Poněvadž moje lhůta brzy skončí, omezím se na telegrafické poznámky. Žádáme, aby byla zajištěna rentabilita a ochrana živnostenského a obchodnického podnikání. Začíná se nám to dařit od té doby, co jsme ve vládě, zvláště zásluhou nynějšího ministra obchodu, našeho zástupce ve vládě. Omezujeme rozmach velkokapitalistických podniků. které drtily menší živnostníky a obchodníky, omezujeme zřizování filiálek, správkáren, jednotkových obchodů atd. a bojujeme proti racionalisaci výroby. Zdá se, že se nám podaří zachránit desítky tisíců ohrožených krejčí na Prostějovsku a Boskovicku, v krajích, kde je zaměstnáno přes 30.000 rodin krejčovstvím, které jsou nyní ohroženy akcí 4 velkokapitalistických podniků zařizujících pásovou výrobu. Právě tak tomu bylo svého času ve známém velkozávodě zlínském, kde zavedení pásové výroby znamenalo hospodářskou smrt desítek tisíců obuvníků. Nechceme, aby totéž potkalo krejčí, a proto apeluji na vládu, aby vládním nařízením zakázala podobnou racionalisaci a výrobu, která by vyřadila kvalifikované živnostníky a zejména krejčovské dělníky trvale z práce. Doufám, že se toho v nejbližší době dočkáme.

Je třeba podpořit export dalšími opatřeními, ne pouze devalvací, nýbrž i odbouráním devisových opatření, sjednocením povolovacího řízení v ministerstvu obchodu a rychlým provedením daňových refakcí. Nepřipustíme, aby bylo ministerstvo obchodu jakýmkoliv způsobem ve své činnosti omezováno, naopak žádáme, aby bylo podporováno ve své snaze po rozšíření odborného školství a sociální péče pro živnostníky a obchodníky. (Potlesk.)

Konstatuji na kritiky z řad sudetendeutsche Partei, pánů, kteří byli korigováni ve svých stescích a útocích, podnikaných proti vládě, že jsou neodůvodněné, pokud tvrdí, že jsou německé kraje podporovány se strany vlády méně po každé stránce, sociální, hospodářské i kulturní, že tato věc byla vyvrácena autoritativně p. ministrem soc. péče inž. Nečasem, z jehož výkladu jsme se dokonce dověděli, že české vrstvy jsou proti německým poškozovány. Tedy tam nemáte výtek.

Pokud se týče školství, pánové z jiných stran i z naší korigovali vaše přání školská, tam také nemáte žádných oprávněných výtek na utiskování kulturní.

Chci se omezit na hospodářskou část a konstatuji, že jsem dal úředně zjistit jako president obchodní komory olomoucké skutečný stav výroby v obvodu této komory a sděluji, že se zjistilo, že nejen v českých územích a okresech, nýbrž také v německých krise postupně polevuje a že v posledních 9 měsících v německých okresech přibylo zaměstnanců a pojištěnců v nemocenských pojišťovnách v Mor. Berouně 17 %, v Místku 16 %, v Novém Jičíně 12 %, v Příboře 10 %, v Rýmařově 6 %, ve Šternberku 12 %, Šumperku 14 % a v Zábřehu 11 %, tedy že lze konstatovati objektivně hospodářský rozvoj i v německých územích za vydatné pomoci vlády, poněvadž válečné a jiné dodávky státní, které oživují dnes náš trh, jsou zadávány firmám v tomto území.

Dále konstatuji, že bude nutno, aby bylo dále pracováno na té cestě hospodářského zvelebování živnostenského a středního stavu, jako dosud za éry pana ministra obchodu Najmana, a myslím, že nalezneme pro to podporu a porozumění v celé koalici. Konstatuji, že přes to, že se podařilo zvýšiti rozpočet ministerstva obchodu o 6 mil. Kč, celý rozpočet ministerstva obchodu representuje letos pouze 0.3 % všeho vydání státního. Rozpočet ministerstva zemědělství representuje 2 %, sociální péče 10 % a my pouze zlomek, 0.3 %. Tedy na té cestě uznání větších potřeb a poskytnutí prostředků pro péči o průmysl, živnosti a obchod, onu páteř hospodářského života, bude musit tato vláda mít daleko více porozumění než dosud.

Zdůrazňuji krátce, že za nejkardinálnější požadavky dneška považujeme: V nejbližší době vyhlášení minimálních cen pro živnostenské práce a výrobky, které by se určovaly podle usnesení příslušných odborových organisací, živnostenských společenstev a svazů. V co nejkratší době zřízení sociálního a starobního pojištěni živnostenského, na něž máme jistě plný nárok, a konstatuji s uspokojením, že sám pan předseda vlády dr. Hodža oficielně prohlásil, že vláda je rozhodnuta tuto otázku v nejbližší době řešit, a také opravdu přikročila již k přípravným pracím. Spoléháme, že v nejbližší době tato věc bude realisována. Odůvodňovat to nemám času, ostatně není toho ani třeba. Dále usilujeme, abychom mohli dále podnikat, pracovat, vyrábět, abychom měli dostatečné finanční prostředky. Našly-li se miliardové částky pro banky a družstva, musejí se nalézt peníze, státní podpory také pro živnostenský levný a vydatný úvěr. I po té stránce máme závazný příslib pana předsedy vlády dr. Hodži, který uznal, že po této stránce dosud žádná vláda republiky Československé nevykonala svou povinnost k živnostnictvu. Očekáváme tedy, že se tak stane v nejbližší době, a vydatným způsobem.

Dále žádáme, aby při opatřeních, která děláme ve směru vojenském při vydatných dodávkách na zbrojní výstavbu, bylo větší měrou pamatováno nejenom na dodavatele a podniky velkokapitalistické, nýbrž i na malé a střední podniky živnostenské a průmyslové, abychom mohli pomocí státních peněz oživovat výrobu a zaměstnati naše dělníky, učně a naše rodiny.

Očekáváme tedy, že v hospodářské politice našeho státu a naší vlády, vedené nyní směrnicemi, které také my propagujeme a jež rádi akceptujeme, pokud jsou řízeny také prospěchem středních stavů, bude dále postupováno, a proto, majíce důvěru k tomuto režimu, v němž jsme také zastoupeni, přijímáme zaň odpovědnost a budeme pro rozpočet hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Jar. Kučera. Dávám mu slovo.

Posl. Jar. Kučera: Slavná sněmovno!

Zpravodaj o rozpočtu kol. Remeš poukázal ve svém úvodním projevu, že i když jsme oprávněni věřit, že stojíme na úsvitě lepších časů, musíme přece jenom hospodařit opatrně a musíme míti pevnou vůli hospodařit podle rozpočtu. Jedním z podstatných důvodů této ožehavé výzvy k rozumnému hospodaření je náš státní dluh, jehož výše dosahuje již téměř 47 miliard Kč a jehož dluhová služba si vyžaduje téměř 2 miliard Kč. S potřebným úmorem vyžádá si tudíž celé jedné pětiny našeho státního rozpočtu.

Z těchto důvodů musíme ovšem bedlivě zkoumat, bylo-li a je-li hospodařeno dobře s každou korunou státních příjmů, poněvadž každá tato koruna je získávána těžkou prací našeho občanstva. Ovšem při tom nesmíme se obávat výdajů, které jsou nevyhnutelně nutné v zájmu státu a občanstva.

Podle státní účetní uzávěrky za r. 1935 činí ke konci tohoto roku stav státních záruk přes 11 miliard Kč. Mluvíme-li proto o výši našeho státního dluhu, je nutno si říci, jakým způsobem bylo těchto velkých částek použito. A tu se shledáváme opětně s úctyhodnou částkou vydanou na státní investice. Od r. 1919 až do r. 1936 bylo v celku investováno 32 miliard Kč, kterých bylo použito zejména na stavbu mostů, potřebných budov, vodních staveb, pro civilní letectví, na elektrisaci státu a jiná podobná opatření. Z toho již vysvítá, že o potřebnosti a dobrém použití těchto částek nemůže býti žádné pochybnosti. Stačí jen letmý pohled nazpět a srovnání, co všechno bylo za 18 let naší státní existence vykonáno.

Nemáme doposud sestavenou úplnou bilanci o celostátním majetku, schází ještě soupis věcného, movitého majetku, na němž se pracuje, ale podle zprávy presidenta nejvyššího kontrolního úřadu dr. Horák a je celková hodnota státních nemovitostí, spravovaných státní administrativou, k 1. prosinci 1935 7.352 mil. Kč, celková hodnota jmění spravovaného státními podniky podle zákona činí pak 24.644 mil. Kč. Již z těchto čísel je zjevno, že ve prospěch a k rozkvětu republiky bylo vykonáno veliké dílo, na něž můžeme býti oprávněně hrdi.

Bylo již poukázáno, že státní investice jsou důležitým a nezbytným prostředkem protikrisového boje. Žel, že v tomto směru jsme začali cílevědomě postupovati proti krisi teprve r. 1935, kdy si investiční výdaje vyžádaly 2.750 mil. Kč. Vzpomínám zde vděčně velikého úsilí zejména ministra soc. péče inž. Nečase. Kolik let však bylo promarněno jenom tím, aby byla prokázána nezbytnost čeliti hospodářské krisi opatřením práce těm, kteří poklesem výroby byli z práce vyloučeni? Proto jsme také uvítali prohlášení pana předsedy vlády o československé investiční tříletce, na jejíž uskutečnění bude každým rokem věnováno na státní investice 5 miliard Kč. Znamená to úspěch dobré věci. Mají-li však investiční práce vykonati svoje protikrisové poslání, musí nezbytně býti především hospodářsky účelné, za druhé plniti svoje sociální poslání a za třetí býti spravedlivě rozděleny.

Pokud jde o hospodářskou účelnost již vykonaných a projektovaných investičních prací, nemůže býti a také nemáme žádných podstatných námitek. Avšak velmi oprávněné stížnosti byly předneseny hlavně z řad zaměstnanců, pokud jde o vyplnění sociálního poslání investičních prací. Při zadávání těchto prací byly podle dosud platného zadávacího řádu, dostatečného snad v dobách zaměstnanosti, zadávány práce nejlacinějším oferentům. Dělo se tak téměř vždy na úkor dělnických mezd a pracovních poměrů. Mám zde po ruce zprávy o poměrech dělníků, zaměstnaných na pracích financovaných z půjčky na obranu státu. Tyto poměry byly šetřeny členy posl. sněmovny a jsou hodnověrné. Vystihují pravý stav věcí. Nepůjdu do podrobností, ale volám po nápravě a dožaduji se rychlé novelisace zadávacího řádu, aby byly chráněny oprávněné zájmy zaměstnanců a aby práce veřejné nenesly kletbu prací nouzových a hladových.

Dovoláváme se však také spravedlnosti. Vláda vydala již zprávu, co vykonal velikého náš stát pro zvelebení a vybudování Podkarpatské Rusi a Slovenska. Žádáme, aby podobná zpráva byla vydána, pokud jde o zemi Moravskoslezskou. Tato země se právem dovolává spravedlnosti. Nežádá, aby jí bylo měřeno tak štědře jako Podkarpatské Rusi a jako Slovensku. Žádá však, aby, když je již jednou z nejmenších, nebyla, pokud jde o státní péči, mezi posledními. Dovoláváme se alespoň zrovnoprávnění se šťastnou sesterskou zemí Českou.

Jaké jsou poměry v zemi Moravskoslezské, svědčí statistika o zadlužení zemí československých, které koncem r. 1935 činilo: u země České 481,964.000 Kč, u země Moravskoslezské 601,321.000 Kč, u Slovenska 185,873.000 Kč, u Podkarpatské Rusi 12 mil. Kč, celkem 1.241,185.000 Kč. Zadlužení země Moravskoslezské dosahuje téměř plných 50 % celkového zadlužení zemí republiky Československé. To je již výstižným dokladem, jak je hospodářsky tato země zatížena.

Žádáme proto, aby se země Moravskoslezská, která je velmi důležitou spojkou mezi západem a východem republiky, ale nemá dosud vybudováno ani silniční spojení mezi Prahou, Brnem a Bratislavou, těšila větší přízni. Silnice strategicky, ale hlavně silnice hospodářsky důležité, jsou zanedbávány, zatím co v jiných zemích věnována je veliká péče i silnicím nedůležitým a téměř bezvýznamným. Splněním požadavku postátnění 800 km okresních silnic dosáhneme teprve zrovnoprávnění se zemí Českou. Dožadujeme se také plnění daného závazku o postátnění středních škol. Upozorňujeme na svízelnou situaci nemocnic a dovoláváme se spravedlnosti pro naše divadla, z nichž olomoucké divadlo, scéna velikého kulturního významu, je úplně přehlíženo a veškerá tíže padá na bedra několika obětavých a statečných jednotlivců. Nežádáme pro sebe žádné výsady, jenom to, aby nám bylo měřeno stejným loktem, jako je měřeno zemím jiným.

Nyní bych chtěl učiniti ještě několik poznámek k debatě, která byla zde vedena při projednávání rozpočtu. V rozpočtovém výboru p. kol. dr. Brdlík, v plenu sněmovním p. kol. Hrubý a včera p. kol. Zářecký rozvinuli otázku rostlinných tuků, tohoto omastku sociálně slabých vrstev. P. kol. Brdlík mluvil o výrobě rostlinných tuků jako o největším zlu, které postihlo drobné zemědělce. V jejich zájmu volá po zatížení každého kilogramu těchto tuků novou dávkou 5 Kč, aby tak živočišné tuky domácí výroby byly zbaveny nebezpečného konkurenta. Aby svůj návrh učinil přijatelným, navrhuje snížení cukerní daně o 1 Kč na 1 kg cukru. Státní pokladna má uhraditi tuto ztrátu dávkou uvalenou na rostlinné tuky. Nemůžeme souhlasiti s tímto návrhem, ač vždy máme na mysli zájmy statisíců drobných zemědělců. Víme, že naše zemědělství, ač o jeho vysoké úrovni nelze pochybovati, není schopno dáti nám potřebné množství živočišných tuků. Jsou tu i vládní nařízení, vyšlá z iniciativy strany, jejímž jest pan kol. Brdlík význačným členem, která tomu do jisté míry zabraňují. Podle statistických údajů činila v Československé republice spotřeba tuků v letech 1932 až 1933 25.924 vagonů. Naše zemědělství dodalo však jenom 15.892 vagonů, nedostávalo se tedy pro spotřebu přes 10.000 vagonů tuku. R. 1934 byla spotřeba 25.785 vagonů, zemědělství dodalo pouze 16.353 vagonů, nedostávalo se 9432 vagony. Letošního roku vzroste rozdíl mezi spotřebou a domácí výrobou asi na 11.000 vagonů. Jelikož se ze strany republikánské často tvrdí, že rostlinné tuky jsou škodlivé lidskému zdraví, že jejich konsum znamená veliké národohospodářské škody, ještě větší škody na zdraví národa a tím také na obraně státu, bylo by správné, aby scházející tuky byly doplněny dovozem živočišných tuků ze zahraničí. Ale právě tomuto dovozu republikánská strana brání. Vzpomínám na známé jednání o obchodní smlouvu s Maďarském. Když zástupci Maďarska marně po celý týden čekali v jistém hotelu na Václavském náměstí na naše vyjednavače, kdy všechny koaliční strany se dovolávaly, aby s Maďary bylo jednáno, tehdy zásluhou republikánské strany toto jednání ztroskotalo a maďarská deputace se s rozhořčením vrátila zpět. A od té doby jsou napjaté hospodářské poměry mezi oběma státy. Proto také byla naše potřeba doplňována ve zvýšené míře rostlinnými tuky, které hlavně svojí cenou byly dostupny oslabené kupní síle spotřebitelských vrstev, deptaných hospodářskou katastrofou. Pan kol. Brdlík uvedl, že 1000 vagonů rostlinných tuků znamená vyřazení 150.000 dojnic a 100.000 ha půdy. Na druhé straně pan. inž. dr. Klazar uvádí, že tisíc vagonů rostlinných tuků vyřadí 130.000 dojnic a 160.000 ha půdy. Kdybychom tedy podle přání republikánské strany zakázali výrobu tuků a omezili podle přání některých činitelů republikánské strany také dovoz, potřebovali bychom k výrobě zbývajících tuků 10.000 vagonů a podle pana Brdlíka 1,500.000 dojnic a 1 mil. hektarů půdy, podle pana inž. Klazara pak 1,300.000 dojnic a 1,600.000 ha půdy. Podotýkám, že mám na mysli jenom výrobu másla, poněvadž žír sádelnatých prasat byl a je hlavně po zásahu Obilní společnosti do cen krmiv nerentabilní a žír pečenáčů je omezen vládním nařízením. S výrobou živočišných tuků jest však sloučena výroba masná, ve které jsme téměř soběstační. Kdyby omezením výroby rostlinných tuků bylo nutno zvýšiti dosavadní výrobu živočišných tuků, slyšeli bychom opětně o katastrofálním přebytku masa, o katastrofálním poklesu masných cen, o hrozné katastrofě, do níž jest vržen drobný zemědělec, a mohly by se snad opakovati pokusy, jak by mělo býti této katastrofě bráněno nějakým jiným vývozem. Konstatuji tudíž, že nemůžeme jíti cestou, kterou nám navrhuje republikánská strana. Konstatuji zde, že nebezpečí rostlinných tuků bude odstraněno zvýšením životní úrovně pracujících vrstev a že v tomto směru musíme společným úsilím nastoupiti všechny cesty, abychom skutečně dosáhli těch cílů, které jistě máme všichni na mysli, aby všechny produktivní a pracující složky mohly býti s republikou spokojeny. V tomto směru budeme pracovati a v tomto směru budeme také pro rozpočet hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Rechcígl. Dávám mu slovo.

Posl. Rechcígl: Slavná sněmovno! Rozpočtová debata chýlí se ke konci. Jestliže přehlížíme seznam všech řečníků a povšimneme si správně všech jejich vývodů, můžeme my příslušníci republikánské strany s povděkem konstatovat, že bylo dáno v plném rozsahu za pravdu našim směrnicím, principům naší politiky ve všech směrech, politiky sociální právě tak jako politiky kulturní, politiky zahraniční jako politiky vnitřní., a že zejména bylo nám dáno v plném rozsahu za pravdu v politice hospodářské, právě tak jako v politice národní. Slyšeli jsme v této sněmovně při rozpočtové debatě národní přiznání i z míst, odkud dříve jsme slýchávali jinou řeč a jiné názory. Československého zemědělce a jeho politickou stranu nemusil a také nebudu museti v budoucnu nikdo učiti lásce k vlasti a národu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Prokázali jsme svoje vlastenectví skutky v minulosti a historie národa jest současně historií národního sebevědomí venkovského lidu. Prokázali jsme prací pro zajištění příslušníků československého národa svoje vlastenectví skutky i v době našeho osvobození a nebylo většího revolučního tak jako nebylo většího národního a hospodářského činu nad znárodnění půdy a její vrácení do rukou českého lidu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Splnili jsme tím i v ohledu hospodářském svoji povinnost k národu. Zůstává jen otázka, zda příslušníci jiných vrstev neměli by zkoumat svoje svědomí, zda i oni v nejvhodnější době splnili stejnou měrou úkoly, které jim patřily. Byla vrácena půda do rukou drobných zemědělců. Je povinností starat se, aby mohli ji také udržet a mohli uhájit existenci svých rodin. Zabezpečit zemědělce na půdě je z nejdůležitějších povinností národních. Je pravda, a bylo o tom mnoho hovořeno, že je povinností starat se sociální politikou s hlediska citu o člověka, ale jest větší povinností starat se s hlediska rozumu o takovou hospodářskou politiku, abychom předcházeli krisím, abychom je odstraňovali včas a nemuseli pouze důsledky potom napravovati sociální politikou. Jsem rád, že již i p. kol. Ešner přiznává nutnost věnovati zájmům zemědělské výroby další zvýšenou péči. Myslím, že jeho vývody jsou zároveň také odpovědí na vývody p. posl. Staška, o nichž bylo napsáno v "Lidových novinách" (čte): "Nikdo nemůže upříti" - pravil řečník (pan posl. Stašek) do agrárních lavic - "že cenová politika je řízena ideou nejvyšších cen, ale nikoliv s ohledem na spotřebitele."

Chtěl bych říci, že právě slova kolegy Ešnera, že je potřebí věnovati zvýšenou péči zájmům zemědělců, jsou dokladem, že jsme nebyli vedeni ideou nejvyšších cen, nýbrž jsme byli vedeni - až příliš snad sociálními ohledy na vrstvy spotřebitelské (Výkřiky komunistických poslanců.), takže se vyřešily otázky zemědělské tak, aby nemusilo býti voláno po zvýšeně péči teprve dnes, v době nejhorší pro nás, zemědělce.

Jestli se to vytýkalo obilnímu monopolu, chtěl bych říci, že cenová politika obilní chrání sice zájmy zemědělců, ale zároveň zabezpečuje zájmy spotřebitelů, kterým v době monopolu nebyly zvýšeny ceny chleba ani o haléř a kteří dnes mají zaručené ceny, jaké byly před monopolem.

Chtěl bych se však zeptati p. posl. Staška, co myslil svými vývody a jaké by tedy měly býti ceny zemědělských výrobků pro náš lid, pro naše vesnice? (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Rechcígl (pokračuje): Chtěl by snad, aby ceny byly tak nízké, aby se venkov dále zadlužil, aby dále šířila se bída u zemědělců, aby se dále snižovala jejich kupní síla, zmenšovaly nákupy, aby se omezovala zaměstnanost dělnictva, aby vzrůstala nezaměstnanost? Měla by býti dále ničena víra v život na našich vesnicích a podlamována síla národa?

Chtěl bych říci jemu a všem těm, kteří volají po brannosti národa, dnes není čas na to, aby jeden druhému vyčítal to málo, co má, dnes není čas na to, abychom si záviděli, naopak dnes je čas k tomu, abychom si vzájemně pomáhali, vzájemně se podporovali, abychom společně budovali hospodářské zlepšení. (Posl. Široký: Len na zbytkové statky myslíte!) Chcete-li mluviti, pánové, o zbytkových statcích, budeme o nich mluviti, budeme mluviti o těch zbytkových statcích, které dostali dělníci na Mnichovohradišťsku a jinde. Zbytkové statky dnes dělníci tam nemají, má je někdo jiný. Budeme mluviti o jiných krajích, budete-li si toho přáti, na př. o Jičínsku, Mladoboleslavsku a kdekoliv si toho přejete. (Posl. Široký: Mluvte o tom, čo Vraný dostal!) S vámi je škoda ztráceti zbytečné minuty.