Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Kut. Dávám mu slovo. (Hlasy:
Není přítomen!)
Není přítomen, ztrácí slovo.
Dalším přihlášeným řečníkem
je p. posl. dr Kozák. Dávám mu slovo.
Posl. dr Kozák: Slavná sněmovno!
Dovoluji si učiniti za klub poslanců čsl.
strany nár. socialistické toto prohlášení:
Od počátku bylo jasno, že osnova zákona,
kterým se mění a doplňují některá
ustanovení o advokátech, projde parlamentem, když
byla usnesena senátem a prošla ústavně-právním
výborem. Šlo však o to, aby mladým právníkům
byly dány cenné kompensace. Stanovisko čsl.
nár. socialistů způsobilo průtah v
projednání osnovy, průtah, který se
zprvu nepříjemně pociťoval, který
se však osvědčil blahodárným,
neboť jím byla dána možnost zástupcům
studentstva, aby jednali jak s politiky, tak přímo
s členy vlády, ba i se samým panem předsedou
vlády. Výsledkem těchto jednání
je jednak kompromis, jenž zajistí započítání
jednoho roku do koncipientské prakse, jednak resoluce,
jež budou tomuto sněmovnímu plénu předloženy
jako návrh celé koalice. Resoluce vyzývají
vládu: 1. aby předložila osnovu zákona,
jímž zajistí kolektivní smlouvy a existenční
minimum koncipientům, 2. aby předložila co
nejrychleji návrh definitivního advokátního
řádu a zabezpečila koncipientům účast
v disciplinárních radách. Třetí
resoluce žádá sociální pojištění
advokátů a notářů.
Máme jistotu, že vláda těmto resolucím
vyhoví, a to rychle, z části ihned. Tyto
skutečnosti také ukazují, že stanovisko,
které zaujal, a zdržení jednání,
které způsobil poslanecký klub čsl.
strany nár. socialistické, nemělo v sobě
nic demagogického, také nic, co by bylo namířeno
proti ostatním politickým stranám, naopak,
byla to situace dosti bolestná právě uvnitř
strany, vůči předsedovi advokátní
komory a vůči senátním kolegům
z vlastní strany.
Nebylo tedy správné, když se v prvním
rozmachu tu a tam říkalo, že klub podléhá
nátlaku ulice. Nic si zde nedáme vytýkati,
nejméně těmi, kteří kdysi studentstvo
do ulic vedli. Opak jest pravdou. Hrozilo právě
nebezpečí, že studentstvo začne stávkovat
a že se dá někým vylákat do ulic.
Rozumné zdržení a jednání o kompensacích
pro mladé právníky mělo naopak ten
účinek, že zabránilo přílišnému
rozčilování ve studentstvu a vyloučilo
z něho vlivy demagogické, které by teprve
byly učinily ze záležitosti aféru rozčilenou
a snad dokonce i aféru ulice. Ústřední
svaz čsl. studentstva má však nyní vedení
demokratické, zároveň energické i
rozvážné. že s ním členové
vlády jednali, působilo psycho-o logicky na všechny
strany dobře. Doufáme, že nyní nastane
uklidnění mezi studenty, a vybízíme
je důrazně, aby se nedali zlákati k žádnému
hlučnému a bezúčelnému činu,
který by je připravil o veliký zisk poslední
doby, že totiž jsou vážným smluvním
činitelem ve věcech, které se jich dotýkají.
Jest však velmi nutno, aby si veřejnost a i slavná
sněmovna náležitě uvědomily,
že otázka prodloužení koncipientské
služby nebyla isolovanou věcí, kterou nějaké
vlivy nemírně nadmuly, nýbrž spíše
kapkou, která přetekla. Problém studující
inteligence není jedním problémem, nýbrž
celým klubkem otázek velmi naléhavých
a z části trapných. Nejhorší
z nich je však nezaměstnanost stále hrozící
(Předsednictví převzal místopředseda
Langr.) a nejistota životní, které dlouho
napřed již do studia vrhají své stíny.
Tomu se nedá brániti zdržováním
studia, vyřaďováním méně
úspěšných studentů z příležitosti,
nýbrž pouze cílevědomou prací
směřující ke zvýšení
pracovních příležitostí a k novému
rozvoji života na základě moderně promyšleného
společenského plánu. (Výborně!
- Potlesk.)
Místopředseda Langr (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. dr Holota. Dávám mu slovo.
Posl. dr Holota (maďarsky): Ctená posl.
snemovňa!
Je naozaj poľutovania hodným skutkom, že unifikačné
ministerstvo za 17 rokov nevyriešilo otázku advokátov
a všeobecného advokátskeho riadu. Je tu situácia,
že medzi Slovenskom a historickými zemiami trvá
ešte vždy partikularizmus, a to je prízračné
pre prácu unifikačného miniosterstva. Práca
unifikačného ministerstva je kodrcavá a slimáčej
pomalosti, celý rad nevyriešených otázok
je odkázaný na unifikáciu a v tejto unifikačnej
práci možno pozorovať, že v unifikácii
prevláda duch práva rakúskeho i vtedy, keď
v jednotlivých právnych otázkach bol ouhorský
zákon liberálnejší a pružnejší,
a unifikácia kloní sa preca k duchu zákona
rakúskeho.
Napriek 17ročnému pôsobeniu ministerstva unifikácie
môžem s poľutovaním konštatovať,
že právnici zabudli práve na právnikov.
Je známa vec, že na poli zákonotvornom vo všetkých
ministerstvách udávajú iniciatívu
a vykonávajú ľví podiel práce
samej právnici a práve títo právnici
to boli, ktorí otázku advokátsku nechali
po dobu 17 rokov otvorenou a trpeli tieto pomery.
Ako je unifikácia potrebná, tomu nič inšie
nenasvedčuje lepšie ako to, že sú prípady,
kde sa aplikujú nariadenia ešte z dôb Márie
Terezie, ba na Slovensku dochádza i k prípadom,
kde finančné úrady postupujú vo veciach
poplatkových podľa nariadení z éry Bachovej.
Dôkazom toho chcem pri tejto príležitosti uviesť
iba prípad najkrikľavejší, že totiž
u prestupkov dôchodkových ešte i dnes platí
ustanovenie z éry Bachovej, dľa ktorého premlčaný
prestupok oživne, jestliže tá istá osoba
spáše neskoršie akýkoľvek malý
nový prestupok dôchodkový. Situácia
je tedy tá, že môže niekto vraždiť
a ak je to premlčané, tu spáchaním
iného menšieho zločinu nikdy sa nevzkriesi
trestateľnosť tejto vraždy, avšak jestliže
niekto spáchal ťažký, povedzme stotisícový
dôchodkový prestupok, a keď je tento už
premlčaný, spácha nový 10korunový
prestupok, tu sa vzkriesi i ten starý stotisícový
prestupok.
Tento príklad som uviedol len ku znázorneniu toho,
že sú otázky, ktoré si pálčivo
vyžadujú činnosť unifikačného
ministerstva v niektorých právnych otázkach.
I tento návrh zákona má tú závadu,
ktorá vôbec charakterizuje naše zákonodarstvo,
že totiž nehľadá riešenie generálné,
ale len partikulárné a vykonáva iba prácu
príštipkársku. Namiesto toho, aby vláda
predložila snemovni advokátsky riad pre celú
republiku, vytrhuje niekoľko otázok a tieto rieši
- dľa môjho názoru - z väčšej
časti špatne, a len z menšej časti správne.
Najväčšou chybou nášho zákonodarstva
je, že sotva vyneseme nejaký zákon, musíme
ho hneď nasledujúceho roku meniť, novelovať.
Celý rad zákonov ukazuje na to, že moje tvrdenie
odpovedá skutku. Poukazujem iba na zákony penzijné
a finančné, alebo na zákony o finančnom
hospodárení obcí, alebo na dnes rozdelený
návrh zákona o zmene volebného riadu do obcí,
ktorý zákon sme novelovali pred poldruhým
rokom a teraz naprosto nepatrná otázka činí
zase potrebnou jeho opätnú novelizáciu. Pamätujem
sa, že pri pojednávaní volebného riadu
do obcí pred poldruhým rokom padla s nejednej strany
otázka, či sú povinné platiť
volebné náklady strany, ktoré sa nedostanú
k mandátu. Niekoľko rečníkov upozornilo
na túto závadu a poukázalo na to, že
i táto vec musí byť pojatá do zákona.
Tento návrh však našiel u vlády len nahluchlé
uši a preto je teraz treba tejto novely. Naše zákonodarstvo
podobá sa ružovému kmeňu, ktorý
každéhoo roku orezávajú, ale trny vždy
na ňom zostanú.
Prejednávaná osnova zákona prináša
nové ustanovenia vlastne vo štyroch bodoch. Prvé
ustanovenie zvyšuje dobu prakse advokátskeho koncipienta
s 5 na 6 rokov. Ak chceme byť uprimní a spravedliví,
musíme si priznať, že bolo naprosto zbytočné
sahať k tejto otázke, lebo hľadala-li vláda
v tejto otázke kompromis, tu dnešný stav tomu
odpovedá. Po dľa predpisu býv. uhorských
zákonov činila doba prakse advokátskych koncipientov
3 roky, podľa rakúskych zákonov 7 rokov. Kompromis
značí dnešný stav, kde doba prakse advokátskych
koncipientov činí 5 rokov.
Vláda ani nie je vstave uviesť v dôvodovej zpráve
k osnove zákona dôvod závažný,
ale len ten jediný, že je veľa advokátov;
všetky ostatné dôvody mluvia proti. Nuže,
pánovia, veď advokácia je koniec koncov povolaním
slobodným. Kto má nadanie, ten sa uplatní
i vtedy, keď doba praktikantskej prakse bude činiť
6 rokov, kto však nenadobudne náležitej prakse
za 5 rokov, nenadobudne jej ani za 6 rokov. Aby nivó vzdelávania
advokátov a praktická spôsobilosť adeptov
povolania advokátskeho boly na vhodnej úrovni, to
sa nemá riešiť tak, že predižime praktickú
dobu koncipientskú, lebo veď na tomto podklade mohli
by sme ustanooviť i dobu 10 ročnú, lež
túto otázku nútno vyriešiť vo školení
právnikov.
Pri vyučovaní právu chcem poukázať
len na jednu vec. Dľa môjho názoru bolo by veľomi
správné, keby vláda zriadila na fakulte právnickej
katedru pre vedy sociálne, lebo tu pociťujeme veľký
nedostatok. Máme celý prales sociálnych zákonov
a vyžaduje si dlhého štúdia, aby sa v
nich niekto úplne vyznal, a preca niet na univerzite katedry
pre právo sociálne.
Čo sa mňa týče - naprosto chápem
a schvaľujem, že právnická mládež
protestuje proti osnove zákona, že demonštruje,
a nezasluhovala by si ani názov mládeže, keby
pri takýchto existenčných otázkach
so syrovátkou v žilách, kľudne a bez akejkoľvek
podráždenosti prihliadala na to, ako naše zákonodarstvo
znesnadňuje jej existenciu takýmito úplne
zbytočnými a neodôvodnenými predpisy.
Čo sa mňa týče, schvaľujem a
osvojujem si demonštráciu a odpor mládeže
proti tejto osnove zákona.
Čo sa týče maďarskej menšiny, táto
osnova zákona znamená pre mládež maďarskej
men- šiny ťažkú krivdu, a bolo by žiaducné,
aby maďarskej mládeži nebola znesnadnená
možnosť uplatniť sa v povolaní advokátskom
a vydobyť si v ňom kus chleba. Situácia je
totiž tá, že mládež, patriaca k maďarskej
menšine, môže sa len v mizivo malom počte
umiestniť v štátnych úradoch a je odkázaná,
donútená uplatňovať sa v povolaniach
oslobodných. Deti chudobných rodičov, nemajetní
mladíci volia povolanie advokátske a veru už
v dobe školských štúdií len ozťažka,
ba takrečeno za cenu nadľudského strádania
sú vstave svoje štúdiá dokončiť,
a keď už svoje právnické štúdiá
dokončili, tu sa im stavia v cestu takýto zákonný
predpis, ktorý im odníma kus chleba, ku ktorému
cítili sa byť už blízko.
Znesnadnenie možnosti uplatniť sa v povolaniach slobodných
je otázkou národne menšinovou a preto s hľadiska
maďarskej menšiny staviame sa roozhodne proti nemu;
veď už i umiestenie mládeže slovenskej naráža
na veľké ťažkosti na Slovensku, o čo
ťažšie je tedy umiestenie mladíka, náležiaceho
k maďarskej národnej menšine. I so slovenských
petentov dostane sa len veľmi malé procento do štátnych
úradov na Slovensku. Na pr. posledne pri obsadzovaní
inženierskych miest u riaditeľstva železníc
v Bratislave bolo prijaté len veľmi malé procento
slovenských uchádzačov, a tedy v oč
inferiornejšej situácii sme my, maďarská
menšina; a preto musíme zaujať rozhoodné
stanovisko proti obmedzovaniu uplatňovacej možnosti
advokátov, tejto duchovnej elity maďarskej menšiny.
Dajme tomu, že koalícia, verná svojmu zvyku,
preca len pretisne túto osnovu a bude z nej zákon.
I tu však vyzývam pozornosť vlády na to,
že jediným spravedlivým riešením
by mohlo byťo, aby na tých, ktorí sú
dnes poslucháčmi fakulty právnickej, nevzťahovalo
sa tento zákon, a vzťahoval sa len na tých,
ktorí sa zapíšu na právnickú
fakultu až potom. Tak to prikazuje justicia distributiva,
lebo voči tým - ač nie v úzkom smysle
slova - je opravdu skrátením práva nadobudonutého,
jestliže v povolaní, ktoré za určitú
dobu malo niekomu zabezpečiť budúcnosť,
oz nenadania vysunuje sa nespravedlivým opatrením
možnosť blízkeho dobývania chleba.
Ctená snemovňa! Chcem prehovoriť tiež
k druhej otázke, ktorá sa týka invalidného
a penzijného zaopatrenia advokátov, kandidátov
advokácie, ich vdôv a sirôt. Toto ustanovenie
osnovy zákona vzbudilo v kruhoch záujemcov nerozdielnu
radosť, ale musí vzbudzovať nerozdielnu radosť
i v ostatných, čo sociálne smýšľajú.
Tuná neide o advokátov, ktorí zbohatnú,
ktorí sa dostanú k svojmu chlebu a pritom nadobudnú
majetku, lež iode o advokátov a advokátskych
praktikantov, ktorí zostanú v chudobe i v rokoch
svojej staroby, a o ich vdovy a siroty. Len jedna chyba je tu,
že totiž osnova prenecháva komorám, zda
sa majú zapojiť do stávajúcich už
sociálnych inštitúcií, alebo - čo
je ešte horšia myšlienka - zda komora s ama nemá
zriadiť sociálnu inštitúciu. Slovom, osnova
nečiní záväzným sociálne
poistenie zostárlych advokátov, koncipientov, ich
vdov a sirôt. To by sa malo každým pádom
napraviťo, lebo omohlo by dojsť k prípadu, že
by tu bola komora, ktorá pre nesociálne smýšľanie
členov alebo pre inú prekážku neprevedie
sociálne poistenie osvojich členov, kým iná
komora to prevedie. Za takýchto okolnosti mohlo by dojsť
ku kontrastu, že vo dvoch súsedných mestách
bol by jeden advokát na svoju starobu poistený,
druhý nie. Zákon totiž vyslovuje iba to, že
pričlenenie k sociálnemu poisteniu je pre členov
advokátskej komory len vtedy záväzné,
ak to vyslovila advokátska komora, ináč však
nie.
Rovnako tak musím schvaľovať ustanovenie osnovy,
že autonomia advokátskych komôr na Slovensku
bude obnovená. Pravda, i to je len veľmi potichu vyslovené
v osnove, lebo je učinené závislým
od vôle ministerstva spravedlnosti, kedy má byť
uvedená v život samospráva advokátskej
komory. Vytýkam pri tejto veci i to, že vo správe
dvoch advokátskych komôr, ktoré majú
byť znova zriadené na Slovensku, neuplatňuje
sa zásada všeobecnej tajnej voľby a pomerného
zastúpenia. Správny výbor advokátskych
komôr bude podľa osnovy menovaný ministrom spravedlnosti
a práve preto vidím silný - a priznajme si
to uprimne - zahanbujúci kontrast v tom, že kým
i tá najmenšia, 300 obyvateľov počítajúca
obec má právny obor autonomný vo správe
svojich vecí, dotiaľ elita spoločnoosti, advokátsky
sbor, honosiaci sa s najvyššou duchovnou vzdelanosťou,
nemá tohoto právneho oboru vo správe svojej
komory. Z tejto príčiny nemôžem prijať
toto ustanovenie osnovy.
Taktiež nepokladám za správné, že
disciplinárna komisia komory nie je volená z pléna
komory, ale že i táto je menovaná. A preca
tento tribunál, táto disciplinárna komisia,
ktorá vynáša rozsudky v disciplinárnych
veciach advokátov, je veľmi dôležitý
orgán v živote advokátov a bolo by treba, aby
takáto disciplinárna komisia bola volená
z pléna advokátskej komory a nie aby bola menovaná
ministrom spravedlnosti.
Naväzujúc na to musím vybočiť na
vec, ktorá presne snáď ani sem nepatrí,
ale preca len súvisí s advokátskym riadom.
Je to otázka advokátskych tarifov. Priznajme si
uprimne: vec táto je veľmi nepopulárna, ale
jednáme-li už o záležitostiach advokátskeho
stavu, nesmieme opomenúť venovať niekoľko
slov i tejto otázke. Je nepopierateľné, že
obecenstvo, hľadajúce právnu pomoc, praje si
nízke tarify advokátske, naproti tomu advokátsky
sbor si praje, aby mal zabezpečené živobytie,
t. j. aby mohol zarábať. Ani advokátsky sbor
si však nepraje svoju existenciu bezpodmienečne zabezpečiť
vysokými advokátskymi tarifami, ale tak, aby mal
prácu a zárobok. Najhlavnejšou závadou
dnešných advokátskych tarifov je, že nie
sú percentuálné, a totiž vo veľkých
sporoch sú nízke, v malých sporoch však
vysoké. Vláda by preca mohla túto otázku
vyriešiť, veď má k tomu všetku možnosť
a prostriedká. V malých sporoch musí byť
advokátske zastúpenie zlevnené a vo veľkých
sporoch zdražené. Za dnešných pomerov
hrozne zbujnila advokácia pokútna, a týmto
by sa jej mohlo zabrániť. Pravda, prajem každému,
aby nikto nemal veľký spor, lebo takto by ho prišiel
advokát lacnejšie. (Posl. Jaross [maďarsky]:
Dnes sa opravdu rovná rozsudku smrti navštíviť
advokátsku kanceláriu!) To je pravda, ale tomu
by sa mohlo predísť tak, aby i záujmy obecenstva
boly chránené i existencia advokáta zabezpečená.
Tie časti osnovy zákona, proti ktorým som
nič nenamietal, prijímam, avšk neprijímam
tie jeho časti, proti ktorým som mal námietky
oprávnené. (Potlesk poslanců maďarské
nár. strany.)
Místopředseda Langr (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Kut. Dávám mu slovo.
Posl. Kut: Slavná sněmovno!
Při formalistní praksi tohoto váženého
sboru nebude zajisté nejmenší pochybnosti o
tom, že předložená osnova zákona
bude přijata, i kdyby snad soukromé mínění
jednotlivých pánů členů bylo
poněkud odchylné. Já zejména velmi
lituji, že zde v poslední chvíli jako řečník
pro osnovu přihlásil se vedle zástupce strany
Henleinovy i zástupce čsl. strany nár. socialistické,
jehož projev jsem měl tu čest poslouchati na
nedávném projevu čsl. studentstva, kde jeho
projev vyzněl tenorem poněkud jiným. Neosobuji
si zajisté právo býti soudcem nad stanoviskem
žádného z mých kolegů a domnívám
se, že toto stanovisko zaujme akademická mládež
už sama.
Slavná sněmovno, předložená osnova
zákona vzbudila veliký ohlas ve veřejnosti,
a to právem, neboť by bylo velkým omylem domnívati
se, že svou formou, svým obsahem a svými tendencemi
je něčím, co se dotýká jenom
toho úzkého výseku naší akademické
mládeže, našich příštích
adeptů advokacie. Tato osnova je rázu zásadního.
Je to otázka velmi závažná, která
nám při tomto jednání tane všem
na mysli, a dovolte mi, než přikročím
k vlastním meritorním námitkám a poznámkám,
abych především upozornil na dvě zásadní,
podstatné vady této osnovy.
Zpravodaj o této osnově, pan posl. dr Mareš,
byl již tak laskav, že zde vyslovil "politování"
nad tím, že tak důležitá a závažná
věc se řeší opět jen novelou.
Domnívám se, že každý výraz
"politování" je výrazem určitého
slabošství. Buď vím, co chci, a pak to
udělám, nebo nevím, co chci, a pak to dělat
nebudu. Ale slovo "politování" je něco,
co zabilo ženevskou instituci těmi jejími věčnými
"politováními", a slovo "politování"
může býti také něco, co zabije
celý náš právní řád.
Slavná sněmovno, občan listující
v naší Sbírce zákonů a nařízení,
po těch celých foliantech, ve kterých se
nevyzná, dává jí okřídlený
název "tisíc a jedna novela"; a když
se podíváme nazpět na celý náš
právní vývoj, na celou tu naši legislativní
práci, která je uložena v naší
Sbírce zákonů a nařízení,
pak musí býti mladému člověku,
o jehož právní erudici zde dnes krásně
mluvíte, z toho náramně úzko. Máme
18 roků zřízeno ministerstvo unifikací,
do jehož vínku jsme dali snahu zcelit ve směru
určité právní jistoty celý
náš právní řád, který
pozůstával ze dvou legislativních komplexů.
Místo toho stojíme dnes v situaci, že bychom
vedle našeho ministerstva unifikací potřebovali
ještě další orgán, další
instituci, která by nám zcelila normy, které
jsme na poli zákonodárném nebo na poli administrativním
v pravém slova smyslu za 18 let napáchali.
Říká-li se, slavná sněmovno,
že stát je především právní
řád, pak se povaha státu projevuje i v jeho
právním řádu. A tu se obávám,
že sociálně, politicky a kulturně je
náš stát právě tak roztříštěný,
jako je roztříštěný náš
právní řád. Pan předseda vlády
dr Hodža byl si toho vědom, když zvláštní
institucí jakési právní rady pokusil
se v této věci zjednat nápravu. Ale já
ose domnívám velmi vážně, že
celá tato instituce právní rady není
ničím jiným nežli degradací československého
parlamentarismu.
Slavná sněmovno, zde bylo nedávno, v předposlední
schůzi žalováno panem řečníkem,
příslušníkem strany nár. socialistické
na.to, kolik tisíc stran, jaké desetitisíce
právních norem obsahují sbírky našich
jednotlivých administrativních orgánů.
Přiznejme si, že žijeme v ovzduší
nadprodukce norem, v ovzduší věčného
a věčného sekýrování
československého občana. To jsou celé
liany novel, předpisů, jimiž se má prostý
člověk, občan, u něhož neznalost
zákona neomlouvá, prokousat, než může
vědět, co má dělat. Naši šoféři,
a mluvte s nimi, již pomalu nebudou moci jezdit pro samé
předpisy, kterými jste je zavalili. Naši četníci
nám na úkor bezpečnostní služby
nedělají nic jiného, nežli vyplňují
věčně formuláře a nepotřebují
k tomu žádné právnické erudice.
Jsou dnes versírovanější ve znalosti
zákonů a předpisů než řada
našich advokátů, než řada lidí,
od nichž dnes vyžadujete tuto právnickou erudici.
Naši stavitelé, slavná sněmovno, aby
byli docenty nějakého zvláštního
oboru práva pozemního stavitelství, než
vůbec začnou kopat základy pro novostavbu.
Náš hokynář je pomalu blázen
z těch předpisů, kterými ho zavalujete
a kterým vůbec nerozumí. Náš
zemědělec, a to je jedna z výtek, která
se činí i Obilnímu monopolu a všemu
tomu hospodářství, se dnes z těchto
formulářů chytá za hlavu. Náš
československý rozhlas pořádá
zvláštní kursy, dialogy, co jsou to branné
předpisy. V rozhlase slyšíte rozhovor majora,
vojenského odborníka, který mluví
s nějakým místním starostou, poněvadž
je to taková spousta předpisů, že se
v tom nikdo nevyzná. Naši mlékaři aby
byli nejenom chemiky, nýbrž také doktory práv,
protože oni skutečně dnes nevědí,
co mají dělat. Náš průmyslník,
který dnes těžce zápolí s krisí,
aby si vydržoval celé zvláštní
právní oddělení, a náš
poplatník, který si vypůjčí
peníze a donese je na úřad, vrací
se nazpět s pocitem ulehčení, že učinil
zadost zákonu a své občanské povinnosti,
ale to ulehčení trvá jen tak dlouho, nežli
zjistí, že na něco zapomněl a že
uvízl na nějakém tom háčku
paragrafu, na který nepamatoval.
Na Slovensku máme po 18 letech celé stovky a tisíce
spletitých otázek státního občanství,
které nám nevyřešila do dneška
tato slavná poslanecká sněmovna, jež
najednou pro 20 % mladých právníků
žádá zvýšenou právnickou
erudici.
Slavná sněmovno, náš mladý soudce
musí ze svého hubeného platu vzít
pár korun, jít do knihkupectví a koupit si
tam soukromou práci, sbírku či komentář
nějakého specialisty, ministerského úředníka,
aby vůbec věděl, komu může dáti
z bytu exekuční výpověď, protože
zákony, které děláte, ta věčná
novela k novele zákona, novelisující zákon
ze dne toho a toho, není nic jiného než sbírka
nějakých algebraických příkladů.
Za literu h dej literu f, ministrům se ukládá,
aby to provedli, dá se to do Sbírky zákonů
a nařízení, nikdo tomu nerozumí, nikde
není žádná souvislost, a tomu se říká
seriosní legislativní práce. (Výborně!)