Pátek 16. října 1936

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Košek, dr Markovič, Langr, Onderčo, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Jaša, Bergmann.

193 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři Bechyně, dr Czech, dr Černý, dr Dérer, dr Kalfus, dr Krofta, Najman, inž. Nečas, dr Šrámek, Tučný, dr Zadina, Zajiček.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 10 hod. 40 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní den posl. dr Mičurovi, Szentiványimu.

Omluva.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. Szentiványiho na včerejší den.

Změny ve výborech.

Do výboru kulturního vyslal klub poslanců čsl. strany nár. socialistické posl. dr Lukáčeza posl. dr Kozáka.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei" posl. Tauba za posl. de Witte.

Do výboru imunitního vyslal klub poslanců čsl. strany nár. socialistické posl. dr Moudrého za posl. dr Kozáka.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců čsl. strany nár. socialistické posl. dr Kozáka za bývalého posl. Hrušovského.

Došlo vládní nařízení.

Předseda vlády zaslal přípisem ze dne 15. října t. r., č. j. 21.711/36 m. r., vládní nařízení ze dne 6. října 1936, č. 264 Sb. z. a n., o opatřeních proti bezdůvodnému zdražování - přikázáno výboru zásobovacímu.

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Vládní návrh tisk 637 - přikázán výboru rozpočtovému.

Zpráva tisk 642.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 625) zákona, kterým se mění zákon o zrušení šlechtictví, řádů a titulů (tisk 641).

Zpravodajem jest p. posl. dr Suchý.

Rozprava o této věci byla ve včerejší, 62. schůzi skončena.

Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. dr Suchému.

Zpravodaj posl. dr Suchý: Slavná sněmovno!

K historii našich zákonů o řádech a titulech patří také ta okolnost, že oba dva zákony, jak z r. 1918, tak i z r. 1920, byly přijaty v posl. sněmovně bez rozpravy. Zapadalo to tak do rázu oné slavnostní demonstrace, o níž jsem mluvil včera. Od té doby se ovšem poměry valně změnily a dalo se tedy očekávat, že oposice již proto, že je oposicí, snese všemožné argumenty proti nynější osnově zákona.

Z některých zde přednesených argumentů se dá ovšem souditi, že s tím zásadním negativním stanoviskem, aspoň u některých, to není míněno doopravdy a že jde více o motivy politické než věcné.

Celkem zde byly předneseny argumenty, které, všeobecně posuzováno, lze rozděliti do tří kategorií. Jednak si bylo stěžováno, že posl. sněmovna projednává osnovu zákona o řádech a titulech v době, kdy je velká hospodářská a sociální bída a že by bylo lépe se zabývati zákony sociálními než tímto.

Za druhé bylo namítáno, že tato osnova o řádech a titulech je útokem na demokracii a na heslo: "Za práci pro stát se neplatí."

A konečně bylo řadou řečníků vytýkáno, že není dostatečné důvěry k vládě a že v důsledku toho nemohou hlasovati pro tuto osnovu.

Zabývaje se první kategorií těchto argumentů, chtěl bych především všeobecně uvésti, že se má citovati pravdivě, když se již citovati chce. Není to zrovna hezké, když se mluví stále o počtu nezaměstnaných 800.000 osob, když každý z nás ví nebo by věděti měl, že tento počet nezaměstnaných dnes již není a že můžeme býti všichni rádi, že není. Ta okolnost pak, že se jedná o osnově o řádech a titulech, ještě neznamená, že by se nezabývala vláda také otázkami sociálními. Stejně tak by okolnost, že by se zde o otázkách sociálních mluvilo na místo této osnovy, ještě neznamenala, že se tou debatou zbavíme velkých hospodářských a sociálních bolestí.

Myslím ostatně, že právě nyní vláda, jako ještě nikdy dosud, se může pochlubiti tím, že svými zásahy do věcí hospodářských podstatně přispěla, že právě počet nezaměstnaných u nás podstatně poklesl. A jest otázkou, mluví-li se o této osnově o řádech a titulech v souvislosti s řešením hospodářské krise a zejména s řešením otázky nezaměstnanosti, zda právě někteří z těch, kteří se zaslouží, aby počet nezaměstnaných v Československé republice ještě více poklesl, by si nezasloužili nějaký řád v důsledku tohoto zákona.

Osnova není také žádným útokem na demokracii, ani na heslo, které zde několikráte včera uvedl pan posl. Rázus. Demokracie nebyly podkopávány a nejsou podkopány tím, že někde mají řády a tituly, a nebude demokracie podkopána ani v Československé republice, budeme-li míti zákon o řádech a titulech. Spíše byla podkopána demokracie tam, kde bylo příliš mnoho fantastů, kteří pro samou fantasii zapomenuli na skutečný život.

Osnova jest prostě přizpůsobením se poměrům, které panují jinde a kterým se musíme přizpůsobit i my, ať chceme nebo nechceme. Myslím, že vývoj poslední doby nám dal o tom dostatečný doklad. Tak lehké tedy, jak to zde vykládal pan posl. Rázus, to není, a nám nezbývá ani v otázce řádů a titulů nežli vsunout se prostě do poměrů, které panují jinde, protože je sice možno odkládat, po případě dlouho, odpověď na cizincovu otázku, proč dáváte řád mně, když si ho nevážíte doma, ale do nekonečna takovou odpověď odkládat nelze.

Osnova není také žádným útokem na heslo, že za práci pro vlast se neplatí. Při té příležitosti bych chtěl říci, že bychom měli býti vůbec opatrnější, když manipulujeme s takovými hesly, poněvadž kdybychom šli do důsledků těchto hesel, tak bychom musili všichni slevovati trochu z těch krásných slov.

Pokud pak se týče argumentu, že někteří z této síně nemají dosti důvěry k vládě, soudím, že to byly argumenty jen a jen politické a nemohou míti pochopitelně vlivu na konstrukci této osnovy. Vím, že může býti v posl. sněmovně řada poslanců a celé poslanecké kluby, které nemají důvěry ve vládu, ale to ještě nestačí, aby konstrukce osnovy zákona takovým nějakým prohlášením byla podlomena. Já bych při té příležitosti právě na adresu těch, kteří tyto argumenty předkládali, chtěl říci, že by měli býti důslední do posledních hranic. Není to tak zcela v pořádku, jestliže s námi v ústavně-právním výboru na osnově pracují - my jsme jim vděčni za jejich spolupráci - a pak přijdou do plena poslanecké sněmovny a omezí své výklady pouze na tato prohlášení. To se ovšem netýká pana poslance Haščíka, který si to udělal pohodlnější, protože nepřišel ani do ústavně-právního výboru.

Nyní mi budiž dovoleno, abych se zabýval také jednotlivě některými vývody, které zde byly vzneseny. Především pan posl. Haščík se pozastavoval nad zněním §u 3 osnovy zákona, vytýkaje, že by nemělo býti ponecháno vládě, aby usnesením mohla zakládati pamětní odznaky, určovati podrobnosti o jejich udělování, a žádal, aby tato pravomoc byla vyhrazena presidentu republiky. Soudím, že při tomto paragrafu nebyl dosti dobře pochopen pravý jeho dosah, vždyť přece podle tohoto ustanovení nejde o nic jiného než o to, aby význačné historické nebo jiné události našeho života mohly býti vyznačeny i tímto způsobem, a takovouto starostí nelze přeci zatěžovati hlavu státu. Stejně tak je tomu, pokud se týká výtky p. posl. Haščíka §u 4 a §u 5.

Pan posl. Birke mi odpustí, když se nebudu jeho vývody zabývat, a já řeknu otevřeně proč. Proto, poněvadž jsem této povinnosti zbaven formou i obsahem těchto vývodů. Ale chci říci jedno všeobecně. Jestliže, pánové, tvrdíte, že sudetskoněmecký problému nás patří k nejtěžším ve státě - a já s vámi souhlasím - nemyslíte, že bude dobře, abychom měli zákon, podle kterého bude možno uděliti řád jednou eventuálně i těm, kteří se zaslouží o vyřešení tohoto problému? A nemyslíte, pánové, že bychom měli pravděpodobně klidnější poměry, kdyby mohli nositi řád Československé republiky také občané národnostních minorit, to je také vaši, za to, že nedovedli jenom mluviti o státu a republice, nýbrž veřejně, otevřeně se k ní přiznat a nadšeně pro ni pracovat? (Výborně! - Posl. Kundt [německy]: Pak nesmíte vyhazovat německé státní úředníky ze státní služby, nýbrž nechat je postupovat až k nejvyšším místům ve státě!)

Pan posl. Gajda své vývody přednášel takovým způsobem, že by mohla býti posl. sněmovna iritována, t. j. mohl by býti vzbuzen dojem, že řád nebo čestný odznak v Československé republice by si bylo možno koupiti, jak on v té souvislosti uváděl, jako v San Marinu. To je ovšem zásadní omyl, který si vysvětlí každý, kdo si přečte ustanovení §u 1 a §u 8. To základní, komu a zač mohou býti řády a čestné odznaky v Československé republice propůjčeny, je obsaženo v §u 1,

kdežto ustanovení §u 8 je ustanovení pouze sekundérní, které není v Československé republice novinkou, poněvadž je také jinde, kterému však nelze upříti oprávněnosti, i když je zdánlivě v rozporu s tendencí §u 1. A toto ustanovení, jsem přesvědčen, učiní vláda snesitelným tím, že je upraví vládním nařízením tak, jak toho poměry v republice vyžadují.

A tak myslím, ze mohu skončit tím, že po mém soudu nebylo přednesenými argumenty pohnuto osnovou zákona, že nebyla otřesena průkaznost důvodů, o které se tato osnova opírá, a přidat k tomu znovu přání, aby posl. sněmovna přijala osnovu ve znění, jak je upravil ústavně-právní výbor. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke hlasovaní.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má deset paragrafů, nadpis a úvodní formuli zákona.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími deseti paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Vykonáme proto ihned druhé čtení.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění zákon o zrušení šlechtictví, řádů a titulů (tisk 641).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Suchý: Nejsou.

Předseda (zvoní): Není změn.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o resoluci, otištěné ve zprávě výborové.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, resoluce tato je přijata.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

2. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 559) o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů, jakož i stejnokrojů a odznaků, a o opatřeních proti závadným označením (tisk 632).

Zpravodajem jest p. posl. F. Richter.

Vykonáme nyní hlasování, odložené ve včerejší, 62. schůzi sněmovny.

Osnova zákona má 28 paragrafů v sedmi částech, nadpis zákona, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 28 paragrafy, nadpisem zákona, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP