Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Vážení pánové, rakouská vláda po několika letech praxe živnostenského řádu, který v zásadě povoloval živnosti knihtiskařské na příklad jen do míst, kde bylo sídlo okresního hejtmanství, nebo okresního úřadu vůbec, když viděla nezbytnost, že od tohoto úzkoprsého stanoviska bude nutno nějakým způsobem se odchýliti, obcházela nařízení tohoto přísně vázaného koncesního řízení tím, že počala zadávat koncesse tak zvané omezené, totiž koncesse, které mohly býti zadávány také do míst, kde nebylo sídla okresního hejtmanství. Ale koncesse tyto se zadávaly jen pro tiskopisy tak zvané merkantilní nebo akcidenční, které nepodléhaly censuře. Tedy již z toho bylo viděti, vážení pánové, že vláda sama viděla neudržitelnost koncesního řízení pro knihtiskaře a v tomto směru hleděla stále se množícím žádostem vycházeti vstříc.

Na druhé straně, vážení pánové, prodlením doby se ukázalo, že nebude možno pravděpodobně na dlouho vystačiti s tímto celým zřízením, poněvadž situace byla taková, že veřejná potřeba ukazovala k tomu, aby tiskáren bylo více povolováno, na druhé straně však zase vyvstávala zde určitá zájmová sféra těch, kdož tyto závody již měli a kteří v těch povolených knihtiskárnách viděli určitou konkurenci a přirozeně v zájmu své kapsy se snažili, aby takovéto zadávání koncesí znemožnili.

Vážení pánové! Jsou při zadávání koncesí dokonce známy případy, že přes to, že byly vázány na průkaz způsobilosti, byly koncese zadány, aniž by průkaz způsobilosti skutečně byl býval prokázán. Byly také velmi četné doklady toho, co uvedl p. prof. Horáček, totiž že s koncesemi knihtiskařskými prováděli jednotlivci docela obyčejné kšefty a že s nimi docela řemeslně obchodovali. Věci ty se dělaly takovým způsobem, že prostě ten, kdo měl nějakého strýčka, ať již na místodržitelství, neb kdekoliv jinde, a mohl knihtiskařskou koncesi dostati, tedy si o ni zadal, za krátkou dobu ji s velkým profitem prodal, zadal si v jiném tiskařském místě, dostal ji opětně a tak to šlo dále, byl to nekonečný řetěz takových případů, kde se koncese knihtiskařská ve skutečnosti udělila dotyčnému ne proto, aby ji provozoval, nýbrž, aby na ní vydělával.

Případy tyto byly namnoze velmi křiklavé a odborné listy knihtiskařské se velmi zhusta věcmi těmito zabývaly. Co na jedné straně takovýmto způsobem byly koncesse zadávány, na druhé straně kvalifikovaným odborníkům, a to jak knihtiskařským tak knihkupeckým, nebylo naprosto možno, aby cestou normální koncese knihtiskařské nebo knihkupecké se domohli, a tak opravdu se poznenáhlu tato koncese stávala jenom privilegiem několika jednotlivců se všemi těmi důsledky, které přirozeně z takového privilegovaného postavení plynou a plynouti musí.

Vážení pánové! Já bych však v souvislosti s touto věcí, tedy v souvislosti s návrhem na uvolnění živnosti knihtiskařské, chtěl si věc prohlédnouti také ještě s jiné stránky a domnívám se, že vláda, které musí záležeti na tom, aby právě této živnosti dostalo se určité podpory, aby se mohla náležitým způsobem representovati, bude se musit také zabývat otázkami, na které si dovolím zde upozorniti.

Nejde tu, vážení pánové, podle mého názoru, jenom o to, živnost knihtiskařskou uvolniti, nýbrž jde o to, posuzujeme-li otázku tuto se stanoviska kulturního, aby pokud možno současně s tím byl dán také této živnosti a, řekl bych, také i spisovatelstvu a žurnalistice vůbec určitý podklad pro jejich další působení tím, že bude provedena pokud možno nová osnova zákona o tisku.

Vážení pánové! S tou zákonnou osnovou, kterou jsme převzali ze starého Rakouska, na dlouho nevystačíme. Víte, že má celou řadu velmi těžkých vad, a je vám také známo, že vláda naší republiky, sama jsouc si vědoma těchto vad, na př. pokud jde o zákaz kolportáže, sama netrvá na přesném znění tiskového zákona, nýbrž umožňuje volnou kolportáž.

Pánové! Pan prof. Horáček poukázal k tomu, že dobrý tiskový zákon bude mít úlohu, vyvarovat nejenom nebezpečí, na které bylo upozorňováno se strany interesentů knihkupeckých a knihtiskařských, totiž, aby nebyla vydávána pornografie a aby uvolněním těchto živností pornografická literatura se nevzmáhala.

Vážení pánové! Toto nebezpečí skutečně jest akutní a já s tohoto místa bych se vřele přimlouval za to a apeloval bych na vládu, aby, pokud jde o zákon o tisku, co nejdříve jej vypracovala a Národnímu shromáždění k projednání předložila.

Ale ještě jiné otázky souvisejí s otázkou uvolnění živnosti knihtiskařské, a to tyto otázky: Živnost knihtiskařská mohla se před válkou skutečně velmi dobře representovati a stála na výši své doby. Pokud se jednotlivé tiskařské firmy súčastnily nějaké zahraniční soutěže, vždy si odtamtud odnesly palmu vítězství jako doklad toho, že výroba knihtiskařská nestojí skutečně co do kvality za výrobou světových firem jiných národů. Ale, vážení pánové, uvolněním živnosti knihtiskařské dá se očekávati, že se rozmnoží počet tiskáren a je obava, že se rozmnoží i o jistý počet tiskáren, které nebudou vždy dbáti toho, jak jejich výroba vypadá, nýbrž budou chtíti, poněvadž tiskárny platí až dosud za zlatý důl pro podnikatele, z těchto živností pro sebe jen těžiti, bez ohledu na to, jaké kvality jejich výrobky budou. A já se domnívám, že vzhledem k tomu, že jest akutní, a sice velice akutní, otázka zahraničního trhu nejen pro ostatní obory povolání, nýbrž i pro tisk, je zapotřebí, aby také, i pokud jde o kvalifikaci tiskárenského personálu, pokud jde o jeho vyspělost, se učinily se strany vlády kroky, směřující k tomu, aby zde v čase co nejkratším byla nám dána náhrada za to, co jsme odloučením od bývalého Rakouska ztratili a čeho ve směru odborné výchovy knihtiskařské a grafické vůbec postrádáme, totiž zřízení grafického učiliště.

Váženi pánové, v tomto směru bude rovněž nezbytně nutno v zájmu produkce knihtiskařské, v zájmu výrobků a v zájmu opanování zahraničního trhu, který opanovati můžeme, když zde budeme mít řádně kvalifikované pomocnictvo a dobře zařízené knihtiskárny, aby grafické učiliště v čase co nejkratším bylo zřízeno.

Ale, vážení pánové, já bych se chtěl dotknouti také jedné ožehavé otázky, která vlastně působila k tomu, že návrh pana prof. Horáčka byl podán, a to je otázka, zda-li uvolněním živnosti knihtiskařské a knihkupecké se skutečně docílí zlevnění knihy nebo výrobků knihtiskařských vůbec.

A tu, vážení pánové, mi zajisté dovolíte, abych jako odborník, třeba že nemám interesu zaměstnavatelského, nýbrž zastupuji zájmy zaměstnanecké, vyslovil určité pochybnosti o tom, že by zrušení živnosti knihtiskařské mohlo, aspoň v dohledné době, vésti k zlevnění těch výrobků, které se snad povšechně od zrušení koncese knihtiskařské očekává. Vážení pánové! Situace je totiž následující: vzhledem k tomu, že zpravidla, když se jedná o odůvodnění drahoty některých produktů nebo výrobků, se vždycky žaluje na nesmírné honoráře, mzdy a p., které se musí platit zaměstnancům a vzhledem k tomu, že se vždycky páni zaměstnavatelé snaží, z tohoto titulu dedukovat nutnost zdražení cen za své výrobky, chtěl bych podotknout následující:

U výrobků knihtiskařských a při zdražení knihy nemůže se dobrým právem poukazovati na to, že by vysoké mzdy, anebo honoráře spisovatelské působily k tomu, že kniha, anebo výrobek knihtiskařský se zdražuje. Vážení pánové, mzdy pomocnictva knihkupeckého a grafického vůbec jsou velice minimální a nejsou naprosto v žádném poměru k dnešním poměrům drahotním, a, vážení pánové, pokud jde o honorář spisovatelský, jste zajisté velmi dobře informováni o tom, jak to v tomto směru vypadá.

Já nemluvím ani o hospodářské situaci žurnalistů, kteří také nemají naprosto na růžích ustláno a kteří rovněž nejsou zajisté v důsledku svých "vysokých platů" snad příčinou toho, že by výrobky knihtiskařské musily býti tak drahé, jako jsou.

Pánové, na drahotě výrobků knihtiskařských nesou vinu jednak poměry všeobecné, ze všeobecné drahoty vyplývající, jednak i, pokud se týká hlavně knihtiskařského stavu, nesmírné procento zisku, s kterým se dnes pracuje.

Vážení pánové! Staré náklady, které byly vytištěny již před válkou, náklady, kterých nikdo nechtěl, náklady tyto, poněvadž se knihy po dobu války netiskly v takovém počtu, jako jsme tomu byli dříve zvyklí, byly všechny rozebrány a dobře zaplaceny. Ale, vážení pánové, tyto náklady byly rozebrány ne snad za cenu, za kterou byly vyrobeny, ani s nějakou mírnou přirážkou občanského zisku, nýbrž s přirážkami několika set procent, které naprosto nebyly nijak odůvodněny.

Tedy v tomto směru, vážení pánové, jest možno hledati příčinu drahé knihy a v tom směru také leží i příčina, proč pravděpodobně ani do budoucna nebude možno, - aspoň ne hned tak - pomýšleti na nějaké zlevnění tisku vůbec. - Ba naopak, - vážení pánové - já se obávám, soudě podle těch ukázek, které poslední dobou kolem nás se jeví, že kniha aneb časopis aneb cokoliv jiného bude ještě dražší a sice proč, vážení pánové?

Já zde uvedu některé příklady, kterými se vysvětluje drahota tisku a přirozeně také tím i knihy. -

Tak na příklad, pokud jde o barvy knihtiskařské, 1 kg rotační barvy knihtiskařské, který stál před válkou 50 h, stojí nyní, vážení pánové, 6 K. Barva dílová, která byla před válkou 1 kg za 1.80 K, stojí dnes 11 K a barva ilustrační, - tedy na tisk obrázků a pod. - která stála dříve 4 K, stojí dnes 33 K.

Dále ale, vážení pánové, pokud jde o papír: bezdřevý papír, jehož 1 kg stál před válkou 48-54 h, stojí dnes 1 kg 7 K. Pokud jde o rotační papír novinový, který stál před válkou 25-30 h 1 kg, stojí dnes 3.50-3.80 K. Pánové, tak ta věc by šla dále. Jest tu válcovina, jsou tu všechny jiné potřeby, kterých jest ke knihtisku a brožování knih a pod. zapotřebí a které jsou dnes nesmírným způsobem den ze dne zdražovány. Ale, vážení pánové, snad by se mohlo namítnouti, že v době, kdy již snad ta nejhorší doba válečná pominula a kdy se dá předpokládati, že, tak jako jinde, i u nás bude se musit přistoupiti k odbourání těch cen za ty potřeby, ukazuje se nám, že nejen k tomu odbourání cen za nezbytně nutné potřeby k tisku se přikročiti nechce neb nemůže, ba naopak, že se bude pravděpodobně musit přikročiti ještě ke zvýšení těchto cen a sice proto:

Dříví, ze kterého se vyrábí papír, tak zvané brusné dřevo, jehož směrná cena jest stanovena na 52 K, bylo na příklad - abych uvedl jeden konkretní a sice velice křiklavý doklad - v minulých týdnech obecním úřadem v Chomutově vydraženo 1 m za 112.60 K, a 1 m kmenového dříví za 154.10 K. Toto dříví bylo vydraženo ne pro naše papírny, toto dříví zkoupili nakupovatelé ze Saska, kteří platí každou cenu, odvezou je za hranice a tam je velmi dobrým způsobem zpeněží, rabat strčí do kapsy, a naše republika nejen že nemá z takových obchodů naprosto žádného zisku, nýbrž v naší republice takovým způsobem jsou továrny, které vyrábějí papír, ochuzovány o ten nezbytně nutný materiál, kterého k výrobě papíru jest nutně zapotřebí. A tu se nám dnes ke kalamitě uhelné přidružuje i kalamita dřevná, která přes to, že naše republika jest tak bohatá na dříví, nás pravděpodobně přivede k tomu, že papírny budou musit zastaviti výrobu vůbec. Bylo by zapotřebí, aby právě takovýchto křiklavých případů konkretních si všímaly rozhodující kruhy, ne jen pokud jde o potírání lichvy. Ale též, pokud jde o hájení zájmů živností, obchodu a průmyslu, bylo by zapotřebí, aby právě v tomto konkretním případě obec chomutovská byla přidržena k tomu, aby onen prodej byl zrušen a sice nuceně zrušen z nařízení úředního, a aby bylo jí nařízeno, aby dříví to prodala za maximální cenu zdejšímu konsumu.

Teď, vážení pánové, chci však poukázati také v jiné souvislosti na drahotu zdejšího tisku, jakož i na okolnost, čím se vysvětluje to, když co chvíle se poukazuje k tomu, že na př. v Německu je možno dostati tiskopisy, brožury nebo knihy levněji, než dosud tomu tak bylo. Vážení pánové, poukazuji na jednu velmi důležitou věc, na velmi důležitou okolnost, ve které by bylo možno, aby rozhodující kruhy se uplatnily a aby bylo dohoněno to, co nám dnes ještě schází. Pánové, když si vezmeme zařizovací náklady knihtiskáren u nás a porovnáme je se zařizovacími náklady v Německu nebo jinde, nesnesou žádného srovnání. A proč? Poněvadž, kdežto v Rakousku některé takové továrny jsou, u nás v republice nemáme dosud jediné továrny, která by se zaměstnávala výhradně výrobou knihtiskařských strojů. Máme jen několik málo nepatrných továren, které se zabývají výrobou tiskařských barev; to jsou však barvy docela obyčejné, kterých nelze k lepším věcem použíti, a, jak jsme viděli u tisku bankovek, musilo se u této specielní věci sáhnouti k dodávce zahraniční, poněvadž u nás v tomto směru výroba dosud není zařízena.

Já ale poukazuji také k tomu, že, pokud jde o písmolijectví, máme v naší republice jedinou slévárnu písma, která před válkou jen velmi nepatrně mohla působiti a písmo dodávati, která sice dnešního dne je přímo bombardována zakázkami, ale která, bohužel, není tak specielně zařízena, aby všem potřebám, které se jeví v oboru zařizování knihtiskáren, mohla vyhověti. Pánové, ta nemožnost vyhovování jeví se také v tom, že jak Rakousko, tak i Německo má eminentní zájem na tom, aby nám sem do Československé republiky nedodávalo strojů, které by nás činily schopnými konkurence a které by pokud možná v tomto odvětví průmyslu, tedy pokud jde o knihtiskařství a písmolijectví, nám umožňovaly, abychom se postavili po bok zahraniční konkurenci. Tedy příčin drahoty toho tisku, pánové, jest celá řada a z toho důvodu dovolují si pronésti své skromné mínění, že se mně zdá, že alespoň ne hned uvolněním živnosti knihtiskařské budeme moci zlevnění tisku docíliti.

Jinak, vážení pánové, jako zástupce širokých vrstev zaměstnaneckých, ale specielně za zaměstnanectvo v knihtiskařství a grafickém odvětví vůbec, mohu návrh jak p. prof. Horáčka, tak i návrh kulturního a živnostenského výboru jenom vřele pozdraviti, poněvadž znamená odstranění a napravení křivdy, která až dosud, byla na celé řadě velmi dobře kvalifikovaných lidí páchána tím, že jim nebylo možno, jelikož neměli protekce, domoci se koncese, a že jim nebylo možno, státi se samostatnými. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní.): Řečnická listina jest vyčerpána. Přeje si pan zpravodaj slova?

Zpravodaj posl. Hatlák: Prosím o několik slov!

Předseda: Pan zpravodaj má doslov.

Zpravodaj posl. Hatlák: Pan prof. dr. Horáček vyslovil politování nad tím, že živnostenský výbor, když zprávu svojí v Národním shromáždění podával, neučinil tak již ve formě zákona. Stalo se to tím, že byla ujednána tato forma přímo s ministerstvem obchodu. Já sám ve zprávě jsem ovšem zákon tak, jak by měl zníti, již na třetí straně označil a ministerstvo obchodu slíbilo, že zákon v době pokud možno nejkratší vydá.