V tom směru bohužel musí
nám býti vzorem pouze cizina. Nemáme dosud
v Praze, srdci československé republiky, ani jediné
pokračovací školy, která by měla
samostatnou budovu, která by měla náležitou
odbornou dílnu a bez náležitého odborně
vybudovaného pokračovacího školství
jest výchova dělnické mládeže
naprosto nemyslitelna. Nejen že občanské nauky
musí býti rozšířeny, jest však
také nutno, aby zavedeno bylo na pokračovacích
školách národohospodářství
a aby byly mládeži přednášeny různé
socialistické nauky a historie. Někteří
pánové ovšem volali také po zavedení
náboženství do pokračovacích
škol, mám však za to, že když různé
důležité otázky vědecké
budou přednášeny mládeži na pokračovacích
školách, bude to užitečnějším,
než nějaké báchorky o tom, jak se Adam
s Evou a hadem tahal o pár jablek.
Vážené shromáždění!
Když již mluvíme o odborné výchově
na pokračovacích školách, musíme
si stěžovati, že máme u nás nedostatek
odborných učitelských sil, že se výchově
těchto odborných učitelských sil nevěnuje
pražádná pozornost. My chceme, aby pokračovací
škola byla postavena na roveň aspoň státní
škole průmyslové a vedle toho, aby na těchto
státních školách průmyslových
byl zaveden zvláštní dvouletý kurs,
kde by ze schopných dělníků byli vychováváni
učitelé pro pokračovací školy.
Když rozvinujeme dnes otázku
pokračovací školy, nemůžeme zavírat
oči své nad ostatními část
učednické otázky. Chceme-li míti řádný,
spolehlivý dorost, musíme se sami postarat nejen
o řádnou odbornou školu náležitými
pomůckami vybudovanou, nýbrž i o ochranu tohoto
nejmladšího příslušníka
a v tom směru musí býti výchova dnešního
učednického dorostu poněkud změněna.
Učební doba nesmí býti delší
než tříletá, plat, odměna učňů
za práci musí býti také vyšší,
než je dnes, a musí odpovídat aspoň
poměrně, percentuelně zároveň
také odměně dělníkově.
Vážené shromáždění!
Vedle toho je nutno, aby byly odstraněny různé
příčiny strašného života
učňů. Celá řada učňů
je přidržována ke všem možným
zaměstnáním, ale velmi málo k práci
v dílně, a potom z těchto učňů
nedostatečně vyučených stává
se nedoučený proletariát, který poškozuje
nejen dělnictvo, ale i živnostnictvo. Především
je nutno, aby počet učňů byl omezen
a aby byl stanoven pouze kolektivními smlouvami a odbornými
dělnickými organisacemi. Jeto tedy i v zájmu
živnostnictva, aby přestala ta nadvýroba učňů
a aby přestalo to strašné učednické
hospodářství, které vidíme
u některých zaměstnavatelů, kteří
pracují buď sami nebo s jedním dělníkem,
ale s 10 až 12 učni.
Mimo to, vážené
shromáždění, je nutno, aby také
věnována byla pozornost tomu, jak učeň
bývá stravován a jak ten učeň
bydlí. Celá řada učňů
v Praze a předměstích bydlí dosud
v dílnách, v přízemních sklepeních,
na chodbách. Z těchto nedostatečných
bytů vznikají potom různé nemocí.
Dovoláváme se pro naše učně ochrany,
pro ty nejmenší příslušníky
proletářského dorostu. Chceme-li míti
řádný, zdravý národ, musíme
míti především zdravý dorost,
ale abychom zdravý dorost měli, musíme vybudovat
proň nejen řádné školy, ale nutno
se postarat, aby i nejmladší příslušníci
našeho národa i po stránce sociální
byli náležitě chráněni. Vždyť
jsou to vlastně ještě děti školním
škamnům odrostlé a těm musí býti
prokázáno více ohledu, než dosud.
Budeme hlasovati pro návrh
školského výboru, a přejeme si, aby
již příštím školním
rokem bylo nedělní a večerní vyučování
z pokračovacích škol odstraněno. My
se přimlouváme i za onu anketu, ale podotýkáme,
že anket měli jsme již dost a že chceme
vidět skutky (Výborně! Potlesk.).
Předseda:
Ke slovu není nikdo dále hlášen. Řečnická
listina je vyčerpána, debata je skončena.
Přeje si pan zpravodaj doslovu?
Zpravodaj dr. Budínský:
Ano.
Udílím tedy ještě
slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj dr. Budínský:
Vážené shromáždění!
Mám za to, že debata, která právě
byla provedena, spočívá na jistém
nedorozumění. Pokud byly činěny výtky
proti zprávě školského výboru,
byly činěny jednak z tohoto důvodu, že
školsky výbor osobuje sobě meritální
řešení této otázky, jednak z
toho důvodu, že školský výbor navrhuje,
aby byla zavedena náhradní práce za hodiny,
které byly stráveny ve škole pokračovací.
To je, pánové, omyl. Školský výbor
zřetelně a jasně ve své zprávě
praví, že běží o to, aby povinná
návštěva pokračovacích škol
byla se zřetelem k jednotlivým druhům výroby
účelně stanovena, anebo s pracovními
hodinami vhodně vyměněna. Školský
výbor neví, co anketa ve věci té svolaná
přinese napovrch, jaký bude výsledek této
ankety, školský výbor nemůže návrh
tento odborně řešiti, nýbrž může
pouze navrhnouti anketu, aby se zjistilo, jakým způsobem
to vyučovaní denní na pokračovacích
školách má býti zavedeno, kdy má
býti vyučováno a zdali má býti
vyučováno, jak se zde vytýkalo, za náhradu
toho času, kterého vyžaduje vyučování
na školách pokračovacích pro učně
a zaměstnavatele. Tož pánové, mám
za to, že jest to nedorozumění. Ostatně
podotýkám znovu, že školský výbor
na této zprávě a návrhu usnesl se
jednomyslně, že ze všech těch stran, které
přišly s výtkami proti této zprávě,
zástupci ve školském výboru byli a nikdo
z nich neoponoval. Jest přirozenou věci, že
veliká část z té debaty se týká
toho druhého návrhu, který zde projednáván
v Národním shromáždění,
totiž návrhu na vybudování a úpravu
živnostenského pokračovacího školství,
tam ovšem všechny tyto náměty a pokyny,
které byly zde dány, jsou na pravém místě,
nikoliv ale v této nepatrné věci, která
jest pouhým zlomkem celkového řešení
otázky živnostenského školství.
Já proto, slavné Národní shromáždění,
prosím, aby toto vysvětlení bylo vzato na
vědomí a návrh školského výboru
byl přijat. (Výborně!)
Předseda
(zvoní): Přistoupíme k hlasování.
Žádám pány, aby zaujali svá místa.
(Stalo se.) Jest nám hlasovati o resolučním
návrhu, který usnesl školský výbor,
kterým se vládě ukládá, aby
po provedeném anketárním řízení
neprodleně zavedla denní vyučování
mimo neděle dopoledne v živnostenském školství
pokračovacím. Kdo souhlasí s návrhem
výboru, prosím, aby povstal. (Stalo se.)
To jest většina, návrh resoluční
jest schválen.
Tím jest tento odstavec denního
pořádku vyčerpána přistupujeme
k dalšímu, jímž jest
- zpráva zásobovacího výboru o návrhu člena N. S. Šamalíka, Ševčíka, Valouška a soudruhů, aby bylo úplně uvolněno krmivo a oves, tisk č. 654.
Zpravodajem jest kolega pan dr. Schieszl,
uděluji mu slovo.
Zpravodaj dr. Schieszel: Vážené
Národní shromáždění!
Rakousko podrobilo svému ústřednovému
hospodářství také krmiva. Jakým
způsobem, jest nejlépe viděti z toho, že
stanovilo cenu za 1 q pšenice na 55 K a cenu za 1 q krmiva,
které se skládá z dobrých tří
čtvrtin z kamení, hlíny a naprosto nepotřebného
plevele, na 50 K, tedy jen o 5 K laciněji. Jest pochopitelno,
že toto hospodářství velmi těžce
nesly zemědělské kruhy a jest proto přirozeno,
že se staraly o to, aby krmiva byla tomuto ústřednovému
hospodářství odňata. Podle návrhu,
který byl Národnímu shromáždění
podán, jde o oves, seno a slámu. Zásobovací
výbor, byv postaven před tuto otázku, byl
ovšem toho názoru, že nejde požadavek ten
řešiti paušálně, že nejsou
u všech těchto druhů podmínky pro uvolnění
obchodu stejné.
Pokud jde o slámu, tedy jest
všeobecné přesvědčení,
že slámy jest dost. Kdo jede krajem, tedy jistě
shledá stohy slámy několik roků staré.
Zde tedy není nejmenší překážky,
aby obchod slámou byl uvolněn. Poněkud jinak
jest tomu u sena. Také tu sice zástupci zemědělců
byli toho názoru, že jsou dostatečné
zásoby sena a že jest možno zásoby ty
uvolniti. Ale nejen producenti, také jedna část
konsumentů žádala uvolnění sena,
a sice větší podnikatelé městští.
Naproti tomu drobní podnikatelé městští,
drožkáři a menší povozníci,
bránili se tomu, tvrdíce, že kdyby bylo seno
uvolněno, byla by poskytnuta možnost podnikatelům
velkým, finančně silným, aby si seno
opatřili, tím spíše, poněvadž
by to mohli dělati za kompensace, zejména velkoobchodníci
uhlím, kdežto tito malí lidé, postrádajíce
těch přídělů, neměli
by pak vůbec žádného sena. To ovšem
platí pro dobu dnešní. Naproti tomu, uváží-li
se, že máme v rukou výnos příští
sklizně a že zejména potřeba vojenského
eráru pro budoucnost nebude zajisté tak velká,
jako byla v dobách minulých, jest oprávněna
naděje, že pro sklizeň příští
bude možno také již vyhlásiti uvolnění
obchodu senem.
Jde konečně o oves.
Oves následkem nedostatku chlebovin byl prohlášen
za náhražku chlebovin v době války a
používalo se ho také k tomu. Proti používání
ovsa jako chleboviny jest v obecenstvu jistý předsudek,
a o tento předsudek opíraly jisté kruhy svůj
požadavek, aby oves byl také uvolněn a navrácen
tomu účelu, kterému sloužil před
válkou, totiž, aby se ho používalo především
jako krmiva. Avšak, vážené Národní
shromáždění, domnívám
se, že předsudek proti ovsu jest neoprávněn
a spočívá v tom, že nemáme dosti
zkušeností a že jsme této otázce
nevěnovali dosti pozornosti. Jest v odborných kruzích
zjištěno, že právě ovesná
mouka jest neobyčejně výživná
a nejen výživná, ale neobyčejně
zdravá právě proto, poněvadž
obsahuje určité součástky, kterých
ostatní chleboviny nemají. (Výkřiky:
Ale žádnému nechutná). To není
správné, naopak, jíž před válkou
byla ovesná mouka prodávána za vysoké
ceny a prodalo se jí velké množství.
Zejména ve státech pokročilejších
užívá se ovsa pro výživu lidu v
daleko větší míře, než u
nás. Ale vedle toho dnes jsme v jistém stavu nouze,
dnes nemáme prostě dosti chlebovin, a není
pochyby, že oves může tyto chleboviny nahraditi
způsobem daleko lepším, než každá
jiná živina, naproti tomu - a to se připouští
i v kruzích zemědělských - jest možno
oves jako krmivo nahraditi jiným krmivem mnohem pohodlněji,
než možno nahraditi oves jako živinu lidskou.
Na základě těchto
úvah dospěl zásobovací výbor
k přesvědčení, že jest možno
uvolniti slámu hned a seno z příští
sklizně, že naproti tomu není dnes možno
učiniti rozhodnutí, pokud jde o oves. Rozhodnutí
o této otázce nutno ponechati teprve té době,
až budeme míti přehled o nové sklizni.
Následkem toho navrhuje zásobovací výbor
toto usnesení:
"Vládě se ukládá,
aby ihned uvolnila obchod se slámou vůbec. Také
obchod se senem, pokud jde o seno sklizně r.1919, budiž
ihned uvolněn." (Souhlas.)
Předseda
(zvoní): Přistoupíme k debatě.
Přihlášen jest pan kolega Klindera.
Uděluji mu slovo.
Posl. Klindera: Slavné
Národní shromáždění!
Nebylo původně úmyslem
klubu české strany agrární, aby zasáhl
do debaty o tomto předmětu, který v zásobovacím
výboru byl dostatečně projednán a
objasněn. Chápu-li se přes to slova, činím
tak proto, poněvadž se nám ze schůzí
na venkově v poslední době konaných
doneslo, že lidová strana využívá
tohoto návrhu k tomu, aby zdůrazňovala rolnictvu
českému, že prý ona jest to, která
se výhradně a jedině stará o to, by
hospodářství válečných
ústředen bylo zrušeno, a že jí
vlastně přísluší zásluha,
že hospodářství ústředen
v brzké době bude skončeno. Proti tomuto
tvrzení musíme s veškerou rozhodností
protestovati, poněvadž my jsme to byli, kteří
od prvopočátku sledovali činnost těchto
ústředen a kteří jen v zájmu
a pro ochranu našeho zemědělského lidu
jsme se na jich vedení spolusúčastnili -
pokud ovšem se zabývaly právě věcmi,
zasahujícími v okruh činnosti hospodářské.
Zdůrazňuji ovšem, že jsme na vedení
těchto ústředen súčastnili
se ne z důvodů egoistických, - jak se nám
tu a tam předhazuje - nýbrž jedině a
výhradně proto, abychom v ústřednách
těchto hájili zájmy zemědělského
obyvatelstva a abychom je ochránili od zvůle oněch
kruhů, jež zemědělství byly vždy
nepřátelské.
Připouštím, slavné
Národní shromáždění, že
snad v podávání různých návrhů
nás česká strana lidová předstihla,
avšak naše taktika jest v tom směru docela jiná.
My se nespokojujeme, abychom podávali papírové
návrhy, nýbrž naše taktika směřuje
k přímému odstranění těchto
ústředen. A my sme měli také příležitost,
toto skutky dokázati. Bylo to právě minulou
sobotu, kdy na popud zástupců české
strany agrární bylo usneseno, zrušiti jednu
takovou ústřednu, a sice rozdělovnu čekankových
kořenů, kterýžto návrh také
zásobovacím ministerstvem byl schválen, takže
rozdělovna přestala již existovati.
Jest přirozeno, že v
tomto směru chceme i nadále podobným směrem
pokračovati a že v tom okamžiku, kdy seznáme,
že ústředen není již potřebí
sami přijdeme s patřičným návrhem,
aby činnost těchto ústředen byla zastavena.
Pokud se ústředny krmivové
týče, konstatuji, že ústředna
tato vlastně již ani neexistuje, poněvadž
dávno byla již absorbována státním
obilním ústavem, kde tvoří zcela nepatrné
samostatné oddělení, takže o nějaké
ústředně krmivové se vůbec
dnes ani mluviti nemůže.
My však, slavné Národní
shromáždění, máme zde jiné
ústředny, a my nemůžeme při této
příležitosti zamlčeti, že právě
tyto ústředny jsou to, které vzbuzují
neobyčejné roztrpčení našeho
zemědělského obyvatelstva. Lid náš
doufal, že v naší československé
republice zavládnou poměry jiné, než
byly ve shnilém Rakousku, přišli jsme však
k tomu nezvratnému přesvědčení,
že v mnohých těch ústřednách
ten starý byrokratismus a shnilý rakouský
duch ještě ovládá, a že tento duch
znemožňuje, by ony předměty, kterých
zemědělství naše nutně potřebuje,
byly mu také přenechány. Poukazuji jen na
tu okolnost, že v současné době se jeví
naprostý nedostatek železa, a že naši drobní
venkovští kováři nejsou s to, aby nějaké
železo získali. Cena jeho pak dostoupila přímo
neuvěřitelné výše, a dnes se
platí kilogram železa na obyčejné potřeby
kovářské 5 K, takže na př. radlice
dnes stojí 40 K. Mimo to máme zde zjištěný
případ, že jistá venkovská strojírna,
která od měsíců marně snažila
se o příděl železa, aby mohla vyráběti
hospodářské náčiní,
nemohla za žádnou cenu od naší ústředny
železa dostati. Když však zaplatila určité
osobě na provisi 60.000 K, dostala ihned do týdne
9 vagonů železa, které beze všeho bylo
z ústředny dodáno. (Slyšte! Různé
výkřiky.) Takovýmto způsobem se,
slavné Národní shromáždění,
hospodaří v Československé republice.
Jsem jist, že všichni takovýto způsob
hospodaření odsuzujeme, že jest povinností
zástupců Národního shromáždění,
kteří v dotyčných ústřednách
zasedají, aby s veškerou vehemencí se starali
o odstranění těchto zlořádů,
poněvadž by jinak musely míti za následek,
že by roztrpčení našeho venkovského
obyvatelstva více a více stoupalo. (Výborně!)
Pokud se, vážené
Národní shromáždění, vlastního
předmětu jednání týče,
je to věc, která je samozřejmá. Pokud
se týče sena a slámy, jsou dnes poměry
takové, že můžeme beze všech obav
svoliti, aby sláma byla uvolněna ihned a aby seno
z příští sklizně nebylo více
státně obhospodařováno, a sice proto,
poněvadž následkem rapidního klesnutí
počtu dobytka nahromadily se určité zásoby
slámy. Mimo to nestává naprosto žádných
obav, že bychom po přičlenění
Slovenska, které je zemí tak vysloveně zemědělskou,
snad napříště se museli obávati
nějakého nedostatku těchto plodin, ovšem
jest potřeba, aby při tom také se uvažovalo,
že musí se nevyhnutelně odstraniti ony nesrovnalosti
cenové, které nejenom, pokud se panem referentem
uvedených krmiv týče, nýbrž specielně,
pokud se týče sena a slámy, byly přímo
křiklavé. Jest přímo neuvěřitelno,
jaké rozpjetí jevilo se mezi onou cenou, která
byla zemědělci placena, a mezi onou cenou, za kterou
se seno neb sláma ústřednou přidělovaly.
Rozpjetí toto činilo při slámě
celých 13 K, což znamená více než
100 % ceny, jež vyplacena byla zemědělci, poněvadž
zemědělec dostával za 100 kg 12 K a přidělovací
cena konsumentům činila 25 K. Podobně u sena
byla maximální cena stanovena na 25 K za 100 kg,
kdežto přidělovací cena konsumu činila
40 K. Takové obrovské výlohy způsoboval
systém státního obhospodařovaní,
který přirozeně vzbuzoval tu největší
roztrpčenost zemědělského obyvatelstva.
Pokud se týče ovsa,
jest ta věc ovšem jiná a pan referent výslovně
zdůraznil, že zde nemůže s ohledem na
zájmy republiky doporučiti, aby dosavadní
státní obhospodařování již
v příští sezóně ustalo.
Kdybychom mohli doufati v dobrou sklizeň ovesnou, pak by
ovšem rozhodování bylo zcela snadným.
Uváži-li se, že sklizeň ovsa v r.1915
činila 14.401 vagonů, v roce 1916 již 21.708
vagonů, v roce 1917 však hned na to jenom 5302 vagonů
a v roce 1918 7922 vagonů, pak bychom mohli doufati, že
by sklizeň letošní dostoupila té výše
sklizně z roku 1916, pak bychom se jistě s lehkým
srdcem odhodlali, aby i oves byl vyloučen z okruhu státního
obhospodařování. Poněvadž však
této záruky nemáme a poněvadž
na druhé straně dobře víme, že
s příští normální sklizní
naše republika naprosto nebude moci vystačiti, a poněvadž
jsme o tom přesvědčeni, že bude musit
značné množství obilí přikoupit,
musíme se přimlouvati za to, uchovati si z vlastní
sklizně určitou reservu. A tou reservou může
právě docela dobře býti oves, který
po náležitém usušení zpracovává
se na dobré vyživovací látky, ať
už je to ovesná mouka, rýže nebo ovesné
vločky.
Podotýkám, že
dle odhadu činilo r. 1917 množství ovsa, použitého
k výživě lidu, na 2500 vagonů, kdežto
pro rok 1918 odhaduje se toto množství na 3000 vagonů,
tedy zajisté množství tak úctyhodné,
že je třeba, abychom i na rok příští
s ovsem, jakožto plodinou k výživě
obyvatelstva, počítali.
Pokud se týče sena
a slámy, jest velmi důležito, aby před
rozhodnutím o uvolnění těchto předmětů
z dosavadního způsobu státního obhospodařování
bylo učiněno náležité opatření
v tom směru, aby všechny ty ústavy a především
vojenská správa svoji potřebu na příští
období si zajistily.