Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Místopředseda Konečný: Uděluji slovo řečníku "pro" občanu dra Krouskému.

Posl. dr. Ot. Krouský: Vážené Národní shromáždění!

Klub, k němuž mám čest náležeti, uložil mně, abych promluvil k této sporné otázce, k otázce vázaných kandidátních listin. Ujímám se slova po výstižné řeči referenta pana dra Meissnera, který znamenitě a tak úplně vystihl celou látku, že mně skutečně nezbývá mnoho, co bych doplnil a čím bych odůvodnil, proč rozhodli jsme se hlasovati pro návrh referentův.

Budu také proto stručný a omezím se jen na několik věcných poznámek, poněvadž dalšímu řečníku pro, kolegovi Malypetrovi tím, méně by zbylo pro jeho vývody.

Odpůrci principu přísně vázaných kandidátních listin vytýkají zejména, že znamená diktát výkonných výborů, že ohrožuje svobodnou vůli voličů, a padla zde slova, že volič je znásilňován. Slov těch použil řečník strany státoprávně demokratické pan dr. Franta, který se jinak přimlouval za návrh referentův. Já souhlasím se stanoviskem pana dra Franty s tím rozdílem, že dle mého názoru o nějakém znásilňování voličů nemůže zde býti řeči. Pak kolega Dyk, který polemisoval s panem kolegou Frantou, do nejkrajnějších důsledků chrání svobodu voličovu, avšak ve spravedlivé své snaze, chrániti svobodný projev voličův proti diktátům vedoucích činitelů, zašel příliš daleko, takže volá: "Ať znásilněna jest strana, jen když nebude znásilněn jednotlivý volič".

Pan dr. Meissner uvedl zde několik příkladů na podporu svého stanoviska. Mně dovolte příklad z malé obce, docela jednoduchý případ, abych na něm znázornil, jak nebezpečné jest stanovisko, které hájil pan kolega Dyk a jak odůvodněna jest snaha, čeliti různým manévrům volebním, o nichž se již zmínil pan dr. Meissner. Manévrům takovým musí se nějak zabrániti. Je tedy nutno omeziti do jisté míry jednotlivého voliče a to nejúčinněji se děje systémem vázaných kandidátních listin. Tedy v malé obci strana kandidující 6 osob disponuje 40 hlasy a získá 4 mandáty. Všichni voličové této strany až na 2, tedy 38 voličů, rozhodne se pro kandidátní listinu tak, jak byla podána; pouze 2 voličové - třeba ti, kteří jsou kandidováni na 5. a 6. místě - škrtnou prvého a druhého a výsledek bude ten, že projde kandidát 3., 4., 5., 6., ale propadne první a druhý. Dva voličové, třeba pro vlastní svůj prospěch, proti vůli ostatních 38 voličů docílí tedy jistý výsledek, kterým vnutí svou vůli všem 38 voličům ostatním. Kdo v daném případě byl znásilněn? Výkonný výbor? Nikoli! Znásilněna byla strana, resp. převážná majorita strany, všech 38 voličů. (Hluk!)

Místopředseda Konečný (zvoní): Pánové, prosím o klid.

Posl. dr. Krouský: Byla znásilněna strana, všech 38 voličů, a sice dvěma osobami, které dokonce z osobních důvodů se rozhodly hlasovati jinak. Já jsem proto uvedl tento případ, abych na něm znázornil jasně, že rozhodovati musí ve straně majorita, a nikoli diktát minority. Většina strany, která rozhodla se podati nezměněnou kandidátní listinu, taková převážná většina strany rozhodovala tím nejenom o osobách kandidátů, ale rozhodovala svou vůlí pořadí na kandidátních listinách. A vůli těchto 38 voličů, té převážné většiny, jest nutno respektovati více, než vůli oněch 2 oposičních voličů. O znásilňování vůle voličů menšiny nemůže býti dle mého názoru řeči. Ti, kdož do krajnosti chrání právo jednotlivcovo, oceňují namnoze váhu hlasovacího lístku jednotlivcova dle měřítka dosavadních volebních řádů s relativní většinou. Tam arci jednotlivý volič jen ve velmi řídkých případech mohl sám rozhodovati o osobách zvolených. Získá-li na příklad kandidátní listina jedné strany 600-1000 hlasů, kandidátní listina oposice 200-500 hlasů, jest to již velmi značné rozpjetí mezi hlasy jednotlivých kandidátů, ale přece prošli všichni kandidáti majority, ať již jednotlivý volič rozhodl se věnovati některému z nich důvěru, anebo nikoli. Nejvýše podařilo se proraziti z oposice s jedním, zvláště oblíbeným kandidátem.

Jinak bude při poměrném zastoupení, které nejen že menšině přiměřeně početné zaručuje zastoupení v obci, ale poskytuje již jednotlivému voliči dalekosáhlé právo na volbu jednotlivých kandidátů. A právo to může ohroziti, jak jsem na příkladech ukázal, vůli převážné většiny strany, takže v zájmu spravedlnosti a v zájmu rovného práva jest nutno, toto právo jednotlivého voliče omeziti, a to děje se uzákoněním principu přísně vázaných kandidátních listin.

Tento princip jen na prvý pohled zdá se býti občanstvu nebezpečným pro svobodný výkon volebního práva.

Pan kol. Dyk zmínil se o tom, jaký odpor v občanstvu vyvolává princip přísně vázaných kandidátních listin. Mohu říci, že mám zkušenosti opačné. Měl jsem příležitost vykládati předlohu volebního řádu jak na schůzi středních vrstev, na schůzi intelligence, tak na schůzi dělnictva. Jest pravda, že z počátku objeví se v občanstvu, nežli se věc náležitě vysvětlí, odpor proti přísně vázaným kandidátním listinám, avšak dle mých zkušeností po vysvětlení významu a důsledků jednotlivých systémů posluchači přiznají principu přísně vázaných listin oprávněnost a to tím spíše, jestliže posluchači si uvědomí, že nejsou to vždycky jen šlechetné motivy, které vedou voliče při výběru kandidátů.

Zkušenost učí, že u některých voličů převládají motivy nekalé, osobní, msta a pod. V obcích máme zkušenost, že právě nejlepší a vedoucí činitelé, právě ty osoby z vedoucích, které vykonávají svůj úřad svědomitě, bez ohledu na pravo a na levo, bez ohledu, zda se jednomu či druhému zalíbí, zda jednomu či druhému poskytnou prospěch, které ve svém úřadě po právu dovedou i proti nekalým činům svých spoluobčanů vystupovati váhou svého úřadu, že právě ty osoby mají příležitost, okusiti úklady svých odpůrců při volbách.

Veřejně se takový postižený prospěchář neodváží ve straně vystoupiti proti vedoucí osobě v obci, která poctivě uplatnila svou povinnost; ale při nezbytné tajnosti voleb pouhým škrtnutím jména kandidátova docílí jeho pád. Jest přece zcela na místě, - a to děje se přísně vázanými kandidátními listinami - když proti takovým intrikám se ve volebním řádě čelí. A ještě jednomu zneužívání svobody volby právem čelí ústavním výborem navržený princip. Mám na mysli působení stran na stranu, při přípustnosti t. zv. panachování.

Působení strany na stranu, působení, aby jedna volební skupina diktovala druhé volební skupině kandidáty, to je možno i při vázaných listinách - tedy ne při přísně vázaných listinách, - i při systému vázaných listin, které nařizují, že volič musí se rozhodnouti pro jednu z kandidátních listin, ale může v ní škrtat. Potom stačí, když skupina obětuje jednoho nebo dva voliče a odkomanduje je od své vlastní strany a nařídí, aby v kandidátních listinách druhé straně škrtali. Při tajných volbách nedá se tomu zabránit a tak docela přívrženci jedné volební skupiny mohou docíliti u druhé volební skupiny zcela jiný volební výsledek, nežli si celá druhá skupina přeje.

Takovémuto postupu, který jistě nezasluhuje ochrany, otevírají se dokořán dvéře, kdyby se měl uskutečniti systém poměrného zastoupení, který navrhovali pp. kolegové Dyk a Sís.

Tomuto systému p. dr. Meissner velmi správně a účinně ve své řeči čelil. Já jen bych dodal k tomu zcela málo.

Úkolem poměrných voleb je v přední řadě, aby se jednotlivým zúčastněným stranám dostalo takového zastoupení, aby to odpovídalo jejich početní síle. Zde však, podle návrhu koll. Síse a Dyka, směrodatný je pro výpočet mandátů, které připadnou jednotlivým stranám, součet hlasů, které všichni kandidáti téže kandidátní listiny na sebe soustředili. Dle součtu těchto hlasů určí se potom počet mandátů. Řekněme, že jeden kandidát, zvlášť sympatický, soustředí velký počet hlasů. Voličové různých stran dají mu svou důvěru, napíšou ho na kandidátní listinu. Účinek je tedy, že odevzdáním tohoto počtu hlasů volí nejen toho kandidáta, kterému chtěli věnovat svou důvěru, nýbrž rozhodují o volbě dalšího kandidáta jeho strany, kterého nevolili, ani voliti nechtěli. To, myslím, že je vada tohoto návrhu. Výsledek volby je leckdy za těchto okolností věcí čiré náhody.

Od systému přísně vázaných kandidátních listin neprospěšně liší se návrh tak zvaného panašování tím, že povede k osobnímu boji proti všem, kdežto při systému přísně vázaných listin rozhodovati se budou voličové dle programových zásad.

Pan dr. Meissner ukázal již, že systém, navrhovaný kollegou Dykem a Sísem povede k tomu, že všechny strany musí kandidovati co možná největší počet osob, že musí vyčerpati všechna místa obsaditelných mandátů. Kam by to vedlo, ukáži na příkladě z menší obce. Obec nad 1000 obyvatelů má asi něco přes 500 voličů a z nich řekněme, že 400 má passivní volební právo, počítaje v to i starce. Zápasí 5 stran: liberálové, agrárníci, socialisté obou skupin a strana katolická. Všechny strany musí obsaditi co možná největší počet kandidátů, v daném případě po 23 osobách. Je tedy nutno, aby těchto 5 kandidujících stran dohromady postavilo 115 kandidátů. Ze 400 osob voličů i voliček každá třetí osoba bude kandidátem.

Navrhovatelé systému t. zvaného panašování bránili se vlivu stran, vlivu výkonných výborů a zašli tak daleko, že jejich systém přenechává v zápase mezi organisovanými stranami a mezi jednotlivými kandidáty rozhodující slovo jednotlivcům, kteří stojí mimo strany. Máme vážné pochybnosti o tom, zdali právě těm, kdož vzdalují se politického života vůbec, zda-li těm, kteří se nesúčastní práce v žádné straně, zda-li takovým voličům má se svěřiti rozhodující slovo při volbě obecní správy, zda voličové neorganisovaní mají právo, organisovaným voličům ve stranách diktovati výběr kandidátů. A k tomu systém právě navržený vede.

Nemohu z těchto důvodů pozměňovacímu návrhu dáti přednost před návrhem komise ústavní.

Kdyby však vážené Národní shromáždění mělo rozhodnouti se přece pro princip t. zv. panašování, pak podle mého mínění bylo by nutno, aby předloha byla odkázána zpět ústavnímu výboru, poněvadž je nutno přepracovati podstatné části předlohy a bylo by zajisté pak nutno, aby do volebního řádu pojat byl systém přípustnosti kumulace a sice kumulace neobmezené, systém, o němž již pan referent se blíže zmínil.

Všechny námitky, které jsou uváděny proti systému přísně vázaných kandidátních listin, přeceňují vliv jednotlivého voliče na výsledek voleb a zatlačují do pozadí význam organisovaných skupin. Dle mého názoru neprávem.

Aby jednotlivec při volbách zvítězil, aby jednotlivec při volbách docílil úspěchu, k tomu pravidelně nestačí projev jeho vůle, k tomu jest zapotřebí, aby měl za sebou náležitě silné skupiny stejně smýšlejících. Jednotlivec byť byl sebe silnější individualitou, chce-li míti politický vliv, musí se organisovat k politické práci, může vlivu získati jedině v politické organisaci; neboť celý náš život veřejný založen jest na organisaci a na tvoření skupin.

A tu jsem u významu politických stran, jež považuji za nutné útvary v životě státu.

Uvědomíme-li si to, pak si musíme jen přáti, abychom měli ve státě strany vnitřně silné, konsolidované a disciplinované, neboť jen takové strany mohou splniti úkol, který na ně klademe.

Zejména zavedením všeobecného volebního práva s poměrným zastoupením menšin dává se stranám nejen významné právo, ale ukládá se jim i značná odpovědnost. Strany zvláště při výběru kandidátů musí býti opatrny, musí vybírati osoby, které nebudou pohlížeti na hodnost, důvěrou občanstva jim svěřenou, jako na prostředek ukojení své ctižádosti, nebo k docílení osobních prospěchů, nýbrž jako na závažnou občanskou povinnost. Zdůrazňujíce tento požadavek, uplatňujeme my realisté základní požadavek svého politického a komunálního programu.

Já věřím, že politické strany tento úkol volebním řádem jim uložený splní, a nemám obav, jež zejména mají odpůrci systému přísně vázaných listin, že by vedlo to k zneužívání vlivu politických stran.

Ti kdož obavy takové mají dle mého názoru příliš vedeni jsou theoretickými úvahami a nepřihlížejí k zjevům skutečného života.

Společnou snahou nás všech, jak zdůraznil p. dr. Meissner jest, abychom do zákonodárných a správních sborů vyslali nejkvalifikovanější kandidáty. Já jsem mohl k otázce, zda strany tento úkol po této stránce splní, tím spíše přisvědčiti, poněvadž jsem toho mínění, že strany musí při výběru kandidátů doporučovati osoby nejkvalifikovanější již ve svém nejvlastnějším zájmu; musí doporučovati takové osoby, které pokud možno obecně jsou uznávány za způsobilé.

Strana, která by si vedla jinak, jednala by nerozumně a proti svým vlastním zájmům. Jestliže by strana postavila právě na nejpřednější místo osoby méně kvalifikované, výsledek by byl ten, že by soudné voličstvo od strany té se odvrátilo vůbec, odvrátilo by se od strany, která by na prvém místě kandidovala osoby, které jsou obecně uznány za neschopné k zastávání svého úřadu.

Která strana jednala by tak nerozumně? Která strana by chtěla na úkor silnějších a nejsilnějších kandidovati osoby neschopné? Vždyť by taková strana, takový výkonný výbor dovnitř stran jen zasil sémě rozvratu a vyvolal jen roztržky. Je přece podle volebního řádu možno, aby taková odstrčená skupina, má-li za sebou náležitý počet voličů, podala kandidátní listinu odchylnou, a není pochybnosti, že by se tak manévr výkonného výboru, který by směřoval k utlačení schopných individualit, zkřížil.

Namítá se ovšem, že tato možnost povede zase k tomu, že nastane roztříštění stran, že nastane rozvrat ve stranách, že budou seskupovat se osoby ze stolových společností, aby prosadily své kandidáty. Já této obavy nemám a nemám jí zejména při volebním řádu do obcí. Nespokojenci, kteří by se chtěli sdružovat jen za tím účelem, aby ze svého středu zvolili členy obecního zastupitelstva, neměli by pronikavého úspěchu. - Taková sdružení osob s čistě osobním cílem měla by přívržence jen do té doby, dokud by nepodala nové kandidátní listiny - jakmile tak učiní, bude taková kandidátní listina v krátké době opuštěna od těch, jichž osobní aspirace neuspokojila. Jen mandátová snaha strany v obci udržet nemůže.

Proti systému přísně vázaných kandidátních listin vyskytl se ve veřejnosti návrh p. docenta dra Joachima, o němž již zmínil se pan dr. Meissner a kterému z návrhův odchylných nelze nepřiznati vědeckého zdůvodnění a poměrně největší praktické ceny. Není mým úkolem, abych do podrobností vykládal váženému shromáždění podstatu návrhu p. dra Joachima: já jen připomínám, že pan dr. Joachim při přidělovaní mandátů jednotlivým listinám respektuje pořadí na kandidátní listině jen potud, pokud připadají mandáty na nezměněné (neškrtané) hlasovací lístky. Vykládání dalších detailů vedlo by příliš daleko, avšak v celku lze říci, že dr. Joachim další mandáty přiděluje těm kandidátům, kteří později soustředili na sebe největší počet hlasů.

Proti návrhu tomu jest uvésti jen tolik, že v praksi by sotva šlo o více než jeden sporný mandát, uvážíme-li, že největší počet hlasů (95 %) dle zkušeností ve Švýcarech a 65 % dle zkušeností z Hamburku získaných odevzdají voličové nezměněný. Pro tento výsledek nedoporučuje se tak příliš komplikovati skrutinium. Ostatně ani tento systém p. dra Joachima nevyvaruje se výtek o diktátu výkonných výborů, poněvadž přední kandidáti jsou zvoleni bez ohledu na to, kolik obdrželi hlasů.

To jsou důvody věcné, které vedly nás k tomu, že jsme se rozhodli hlasovati pro návrh ústavního výboru.

K závěru dovolte mně několik slov. Zavedením nových demokratických volebních řádů nastává občanstvu zvýšený úkol, pracovati v organisaci politické. Řády tyto zavazují k soustavné činnosti, k vytrvalé drobné práci na prospěch obce. My, česká strana pokroková, stojíme i zde na půdě svého programu, chceme míti nejen silné kandidáty, ale chceme míti i mravně silné voliče (Výborně!), mravně silné, organisované jednotlivce, chceme upoutati pozornost občanstva k záležitostem obce, chceme od občanstva soustavnou, trpělivou, uvědomělou a vytrvalou práci. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku proti, občanu Sísovi.