v tom nemohlo shledati něco podezřelého. Upozorňuji na obraz, jenž představoval historický výjev. Kriemhilde u rakve Siegfriedovy, kde prý bylo najednou na záhybech šatů objeveno znamení skobového kříže a proto musel býti obraz vyřazen (Veselost.), že je dnes obava zazpívati německou píseň, když se v ní vyskytuje pouze slovo "deutsch" (Výkřiky.) Ano, že se dnes pod vlivem a pod slavným vzorem působnost některých inspektorů vztahuje na to, že začínají ve sklepě se svou inspekcí, která končí na půdě, že věnují velikou část své pozornosti všem možným věcem, také záchodům, zda-li by se zde nedaly snad nalézti nějaké kresby nebo obrazy, aby pak snad bylo učiněno oznámení podle zákona nebo zavedeno vyšetřování, zatím co hlavní úkol, totiž dozírati nad vyučováním a výchovou, udělovati rady, býti poradcem, stojí teprve na druhém místě, poněvadž se takovým maličkostem a směšnostem věnuje spousta času a pozornosti. Domníváme se, že se takto sotva nějak zvlášť zvedne vážnost německých inspektorů, a stěžují-li si na nedostatečnou úctu, může to míti svůj důvod snad z největší části v tomto malicherném, pošetilém chování.

Zvláštní je také stanovisko některých školních inspektorů k německé lidovýchovné práci. Cítí se nucenými raditi učitelům, aby se méně účastnili práce lidovýchovných spolků, aby méně byli činni ve veřejném životě. (Výkřiky.) Musíme zcela jasně konstatovati: Je-li pro české učitele samozřejmostí pracovati v Sokole a v českých lidovýchovných svazech, je-li to pro ně věcí cti, musí býti taktéž pro německé učitele samozřejmostí a věcí cti, aby byli činní v německé lidovýchovné práci. (Souhlas poslanců sudetskoněmecké strany.)

Byly mi oznámeny i případy, že jednotliví němečtí inspektoři mluvili při shromážděních a podobných příležitostech tak, že řeči vyzněly v sebeobviňování německého lidu, což nemá příkladu. Sotva věřím, že by mohli lidé, kteří musí vyslechnouti takové věci, pociťovati zvláštní úctu pro tyto lidi. Slyšeli jsme v poslední době o příkladu takového sebeobviňování, který přesahuje vše a je tak křiklavý, že nalezne paralelu snad pouze v sebeobviňování v divadelních procesech v Moskvě, kterému nikdo na světě nerozumí. Úzkostlivost několika německých škol. inspektorů jde tak daleko, že se již na ulici sotva odvažují německy mluviti, a pak se diví, nenajdou-li přiměřenou vážnost. Stali se vlivy a zvláštními okolnostmi natolik plachými a malichernými, že se může klidně říci, že jsou papežštější než papež, když jde o provádění určitých výnosů a nařízení. Poukazuji zde na nařízení, jež nedávno opět vydalo ministerstvo školství a nár. osvěty. Zde se nařizuje, že se má od 1. září 1937 zpívati v měšťanských, středních školách atd. rumunská a jihoslovanská státní hymna. Obdivujeme tuto velkorysost, kterou zde projevuje ministerstvo školství a nár. osvěty. Věříme, že toto nařízení bylo s nadšením přijato ve školách s rumunským a srbským nebo chorvatským vyučovacím jazykem v tomto státě. Musíme však říci, že pro školy s jiným vyučovacím jazykem nebylo to s pedagogického stanoviska zajisté příliš rozumné. Neboť je zajisté těžké, a zdaří se jen v ojedinělých případech, aby byl dosažen vhodný přednes těchto hymen tam, kde učitelé ani žáci neovládají řeč a nerozumí vůbec smyslu. Uvážíme-li, jak lehce se přihodí, že se právě při užívání cizí řeči pro špatnou výslovnost vyskytují záměny, zkrouceniny, změny smyslu, porozumíme, že se může velice snadno státi, že se špatnou výslovností překroutí smysl těchto hymen snad v pravý opak a že tím místo zamýšleného zvláštního uctění dosáhneme snad znesvěcení těchto státních hymen. A pak se ještě podle možnosti žáci a učitelé poženou za to k odpovědnosti. Prokazuje-li se již s jedné strany tato velkorysost, mohla by býti prokázána také tím, že se mají zavésti tyto hymny, jak jsem již podotkl, jen ve školách s rumunským, srbským nebo chorvatským vyučovacím jazykem. Ale potom musíme býti stejně velkorysí a dáti možnost také jiným národním skupinám tohoto státu, aby mohly zpívati státní hymnu svého národa v tomto státě, Poláci polskou, Maďaři maďarskou a Němci německou státní hymnu. Myslím, že by se tímto způsobem mohlo jistě vyvolati přiměřené nadšeni. Ale při tomto velkorysém stanovisku, jež zde projevuje ministerstvo školství a nár. osvěty, můžeme se snad spíše domnívati, že tato velkorysost směřuje k tomu, že snad dostaneme příště výnos, v němž se nařídí - protože žijeme v přátelských vztazích k Francii nebo k sovětskému Rusku aby se od nynějška zpívala ve školách také "marseillaisa" nebo snad "internacionála"

Vydávají se však i nařízení o oslavách kulturně - památných dnů. Uznáváme, že každý národ má své velikány a že je cenné, připomínají-li se mládeži tito velikáni a předvádí-li se při této příležitosti také význam tohoto muže pro národ. Musíme však upozorniti, že byl zjištěn, právě se zřetelem na velikány německého národa, u nás veliký nedostatek oslavování památných dnů. Našli jsme jen ve velice řídkých případech, že ministerstvo školství a nár. osvěty nařídilo, aby byly oslavovány také kulturní památné dny význačných německých mužů. Bylo to snad ponecháno vždy vlastní iniciativě, ale po této stránce ostatně nic jiného úřední místa neučinila.

Jsme pro to, aby se vždy přiznávala i ve všech směrech všem národnostním skupinám, jež bydlí v tomto státě, příslušná rovnost. Co je pro jednoho právem, musí býti pro druhého spravedlivým. Když se oslavují velcí mužové jedné národnosti a nařídí-li se, aby byli oslavováni na území celého státu a všemi, pak musí platiti i pro nás Němce totéž a stejné právo, aby také pro nás byly vhodně oslavovány kulturní památné dny naší školní mládeží. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Bródy. Dávám mu slovo.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno!

Musím opět přednésti protest značné části podkarpatoruského lidu, kterou mám zde čest zastupovati, proti tomu, že Národní shromáždění projednává osnovu zákona a usnáší se na zákoně, jehož ustanovení patří výhradně do příslušnosti karpatoruského sněmu. Totiž pokud jde o školské věci, ustanovení st. germainské mezinárodní smlouvy ze dne 10. září 1919 a rovněž i ústavní listina přesně a určitě praví, že školské věci Podkarpatské Rusi jsou autonomní a že zákonodárství ve školských věcech patří do příslušnosti karpatoruského sněmu.

Národní shromáždění nemůže obejíti ustanovení mezinárodní smlouvy st. germainské, čl. 10, v němž se praví, že "Československo se zavazuje, že zřídí území Rusínů jihokarpatských v hranicích, určených Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, v rámci státu československého jako samosprávnou jednotku, která bude vybavena nejširší samosprávou slučitelnou s jednotností státu československého," - a nemůže obejíti následující její článek, který praví, že "Území Rusínů jihokarpatských bude míti samosprávný sněm. Tento sněm bude míti zákonodárnou moc ve věcech jazykových, vyučovacích a náboženských, jakož i v otázkách místní správy a ve všech ostatních otázkách, které mu zákony státu československého přidělí."

Tato ustanovení mezinárodní smlouvy převzala i ústavní listina Československé republiky, která v §u 3, odst. 4 rozhodně ustanovuje, že "Sněm Podkarpatské Rusi je příslušný usnášeti se o zákonech ve věcech jazykových, vyučovacích, náboženských, místní správy jakož i v jiných věcech, které by naň přenesly zákony Československé republiky."

Vládní většina této sněmovny došla dnes již k tomu, že nepovažuje již ani za nutné na konci zákonů, jejichž vydání patří do příslušnosti karpatoruského autonomního sněmu, aspoň připojiti poznámku, že tento zákon platí jen dotud, dokud karpatoruský sněm nerozhodne jinak.

Poukazuje na to používám příležitosti, abych ukázal zároveň na nesouhlas mezi ustanoveními st. germainské mírové smlouvy a ustanoveními ústavní listiny československé, že totiž čl. 13 zmíněné mezinárodní smlouvy ustanovuje, že "Československo zaručuje území Rusínů spravedlivé zastoupení v zákonodárném sboru republiky Československé, do něhož bude toto území vysílati poslance zvolené podle ústavy republiky Československé. Tito poslanci nebudou však míti práva hlasovati ve sněmu československém v žádných otázkách zákonodárných, které jsou přikázány sněmu rusínskému."

Poslední ustanovení tohoto článku však nebylo převzato do ústavní listiny Československé republiky, to znamená ustanovení, podle něhož my, karpatoruští poslanci, nemáme práva hlasovati zde v Národním shromáždění o věcech, které patří do příslušnosti karpatoruského sněmu. To znamená, že nemáme práva hlasovati ani dnes, když se jedná o návrhu zákona týkajícího se školských věcí.

Ale jest nesouhlas i mezi samými ustanoveními ústavní listiny Československé republiky, neboť zatím co § 6 ústavní listiny praví, že "Moc zákonodárnou vykonává pro celé území Československé republiky Národní shromáždění, skládající se ze dvou sněmoven: sněmovny poslanecké a senátu", v §u 3 ústavní listina mluví zase o tom, že "Sněm Podkarpatské Rusi je příslušný usnášeti se o zákonech ve věcech jazykových, vyučovacích, náboženských, místní správy" atd.

Tento nesouhlas, doufám, bude odstraněn právě při projednávání návrhu zákona o ústavě Podkarpatské Rusi. Do té doby já, jako zástupce karpatoruského lidu .... (Posl. Borkaňuk [malorusky]: Vy nemáte práva říkati, že jste zástupcem Podkarpatí!) Mne zvolilo 60.000 voličů a jménem těchto voličů mluvím. (Posl. Borkaňuk [malorusky]: To je trochu přemrštěné!) Nikoliv, ani trochu, neboť na Podkarpatské Rusi moje strana dostala 40.000 hlasů a na Slovensku asi 16.000, mám tedy zde právo mluviti jménem 60.000 voličů.

Jménem této značné části karpatoruského lidu, kterou zde zastupuji, dovolávám se ustanovení mezinárodní st. germainské smlouvy, odpírám účastniti se hlasování o této osnově zákona a zároveň vyzývám všechny karpatoruské poslance, své kolegy, aby mne následovali a zdrželi se hlasování.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP