Stanovisko živnostenského
výboru v této věci je první etapou
ve svobodě živností, jako tomu je v západních
státech. Etapa první odklidí nejdříve
privilegia, odklidí koncese. Etapou druhou bude upuštění
v celé řadě případů
- neříkám všude - od průkazu
způsobilosti. Mezi živnostníky - promiňte,
já to říkám plnými ústy
- se chodí s praobyčejnou, mělkou demagogií,
vtlouká se živnostnictvu do hlav, že jeho záchranou
je průkaz živnostenské způsobilosti.
To již dávno není pravda. Především
řekněte mi, jak toho řemeslníka nebo
živnostníka uchráním, když na jedné
straně obuvník nesmí se státi zítra
krejčím a obráceně, nebo nesmí
provozovati kterékoli jiné řemeslo, ale jakmile
někdo oznámí provozování živnosti
po továrnicku - a za Rakouska předpisy vyžadovaly
20 dělníků, ale ve skutečnosti znám
továrenské dílny, které zaměstnávají
2-3 lidí u strojů, a je to továrna - pro
něj to neplatí? (Posl. Merta: Protože má
stroje!) Ano, má stroje. Pro něj neplatí
žádný průkaz způsobilosti.
Teď dále. Vezměte
si to podnikání družstevní, živnosti,
pro které u malých podnikatelů-živnostníků
je žádán průkaz způsobilosti,
t. j. 2 až 4letá doba učební, 2 až
3 roky zkušebná doba tovaryšská; družstevní
podniky provozují živnosti úplně nezávazně,
nekontrolovaně, bez průkazu způsobilosti
a, pánové, nejen družstva dělnická,
ale také živnostenská a zemědělská.
Copak je na příklad zemědělská
společnost pro zpeněžení dobytka, lépe
řečeno, jateční společnost?
Proč ta smí provozovat
uzenářství a řeznictví, aniž
by měla živnostenský průkaz způsobilosti
atd.? Starý rakouský zákon o udílení
dispense od průkazu způsobilosti invalidům
platí ještě dnes. Každý z vás
přejete zajisté invalidům, ať tomu nebo
onomu, když je těžce postižen na zdraví,
možnosti živiti se nějakým podnikáním.
Tedy ten, kdo z invalidů něco umí, něčemu
se naučí a nějakou živnost by chtěl
provozovati, nemusí míti průkaz způsobilosti.
Vezměte si dále absolventy
průmyslových škol! Ti jsou též
osvobozeni na základě svého theoretického
vzdělání od průkazu způsobilosti.
Vemte tyto všechny momenty, které zde jsou, dohromady,
a teď se ptejte skutečného a klidného
živnostníka, má-li skutečně pro
něho průkaz způsobilosti onu velikou cenu,
jaká se mu stále a stále před oči
staví? Pravím, že nemá.
A od etapy zrušení koncese
jsem přesvědčen, že budeme musit přikročiti
také do budoucna i k uvolnění některých
živností. Ale nejzajímavější
monstrum pro mne jest, když některý stav řemeslný
a živnostenský dovolává se a houževnatě
brání průkazu způsobilosti a samy
průkazu způsobilosti neměly a nemají
pro svou živnost. Vezměme celou řadu hostinských;
hostinští zuřivě chrání
koncesi, volají po průkazu způsobilosti,
ale jest známo, že 20-30 procent z nich jsou obuvníci,
krejčí, truhláři atd. Vidíte,
že všechno to, celý ten směr politiky
živnostenské po stránce zákonodárné
jest falešný. Namlouváme si něco, čeho
není, a držíme kus středověkého
cechovnictví, které dříve dávalo
živnostnictvu veliká práva, ale i velikou moc,
privilegia - o tom není sporu. Tenkráte to bylo
na místě proto, poněvadž nebylo dělnictva
továrního, každý dělník
řemeslný měl možnost, po určitých
letech státi se samostatným živnostníkem.
Byly to opravdu slavné doby středního stavu.
Dnes však bych rád viděl člověka,
který u nás v republice má zájem státu
celého na mysli, a který by mohl luštiti tuto
otázku pro jediný stav, bez ohledu na druhé
stavy. (Posl. Sedláček: Proč žádáte
průkaz způsobilosti u lékařů,
notářů, advokátů a j.?)
Pane kolego, u lékaře to jest přece tak jednoduché;
komu se svěřuje život občana, ten snad
musí míti přece průkaz způsobilosti.
(Posl. Sedláček: Právníkovi právo!)
Zajisté, u živnostníků to ponecháváme
vám do budoucna, abyste je chránili vy. Ujišťuji
vás, že kdyby jiné živnosti aneb jiná
odvětví studijní atd. přišly
k tomuto poznání, že není potřebí
určitého omezení nebo určitého
průkazu, že stejně půjdeme ku předu
tak, jako v této otázce. Spisovatelé také
nedávají žádného průkazu
způsobilosti a dávají světu a lidstvu
více než ti, kteří mají cejch.
(Posl. Petrovický: Se spisovatelem se to rodí!)
Pane kolego, vy jste zrovna representant těch hostinských,
o kterých jsem mluvil. Vy zrovna jste to, pane kolego,
který chodíte mezi živnostníky s tímto
thematem. (Posl. Petrovický: To jste slyšel někde
z klepů!) Včera z "Národních
Listů"! Buď klepáte vy, nebo "Národní
Listy". Vždyť jest tam dnes referát. (Potlesk.)
Dnes jest tam referát, jak jste referoval na živnostenské
schůzi, že Národní Shromáždění
pro živnostníky ničeho nedělá,
a vy tu sedíte a návrhů neděláte.
(Nepokoj.)
Předseda:
Žádám o klid.
Posl. Slavíček
(pokračuje): Každý můžeme
hájiti jenom své stanovisko. Vy můžete
hájiti své a my také své. My tvrdíme,
že všechno, s čím se chodí
před živnostníky, nemá ceny. Na jedné
straně živnostníku namlouváte: "Průkazem
způsobilosti se zachráníš!" a na
druhé straně pomocí bank, kapitálu
ho odíráte; to dělat nebudem. (Výborně!
Hlučný potlesk, jehož se účastní
i galerie.)
Předseda:
Žádám obecenstvo na galerii, aby se zdrželo
zasahování do debaty.
Posl. Slavíček:
(pokračuje): My jsme prostřednictvím
družstev živnostenských chtěli živnostnictvo
od bank a velkokapitálu osvoboditi. (Posl. Petrovický:
Proletarisovat!) To je váš názor. Máme
400 družstev a víte, kdo byl proti družstvům?
Fond císaře Frant. Josefa, zemský výbor,
obchodní a živnostenská komora pražská
se svým presidentem, ti všichni byli proti družstvům
živnostenským. (Hluk.) Tedy pro nás
ta věc jest velmi jasná a opakuji ještě
jednou: považujeme rušení koncesí za etapu
přizpůsobení se skutečným poměrům
hospodářským, skutečným poměrům
světovým, neboť jsme si vědomi, že
naše republika, malá zem, malý stát,
v tom velikém víru světovém může
býti nanejvýš... (Výkřik:
Musí býti proletářská! Nepokoj.)
Pane kolego, Švýcarsko také není proletářskou
zemí, a také tam nemáte to, co u nás
v našem průmyslu. Když tu máme na př.
450 továren na zdělávání koží,
řekněte mně: když ohraničíme
naši republiku čínskou zdí, kam se s
tím hneme? Vždyť musíme pak pustit půldruhého
statisíce dělníků z práce a
továrny pak zavříti. Musíme sledovati
jinou politiku. Sem musí přijíti suroviny,
které zde musíme zpracovat, abychom zaměstnali
své lidi, a hotové dílo dobře prodat.
To musí býti naší tendencí. (Výborně!)
Doporučují tudíž
resoluci tuto ke schválení. Ale současně
doporučuji pp. kolegům k úvaze nadhozené
myšlenky.
A nyní několik slov
o těch úvahách.
Mně je věc jasná,
jak zde jest. Sociálně demokratická strana
má svobodu živností přímo základním
kamenem již dávno, a my s ní za starého
Rakouska, vědouce, jaké jsou poměry, v této
věci dosti bojovali. Když však nastaly nové
poměry, napsal jsem článek o této
věci, že asi se budeme v této věci jinak
orientovat. A ejhle! Nynější státní
tajemník pan dr. Schuster, ředitel technologického
musea, příslušník národní
demokracie, byl jiného náhledu, než pan kol.
Petrovický: jeho orgán citoval článek
a uznával, že to je správné. Po tomto
článku, v "Živnostenském věstníku"
uveřejněném, přišla řada
článků dalších, také jednoho
vídeňského středostavovského
politika, a také ten uznal tutéž zásadu,
kterou jsme uznali i my, i pan dr. Schuster v "Živnostenském
věstníku". Jak strana republikánská
českého venkova na věc se dívá,
toho nejlepším dokumentem je návrh pana prof.
dra Horáčka na zrušení koncesí.
Ten duch, pánové, tedy zde jest a ti lidé,
kteří po celý svůj život pracují
v této středostavovské politice, ho uznávají.
Jenom lidé, kteří si snad myslí, že
tím získají živnostníky, nebo
lidé, kteří se nenamáhají postřehnouti
všecko, co zde je, jsou názoru jiného.
Názor náš jistě
v budoucnosti prorazí. Ovšem upozorňuji, násilím
bych nechtěl lámat nic, jako nechceme násilím
lámat tuto věc a říkáme: Rušme
koncese, ale zachovejme průkaz způsobilosti. V budoucnosti
druhá etapa bude říkat: uvolnění
některé živnosti od průkazu způsobilosti.
Že jsme se shodli v živnostenském
výboru, viděti jest z toho, že všichni
jednomyslně pro toto hlasovali, a byli jsme tak opatrní,
že jsme řekli: přechod z koncese knihtiskařské
na živnosti, na průkaz způsobilosti vázané,
stanovíme na 2 roky. Za 2 roky investice nynějších
knihtiskáren se mohou jakž takž zaplatiti, anulovati,
přizpůsobiti novým poměrům
atd.
U knihkupectví nevidíme
toho potřebu a říkáme: u knihkupců
může se upustiti od koncese hned. Že budeme svádět
boje se zájemníky, o tom není pochyby, ale
zajímavo jest, že duch, který my zde hlásáme,
tu jest. Vždyť sám pan zpravodaj řekl,
že i zájemníci knihkupectví a knihtiskáren
říkali a byli si vědomi, že koncese
bude zrušena, a žádali prozatím průkaz
způsobilosti a přechodnou dobu. Kdo se chce stavěti
proti těmto skutečnostem, ať se staví,
my se ovšem proti nim stavěti nebudeme. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda:
Slovo má dále pan prof. Horáček.
Posl. prof. Horáček:
My jsme převzali od starého Rakouska celou řadu
zákonů a mezi nimi také živnostenský
řád. Rakouské živnostenské právo
nemá jednotné povahy. Ono vycházelo původně
ze zásad ryze liberálních, to byl starý
živnostenský řád z roku 1859, který
rozeznával jenom živnosti koncesované, jež
byly výslovně jmenovány, a živnosti
svobodné. On neznal žádných živností,
ku kterým jest potřebí průkazu způsobilosti.
Teprve v r. 1883 byla k živnostenskému řádu
vydána novela, jež k živnostem koncesním
a svobodným přidala ještě jeden druh
živnosti, a to právě byly tak zvané
živnosti řemeslné, k jichž vykonávání
je třeba průkazu způsobilosti. Když
jsme starý živnostenský řád převzali,
tedy ovšem bylo zřejmo, že svým časem
musíme jej nějakým způsobem změniti.
Ale to jest práce velmi těžká a velmi
nesnadná. A proto jsme prozatím vytrhli jen jednu
malou část z toho a již to způsobilo
veliký rozruch. Já zde nechci podnikati tak daleké
výlety v oboru živnostenské politiky, jako
můj pan předřečník, já
zde nechci o tom dnes rozhodovati, zda-li budeme moci jednou provozovati
politiku živnostenskou naprosté volnosti, anebo snad
jistých omezení, neboť po převratu nejsme
ještě tak daleko ve svém hospodářském
a sociálním rozvoji, abychom dnes o tom mohli definitivně
rozhodovati, a po té stránce myslím, že
živnostenský výbor (Hlas: To jest správné!
Výborně!) se postavil prozatím na správné
stanovisko.
Ale příčinou
mého návrhu bylo to, že právě
živnost knihtiskařství a knihu kupectví
vázána jest na tuhou soustavu koncesní (Hlas:
To je veliký rozdíl!) a ta se mi zdálo,
že to především bude potřebno nejdříve
a nejrychleji odstraniti a změniti. Já nejsem naprostým
odpůrcem koncesní soustavy. Uznávám,
že v jistých oborech zaměstnání
snad je koncesní soustava prospěšná
a nutná, řeknu na př. prodej jedů,
výroba parních kotlů, atd., kde skutečně
snad život, anebo zdraví lidské je ohroženo.
Ale je-li tomu tak jinde, pak tomu dojista není tak v tomto
oboru, o který se jedná. Jaký důvod
vlastně byl pro koncese v oboru tiskařském
a knihkupeckém? To jest přežitek starého
absolutistického státu. Prostě proto, poněvadž
stát nedůvěřoval občanstvu,
chtěl míti stále ve svých rukou celou
produkci duševní, chtěl censurovati lidská
myšlení, ideje, rozšiřování
knih, tiskopisů, novin atd., a chtěl míti
také vliv na to, kdo smí tyto živnosti provozovati,
a to právě činil soustavou koncesní.
Není pochybnosti, že toto staré absolutistické
stanovisko je dnes naprosto neudržitelné. A ono jest
i, řekl bych, proti sociální. Páni
předřečníci již na to poukazovali,
že, když někdo obdrží koncesi - obyčejně
se to opravdu nestane na základě nijakých
zásluh, nebo nějaké zvláštní
znalosti odborné, - bývá v tom zpravidla
nějaký ten strýček protekční
a, když pak dostal koncesi, má ta koncese ihned pro
něho jistou majetkovou hodnotu, on pak prostě snad
tu koncesi prodá, zcizí atd. Tu vidíme, jaký
má vlastně koncese v sobě kapitalistický
živel.
Ale, pánové, byla zde
ještě jedna úvaha, která mě vedla
k tomu, abych ten návrh podal. Nazval bych to přímo
kulturním nebezpečím. To jest ta ohromná
drahota našeho tisku, našich knih. Když někdo
chce dnes tisknouti nějakou knihu, nebude již pomalu
ani moci, nenajde žádného nakladatele, neboť
nemohou těch ohromných výloh, které
s tím jsou spojeny, snésti. Já netvrdím,
že snad odstraněním koncese věc hned
se zlepší, ale není pochybnosti, že v
takových koncesích jest jistá omezující
tendence, že jimi nabídka přece jen jest omezena,
a že nemůže přijíti k místu
to, co nazýváme volnou soutěží
a co může míti sice své neprospěšné
stránky, ale má také i prospěšné.
Jestliže odstraníme koncese, tedy snad, pravím:
snad, nastane jakási náprava, neboť organisace
podnikatelů, kartely atd. jsou mnohem spíše
možné tam, kde jest méně jednotlivců,
než kde jich jest více a kde není omezení,
aby mohly nové podniky vznikati. (Hlas: Dnes nemůže
býti žádná kniha lacinější!)
To jest možné, já nejsem znalec, to se ale
teprve ukáže.
Bylo také proti mému
návrhu namítáno z odborných kruhů,
že tím otevřeme možnost jisté nekalé
soutěži, že pak bude se prodávati nějaký
literární brak, nějaké pornografické
spisy a nevím jaké. Pánové, to je
všecko možné, ačkoliv nevím, jestli
dnešní koncesní system tomu zcela zabraňoval.
Ale jest jiný obor zákonodárství,
který má právě těm vadám
čeliti. To jest řádný tiskový
zákon a ten musíme míti. Ten právě
má chránit ony zájmy, ale ne snad soustava
koncesní.
To byly asi ty důvody, které
mne vedly k podání tohoto návrhu. Jsem povděčen,
že živnostenský výbor konečně
- je to již hodně dlouhá doba, je to přes
půl roku - odhodlal se k tomuto resolučnímu
návrhu. Mně bylo by mnohem vítanější
a milejší, kdyby živnostenský výbor
nebyl se omezil jen na takovou resoluci, nýbrž kdyby
prostě tu věc býval hned zákonem provedl.
Nebylo k tomu potřeba tak mnoho, mohl se změniti
živnostenský řád v několika
paragrafech, a mohla věc býti dnes krátce
uzákoněna. Ale jestliže se spokojil živnostenský
výbor s pouhou resolucí, tedy aspoň doufám,
že ministerstvo obchodu také skutečně
tu resoluci v krátké době provede. Zdali
bude dosavadní koncesní systém nahrazen úplnou
volností nebo průkazem způsobilosti, na to
bych nekladl tak velkou váhu, to jest otázka podřízená.
Mně stačí, když bude učiněn
průlom do soustavy koncesní. Tím, myslím,
že té snaze, kterou jsem při tom měl,
bude vyhověno. Přál bych si, aby tím
mým návrhem bylo podporováno ono důležité
poslání, které vždycky od našeho
obrození kniha česká v národě
měla, a aby tato kniha česká také
v budoucnosti svou pouť po všech vlastech československých
na dále všude konala. (Výborně! Potlesk.)
Předseda:
Slovo má dále pan kolega Němeček.
Posl. Němeček: Slavné
Národní shromáždění!
Pan profesor Horáček
velmi výstižným způsobem poukázal
k příčinám, které v bývalém
policejním státě rakouském vedly k
tomu, aby právě živnosti knihtiskařské
a knihkupecké ponechány byly pod koncesním
řízením, a sice poukázal velmi správně
k tomu, že právě živnost knihtiskařská,
resp. tištěné slovo bylo vlastně nejobávanějším
činitelem v policejním státě
rakouském, že odedávna a ode všech vlivných
a rozhodujících činitelů ve státě
rakouském bylo považováno za nezbytně
nutné zlo, kterému bylo zapotřebí
klásti všechny možné překážky
do cesty, když už nebylo možno za všech okolností
činnost tisku omeziti anebo dokonce zničiti. A vážení
pánové, snaha rakouských vlád, uložiti
tisku a jeho produktům, ať časopisům
nebo tištěné knize, pouta, která by
je vázala a která by jim znemožňovala
proniknouti tam, kde slovo mělo vykonati své kulturní
poslání, tato snaha byla rakouským státem
nesena ve dvou směrech: jednak to byl tiskový zákon,
který byl nesmírně úzkoprsý,
a který - bohužel - se nám dochoval jako dědictví
Rakouska až do dnešního dne. Tedy tímto
tiskovým zákonem se nesla snaha v jednom směru
a byla celá řada censorů, kteří
byli povolání, aby psané slovo a myšlenky
našich nejlepších myslitelů nejenom hlídali,
ale aby je přivedli ad absurdum, aby tyto myšlenky
nespatřily světla světa, a aby těmito
myšlenkami podle názoru kruhů vládních
nemohly býti otravovány myslí širokých
mass lidových.
V druhém směru, vážení
pánové, byla snaha po omezení tisku a živnosti
knihkupecké nesena v tom směru, že živnosti
tyto podléhaly určitému koncesnímu
řízení. A stejně tak, jako prodej
jedů, podléhaly i živnosti knihtiskařské
a knihkupecké koncesi, poněvadž také
tištěné slovo, ať již bylo v časopisech
anebo v knize, bylo jako takový kulturní jed hodnoceno
a za takový kulturní jed považováno.
Proto, vážení pánové, návrh
pana prof. dra Horáčka na uvolnění
živnosti knihkupecké a knihtiskařské
byl opravdu srdečně uvítán těmi,
kdož dosavadní koncesní zřízení
považovali nejenom za velkou nespravedlivost vůbec,
ale za velké bezpráví a křivdu, speciálně
pokud jde o zaměstnance jak v oboru knihtiskařském,
tak i knihkupeckém.
Vážení pánové,
ti, kdož stáli věci poněkud blíže,
ti, kdož měli příležitost sledovati,
jakým způsobem se v Rakousku praktikovalo zadávání
koncesí, ti by byli mohli a mohou vypovídati zajisté
mnohem více a ještě drastičtější
příklady, než zde byly v tomto směru
uvedeny váženým panem kol. Slavíčkem
a panem prof. drem Horáčkem.
Vážení pánové,
jisto jest, že jestliže v některém směru
se provozovalo strejčkovství a protekcionářství,
bylo to právě při zadávání
koncesí knihtiskařských a knihkupeckých,
kde korupce tato bujela, od obecního nebo městského
zastupitelstva dotyčných měst počínaje,
kde o koncesi knihtiskařskou neb knihkupeckou bylo zadáváno
od místodržitelství až na nejvyšší
úřady říšské ve Vídni.
Všechno to, vážení přátelé,
přímo bujelo protekcionářstvím
a bylo skutečně jen velmi málo takových
případů, kde by se byl někdo bez protekce,
jen čistě na základě své způsobilosti
a cestou čistě reelní domohl koncese knihtiskařské.