Dovolil bych si při této příležitosti upozorniti ještě na jeden druh praktických případů. Jde tu o věc, kdy z celého souhrnu pravdivých a kompromitujících skutečností si vybere tiskem obviněný jednu, někdy docela nepatrnou skutečnost, tu zažaluje a získává buď vítězný rozsudek nebo odvolání a tím satisfakci před veřejností, ačkoli ostatními skutečnostmi je prokázáno, že jde o ničemu, a autor mohl z prokázanosti ostatních skutečností souditi i na pravdivost zažalovaného obsahu. Máme případy, kdy jediné uklouzlé slovo stačilo, aby autor byl donucen odvolati celý článek, doslova pravdivý, nechtěl-li se vydati útrapám žaloby a prohraného sporu. Někdy pro slovíčko v nadpise. Žádáme-li o uvolnění novinářství, neznamená to, že bychom mohli souhlasiti s jeho nevázaností, a proto žádáme také o zákonná opatření proti oplzlému tisku a literárnímu braku tím spíše, že republika je k tomu vázána, nemýlím-li se, ratifikovanou již mezinárodní konvencí.

Ruku v ruce s uvolněním tisku musí jíti jako součást jednotného právního komplexu i úprava právních poměrů novinářů, úprava jejich poměru služebního, výpovědní lhůty, poměru k zaměstnavateli v případě změny směru listu nebo změny majitele, zase ve smyslu lidské a publicistické nezávislosti novinářovy. (Výborně!)

Protějškem k tomu musí ovšem zase býti zdůraznění odpovědnosti novináře za všechny jím zaviněné nebo trpěné novinářské neplechy. V této věci bude nutno vyvolati zákonem novinářské komory, které by po způsobu komor notářských a advokátských bděly nad zachováváním cti stavu jeho členy.

Konečně, což ovšem nespadá do oboru ministerstva spravedlnosti, apeluji na příslušné činitele, aby se starali o povznesení úrovně našich redaktorů podporováním jejich cest do ciziny stipendiemi a usilovali tak o zvyšování rozhledu našeho tisku. Dosavadní podpory jsou tak mizerné, že stačí sotva na nejbližší naše zahraniční okolí.

Máme pevnou naději, že na konec ve 12. roce republiky a v 81. roce vynikajícího publicisty presidenta Masaryka náš tisk i novináři se dočkají konečné právní úpravy svých poměrů. (Výborně!)

V souvislosti s tím upozorňuji ještě na jednu věc v našem trestním řádu, která podle mého soudu potřebuje rovněž zákonné úpravy. Je to § 151, č. 2 tr. řádu. Je to ustanovení, které dovoluje, aby úředník s odvoláním na úřední tajemství mohl odepříti svědeckou výpověď před soudem. Nedávno jsme měli případ, který sem spadá a který způsobil rozruch. Je to odepření svědecké výpovědi v tiskovém sporu, známém jako spor o Mutějovické uhlí, kde úředníci ministerstva železnic nebyli zproštěni povinnosti zachovati úřední tajemství přes to, že soud za to žádal. Nesmí-li se s něčím ani před soudem na světlo, má veřejnost dojem, že zde jsou nesprávnosti, které administrativa kryje, a stává se tím nedůvěřivou. Mám za to, že v každém konkrétním případě musí býti uvažováno, co je důležitější, zda zájem určitého resortu, zájem některých lidí v tomto resortu, či zájem justice, právní bezpečnosti a tím lidské cti a svobody. Jsou známy případy, kdy úředníci se vyhnuli svědectví poukazem na citovaný paragraf ve věci, o které mluvili jinak mimo soud ve společnosti docela veřejně. Známe případy, kdy skutečně na výpovědi úředníka závisel osud člověka, existence jeho i jeho rodiny. Aspoň v případech zločinů a přečinů by mělo býti ponecháno soudu, aby vyslechl svědka v řízení neveřejném za přítomnosti státního zástupce a zástupce dotčeného resortu a rozhodl, jsou-li tu dostatečné důvody, aby výpověď byla odepřena.

Z oboru péče o mládež zdůrazňujeme již v minulém období v Národním shromáždění podaný iniciativní návrh naší strany o ochraně osob majících nárok na výživu. Jde tu především o ochranu nemanželských dětí; ochranu tu nutno poskytnouti proti osobám povinným k jich výživě, jak v oboru práva civilního, ručením osob, vykonávajících vliv na výdělek nemanželského otce, tak i trestním stíhání těch, kdož se své povinnosti vyhýbají nebo k tomu spolupůsobí. Máme ovšem za to, že na tom nemůže ochrana nemanželských dětí přestati, a že je nutno z důvodu rovnoprávnosti vůči oběma rodičům poskytnouti nemanželským dětem určitá práva majetková, zejména právo dědické, aspoň ve formě povinného podílu proti nemanželskému otci, a že je nutno mu umožniti, aby mohl nemanželskému dítěti dáti své jméno a zabezpečiti je zákonným právem dědickým tam, kde adopce je nemožná nebo obtížná.

V průvodní zprávě k rozpočtu zmínil se pan ministr spravedlnosti o obsáhlých pracech zákonodárných, které mají býti předmětem řešení a které mají býti předloženy v dobách příštích, snad nejbližších, k ústavnímu schválení Národnímu shromáždění. Jde tu o veliké obory práva civilního, hmotného i formálního, práva trestního, obchodního, exekučního, nesporného atd., tedy o velké soubory, které mají upravovati právní poměry jednotně pro celou republiku.

Zdůrazňujeme tuto unifikační práci, ať už vychází z ministerstva spravedlnosti, unifikací nebo kteréhokoli jiného ministerstva, pro její význam státně-politický. Jednotu zemí a tím jednotu státu nutno podporovati jednotným právním řádem zejména v těch oborech práva, které se nejčastěji a nejúčinněji odrážejí v denním životě. Je nutno i v těchto oborech tvořiti naprosto homogenní stát, homogenního občana, aby občan z kteréhokoli koutu republiky cítil se v ní kdekoli i právně doma, aby co nejdříve takovým způsobem, pokud je v lidských silách, zmizely rozdíly, způsobené historickým roztržením jednotného národního tělesa. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dále si vyžádal slovo pan posl. Haiblick.

Posl. Haiblick (německy): Je zajímavé, vidíme-li vystupovati zde jednotlivé zástupce občanských stran, vésti částečně velmi radikální řeči a kritisovati rozpočet, slyšíme-li je mluviti podle okolností také o míru a proti militarismu. Je to zajímavé, slyšíme-li tyto řeči a v téže době musíme konstatovati, že všichni zástupci těchto stran, všichni zástupci různých skupin měšťáckých jsou v zásadních rozhodných otázkách za jedno, ve všech otázkách, ať jde již o otázku války proti Sovětskému svazu, nebo o otázku zostření racionalisace a vykořisťování pracujících mas, zostřeného vykořisťování drobných rolníků nebo další fašisaci státního aparátu, nebo o potlačení revolučního dělnického hnutí vůbec, nebo o boj proti komunistické straně zvláště. V tom jsou všichni zástupci za jedno a jdou souhlasně s fašisty. Počínaje nejkrajnějšími zpátečníky až dolů k t. zv. levým zpátečnickým sociálfašistům... (Posl. dr Stern [německy]: To jsou nejnebezpečnější!) - ano, ti jsou nejnebezpečnější - stojí v boji proti pracujícímu lidu. Člověk se musí diviti obratnosti, s jakou vystupují. Včera na př. prohlásil zde zástupce průmyslového kapitálu, že není možno dnešní situaci ovládnouti revolučními prostředky, poněvadž proděláváme t. zv. evoluční periodu. Je zřejmo, že toto slovo není nic jiného než demagogie. Podle mého mínění je velmi duchaprázdné, jestliže někdo označuje nynější situaci jako období vývoje. Tímto prostředkem pokouší se měšťáctvo a obzvláště sociálně-demokratická strana klamati pracující masy o nynější vážné situaci. To jsou na př. sociální demokraté; s jakou rafinovaností vystupují na př. před volbami a také nyní v posledních dnech! Poněvadž mají ministra pro pětikorunové podpory, mluví o stálých úspěších, že socialismus kráčí ku předu a pod. Všechny tyto řeči nemají jiného účele, než klamati široké masy a připravovati je na válku proti Sovětskému svazu, pro fašisaci státu a podniků, krátce pro porobení revoluční a veškeré dělné třídy vůbec. To je smysl té celé věci. Je zřejmo, že dělnictvo prohlédne tyto klamné manévry měšťáctva, fašistického a sociálfašistického zpátečnictví a že velmi dobře chápe nynější stav věci. Ví, že stabilisace kapitalismu se zhroutila. Dělná třída cítí to na vlastním těle zvýšenou nezaměstnaností a vykořisťováním, racionalisací a četnými metodami, jež znamenají t. zv. řešení, to vše chápe dělná třída a proto také vidíme, že je aktivnější a rozhodnější proti kapitalistickému panstvu a jeho zástupcům, obzvláště také proti nejobratnějším obhájcům kapitalismu, sociálfašistům. To možno nyní pozorovati podle stoupajícího vykořisťování a racionalisování, útočného zkracování práv a utlačování ve směru sociálním a národnostním. Dělná třída bojuje rozhodněji a odhodlaněji proti kapitalismu a státní moci. Můžeme konstatovati, že dělné masy nejsou již zaujaty ilusemi demokratických republik v tom smyslu, že se znovu budou pro ně zasazovati a snad zítra nebo pozítří že se dají vésti na bojiště proti Sovětskému svazu. Dělný lid poznává stále jasněji, že tento stát není právě ničím jiným, než utlačovatelským strojem kapitalismu, cítí stále jasněji, že je zde organisace spiklenců proti pracujícím masám; proto jdeme klidnými, pevnými kroky budoucnosti vstříc. Tu mohou mluviti sociálfašisté o zhroucení bolševismu, tu mohou měšťáci řváti o zhroucení komunistické strany, o zhroucení vybudovaného socialismu v Sovětském svazu a o zhroucení zahraniční politiky, skutečné, opravdové mírové politiky Sovětského svazu. Proletářská revoluce kráčí přes to vše. Stav věci není nikterak nepříznivý. Pracující masy přecházejí k rozhodným bojům, jdou stále energičtěji s komunistickou stranou a s rudými odborovými organisacemi proti celému kapitalistickému systému. Situace je taková, že stojíme před velikými rozkoly. Situace je na druhé straně taková, že také fašistická reakce postupuje. Touto kapitolou chci se nyní zvláště zabývati. Měšťáci poznávají, že se komunistická strana a dělnická třída nepodrobí dobrovolně hladovému a válečnému programu vlády. Proto pozorujeme výbojnost proti pracujícímu lidu, ostrý nástup zákazů a censur v nynější době, ostrý postup proti demonstrantům a hladovějícím. Proto pozorujeme, že dělnická třída je olupována o všechna práva. Proto vidíme, že kapitalisté a jejich státní aparát užívají všech prostředků, aby odstranili t. zv. demokratická práva a místo nich aby utlačovali pracující masy čistě fašistickými metodami. Tu máme na př. censurní praksi. Máme sociálně-demokratického ministra spravedlnosti; ten vidí svůj hlavní úkol v tomto: "Jak potru nyní útok pracujících mas?" Jako zkušený zrádce dělníků a sociálfašista ví, že pracující masy potřebují v nynější situaci vedení. Ví, že pracující třída se každým dnem radikalisuje, sociálfašisté znají velmi dobře situaci. Vědí, že jejich hodina přece jen udeří, třeba ne hned, jasně cítí, že tato ministerská místa a tučná místa v nemocenských pokladnách a konsumních spolcích brzy zmizí a že pracující masy přejdou brzo k tomu, že nastoupí onu cestu, kterou šli v roce 1917 ruští dělníci a rolníci. Právě proto posílají napřed sociálního demokrata; právě sociálně-demokratický ministr vystupuje nyní opětně jako zachránce situace. Masy jsou s námi. (Posl. dr Stránský: Když se radikalisují dělníci, proč vám ubylo 10 mandátů?) Prosím... (Posl. dr Stránský: Já rozumím německy!) Pravím to zcela výslovně, ztratili jsme, ale co jsme na jedné straně ztratili, to jsme na druhé straně získali. Ptám se vás, proč? (Posl. dr Stern [německy]: Politika nevyhovovala dostatečně radikalisaci mas! - Různé výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Proč se dnes tak ostře bojuje právě proti komunistické straně, proč se to dříve nedálo? Proto, že komunistická strana sice číselně ztratila, avšak stala se silnější, odhodlanější, jasnější a schopnější boje a myslím, že se o tom také v budoucnosti ještě všichni přesvědčí s výjimkou těch, které budeme museti pověsiti na šibenice, že komunistická strana značně zesílila. (Výkřiky posl. dr Stránského.) Ano, v Rusku neměli bolševici 41 poslanců, měli rovněž jen hrstku poslanců a přes malý počet poslanců zvítězili nad socialismem, kapitalismem a celým zpátečnictvím. Je také možné a velmi pravděpodobné, že vaše politika směřuje k tomu, abyste nás vyhodili. Udělali jste přece již pokus, abyste nás umlčeli, snad v nejbližších týdnech nebo měsících nebude zde žádného komunistického poslance, ale revoluce bude postupovati. Měřítko revoluce není zde ve sněmovních lavicích, nýbrž měřítko revoluce je na ulicích a v podnicích, v tom, že si pracující masy již nedají líbiti, co se proti nim chystá, v tom, že byly provedeny četné stávky a demonstrace, právě revoluce záleží v tom, že dělníci dnes již nechrání policistu, nýbrž spráskají, četníka již nemají v úctě, nýbrž odejmou mu zbraň a napráskají mu zadek. V tom je měřítko stoupající revoluce. (Výkřiky posl. dr Stránského a dr Sterna.)

Ukázal bych zde jen několik příkladů, jak organisuje sociálfašistický ministr spravedlnosti boj proti Sovětskému svazu a proti pracujícímu lidu. Řekl jsem již jednou, v prvé řadě je nutno potlačiti komunistickou stranu, musí býti odstraněno vedení pracující třídy, pak je možným hladový a vládní program sociálfašistické vlády. Nyní se začíná. Komunistická strana vidí stav věci, ukazuje pracujícímu lidu, co je nutno činiti, vypracovala program boje, ukázala pracujícím třídám jasně, co je nutno činiti, a sociálfašistický ministr nyní přichází a řekne prostě: Pracující třída, chudí a malí zemědělci, kteří byli agrárníky a sociálními fašisty o půdu ošáleni, daňovou reformou zničeni, těmto dělníkům se nesmí říci pravda, těm se nesmí říci, co mají dělati. Co stálo v tomto programu boje? Stálo tam (čte):

"To je tedy kapitalistické "východisko" pro malého a středního sedláka: Zbídačení, skutečná robota, pokračující vyvlastňování, vyhánění z půdy, proletarisování. V rámci kapitalistického pořádku není pro ubohý zemědělský lid jiného údělu, jiné cesty, než cesta bezměrného odříkání, bídy pod knutou kapitalistického terroru, fašistické diktatury, s neodvratnou vyhlídkou na nové války.

Což není však jiného východiska, žádné jiné cesty vůbec? Ano, je jedna: Je to socialistické východisko, je to východisko sovětů, cesta, kterou již před 12 léty šel ruský sedlák. Je to jediná cesta, kterou musí v Československu nastoupiti malý zemědělec, nechce-li býti kapitalisty úplně zničen a vymýcen. Musí, krátce řečeno, v jednotné frontě s dělníky ničiti a hubiti kapitalisty. Buď - anebo. Třetího východiska není. V Sovětském svazu byli bez odškodnění zbaveni majetku velkostatkáři, šlechta a církev, a chudému zemědělskému lidu bylo přiděleno tolik půdy, co mohl zpracovati. Jedním rázem byly škrtnuty veškeré hypotéky a osobní dluhy a dlužné pachty malých a středních sedláků, byly také škrtnuty všechny válečné a jiné státní dluhy, které u nás pracující lid z měst a venkova musí platiti domácím a cizím kapitalistům. Jedním rázem byly malým a středním sedlákům škrtnuty všechny dlužné daně a drobné rolnictvo bylo vůbec osvobozeno od placení daní. Tak byl sedlák v Sovětském svazu jedním rázem zbaven všech pout, kterými byl v kapitalistických státech ujařmen a zotročen. Tak byla sedláku v Sovětském svazu urovnána cesta k vyšší společenské formě, k socialismu. Dnes spojují se v sovětském svazu miliony malých a středních sedláků v obrovská kolektivní hospodářství, jež vládnou neomezeným množstvím půdy, jež jsou vybavena moderními stroji a nejmodernější výrobní technikou, sedláci spojují se v ohromná družstva, ve kterých sami rozhodují. Při tom stoupá životní a vzdělanostní úroveň ruského rolnictva den co den, krátce, ruská vesnice hledí vstříc radostné budoucnosti. To jest cesta sovětů. Předpokladem toho ovšem bylo, že ruští sedláci společně s dělníky vybili velkostatkáře, rolníky a bankéře, že je vyvlastnili, vyhnali ze země, že se sami chopili politické moci a dosadili vládu sedláků a dělníků.

Proto vidí také kapitalisté z celého světa v Sovětském svazu svého smrtelného nepřítele a připravují k jeho zničení novou válku. Rvou se sice mezi sebou jako psi a jsou hotovi každou chvíli si skočiti na krk a rozpoutati nové vzájemné vraždění národů, avšak přes všechny své rozpory chtějí se vrhnouti jako smečka vlků na osvobozený sovětský stát dělníků a sedláků. A čím více budou stoupati potíže kapitalistů, čím bude větší krise průmyslová a zemědělská, tím více budou sázeti vše na jednu kartu: Na imperialistickou válku proti sovětům. Zároveň tím hrozí pracujícímu lidu ve městě a na venkově druhé nebezpečí, nebezpečí fašistické diktatury. Již dnes zuří bez překážky kapitalistický terror. Nikdy nebyl četník, policista a byrokrat větším pánem, než dnes. Nikdy nebyla ubohému lidu ústa tak zacpávána a ruce mu svazovány, jako dnes. Ale to vše ještě těm pánům nestačí; aby mohli chudinu na vsi a v městě ještě více vykořistiti, aby ji mohli učiniti v případě kapitalistické války úplně bezbrannou, připravují fašistickou diktaturu. A tak je toto kapitalistické "východisko" pro malé rolníky východiskem ke zbídačení a zbavení majetku, k čemuž přistupuje ještě vyhlídka na úplné politické zotročení a na nová bojiště. Co musí proti tomu dělati ubohý zemědělský lid? Musí se ovšem brániti. Musí jíti cestou, kterou šli ruští sedláci. Ale jak má počíti, jak má učiniti začátek?"

To stálo v programu boje. Sociálfašistický ministr spravedlnosti nemůže to snésti, nesmí to snésti jako zástupce vlády, vláda to nesmí snésti jako zástupkyně měšťáctva. Další potvrzení toho shledáme také v censuře letáku žen. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Ženy pořádají mezinárodní ženské dny. K tomu byl vydán leták. Byl konfiskován. Co v něm bylo? Stálo tam (čte): "Nedovolíme, aby krise byla řešena na naše útraty ještě větší drahotou, nezaměstnaností, racionalisací, snižováním mezd, škrtáním všech položek na potřeby pracujících, fašistickou diktaturou, přípravou nové imperialistické války. Nepřipustíme, aby se takovými recepty udržoval shnilý kapitalistický systém, který nám vše vzal a nechal nám jen prázdné ruce, pro které zde není práce. Chceme práci a chléb! K čertu pošleme režim, který nám nemůže dáti ani jedno, ani druhé. Pracující lid v městě a na venkově vybuduje si již jiný pořádek! Každý, kdo pracuje, nají se do sytosti a pro všechny zde bude dosti práce! Potřebujeme zdravé moderní byty, domovy pro mládež, dětské jesle a zaopatřovací ústavy pro děti, sanatoria pro nemocné a osoby zničené racionalisací. A tkalcovny, jež nemají odbytu jen proto, že dělnické rodiny se nemohou řádně oblékati, budou plně zaměstnány. Dělnice a dělníci budou pak již krásně vydělávati bez pohánění, bez trestů a nadávek. Všechny továrny budou v plném chodu, neboť budeme si sami vše vyráběti, co potřebujeme. A zemědělská krise bude vyřešena tím, že se pracujícím sedlákům dá bez náhrady majetek velkostatkářů a církevní půda, že dostanou traktory a jiné hospodářské stroje. Je to možné? Zajisté! Ukázali to dělnice a dělníci spolu s pracujícími sedláky v Rusku, ukáží to touže cestou také dělníci ostatních států. Ale jen tenkráte, jestliže cestou revoluce zaženou kapitalisty a vezmou státní moc do svých rukou, právě tak jako ruští proletáři.

Ať proti sovětům štvou sebe zuřivěji všichni, kdož se třesou o své banky, továrny, velkostatky, tučná obročí a ministerská křesla, oni mají příčinu se třásti! Přijdou o své bohatství, jež bylo vytvořeno z krve a mozolů milionů dělníků. My však, pracující ženy, můžeme jen získati a vydobýti si rovnoprávnost a spolu rozhodovati o dalším vývoji svého života.

Ať všichni štvou, ať papež uvalí na nás klatbu, ať imperialističtí lupiči provokují sebe drzeji, rádi by znovu zotročili svobodný pracující lid zkvétající země sovětů. Proto zbrojí a chystají tažení proti vládě dělníků a sedláků. A sociálfašisté? Čím se lépe daří dělníkům v Sovětském svazu, tím zřetelněji vidí proletáři, ohrožení vražednou racionalisací s fašistickým terrorem, úkol sociálních demokratů. Proto tito neustále štvou! Bojí se o svá privilegia, která jim kapitalisté poskytli za zradu na dělnících. Sovětský svaz je naším přítelem a vůdcem, našimi nepřáteli jsou ti, kdo nás vykořisťují, kteří nás prodali a denně prodávají, kteří nám dávají v továrnách nižší mzdu a nás s pomocí karabáčníků drou, kteří nám káží roditi děti, pro něž nemáme jídla, kteří nám v bojích o lepší mzdu posílají stávkokaze a státní aparát, kteří nás chtějí zákonem o militarisaci připoutati k Molochu militarismu, kteří nás chtějí hnáti na nová bojiště; proti těm budeme na mezinárodním sjezdu žen společně se všemi pracujícími demonstrovati za své požadavky, proti vládě hladu, fašistického terroru a válečných příprav, za chléb a práci, proti racionalisaci, za vyšší mzdu a za sedmihodinovou pracovní dobu! Za stejnou práci stejnou mzdu! Pro všechny nezaměstnané, ať je to muž nebo žena, státní pomoc ve výši mzdy, okamžitou výpomoc od státu pro nezaměstnané! Proti clům, proti drahotě! Za zlepšení ochrany nájemníků! Chceme bydleti řádně a levně! Za řádnou ochranu mateřství a za péči o proletářské děti! Pryč s paragrafy o vyhnání plodu! Proti fašistickému terroru a zákonům o militarisaci! Proti imperialistické válce, pro obranu Sovětského svazu! Proti diktatuře finančního kapitálu, pro vládu dělníků a sedláků!"

Myslím, že není třeba již nic k tomu říci. Kdybychom neměli jiného důkazu, jestliže pročteme jen tento leták, musíme pochopiti, že zde máme co dělati se sociálfašistickou vládou, jež nemá ve štítě nic jiného, než zostřené vykořisťování dělných mas všemi prostředky. Je zřejmé, že fašistická a sociálfašistická vláda je organisací, jejíž nejvyšší cíl záleží v organisaci války proti prvnímu státu dělníků a sedláků a války proti dělné třídě. To je ten smysl, který možno jedině ze všech těchto věcí nalézti. A vidíme-li ještě praxi nynější vlády, jdeme-li ven do schůzí, ovšem, není již téměř schůzí, jež by nebyly zakázány! V okresu loketském ohlásili jsme 12 schůzí, každá byla zakázána, stejně v okresu falknovském, v kraji karlovarském, tam s námi zacházejí jako s povstalci, každá malá schůze je bezohledně rozbita. Měli jsme malé schůze činovníků, 10, 12 mužů, k tomu bylo zalarmováno 50 až 60 četníků, ti nás rozehnali. Je státu nebezpečné, když se sejde 10 nebo 12 mužů! Demonstrace jsou rozháněny ranami obušků. (Posl. Windirsch [německy]: A jak pak se zachází v Rusku s lidmi jinak smýšlejícími?) Ale to jsou zde přece dělníci, kteří nechtějí nic jiného, než vyšší mzdu, dělníci, kteří nechtějí nic jiného, než aby se nepodrobovali racionalisaci, dělníci, kteří nechtějí nic jiného, než bojovati za zlepšení svého postavení, avšak v Rusku, tam jsou to zištní oděrači, lidé, kteří jsou tam posíláni z Francie, Československa, Anglie, aby tam organisovali kontrarevoluci, aby podkopávali základy státu sabotáží! Nuže, s takovými lidmi se bude přece jinak mluviti. Uděláme to také v Československu. (Posl. Windirsch [německy]: A co je zde vaším úmyslem?) Zde v Československu klade třída dělnická požadavky, dělník, který vydělává 100 Kč, má přece právo klásti mzdové požadavky, pane Windirschi? Smí dělník žádati, aby pracoval místo 9 hodin jen 7 hodin, smí dělník žádati, aby nezaměstnaný, který nedostává ani mizerný halíř podpory, obdržel takovou podporu, smí bojovati za tyto požadavky, pane Windirschi? Ano? To je přece jeho právo, to je jeho povinnost! (Posl. Windirsch [německy]: Může bojovati, ale nesmí dělati revoluci.) Nu, revoluci dnes nemůže dělati, dnes dělá jenom schůze. Je zřejmo, že s měšťáky není možno disputovati. Pro měšťáka je otázkou: Jak ochráním svůj měšec? Ať pochcípají sta a tisíce lidí, co mně na tom záleží, já mám své velkostatky, já mám plnou kapsu, a tu přijdou hladovící lidé a chtějí mi mé peníze vzíti. To je pro něho otázkou, které nemůže chápati. Také přívrženci Windirschovi, malorolníci, kteří jsou tak dlouho šáleni, od té doby, co je on ve vládě, tyto pracující masy, tito malorolníci pochopí, že právě zákaz shromažďování, zákaz demonstrací je počátkem dalšího zotročování pracujících mas a také dalším krokem k národnostnímu útisku. Pane Windirschi, ano, vy němečtí zástupci to jste, kteří utiskujete německou národnost, vy to jste, kdo zbavuje dělníka, rolníka národnostních a sociálních práv. A právě proto poznají tyto masy, že zákaz shromažďování a zákaz demonstrací není právě ničím jiným, než fašistickým opatřením proti pracujícímu lidu, a tyto masy budou bojovati.

Jak se zde postupuje, možno viděti, když dělníci stávkují. Státi jako hlídka stávkujících bylo ve starém Rakousku beze všeho dovoleno; v Československu, poněvadž máme sociálfašistickou vládu, je zakázáno státi jako hlídka stávkujících. To je jasné, je-li sociálně-demokratická vláda, že jsou zakázány také schůze stávkujících, neboť, jestliže sociální demokraté uloží tajemníkům odborových organisací, aby boj potlačili organisováním stávkokazectví, spojením se živly dělníkům nepřátelskými, mají-li tajemníci odborových organisací a političtí tajemníci za úkol, aby alarmovali proti stávkujícím policii a četnictvo, pak nemůže ani vláda dělati nic jiného, než zakazovati a opět zakazovati. Tím je však zároveň také charakterisována nynější situace.

Řekl jsem již, že nyní v četných krajích, zvláště tam, kde dělníci bojují proti hladu, proti pětikorunové podpoře, kterou nám dává sociálně-demokratický ministr soc. péče, že právě tam je opravdu výjimečný stav. To jsme měli v okresu falknovském, v karlovarském kraji, tak to bylo v Rýmařově, kde, jak noviny před několika málo dny oznamovaly, byla jedna žena těžce poraněna. Četnictvo postupuje bezohledně, do dělníků se bije a bodá, policie častuje dělníky výpraskem, jako tomu bylo v Jablonci, kde 100%ní invalida byl ztlučen do zelena a modra. Tak to jde stále. V Dolním Rychnově četnictvo při demonstracích střílelo do zástupů. Všechny tyto věci ohlašují stav věci, ohlašují fašistický terror v Československu. V Dolním Rychnově sedí ještě celá řada sklářů ve vězení. Po těchto zatčeních se provádějí domovní prohlídky, jeden dělník byl při demonstracích poraněn a potom četnictvem přiveden z bytu a zraněného tohoto dělníka četníci ztloukli pažbami pušek. Tak se děje ve velmi mnohých bytech a mohl bych vám uvésti mnoho příkladů, kde byli dělníci v policejním vězení zle ztlučeni. Tyto metody sigurance nebo - namáhejme se raději do západní Evropy - tyto metody útrpného práva jsou v Československu velmi dobře napodobeny. Zde vidí sociálfašisté právě v těchto metodách velmi šťastný tah, aby masy potlačili.

Co je nyní? Sociální demokraté, sociálfašisté štvou nejnižším způsobem proti komunismu a proti dělnické třídě. V Dolním Rychnově a v Oloví bojovali dělníci proti hromadnému propouštění, protože podnikatelé v Oloví a v Dolním Rychnově propustili 12 dělníků a dělnic. Časopis "Volkswille" o tom nemluví, nesmí, dostal od svého chlebodárce příkaz, aby popřel pravdu. Nemluví o tom ani slova, že podnikatelé tyto dělníky propustili, nýbrž praví, že příčinou toho, že dělníci jsou bez práce, je, že bojovali. Sociální demokraté neotevřeli v prvých dnech boje své stávkokazecké huby, nesměli a nemohli to učiniti, a dokonce ani ten prolhaný časopis "Volkswille" nebyl s to, aby řekl jediné slovo kritiky o tomto boji. Každému člověku v celém kraji bylo jasné, že dělníku nezbýval jiný prostředek, než boj, a to již proto, že dělníci nejprve učinili pokus, aby hromadné propouštění bylo zaraženo tak zvanými mírnými prostředky, avšak podnikatelé to odmítli a dělníky vyhodili. Prolhaný časopis "Volkswille" podává opačný referát. Když dělníci bouřlivě žádali, že se musí bojovati a že se boj musí rozšířiti, běhali sociálfašisté po teplickém kraji, organisovali stávkokazectví, štvali dělníky a prohlašovali, že prý to je komunistický puč. Sociálfašistům se to s pomocí vlády, četníků, policie, policejních špiclů, křesťanských sociálů a hakenkrajclerů podařilo, neboť právě v takových okolnostech se ukáží protivy, ukáže se, zda Windirsch je proti de Witte, zda Kramář se může dohodnouti s Katzem, tu se ukáže, že v této otázce jsou všichni za jedno. Tak tomu bylo také v tomto případě. Křesťanští sociálové, hakenkrajcléři, policie a podnikatelé postupují společně proti dělnické třídě.

Nuže, komunistická strana toho nezapírá, postavila se v čelo tohoto boje. Přešli jsme k demonstracím. To byla ohromná věc. Dělnictvo v Československu bude v budoucnosti takové demonstrace organisovati ještě lépe, než jsme to dělali dosud. Přešli jsme k demonstracím a podařilo se nám bodáky osamotiti, přitlačiti státní moc ke zdi, a to proto, že komunistická strana nasadila na tento boj veškerou svou sílu, protože veliká masa chopila se tohoto boje s nadšením, poněvadž tu byla silná proletářská jednotnost. Byli jsme slabí a nepodařilo se nám odníti všem četníkům bodáky a pušky. Přijde však čas, kdy masy provedou i to, budou se učiti na příkladu dolnorychnovských a olovských dělníků, využijí zkušeností z boje a přejdou k novým velikým demonstracím. Dělníci v podnicích vědí, že jejich postavení je neutěšené, dělnická třída dnes ví, že kapitalisté provedou svůj zostřený vyhladovovací a válečný plán, ví dnes, že denně jsou nové masy vyhazovány z podniků, že nezaměstnanost stále stoupá, a právě proto se budou dělníci, kteří jdou z podniků, rychle učiti a organisovati společně s dělníky v podnicích a chystati se k boji. Dělníci, a zvláště nezaměstnaní, nezůstanou seděti doma, nýbrž půjdou na venkov k přívržencům Windirschovým, k malorolníkům, a také je zatáhnou do sociálního boje za sociální osvobození.

Nezaměstnaní připraví se zvláště na velikou demonstraci, jež se koná 6. března. Bude to veliká demonstrace proti vašemu hladu, proti vašemu válečnému programu, demonstrace proti vaší lži a vašemu podvodu, demonstrace proti fašistickému terroru, demonstrace za socialismus, boj proti národnostnímu útisku. Pracující masy budou demonstrovati 6. března proti justiční hrůzovládě, zcela energicky budou požadovati, aby političtí vězňové byli propuštěni, budou zcela energicky požadovati, aby se právě ti skláři, kteří sedí v chebském vězení, dostali na svobodu. Tato demonstrace bude mohutným znamením začátku. Nevíme ještě, jak silné jsou vaše síly, víme jen jedno, že nasadíte veškerou svou sílu, abyste tento den znemožnili, že posíláte svou policii a své policejní špicly do všech podniků, že vysíláte své špicly ven do dědin k sedlákům, aby je rozvrátili. Ale to vše překonáme s pomocí nezaměstnaných a s pomocí dělníků v podnicích. Dělnictvo se sjednotí a zorganisuje velikou demonstraci. Ale demonstrace musí býti zabezpečena. Dělnictvo to bude věděti a bude poučeno z minulosti a z demonstrací, které jsme v poslední době prodělali. Proto takové demonstrace dobře připravíme. Musí se utvořiti protifašistické gardy, které mají přede vším chrániti demonstranty. Nesmí se státi, aby nějaký špicl, nějaký četník nebo policista měl možnost rozehnati demonstranty. Budou státi pevně a rozhodně. Dělníci vědí, že toto řvaní fašistů a sociálfašistů, řvaní četnictva a policie nemá jiného účele, než aby masám byl nahnán strach. Právě proto bude třeba protifašistických gard na zabezpečení a utvrzení demonstrací. Tyto demonstrace musí dostati bojovný ráz, musí býti dána možnost, aby s pomocí protifašistické gardy, s pomocí obranných formací byly provedeny dobré a energické demonstrace. Vzdor zákazu, vzdor fašistické vládě, vzdor sociálfašismu, pro vítězství dělníků! (Potlesk komunistických poslanců.)