Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Jsem zmocněn konečně prohlásiti, že klub československé strany agrární pevně na tom trvá, aby požadavky učitelstva v tomto Národním shromáždění byly co nejdříve splněny. (Výborně! Hlučný potlesk. Řečníku se gratuluje).

Předseda: Uděluji slovo dalšímu řečníku kol. Houserovi.

Posl. Houser: Slavné Národní shromáždění!

Dnešní debata je jedna ze zastávek na cestě učitelského utrpení. Před 50 lety byli jsme vytržení z postavení, které jsme zaujímali za panským lokajem a před obecním pastýřem. Liberální éra se svou živou snahou po osvětě postavila učitelstvo výše sociálně a vytkla mu také veliké mety kulturní. Ale v naší české veřejnosti valně o tuto záležitost nedbali. Lidé, kteří v Čechách rozhodovali, vždycky měli rádi učitele, kteří byli odvislí a poddajní, podceňovali jejich práci a platili je bídně. To, co nám učitelům dávali, bylo chápáno spíše jako pomoc z bídy stavu učitelského, a nebyl to plat za práci.

Když přišla válka, zdražila několikráte všechny životní potřeby 5krát, 10krát, ale učitelské služné se nezvýšilo ani dvakrát. V učitelstvu byla horoucí touha po české samostatnosti, a učitelé mnoho pro ni trpěli. V koutku učitelského srdce byla také naděje, že až se dožijeme svého vlastního státu, učitelstvu se dostane lidského živobytí. Ten vlastní státní domov máme již 5 měsíců, ale v učitelském osudu se nezměnilo nic. Učitelé žijí právě tak, jako žili ve starém Rakousku. Dohodli jsme se o tom - když jsme viděli, že dobrá mínění, drobné návrhy o jednotlivostech, se projednávají v Národním shromáždění neobyčejně zdlouhavě, a rozčiluje se učitelstvo, že bude lépe dotázat se vlády, jaké úmysly má se stavem učitelským. A to byl smysl dotazu, který jsme podali na ministra školství a ministra financí.

Jednalo se nám o to, aby vláda prohlásila, jestli jest ochotna postarati se o to, aby učitelstvo národních škol bylo na roveň postaveno státním úředníkům se stejným vzděláním. Dostali jsme odpověď, která jest vám známa. Odpověď páně Rašínova nám říká, že do kompetence státu nepatří, aby se upravovaly učitelské platy. K tomu nám přidává ještě poučení: náklad osobní a věcný na národní školství nesou školní fondy okresní, obecní a také zemské. Na tyto instituce nás odkazuje se všemi našimi bolestmi; i s tím, jak budou opatřeny rodiny po padlých učitelích, i rodiny učitelů, kteří jsou v zajetí, platy substitutů, industriálek, i co bude s 35letou dobou služební. V těch institucích nenajdeme toho, po čem voláme. V Čechách není zemského sněmu, ani zemského výboru, a jak to vypadá na Moravě? V zemském výboru moravském rozhodují velkostatkáři dosud, jako rozhodovali v Čechách. (Výkřik: 5 měsíců po revoluci!) Tam nebudeme moci spravedlnosti dojít. Ustanovení říšského zákona praví, že učitelé mají býti tak placeni, aby se mohli celou svou osobností věnovati svému povolání. A tu naše otázka zněla: Jest vláda toho mínění, že učitelé mají býti postaveni na roveň státním úředníkům co do příjmů? Země, jak známo, jsou v likvidaci a dědicem po nich bude stát.

Ve zřízení obecním, jež jsme usnesli nedávno, podle §u 20. má vláda vypracovati předlohu zákona, kterým se postátní věcný náklad na školu. Vláda ovšem posud té předlohy nepřinesla. S osobním nákladem jsme posud odkázáni na země. Jistě však nevadí československé republice nijak, aby dala zemi tolik příspěvků, že by země mohla svým povinnostem k učitelstvu dostáti.

Když v Rakousku došli k přesvědčení, že zemské příjmy nestačí k tomu, aby učitelé mohli býti řádně placeni, stát, říšská rada ze státní pokladny jim na učitelské platy dala příspěvky.

My - jestli ústavní svědomí pana ministra financí jest tak úzkostlivé, že stát nemá platiti, že učitelé by neměli dostávat platů z pokladny státní my učitelé se spokojíme rádi s platy z pokladny zemské; jen je třeba, aby v zemské pokladně bylo dosti prostředků, aby totiž stát do ní tolik přidal, kolik tam chybí.

V slavném Národním shromáždění od několika členů byla vřelá slova promluvena pro to, aby učitelstvo bylo hromadně zajištěno. Učitelská bída jest veliká. Bída bývala hostem ve všech rodinách úřednických, ale v rodinách učitelských byla a jest domovem. Vídáte učitele nyní velmi často v černých kabátech. Ty lesklé kabáty jsou poslední kusy ze šatníků učitelských, a strava v rodinách učitelských je na nejnižším stupni výživnosti.

Stát by se měl rozpomenouti, jak neobyčejně záleží na tom, aby se práce učitelská konala s horlivostí a s nadšením. Ale tam, kde je nouze, tam není nadšení, nouze je potlačuje, i osobnosti učitelské láme. Proto nám, kteří jsme stranou, jimž leží na srdci vzdělání, škola a její práce, tolik záleží, aby učitelstvo bylo uspokojeno. Každý projev, jakým byl tento p. ministra financí, rozrušuje učitelstvo a překáží, aby škola měla úspěchy. Naše strana sociálně-demokratická již dávno žádala, aby učitelé byli státními úředníky. Státní úředníci v Rakousku nemívali chvalnou pověst, dnes v republice toho není. Dostanou-li učitelé platy státních úředníků, bude to k dobru školy a k dobru vzdělání všeho lidu. (Výborně! Potlesk!)

Předseda: K slovu přihlásil se dále p. kolega dr. Budínský.

Posl. dr. Budínský: Slavné Národní shromážděni!

Chci učiniti pouze stručný a krátký projev. Pan ministr financí, jehož jinak jako odborného ministra neobyčejně sobě vážím, tvrdil, nejen ve své odpovědi na dotaz posl. Konečného a soudr., nýbrž i v dnešním svém proslovu, že jeho stanovisko, které v odpovědi zaujal, odpovídá po formální stránce platnému právu a zákonu. Velevážené shromáždění, já si dovoluji tvrditi opak. Jestliže pan ministr financí dovolává se platných zřízení zemských a platných ústav zemských, jestliže pan ministr poukazuje k tomu, že kompetentní pro úpravu platův učitelských je jedině samospráva zemí, pak ovšem, kdybychom žili v normálních dobách, řekl bych, že má pravdu. Ale v dnešních revolučních, převratných a přechodných dobách, kdy zemská autonomie je suspendována, kdy, jak již zde bylo správně řečeno, zemská autonomie nalézá se v likvidaci a kde zemské autonomii není vůbec možno, aby podle zemského zřízení a podle zemských platných zákonů, které i v republice naší platí, svým úkolům dostála, pokládám toto tvrzení za nesprávné a prozat. ústavou za neodůvodněné. Odpověď tato, pokud založena je na domnělém zákonném předpokladu, mám za to, že vyhýbá se jádru: proč dotaz posl. Konečného byl vlastně podán. To přece, pánové, ví u nás každé dítě, že doposud úpravu platův učitelských upravoval zemský sněm, ať již v Čechách, na Moravě, nebo ve Slezsku. Ale když, pánové, se na tuto kompetenci poukazuje v době, kdy těchto zemských sněmů starých vláda, v níž pan ministr financí sedí, nesvolává, a svolati nemíní, kdy těm zemským sněmům neposkytuje příležitosti, aby učitelské platy zlepšily a opatřily k tomu také potřebných úhrad, pak, pánové, tuto odpověď považuji za obcházení (Hlasy: Tak jest!), za vyhýbavou a neupřímnou (Výborně! Po tlesk.).

Jestliže dnes, vážené shromáždění, učitel volá po chlebu, mám za to, že ministr české republiky nesmí mu podávati kámen. (Výborně Potlesk.) Jestliže, pánové, uvážíme, že učitel a učitelský stav před válkou byl jedním ze stavů nejopuštěnějších (Tak jest!), jestliže učitelé byli zapomenuti a zapomínáni, kteří dlouho nedostávali za svoji úmornou a poctivou práci, která našemu národu vychovala bohudík to, čím dnes se honosíme a čím jsme, jestliže se tomu stavu nedostalo před válkou zasloužené odměny, na kterouž dle své práce měl spravedlivý nárok a jestliže uvážíte, že učitel, který v době války trpěl nejen fysicky, ale jako český učitel i duševně, že český učitel za války byl zotročen, že z něho rakouská byrokracie dělala drába, že učitel byl honěn na frontu, že musel, abych tak řekl, ze všech našich vrstev až do poslední krůpěje krve a dechu krvavou vojenskou daň odvésti rakouskému státu - a uváží-li se, pánové, že jest tu nyní po převratu a že má pořád ještě hlad, bídu a nedostatek, že zoufá, pak pánové pochopíte to volání učitelstva a jest zapotřebí, aby, když nebylo možno panu ministru financí říci slova útěchy, slova uznání tohoto neudržitelného stavu a když mu bylo zapotřebí poukázati na to, že v okamžiku, o který se jedná, dříve než z Národního shromáždění vyjde potřebný zákon, nebude možno těmto tužbám a požadavkům vyhověti, pak mám za to, že měla ta odpověď býti podle toho stylisována (Tak jest! Výborně!), a že ta odpověď měla moment tento zdůrazňovati.

Velevážené shromáždění! Jak ta odpověď byla podána, mám za to, že nemohla nikoho uspokojiti, že musela skutečně toto celkové rozechvění nejen zde v Národním shromáždění, nýbrž i v celém národě probuditi a vyvolati. (Výborně!)

Pokud se týče úpravy platů učitelů, jest pravda, bude se o této věci jednati urychleně, ale pánové, i při tom urychleném jednání každý týden, každých 14 dní jest novou útrapou a novou mukou celého tohoto stavu (Tak jest!), jemuž svěřena jest výchova naší mládeže. A jest-li že stará rakouská monarchie, stará rakouská vláda dovedla dávati zálohy i zemským výborům a zemským autonomiím z příčin úpravy anebo snadnější výplaty učitelských platů, já mám za to, velevážené Národní shromáždění, že jest to povinností, svatou povinností, a tím větší povinností české republiky, poněvadž se jedná o českou vládu a českého učitele. (Výborně! posl. Vaněk: a proč zemský výbor moravský nedělá rychleji s tou úpravou?)

Velectěný pane kolego! Zemský výbor moravský učinil fakticky v těžkých dobách seč byl, já nepopírám, že celá věc byla protahována vlivem jistých kruhů, ale já konstatuji znovu, že zemský výbor moravský učinil pro učitele vše, co mohl. (Hlas: Neučinil vše,co mohl!) Učinil to bez sněmu, ačkoliv jsme volali k učitelstvu, aby nám pomohlo působiti a tlačiti na vídeňskou vládu, aby se vídeňská vláda odhodlala svolati zemský sněm tenkráte, kdyžto bylo myslitelno a možno (Člen N. S. Vaněk: Jen rychleji a ku předu!)

Vážení pánové a dámy! Jestliže činím tento projev, činím jej právě jménem moravsko-slezského zemského výkonného výhoru Národní demokracie a jménem většiny našeho klubu a prosím, aby učitelstvo vzalo na vědomí, že jest naší snahou a naším prvním úkolem, abychom se postarali o lepší vybavení českých škol a především o vybavení osvobozeného českého učitelstva od vlivu klerikálního a vlivu politického. (Výborně!) Jest-li že pan ministr dr. Rašín, (Hlas na lavicích lidové strany: Tím se nenasytí!) - mnozí a mnozí jsou spokojenější za tohoto lepšího větru, než bývali za těch starých dob, kdy vál ten černý a tmavý vítr z Vídně - (Výborně! Potlesk.) - jestliže, vážené shromáždění, pan ministr dr. Rašín prohlašuje, že miluje republiku, že jemu záleží na jejím štěstí a blahu, finančním rozkvětu a zmohutnění československé republiky, vážené shromáždění, prohlašuji jménem svých soudruhů, že mně záleží na štěstí českého dítěte, že mně záleží na české škole a štěstí českého národa. (Posl. Mlčoch: Dejte mu chleba!) Pane kolego, proč vy ten chleba nedáte, my jsme tu tak poslanci jako vy, a to přece nikdo z nás nemá v moci, aby to udělal... (Výkřik posl. Mlčocha.) Snad budete míti příležitost, abyste to, co na Moravě bylo zanedbáno, vynahradil v tomto Národním shromáždění.

Velevážené shromáždění, prohlašuji, že mi leží na srdci stejně tak, jako finanční mohutnost a vybudování republiky, zabezpečení úrovně vzdělanosti národa, vybudování českého školství a vychování českého dítěte, v němž je celá naše budoucnost.

Velevážení pánové, prohlašuji, že, pokud se týče úpravy učitelských platů, do jednoho budeme hlasovati pro jejich úpravu (Výborně! Potlesk.), ať je vláda názoru jakéhokoliv.

Předseda: Uděluji slovo dalšímu řečníku zapsanému, p. kolegovi Sokolovi.

Posl. Sokol: Vážené Národní shromáždění - mohu býti zcela stručným. Bída učitelského stavu jest příliš velká, než aby nezasáhla až do této síně. Bylo-li by potřeba zvláštních důkazů, že jest a že rozrušuje nervy, že zažírá se hluboko do nitra, jest nejlepším důkazem rozechvění, jež zmocnilo se vás při odpovědi ministru financí, neboť odpověď ministra financí, kdyby nebyla pozorována zorným úhlem tohoto rozechvění, znamenala by stručný, příliš stručný, suchý, příliš suchý, ale přece jen věcný právní výklad. Více nic. A zbýval by ten úkol další, úkol nás, kteří máme býti iniciativním shromážděním, aby na základě věcného, stručného výkladu učinilo, co povinnost naše a co potřeba káže.

Při té příležitosti jest mi také potřebou, abych opravil jedno nedorozumění včas, než vznikne. Nebylo by správné, domnívati se, že zemský správní výbor protestoval proti platům (Slyšte!), nýbrž protestoval proti tomu, aby usnášely se z pokladnice zemské bez slyšení těch, kteří za pokladnicí zemskou jsou zodpovědní. Že byl ochoten platiti, důkazem toho jest nejlépe to, že dříve než dostal jakékoliv úřední vyzvání, smím říci, když si to přečetl z novin, že se něco podobného usneslo, že se hned usnesl, převzíti polovinu oněch drahotních přídavků, jak to zde zákon onen žádal.

Jest zde věcný výklad, kdo jest povinen platiti, kdo jest povinen se starati. Vážení přátelé, domnívám se, že iniciativa měla by náležeti rozhodně Národnímu shromáždění spolu s vládou. Jakmile však takováto pochybnost zde vzniknouti mohla, pak pokládám si za čest prohlásiti, že zemský správní výbor, jak byl vždy ve složení svém, kde vyšel z vůle vaší, tedy na základě vůle lidové, pokládal si za čest a bude si pokládati za čest, převzíti kus té iniciativy a opatřiti příslušné výpočty a přijíti s těmi návrhy buď sem do plena nebo před vládu, aby ta práce mohla býti nejen zahájena, nýbrž i rychle provedena. (Tak jest!)

Ta bolest jest příliš naléhavou a toho smutku kolem nás jest tolik, vážení přátelé, odnášíme si tak truchlivé dědictví z té dlouhé poroby a z těch krutých válečných let, ze by bylo hříchem, kdyby o minutu déle, než jest třeba, musila se schylovati nějaká hlava starostlivá, kdyby o minutu déle, než jest třeba, musila se zrositi tvář slzami nebo kdyby podťata byla nějaká mladá síla tam, kde povinností její jest, aby plně se vyvinula, aby plně přispívala mladé generaci budoucí. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): K slovu jest přihlášen dále pan kolega Slavíček.

Posl. Slavíček: Slavné Národní shromáždění!

Jménem klubu československé strany socialistické a československé strany pokrokové mám čest prohlásiti, že neudržitelné poměry všech gážistů a tedy také učitelstva nutily nás k podání návrhu na rozvinutí debaty o odpovědi pana ministra financí. Máme za to, že ministerstvo financí neprávem odpírá oprávněnost každé částečné reformy platových poměrů úřednictva a zřízenectva, když samo, tedy ministerstvo financí, nepostaralo se o to, aby hmotné poměry úřednictva a zřízenectva byly neodkladně řešeny, byť i třeba jen právě reformou provisorní. Zdá se nám, že ani ta forma, kterou nám pan ministr odpověděl, není zrovna parlamentární; a již proto ne, poněvadž učitelstvo jistě si zasluhuje značného ohledu pro svůj význam a pro své postavení. (Výborně!)

Jsme přesvědčení, že nemůžeme však z pochopitelných důvodů hlasováním projevovati vládě nějakou nedůvěru, již také proto ne, poněvadž nevíme, jaké stanovisko k otázce této zaujímá celá vláda. (Dr. Strán: Totéž jako ministr!) My to nevíme prozatím, poněvadž jeví se po našem názoru zatím rozpor mezi prohlášením pana ministra financí a prohlášením pana ministra vyučování. (Tak jest!) Chápeme, že jsou zde určité potíže mezi kompetencí zemské správní komise a Národního shromáždění, ale neračte nikdo zapomínati, že žijeme po našem názoru v době převratu, v době revoluční a že Národní shromáždění přece jen má právo, korrigovati cokoli, ať již se to třeba týká kompetence zemské správní komise.

Tedy vzhledem k tomu, že ale očekáváme, jak již konečně sám pan ministr financí ke konci své řeči naznačil, že rychle se vejde se strany vlády se zemskou správní komisí ve styk, vzhledem k tomu také, že zemská správní komise jistě nebude odpírati spravedlivým požadavkům učitelským práva a nebude věc zdržovati, budeme hlasovati pro odklad hlasování o důvěře nebo nedůvěře, lépe řečeno: o projevu ministra financí tak, jak kolega se strany klubu agrárního hodlá navrhnouti.

Upozorňujeme však, že nemůžeme nijak s nějakým dalším odkladem souhlasiti, poněvadž, jedná-li se v Národním shromáždění o požadavky toho či onoho stavu, jistě musíme býti do té míry spravedlivými, abychom vyhovovali každým požadavkům, ať již se to týká třeba učitelstva. (Výborně!)

Předseda: Slovo uděluji dalšímu řečníku panu kol. Pikovi.

Posl. Pik: Slavné Národní shromáždění!

Parlamentární komise soc. demokratického klubu konala právě schůzi a usnesla se na následujícím: Klub náš bude hlasovati pro odklad hlasování o odpovědi p. ministra financí a sice z následujících důvodů: