Vykonáme proto ihned čtení druhé.
Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona
o užívání vlajek, znaků a jiných
symbolů, jakož i stejnokrojů a odznaků,
a o opatřeních proti závadným označením
(tisk 632).
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. F. Richter: Není jich.
Předseda (zvoní): Není změn.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou
zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala
ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
tuto osnovu zákona také ve čtení
druhém.
Zbývá ještě hlasovati o resoluci otištěné
ve zprávě výborové.
Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce jest přijata.
Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
3. Zpráva výboru imunitního k oznámení
posl. dr Wolfa podle §u 51 jednacího řádu
o urážce posl. Kopeckým ve schůzi
zahraničního výboru dne 17. června
1936 (tisk 647).
Zpravodajem jest za omluveného posl. Pekárka p.
posl. Lichner. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Lichner: Slávna snemovňa!
Posl. dr Wolf žiadal kárne pokračovanie
proti posl. Kopeckému podľa §u 51 jedn.
poriadku, a síce preto, poneváč vo schôdzi
zahraničného výboru dňa 17. júna
1936 urážlivým spôsobom sa vyslovil o
poslancovi dr Wolfovi. Imunitný výbor prejednal
toto oznámenie a usniesol sa vo svojej schôdzi konanej
dňa 15. októbra 1936 navrhnúť posl.
snemovni, aby posl. Kopeckému udělená
bola veřejná dôtka podľa odst. 2 §u
51 jedn. poriadku.
Předseda (zvoní): Podle §u 51
jedn. řádu má sněmovna, vyslechnuvši
zpravodaje, slyšeti také obviněného
a po případě i žadatele, a poté
má po doslovu zpravodajově rozhodnouti bez další
rozpravy prostým hlasováním.
Jest nám proto po panu zpravodaji slyšeti nejprve
obviněného, jímž jest p. posl. Kopecký,
a po něm uraženého žadatele, jímž
jest p. posl. dr Wolf.
Než jim udělím slovo, navrhuji podle usnesení
předsednictva lhůtu řečnickou 15 minut.
(Námitky nebyly.)
Námitek není. Navržená lhůta
jest schválena.
Dávám slovo obviněnému p. posl. Kopeckému.
Posl. Kopecký: Imunitní výbor navrhuje,
aby mi byla udělena důtka za urážku
jednak p. posl. Wolfa a v druhém případě
posl. Sidora. V tištěné zprávě
imunitního výboru se ani neuvádí,
ve kterém výroku vlastně měla urážka
dotčených pánů poslanců spočívati.
Teprve nyní se dovídám, že prostě
p. posl. Wolfa také p. posl. Sidor se cítí
býti uraženi mým výrokem o agentech
Beckových. Za tento výrok má mi býti
udělena důtka.
Pánové, nemám naprosto úmyslu popírati,
že jsem tohoto výroku použil. Avšak chci
vysloviti podivení nad tím, kde dotčení
dva páni poslanci Wolf a Sidor vzali odvahu,
aby se mohli před sněmovnou tvářiti
uraženými, když jsem podle pravdy charakterisoval
jejich politickou činnost jako činnost ve prospěch
polsko-německého zahraničního fašismu.
Pánové, v republice ví snad každý
člověk jen poněkud politicky informovaný,
že na př. u pana posl. Sidora jeho protičeská
zášť není jenom projevem nějakých
obyčejných slovensky-nacionálně-šovinistických
citů, nýbrž že jeho soustavné a
zavilé štvaní proti Čechům je
podněcováno a živeno cizími vlivy, které
mají zájem na tom, aby mezi Čechy a Slováky
byla právě nyní místo sbližování
a sbratřování udržována a rozšiřována
propast, aby tyto dva národy byly rozeštvávány,
aby slovenský národ byl šovinistickým
protičeským štvaním oddělován
od českého národa, aby Slováci byli
od Čechů vzdalováni, aby jejich spojitost
s republikou a jejím osudem byla uvolňována
a aby tímto separatismem byla připravována
půda pro to, aby Slovensko mohlo býti v dané
chvíli odtrženo a aby se slovenský národ
mohl státi obětí cizí fašistické
nadvlády. To je, pokud jde o Slovensko, zájmem cizích
zahraničních vlivů v této době,
kdy Československá republika se stává
se všech stran vyhlédnutým objektem výbojných
válečných plánů zahraničního
fašismu a kdy Československo jest již na mapě
od svých fašistických sousedů se všech
stran děleno.
My pravíme, že v duchu těchto plánů
zahraničního fašismu p. posl. Sidor -
bohužel pod praporem slovenské ľudové
strany vede a rozvíjí kampaň za slovenský
separatismus. Pravíme, že jsou to cizí fašistické
ideové a politické vlivy, které diktují
p. Sidorovi do pera jeho protičeské štvavé
projevy a jeho celou tendenční žurnalistickou,
agitační, propagační politickou činnost
v řadách slovenské ľudové strany.
Pánové, které cizí vlivy to jsou,
které působí na p. posl. Sidora a
p. posl. Wolfa? Pokud jde o p. posl. Sidora, dostanete
odpověď velmi snadno, když uvážíte,
že zatím co p. Sidor na českém
národě nenajde naprosto nic dobrého, zatím
co p. Sidor pro česky národ nemá jednoho
vlídného, neřku-li bratrského slova,
projevuje tu nejvřelejší lásku pro Polsko,
ale pro které? Ovšem pro Polsko reakční,
germanofilské, fašistické, protibolševické,
protisovětské. P. posl. Sidor jest od určité
doby vášnivým polonofilem a snaží
se polonofilství učiniti vírou slovenského
národa. A jaké je to polonofilství p. posl.
Sidora? Proč p. Sidor tak miluje a opěvá
Polsko? Snad proto, že Poláci jsou slovanským
národem?. Kdyby cítil p. Sidor tak absolutně
slovansky, jest jasné, že by nemohl milovat jen polský
národ, nýbrž že by miloval stejně
i národ ruský, ukrajinský i národ
český. Kdyby se p. posl. Sidor dal vésti
jen absolutně slovanskými city, nemohl by nenávidět
Rusy tak, jak je nenávidí, a nemohl by nenávidět
český národ. Nebo věří
snad někdo, že láska p. posl. Sidora k
Polsku vyplývá z toho, že Polsko je katolické
a že snad je to svatá Panenka Maria Czenstochowská,
která vzbudila u p. posl. Sidora tak vášnivou
lásku k Polsku a která ho tak okouzlila, že
pak v Čechách ty svaté Panenky Marie, jako
Svatohorská, Staroboleslavská a ta různá
milostná jezulátka pro p. Sidor a nemají
žádného kouzla a půvabu? Nikoliv. Není
to ani katolické cítění, které
vede p. Sidora k jeho zanícení pro Polsko,
nýbrž je to ta prostá skutečnost, že
Polsko je státem fašistického režimu a
že se dostalo na určitou dobu na cestu germanofilské,
prohitlerovské politiky, na cestu politiky protisovětské.
A pak vysvětlením je ta prostá skutečnost,
že ony urážky se staly v červnu, kdy byla,
pokud jde o Polsko, jiná situace, neboť tehdy bylo
Polsko Beckovo, nebylo Rydz-Šmiglyho. A tehdy ještě
platilo to, že fašistické Polsko společně
s hitlerovským Německem uzavřelo tajný
pakt, ve kterém se mezi sebou již dělily o
území Československa, a při tom dělení
Slovenska bylo v tomto tajném plánu projektováno,
že severní část Slovenska i s Tatrami
má připadnout Polsku a jižní část
Maďarsku. Pánové, nebo-li politickým
pozadím t. zv. slovenské sidorovštiny ve skutečnosti
jsou a byly jenom chuti Beckovy, chuti polského fašismu
na Slovensko. Pan Beck, pokud pěstoval tyto chuti - dnes
je eventuálně již nepěstuje - potřeboval,
aby se zdálo, že Slováci v Československu
nenávidí Čechy, že chtějí
od Čechů, že milují Polsko, že
chtějí k Polsku, že se s Polskem chtějí
spojit. A tuto potřebu pana Becka, tuto potřebu
polského fašismu podle našeho názoru ukojoval
právě p. posl. Sidor. Celá jeho žurnalistická
práce nebyla ničím jiným než
dokazováním toho, že Slováci nenávidí
Čechy, že mají rádi Polsko, že
chtějí k Polsku, že se Slováci prostě
chtějí s Polskem spojit.
Pánové, stačí jenom sledovat činnost
p. posl. Sidora, stačí číst
zahraniční tisk, a uvidíte, jak všechny
články, projevy a vystoupení pana Sidora
velmi pečlivě jsou sledována tiskem okolních
fašistických států, jak zvláště
polský tisk si pochvaluje články p. posl.
Sidora, které jsou někdy tak otrockým
papouškováním politických rozumů
Varšavy, že to činí dojem, jakoby p. posl.
Sidor psal své články jenom proto,
aby mohly býti v polském tisku přetištěny,
že to dělá dojem hrubé žurnalistické
nádeničiny ve službách cizí propagandy.
Pánové, jisto je také, že každého
slova Sidorova v jeho protičeském štvaní
se chápou maďarští revisionisté
a že nebyla náhoda, když zde v parlamentě
mluvil Esterházy, revisionista a vyložený
důvěrník Gömbösův, že
se mu dostalo potlesku od lidí Sidorovy strany.
Stejně tak je jisté, že hitlerovský
tisk má od určité doby přímo
zvláštní rubriku pro sidorovské projevy
a akce a že "Völkischer Beobachter", jehož
zpravodaj byl pozván na sjezd ľudové strany,
nyní denně dokazuje, co to znamená, že
pan Sidor dokázal ovládnouti svým
separatistickým slovenským duchem sjezd ľudové
strany a tak ľudovou stranu, tuto významnou politickou
stranu Slovenska zatáhnouti na frontu, na které
by slovenský lid chtěli mít Hitler, Horthy
a Beck. Tak se p. posl. Sidor dostal přes zahraniční
fašismus do sféry vysoké politiky, aby tak
bylo dokumentováno, jakým vážným
politickým činitelem se může dnes státi
každý politický dobrodruh a každý
žurnalistický šmok, jestliže se dá
do služeb fašistických nepřátel
Československa.
Tolik, pánové, pokud jde o p. posl. Sidora.
A nyní pokud jde o p. Wolfa. Není to náhoda,
že právě tato dvojice, p. posl. dr Wolfa
p. posl. Sidor, svorně tu brání
svou čest. Nebyla to náhoda, když při
posledních parlamentních volbách se právě
s Wolfem spojila ľudová strana, že p.
posl. Sidor svým vlivem v ľudové straně
dosáhl, že to byla slovenská ľudová
strana, která se spojila s p. posl. dr Wolfem. Mělo
to svůj určitý politický smysl v tom,
že polský fašismus, který si činil
naděje a chuti na Slovensko a zároveň si
dělal chuti také na Těšínsko,
dokázal, aby se v Československé republice
spojili a dostali dohromady lidé, kteří pracují
pro Varšavu a pro polský fašismus, kteří
pro něj pracují na Těšínsku a
Slovensku. A já musím žasnout, jak p. posl.
dr Wolf se odvažuje cítit uraženým
nad výrokem, že je agentem Beckovým. Pánové,
já jsem byl při posledních obecních
volbách na těšínském Slezsku
a já jsem se zhrozil, jakou otevřenou iredentistickou
propagandu si může dovolit Wolfova strana.
Měli byste dojem, že fakticky jste již v oblasti
Beckova panství. Wolfovi lidé si ke mně
troufali před schůzí přijíti
s požadavkem, abych ve své řeči na schůzi
nemluvil proti Varšavě, proti Beckovi, proti Hlinkovi
atd. Z kontroverse a polemiky na schůzích jsem
poznal, že Wolfovi lidé jsou zpracováni
úplně pro fašistickou iredentu, při
čemž s vychvalováním Becka spojili i
vychvalování Hitlera. Žasl jsem, když
mně lidé vypravovali, jak si počínal
konsul Malhomme, hostitel pana Wolfa a Buzka. Je
to prostě polský konsul, je to Varšava, které
určovaly a určují to, jak si pan Wolf
počíná, a nikoliv zájmy polského
slezszského lidu. A pan posl. Wolf se uráží,
když se mu řekne pravda o jeho poměru k Varšavě.
Ovšem, pánové, je třeba si uvědomiti,
že to všecko bylo v červnu, dnes je jiná
situace. Dnes fouká z Polska jiný vítr. Rydz-Šmigly
udal jiný akord v polské muzice. Germanofilská
politika páně Beckova se dostává na
skřipec. Beck je v Paříži a je možno,
že po návratu Polska k Francii zůstane jiný
poměr Polska k Československu, když ne k Sovětskému
svazu. A uvidíte, pánové, jak pan Wolf
bude v tomto případě měniti taktiku,
jak bude chladnouti ta jeho iredentistická vášeň,
a uvidíte, jak bude pan posl. Sidor krotiti svoji
polonofilskou vášeň, až Varšava na
tom nebude míti zájmu a až přestane
své zahraniční agenty podněcovati
a podporovati. A kdyby se Polsko přidalo k Československu
v úsilí o mír, kdyby se v Polsku dostala
k moci lidová fronta, která by postavila Polsko
proti Německu a po bok Sovětského svazu,
uviděli byste, pánové, jak pan Sidor bude
na místo lásky Polsko proklínati přes
jeho slovanské příbuzenství, přes
jeho katolické náboženství a přes
tu Panenku Marii Czenstochowskou. Pan Sidor bude pro svůj
protičeský slovenský separatismus hledati
službu a zakázky u jiných v cizině,
u jiných nepřátel Československé
republiky, snad u Hitlera, jehož si předcházel
na sjezdu ľudové strany, snad u Horthyho, jestliže
ovšem do té doby slovenský lid nepozná
roli Sidorů a nevydá je trestu, jako to již
učinil s řadou iredentistických agentů,
kteří se vylíhli v lůně slovenské
ľudové strany.
Je jasno, pánové, že naše obvinění
proti Sidorům ani v nejmenší míře
nesměřují k tomu, abychom se dotkli cti slovenského
národa, který v naprosté své většině
odsuzuje sidorovštinu. Jsme přesvědčeni,
že i většina slovenské ľudové
strany nesouhlasí se sidorovskou linií. Nedovolili
bychom si urážeti čestné politiky z
klubu ľudové strany, o nichž víme, že
mnozí jsou odpůrci Sidorovy politiky. Avšak
je příznačné, že duch sidorovštiny
může ovlivňovat a ovlivnit vedení ľudové
strany a že se sidorovštině dostává
v ľudové straně mocné ochrany, a že
se jí snad bude dostávati tak dlouho, až se
ochránci přesvědčí, že
musí sidorovštinu odvrhnouti jako tukovštinu,
nebudou-li chtíti zhanobiti svoji čest úplně
spoluprací s vyloženými zrádci a služebníky
cizích nepřátel.
Je ovšem smutné, že poválečná
historie slovenského národa v Československé
republice, jeho snaha o povznesení musí býti
v důsledku politiky slovenské ľudové
strany provázena politicky špinavými a potupnými
iredentistickými aférami.
Pánové, může se zdáti podivným,
že my, komunisté, zde vystupujeme, abychom pranýřovali
iredentisty a separatisty, pracující do rukou cizího
fašismu. Avšak je tomu tak, že my se stáváme
nejdůslednějšími zastánci vnitřní
jednoty republiky, vnitřního vyrovnání,
sbratření a sblížení národů
Československa, poněvadž jsme proti fašismu,
zatím co druzí z řad reakce jsou ochotni
jednotu republiky obětovati a trpěti iredentismus,
trpěti odlučování národů
a jejich spojování se zahraničním
fašismem . . . . (Posl. inž. Schwarz: Proč?)
. . . . poněvadž tuto iredentu provádí
fašismus, který jest mnohým milejší
než jednota a celá existence Československé
republiky. Pánové, podívejte se, jak jsou
českými reakčními a fašistickými
měšťáky trpěni pro fašistické
smýšlení němečtí iredentisté,
poněvadž s jejich podporou počítá
česká reakce, jak jsou trpěni Sidorové,
slovenští separatisté, poněvadž
patří k ľudové straně, jež
má také posilovati pravicový režim.
(Výkřiky posl. inž. Schwarze.) Nic se
nedělá proti iredentě, když je fašistická
a reakční, nikoho nenapadne vyšetřiti
styky Sidorovy s cizinou, nikoho nenapadne vyšetřiti,
jak se Sidorem v jeho polonofilské podezřelé
práci pracuje dr Kahánek, poněvadž jest
jedním z vedoucích redaktorů "Venkova".
Musíte uznat, pánové, že vy ze socialistických
stran to všichni víte, víte, jak se páše
a trpí velezrada. Víte, že když jsem nazval
Sidora a Wolfa agenty polsko-německého
fašismu, že jsem měl pravdu. Avšak jste
tak bojácní, že nejen nic vážného
nepodnikáte, abyste páchání velezrady
zastavili a znemožnili, nýbrž docela dovolujete
Sidorům a Wolfům, aby nás hnali
před sněmovnu k pokárání. Dopouštíte
se tím těžkého hříchu
na republice, demokracii a dělnictvu. Jednou to poznáte,
poznáte, že jestliže dnes je zde návrh,
aby mně byla udělena důtka za urážku
pana Wolfa a Sidora, bylo by povinností sněmovny
odmítnouti návrh, strhnouti masku s tváře
iredentistů a nejen jim uděliti důtku, nýbrž
pohnat je před soud. Neučiní-li to sněmovna
a udělí-li mně důtku, věřte,
že to bude jen pohanění parlamentu, strážce
demokracie a republiky, a důtka, která mně
bude udělena, nebude pro mne nectí, nýbrž
tou ctí, že jsem kárán za to, že
jsem pranýřoval nepřátele demokracie,
škůdce republiky, nepřátele lidu a dělnictva.
Té cti si vážím i jako komunista i jako
poslanec. (Potlesk poslanců komunistické strany.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo uraženému žadateli p. posl. dr Wolfovi.
Posl. dr Wolf (polsky): Slavná sněmovno!
Nazvali mne agentem Becka. Kdo? Pan Kopecký, komunista,
který ráčil jednou přijíti
k nám do Marklovic na schůzi a tam snad poznal celé
mínění mé i mé strany. Proto
ho vypískali, neboť chtěl mluviti o polském
fašismu, o Pilsudském a nadávati polským
vůdcům, proto mu řekli, aby táhl.
Pan Sidor je nemocen a nemůže se ujmouti slova
a já musím říci ještě
jedno. Byl jsem od začátku, jsem a zůstanu
nacionalistou a boj, který vedu, směřuje
k tomu, aby polský národ byl velký a silný,
a k tomu se připojuje také úsilí,
aby stejně i národ český a slovenský
byl silný, aby mohl odporovati vnějším
a vnitřním komunistickým nepřátelům.
Až národy budou silné, lze očekávati,
že se jich nikdo nedotkne a nedotknou se jich především
ti, kdož štvou jeden národ proti druhému,
provozují na našem území národní
politiku a podněcují náš lid, aby vystupoval
proti českému fašismu, a zde ve sněmovně
se představují jako ochránci Československé
republiky a československé ideje.
Ti, jejichž úkolem není nic jiného než
zvrátiti pořádek tohoto světa, pořádek
v republice, ti, kdož jsou v cizích službách,
ti nás nazývají agenty. (Posl. Hatina:
To jest od vás falešné, že také
pomlouváte republiku! - Předseda zvoní.)
Dokážete-li mi někdy, že vystupuji
proti státu a pomlouvám republiku, potom se jistě
nebudu brániti výtkám, že jsem agent
nebo špehoun. Bojoval jsem proti českému šovinismu,
ale nikdy jsem nevystupoval proti republice.
Mou činnost rozliční činitelé
ohromně špehují a vyšetřují
na každém kroku, ale toho mi nedokážete,
že bych někdy vystupoval proti tomuto státu.
Bráním svůj lid proti českému
šovinismu a budu jej stále brániti.
A mluví-li dnes pan Kopecký o polském
fašismu a politice Beckově, odpovídám
mu: Beckova politika se nebude líbiti Kopeckému
a jeho soudruhům, neboť ta politika (Výkřiky
komunistických poslanců.) vychází
z předpokladu, že největším
nepřítelem státu jest bolševismus. Proto
se také tato politika komunistům nelíbí.
Pan Kopecký chce zde vylíčiti Rydz-Śmigłyho
jako odpůrce Beckovy politiky. Rydz-Šmigły byl
před několika měsíci v Paříži,
tehdy se mnoho o tom psalo, psaly o tom komunistické noviny,
psaly tak, jako by se chovaly k polské věci přátelsky
se zřetelem na generála Rydz-Śmigłyho.
Ale od té doby se v polské politice nic nezměnilo,
Polsko pokračuje ve své národní politice
směřující k tomu, aby stát
byl velmocí, aby s ním počítali všichni,
zvláště také i naše republika,
a to jest v zájmu polského národa a všech
slovanských národů. V souhlasu s tím
i my Poláci v Československu bráníme
sil polského národa a přejeme si, aby i národ
český a slovenský se stal silným a
odolným vůči takovým nepřátelům.
Do voleb jsme šli se Slováky, neboť to jest slovanský
národ nám nejbližší, protože
jsme přece nemohli jíti s komunisty. A pan Kopecký
útočí na pana Sidora a dokonce
zde bylo vysloveno jméno pana Kahánka, že provozují
Polákům přátelskou politiku, že
nenadávají Polsku jako fašistickému
státu, že nechtějí to Polsko zničiti,
že mají pro ně a pro jeho cíle pochopení
a chválí je, že jest nepřítelem
komunismu. Kdyby takových Sidorů a Kahánků
a jiných bylo více, vypadala by státní
politika našeho státu docela jinak, oba národy
by byly zkonsolidované a silné, ale pak byste vy
komunisté v této sněmovně nebyli.
Nechci býti soudcem ve vlastní věci a prohlašuji,
že projevem Kopeckého, kterého jsem
nikdy, co jsem živ, neviděl, cítím se
uražen, protože se tento projev dotýká
mých povinností jako státního občana,
a proto prosím, aby návrh imunitního výboru
byl přijat.