Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Slavíček. Dávám mu slovo.

Posl. Slavíček: Slavná sněmovno!

Je snad nahodilé, že projednáváme dvě věci rázu hospodářského zároveň, t. j. reformu berní a sanaci hornického pojištění, ale přece jen jsou tu do jisté míry mezi těmito dvěma věcmi určité vztahy, které se projevily zejména včera při projednávání daňové reformy v debatě tím, že bylo vyčítáno některými pány řečníky, že v naší republice se řešily již všechny problémy, zemědělský, dělnický, úřednický, školský, že však se neřešily problémy průmyslnické - a jako na zavolanou ozývají se hlasy ještě z venku, ovšem v době, kdy ministerstvo průmyslu, obchodu a živností vede příslušník živn.-obchodnické strany středostavovské, že náš průmysl je dán ve psí, že se s ním jedná jako se psy, a je tvořeno ovzduší, jako bychom my, živnostníci a obchodníci, zavinili tyto poměry nepříznivé průmyslu. Ostatně pan posl. dr Štůla, ale také jiní páni poslanci ze strany národního sjednocení, ve svých řečech to tak aspoň naznačovali.

Dovolte, abych na některou tu spojitost poukázal, abych vyvrátil některá tvrzení a abych potom několik věcných slov také pronesl k samé osnově o sanaci bratrských hornických pokladen a vytyčil naše nejdůležitější požadavky. Oč by se jednalo při vztazích těchto dvou věcí? Snad, doufejme, o poslední zbytek toho nešťastného finančního hospodaření u nás, jednak ze strany ministerstva financí za léta dřívější, hodně let zpátky, ale také o politiku průmyslnickou, která byla před námi a před naší érou u nás v republice dělána.

Jistě jen úcta k osobě dr Rašína mně brání, abych se nevrátil hned v kritice své k finanční politice našeho státu za jeho doby. Ale odpusťte, vážení pánové, jestliže na jedné straně ministerstvo obchodu vědomě nic nepodnikalo pro střední vrstvy lidu u nás, pro drobné a střední podnikatele - ale to platí také nejen pro obchodníka a řemeslníka, nýbrž také pro středního a malého průmyslníka - pak to dělalo s vědomím, že slouží velkému kapitálu, velkým koncernům. Koncerny, mamutí podniky, jaké vidíte dnes, nebyly u nás v republice o převratu. Ty u nás vyrostly následkem abnormálních nebetyčných zisků teprve po převratu a mohly vyrůsti jediné proto, poněvadž se jim nekladly žádné meze v jejich podnikání a poněvadž se za každých okolností a při každé příležitosti favorisovaly.

Jestliže pan dr Štůla zde včera na adresu naší a na adresu ministerstva obchodu mluvil o tom, že průmysl je ve psí on neřekl ve psí - ale že se proň nic nedělá, pak poukazuji, že stejně jako příslušníci jeho strany dělali politiku průmyslnickou v ministerstvu obchodu, tak po řadu let příslušníci jeho strany dělali finanční politiku v ministerstvu financí. (Výborně!) Dělali tuto politiku tím, že středostavovské otázky nechávali ladem, poněvadž kdyby je bývali chtěli řešiti, musil je řešiti určitou újmou u mamutích podniků a tak ministerstvo financí dělalo finanční politiku přímo ve prospěch těchto velkých podniků a velkých koncernů. Což páni v ministerstvu financí nevěděli, když se dělal zákon o stabilisačních bilancích, k jakým důsledkům to povede? Ti páni v ministerstvu financí, kteří také spolupracovali na tomto návrhu zákona, neviděli, že jednou musíme dojíti k takovýmto důsledkům, budeme-li dělati takovou finanční politiku, jakou jsme po řadu let dělali? Nepříčí se to zdravému rozumu, dáti soukromému podnikateli právo, koncesi k dobývání přírodního bohatství u nás, zdanit jeho kutací právo směšnými, malými daněmi, když už vydělal tolik, že již neměl své výdělky kam schovávat, že už měl všechny fondy přesyceny, ať již se jmenovaly jak chtěly, udělat mu zákon o stabilisačních bilancích, aby mohl všechny zisky a všechny fondy ve smyslu tohoto zákona rozdat zadarmo, bez zdanění mezi své příslušníky a mezi své členy, a pak přijíti s osnovou zákona, která jenom jeden úsek našeho hospodářského života musí sanovati 1.400 mil. Kč? Jistě se to příčí zdravému rozumu. A jestliže pan dr Štůla adresoval nám, že jsme snad zavinili nebo zaviňujeme nepříznivou politiku průmyslu, tedy jistě nás nemůže nikdo obviňovat, že bychom si nepřáli zdravého průmyslu. Přejeme si zdravého průmyslu, ale nepřejeme si vzrůstu takových mamutích podniků, jako je Baťa a jiní, nemůžeme si jich přáti proto, poněvadž, pánové, pamatujme si; každá směrnice politická, která protežuje jen jednu vrstvu národa nebo jednu vrstvu společnosti, jde snad té protežované vrstvě společnosti po řadu let k duhu, ale nakonec se vymstí také té společnosti nebo té vrstvě, pro kterou je dělána.

Tak tomu bylo s průmyslem. Průmysl byl u nás po převratu favorisován tak, že to budilo až překvapení u mnohých. My jsme, pamatujete-li se, chránili dovoz průmyslových produktů z ciziny až třicateronásobkem celním proti dřívějšímu stavu. My jsme dávali průmyslu všechno, co chtěl, stačilo, aby průmysl poslal své dělnictvo s deputací k vládě a vláda se téměř piplala s průmyslem. Tehdy - to není jen nynější náš názor - jsme řekli na adresu našeho průmyslu: Vy jste, pánové, zlenošili, vy jste zpohodlněli!

Byly u nás poměry takové, že jsme měli spoustu průmyslu a ten průmysl porážel u nás, na půdě našich závodů, automobilovou výrobu atd. Náš průmysl se omezil jen na domácí konsum a vydělávání doma, poněvadž to bylo skleníkové hospodářství. Nestaral se o cizinu, prohrával tam posice, ne politikou státní, ne politikou vládní, ne politikou celní, nýbrž svou neschopností, pohodlností, leností, poněvadž byl favorisován na všechny strany, byl favorisován několikrát.

A řekl-li jsem, že toto snad je ten poslední zbytek té nešťastné finanční a průmyslové politiky u nás, co jsem měl na mysli? Při přelomu v cenách zboží, tuším r. 1920, přišly naše banky o desítky a stovky milionů u průmyslových podniků. Kdo sanoval banky? Sanoval je stát těžkými miliony. Sanoval je proto, aby se nezhroutily banky, banky se daly sanovat proto, aby se nemusel zhroutit průmysl. Jaké jsme dávali výhody průmyslu při odpisech daňových! Pánové, jděte a ptejte se! Odpisujeme ročně 400 mil. Kč i více z předepsaných daní. Komu je odepisujeme? Živnostníkům a obchodníkům nikoliv. Po desítkách a dvacítkách milionů daní odepisujeme velkým průmyslovým podnikům. Dělali jsme akce měnové. Pro koho? Pro nás? Ne! Pro širokou veřejnost domácí? Nikoliv! Pro průmysl, abychom mu uvolnili cestu ven. Dělali jsme zákon o bezcelném dovozu strojů. Pro koho? Pro nás? Ne! My jsme jich nepotřebovali. Pro průmysl, aby se mohl hýbat. Ještě teď, při té politice ve psí, o níž mluvil pan továrník Baťa na schůzi Svazu průmyslníků, dostává se průmyslu státní záruky 1300 mil. Kč pro vývoz do ciziny. A jiné a jiné výhody průmysl měl a má.

Chtějí-li pánové z národního sjednocení někoho obviňovat, ať vezmou laskavě na vědomí, že měli ministerstvo obchodu, měli ministerstvo financí, měli banky, a já bych prosil, aby mně laskavě řekli, kolik jejich banky vydělaly na finančních transakcích pro náš stát. Rád bych to od nich slyšel. Vím, že jen při jedné transakci vydělala skupina bank naráz 34 mil. Kč. Tedy, odpusťte, vážení pánové, teď máme důsledky té krásné politiky. Teď budeme sanovat tohle, možná, že za čas budeme sanovat něco jiného, a když nám majitelé, lépe řečeno koncesionáři uhelných podniků vyplundrovali doly a peníze ulili - abych použil lidového výrazu - tedy by byli pro to, abychom doly postátnili, abychom je draze od nich vykoupili. Já jsem ovšem přesvědčen, že jednou - a možná že v dosti dohledné době - dojde společnost lidská k poznání, že přírodní poklady se budou muset při úžasném rozmnožování počtu obyvatelstva dostat do rukou státu nejen u nás, nýbrž všude jinde, poněvadž nakonec dojdeme k takové hospodářské politice, že státy - ne už jednotlivci, nýbrž kolektiva státní - samy budou navzájem vyměňovat i surovinu. Ale aby si pánové mysleli, že ke všemu budeme mlčet, to přece ne!

A teď k osnově samé. Vytáhl jsem si několik čísel. Podotýkám předem, že s osnovou souhlasíme a že budeme pro ni hlasovat, poněvadž jsme zásadně pro sociální politiku v našem státě. Ale byla-li zde při této příležitosti už i zmínka o našem starém požadavku, aby se vyřešilo také sociální pojištění osob samostatně výdělečně činných, prosím pánové, teď už nemohu křičet nebo obviňovat nebo žádat někoho třetího. Teď musím žádat toho vedlejšího souseda, a to jsou koaliční strany. Mluvil-li pan kol. Dubický přede mnou o sociálním pojištění osob samostatně výdělečně činných, proč s tím nehýbeme? Myslím dokonce, že posl. Dubický je pověřen předsednictvím parlamentní komise, která má otázku tohoto pojištění řešiti. Tedy, prosím, hýbejme s tím; já jsem pro, my všichni jsme pro. Ale to nejenom na adresu pana kol. Dubického, nýbrž také na adresu ministerstva soc. péče. My nemáme nic proti ministerstvu soc. péče, nejméně už proti nynějšímu ministru soc. péče, ale, pánové, když se najde a musí najíti - a já tomu věřím a souhlasíme s tím při nynější hospodářské tísni - na sanaci jednoho druhu nemocenského pojištění dělnického 1.400 mil. Kč, odpusťte, nemůže se najíti jenom nepatrná část oné částky na zavedení sociálního pojištění samostatně výdělečně činných? (Posl. Bečko: Ale v danom prípade neide o nemocenské poistenie!) Vím, vím, pane kolego! Rozdíl je v tom, že dělnickým pojištěním řešíme všechno: nemocenské, úrazové, starobní, invalidní atd., kdežto živnostnictvu šlo jen o pojištění, nejen o povinnou lékařskou péči bez podpory v případě neschopnosti ku práci, o pojištění invalidní a pensijní, ale ne už o úrazové. Několikrát jsem interpeloval ministerstvo soc. péče, co s touto otázkou je. Výmluva, že zemědělské kruhy nesouhlasily, pokud šlo o pojem osob samostatně výdělečně činných, se zákonem z r. 1925, není pro mne právoplatná; nesouhlasí-li, nechtějí-li zemědělské kruhy býti pojištěny, pak proti tomu nic nemám, ale to ještě neznamená, že celý stav 800.000 samostatných podnikatelů má býti ponechán na pospas.

Pánové, myslím, že byste se prapodivně podívali na to, kdyby živnostnictvo a obchodnictvo přišlo s návrhem, abychom soustředili všechnu politiku, i sociální politiku, týkající se živnostnictva a obchodnictva, pod resort ministerstva obchodu a vzali tuto otázku z ministerstva soc. péče, aby každý stav se staral sám o sebe. Jistě každý objektivní pozorovatel musí říci: ministerstvo sociální péče se poctivě stará o dělnictvo a jemu svěřený lid, přiznávám, ale ministerstvo soc. péče necítilo a necítí povinnost vyřešiti tuto otázku také pro středostavovské vrstvy. Na dva moje dotazy odpovědělo ministerstvo soc. péče velmi, velmi chladně. Jestliže za 10 let nedospělo ministerstvo soc. péče ani k tomu, aby dalo pracovat a přinutilo ku práci, nikoliv přinutilo, není potřebí nutiti, ale přivzalo ku práci odbornou komisi parlamentní, pak je to smutná ukázka sociální politiky u nás.

Vytáhl jsem si několik čísel. Jestliže zkontrolujeme položky rozpočtu ministerstva soc. péče pro r. 1936, a dodáme k tomu zamýšlených 90 mil. Kč ročně na sanaci bratrských pokladen, vidíme, že jeho rozpočet činí s touto položkou 946 mil. Kč. Víte, kolik činí celý rozpočet ministerstva průmyslu, obchodu a živností? Ne celá 4% rozpočtu ministerstva soc. péče. (Posl. Hatina: Ale to není žádný doklad! - Posl. dr Goldstein: Nač to potřebujeme?) Odpusťte, pánové, řekl jsem přece, že jsme pro toto řešení. (Posl. Hatina: To nesnese srovnání!) Ale odpusťte, pánové, kde je vaše sociální cítění? To se zastavuje před firmičkou toho chudého ševce nebo krejčího, takovými jste socialisty? Kdybyste byli opravdu dobrými socialisty, již dávno to bylo rozřešeno. (Potlesk.) Já jsem po tom volal 20 let a nedovolal jsem se. Zejména pan posl. Hatina o tom ví, a souhlasil se mnou, že živnostníci mají býti pojištěni, poněvadž pojištění potřebují. Nebudu tak malicherný, abych vám zde vypočítával položku, o které se zmínil p. posl. Dubický, pokud se týče pensí, které činí 1 1/4 miliardy, a abych vám vypočítával, kdo na to platí, a abych vám povídal a přirovnával postavení řemeslníka a obchodníka k postavení jiných. Dělník nemá skvělé postavení, to nikdo z nás netvrdí, ale slyšeli jsme od kol. Dubického, že 221.000 dělníků má pensi z pensijního pojištění. Viděli jsme podle výkazu státního rozpočtu, že platíme na pensijní etát skoro 2 1/4 miliardy ročně. (Posl. Stivín: Vždyť jsou živnostníci, kteří se mají hůře než dělníci.) Ano, právě o ty se beru - nic jiného pro mne neexistuje - v jakém postavení žije ubohá masa chudých samostatných živnostníků. Kdo doplňuje jejich řady? Vždyť jsou to vaše děti, vaši lidé, a je mi to velmi divné, že není tu tolik dobré vůle, abychom tuto otázku řešili. (Potlesk.) Reklamujeme tedy způsobem nejloyálnějším na koalici řešení této otázky. To je pro nás eminentní požadavek.

Vážení pánové a dámy, vždy se řeší a posuzuje tak mnoho otázek s hlediska konsumentských zájmů. Dobře, máme také zájem o konsumenty, poněvadž jsme také konsumenty. Dnes jsme měli v živnostenském výboru velikou kontroversi s kol. Kleinem v této věci. Domáháme se zrušení továrních správkáren obuvi a kol. Klein odůvodňuje, že to nejde z důvodů konsumentských. Prosím, když zásadu, tedy zásadu. Zde děláme sanaci bratrských pokladen. V §u 82 osnovy zákona se jasně praví, že konsumenti, spotřebitelé uhlí, budou platiti v ceně uhlí přirážku na sanaci bratrských pokladen. Nemám nic proti tomu, ale pakliže zájem konsumenta musel ustoupiti do pozadí před zněním této osnovy, musí také ustoupiti do pozadí před zněním jiné osnovy. Na jedné straně se ohánět zájmem konsumenta, když se má pomoci druhému, ale nedbati toho zájmu, když se má pomoci mně, není logické a správné. Rozumí se samo ssebou, že v koalici budeme míti mnoho názorů odchylných, ale prosím, abyste laskavě vzali na vědomí - neupíráme nikomu nic, jsme pro všechno, co bude sloužiti našemu národu a státu - že opravdu živnostenská politika ležela od převratu ladem. Vždyť to jsou hnidy, co se pro živnostensko-obchodnickou politiku udělalo za dobu republiky. Vždyť ti, kdo mne zají ze strany nár. sociální, musí doznati, že jsem tak mluvil po léta. Nechceme nic jiného, než abyste nám pomohli vybudovati slušnou existenci, jako má dělník, úředník, zemědělec a jiní. My nic nikomu nevyčítáme, ale vezměte, prosím, zase rozpočet ministerstva sociální péče. Je tam 60 mil. Kč pro přestárlé. Já jim to přeji, nevyčítám to, ale kolik je tam živnostníků? Nebo vyživovací akce; kolik lístků z vyživovací akce dostanou živnostníci? Nic, ten člověk aby umřel, šel se utopit. To není politika sociální a není to politika demokratická.

Vedle naší reklamace vyřízení otázky sociálního pojištění, zrušení správkáren obuvi atd. máme ještě jednu věc, která jest akutní pro střední stav, a to je peněžní ústředí pro živnostenské družstevnictví. Včera kritisoval kol. dr Štůla družstva agrární i dělnická, kritisoval, že od svépomoci sestoupila nebo došla k výdělečnému podnikání. Družstva - pravděpodobně zemědělská i dělnická - pomocí toho, co mají vybudováno, chtěla se zúčastnit kusem moci na našem hospodářském životě. Jsem si vědom, že v mnohých věcech síla jednoho obchodníka a řemeslníka nepostačí, a jsem si také vědom, že i obchodníci a řemeslníci budou musiti sahat ke svépomoci. Ale tak, jak byla podána ruka jednomu, žádáme i pro druhého totéž, nic víc.

Nezazlívejte mně, trochu to vzbudilo kontroverse, ale jistě ne pro zlou vůli nebo náš odpor proti řešení této věci. Půjdou-li hospodářské poměry takhle dále a budou-li nám velké koncerny vyřazovati 40leté lidi z práce, jak nám to dělá firma Baťa a velké jednotkové domy, budou odvádět jen mladé lidi lékařskými prohlídkami do svých závodů tak, jak na vojnu. Tito lidé jsou mladí pro sociální pojišťovnu, a dojdeme na konec k tomu, že budeme řešiti zase takovým způsobem ukázku dalšího vývinu našeho systému hospodářského, velkokapitalistického. To není ani v zájmu státu, ani v zájmu státní pokladny, ale to není v zájmu spokojenosti našeho občanstva. Hlasujeme ovšem pro osnovu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, p. posl. Němcovi (Sdp.).

Posl. Němec (Sdp.) [německy]: Slavná sněmovno!

V hojnosti zákonných osnov, kterými byla sněmovna v poslední době zřejmě přeplněna, jest také návrh zákona o sanaci bratrských pokladen. Mám-li úkol jako horník zaujmouti k tomu stanovisko, tedy stane se tak zcela s jiného hlediska, než jak to až doposud učinili řečníci přede mnou.

Již r. 1922 se vědělo při uzákonění zákona o bratrských pokladnách, že v bratrských pokladnách nastane pohroma, a dodnes se nenašla odvaha, aby se vůbec přikročilo k sanování nějakým způsobem bratrských pokladen. Jako horník mám dojem, že vláda jedná přesně tak jako chirurg, který nemocného operuje teprve pak, když již leží na smrtelném loži, a pak zjistí, že se operace sice podařila, nemocný však pod jeho nožem zemřel.

Dnes, v době, kdy jest uhelný trh úplně rozbit, kdy vláda hledá každý pramen, aby obdržela peníze, aby dostála svým povinnostem, kdy horník krvácí ze všech ran a skoro hyne hladem, musí se přikročiti k tomu, aby schodek v pokladně v částce více než 100 milionů Kč byl nějak uhrazen. Tím činím vládě výčitku, že opomenula v posledních 10 letech přikročiti k tomu, aby učinila nějakým způsobem bratrské pokladny aktivními, ačkoliv měla možnost cestou nařizovací najíti prostředky a cesty, aby tomuto nedostatku odpomohla.

I když jest sanační osnova nejnovějšího vydání značně lepší než stará, tedy jest především tlaku širokých vrstev dělnictva děkovati a není pravda, jak řekl předcházející řečník ze soc. dem. strany, že to byla především soc. dem. strana, která stála za tím, aby byla sanace bratrských pokladen vůbec provedena. Stalo se tak spíše pod nátlakem demonstrujícího hornického dělnictva. (Posl. Zischka [německy]: Vypravujte raději, co učinila strana sudetskoněmecká!) Já nejsem takový demagog jako kolegové ze soc. demokratické strany. Přistupuje-li se však k tomu, aby se vůbec mluvilo o osnově, pak musím jako horník, který zná bídu a nouzi horníků, jenž více než 13 let spolupracoval s dělníky, kritisovati celý systém bratrských pokladen a odhaliti zlořád v bratrských pokladnách samých. Když se někdy horník vážně rozstůně a jde k lékaři bratrské pokladny, zpozoruje, že po 7 dnech bude poslán k panu vrchnímu lékaři, jenž ho v několika dnech "uzdraví". Takový vrchní lékař, který bez podmínečně musí u sebe nositi legitimaci soc. demokratické strany, uzdraví nemocného obratem ruky. On jest jen proto ustanoven, aby horníka připravil o příslušející mu právo. Za to bere 90.000 Kč ročního příjmu a vedle těchto 90.000 Kč má ještě diety. (Různé výkřiky.) Horník má podle předpisů bratrských pokladen nárok na 52 týdnů nemocenské podpory. Tento nárok má však jen tehdy, když vrchní lékař nepřikročí k tomu, aby ho po několika týdnech, jakmile se zdá, že nemoc, kterou si dělník v jámě přivodil, bude několik týdnů trvati, prohlásil za nezpůsobilého k hornictví, přiřknul mu prozatímní invalidní důchod, a aby mu po půl roce tento invalidní důchod odejmul. To znamená: Horník, jenž jest nemocen, musí shledati, že po krátkém braní nemocenského důchodu a invalidního důchodu se stane nezaměstnaným a nemá vůbec možnosti najíti práci, poněvadž podnikatel přece nezaměstná nemocného dělníka, ježto má dostatečně mladého materiálu, který může vykořisťovati. Tento dělník jest pak nucen přijmouti 10korunový vyživovací lístek, nemá již práva ani na podporu bratrské pokladny, ani na jakoukoliv jinou podporu.

Prokázalo se to již na tisíci příkladech, že horník, jenž jest vrchním lékařem uznán zdravým, za několik týdnů třeba opět onemocní, a to tak, že musí býti jako nevyléčitelný propuštěn. Znám mnoho případů, kde horník šel k vrchnímu lékaři, který ho uzdravil, a za několik týdnů na to se dotyčný v jámě zhroutil mrtev. Bylo by nutno, aby konečně jednou byl systém vrchních lékařů zničen; horníci žádají, aby se systému vrchních lékařů učinil konec, a aby se přikročilo k vypsání volné volby lékařů. Neboť horník nemůže míti důvěru k lidem, kteří ho po léta tak ošetřovali, chce míti lékaře, kterým může důvěřovati. Nemusí to býti vždy soc. dem. soudruh, který může býti lékařem nemocenské pokladny a vrchním lékařem.

Přenechávám svému příteli Knorremu, aby mluvil o osnově zákona. Dále se musí ještě přihlížeti k tomu, aby osnova vzala zřetel, že úřední trvání předsednictva má býti zvýšeno ze tří na čtyři léta. Konstatuji, že poslední volby do bratrských pokladen byly r. 1930 a že se měly již dávno vypsati volby do bratrských pokladen. Dále konstatuji, že staré předsednictvo z roku 1926 ještě dnes úřaduje jen proto, že se r. 1926 nenašlo východisko, jak se dohodnouti o rozdělení mandátů, a že se musí ještě dnes na to čekati, až správní soud rozhodne, zda vypsání voleb do bratrských pokladen jest správné či nikoliv. Zde je nutno horníkům říci: Ven s volbami do bratrských pokladen a vůbec s volbami do nemocenských pokladen! (Výkřiky posl. Zischky.) Tento požadavek vás hodně bolí, vy, pánové ze soc. demokracie. Jest také dále nutno nejenom mluviti o bratrských pokladnách, nýbrž také o nejpůvodnějších potřebách horníků samých. Horník, jenž jest vydán docela jiným nebezpečím, než jiný dělník, musí především žádati, aby pro něj byla rozřešena otázka dovolené. Horník, který den ze dne dře v jámě, musí se pachtiti a plahočiti, musí míti možnosti obdržeti několik dní dovolené a já žádám, aby rozhodně měl nárok nejméně na 14 dní a po letech odstupňováno na 3 až 4 týdny dovolené. Neboť to není možné, aby horník, jenž nemá již té síly, aby se vymotal z jámy, poněvadž je úplně sedřený a upachtěný, v málo letech byl práce neschopný a neměl možnosti, aby si v roce aspoň několik týdnů odpočinul.

Také o dělnících při hloubení se musí jednou mluviti. Dělník při hloubení, jenž jest v bratrské pokladně pojištěn a spadá pod soudnictví rozhodčího soudu bratrských pokladen a tedy jest jej považovati rozhodně za horníka, se nepovažuje za horníka, staví se na roveň dělníkům, kteří jsou pojištěni sociálním pojištěním, t. zn. dostává jenom tu dovolenou, kterou dostávají dělníci, kteří jsou zaměstnáni v nějaké továrně nebo v zemědělství.

Dlužno se také jednou zmíniti o nemocech z povolání horníka. Dnes se neuznávají v pojištění ty nemoci dělníka, které horníka tak krutě stíhají jako nemoce z povolání. Zde musím především poukázati na revmatismus, na tak zv. kmitání oči, což jest typická nemoc horníka, dále na plicní rakovinu radiových dělníků v Jáchymově. Zde musí vláda najíti prostředky a cesty, aby bylo horníkům pomoženo a poskytnuta jim podpora.

Musí se také jednou poukázati na úrazové pojištění horníka. Musí-li někdy horník odporovati rozsudku úrazové pojišťovny, poněvadž mu úrazová pojišťovna nepřiřkla procentuální díl, jest horník nucen dovolávati se horního senátu. Horník musí jeti do Prahy a rozhodčí soud zjistí, že jest sice k povolání neschopen, ale není neschopný k výdělku. Podle mého mínění jest rozdíl, zda jest to horník nebo obyčejný dělník, neboť jest to něco jiného, když horník vykonává dole v jámě těžkou tvrdou práci, nebo dělník v nějaké jiné provozovně. Tím jest řečeno, že rozhodčí soud často nesprávně rozhoduje. (Výkřiky. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Němec (pokračuje): Další požadavek jest, aby bylo rozhodně přeloženo oddělení horního senátu rozhodčího soudu pro úrazové pojištění do jednotlivých revírů, ježto je dnes horník nucen se svým posledním krvavým krejcarem jeti do Prahy, aby si odvezl nějaký rozsudek. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany a posl. Zischky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Němec (pokračuje): Horník nemůže sehnati peníze ani na dráhu a nemá také záruku, že mu pojišťovna nahradí částku, kterou vydal za tuto jízdu. Z těchto důvodů jest rozhodně nutno, aby jedno oddělení horního senátu bylo přeloženo aspoň do Mostu.

Na těchto málo příkladech, na které jsem jako aktivní horník poukázal, jest zřetelně viděti, že se nepřihlíželo k nejvíce oprávněným přáním horníků. Uznává se sice, že osnovou o sanaci bratrských pokladen bylo utvořeno něco velkého, ale víme určitě, že přijdou ještě a přijíti musí jiné zákony, aby byl horník ve svých nejprimitivnějších právech podpořen. Vyzýváme tedy vládu, aby podnikla vše, aby zabránila, by horníci přinášeli ještě další oběti. Jest prospěšné sanovati bratrské pokladny, ale musí býti učiněn pokus, aby to 1%, jež musí horník obětovati ze svého měsíčního platu, což znamená pro chudé rodiny trojí chléb, bylo svaleno s beder horníků.

Jsou různé možnosti provésti sanaci bratrských pokladen, aniž by se žádaly oběti od horníků. Poukazuji na zpustošená území v severozápadním českém uhelném revíru. Ve všech ostatních státech jsou podnikatelé přinucováni rekultivovati území hornictvím zničené, aby to bylo ve prospěch zemědělství, jenom v Československé republice se nenajde nikdo, jenž by přinutil hornické podnikatele, aby učinili půdu zase úrodnou. Vidím další možnost sanovati bratrské pokladny v tom, že budou podnikatelé přinuceni, aby poskytli větší než 3 1/2% příspěvky. Činí-li se národnímu souručenství výtky, míní se tím přirozeně, že zaměstnanci v hornictví jsou tím vinni, že horníci musí přinášeti příliš velké oběti. Pánové Weinmann a Petschek, kteří měsíčně strčí milionové částky do kapes, jakož všichni ti, kteří nevědí, zda se hnědé uhlí škube nebo kutá, lidé, kteří nemají ponětí, jaké útrapy musí horník snášeti, měli by především býti k tomu zavázáni, aby převzali břemena k sanaci bratrských pokladen ve větší míře, neboť nikoliv horníci, kteří denně a každou hodinu jsou vystaveni velkým nebezpečím, mají povinnost pojišťovací ústavy učiniti zdravými, nýbrž jak řečeno ti, kdož ročně strkají do kapes milionové obnosy. Dále by se vedle uhlobaronů měl přibrati také stát, jenž dovede vytěžiti milionové obnosy ročně z dopravného a všelikých daní.

Myslím, že jsem na těch několika příkladech ukázal, že toho mají horníci již dost, aby přinášeli další oběti pro nějakou sanaci a že se má přikročiti k tomu, aby všechna břemena byla z beder horníků sňata. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)