Zde se ovšem řeklo: "Jak
pak může býti někdo nucen, aby musel
odevzdati kandidátní listinu, i kdyby tam byla osoba,
která se nehodí?!" Račte prominouti,
pánové, k tomu není nikdo nucen a systém,
který navrhujeme, k tomu nenutí! Jestliže strana
bude kandidovati osobu neoblíbenou aneb určí
pořad osob takovým způsobem, že to vzbudí
ve straně nebo ve voličích odpor, má
menšina právo, ještě 14 dní před
volbami dáti svou kandidátní listinu zvláštní
a není nucena jíti s kandidátní listinou
jí nevyhovující. Práva voličova
jsou dnes jen jinak formulována: dříve se
objevovala až teprve v den volby, podle našeho volebního
řádu se práva voličova projevují
14 dní před volbou tím způsobem, že
odevzdá kandidátní listinu. A všimněte
si, pánové, u § 20., jak malého počtu
voličů jest potřebí k tomu, aby zvláštní
kandidátní listina byla podána. V obcích
od 1000 do 2000 obyvatelů 20 voličů, v obcích
do 5000 obyvatelů 30 voličů, v obcích
přes 5000-20.000 obyvatelů 50 voličů
atd. To jest tak nepatrný počet osob, že se
docela dobře mohou sejíti, a nebudou-li s kandidátní
listinou určité strany spokojeni, podati kandidátní
listinu svou vlastní. (Posl. Stivín: Jedna místní
organisace to může udělat!)
A nyní dovolte mi připomenouti
ještě jedno, na co považuji za nutné reagovati.
Pánové se tu stále a stále ohánějí
politickými stranami. Mám tu celou řadu článků
o tom uveřejněných a tu se pořád
staví proti sobě na jedné straně volič,
svoboda jeho a na druhé straně politické
strany. Ty nešťastné politické strany,
které chtějí voliči svázat
ruce, kterého chtějí připraviti o
všecka jeho práva! Všude se dovozuje: politika
do obce nepatří. Politické strany! Ruce pryč
od obecních správ! Práce v obcích
má býti posuzována s hledisk jiných,
než politických!
Vážení pánové,
copak je to pravda? Co pak je pravda, že volební řád
stanoví nějaké právo politických
stran? V § 20. mluví se o volebních skupinách.
Volební skupina je, prosím, několik málo
osob, jak jsem vám řekl, 10-30, nanejvýš
100 osob; v Praze 100! To je politická strana? Tady při
několikrát stotisících voličů
se může sejíti 100 osob a utvoří
volební skupinu. To může býti volební
skupina zajímavá, řekněme živnostenská,
majitelů domů (Hlas: Hospodská!) nebo
hospodská, nebo osobní, nebo budou to nespokojenci
z určité strany, nebo budou to ti, kteří,
řekněme, nebudou spokojeni s žádnými
kandidáty a utvoří si takovou kandidátku
nejlepších lidí nade všemi stranami. Nebude
to, prosím, nejlepší východisko, když
těch sto voličů přijde a dají
to voličům, aby se pro jejich kandidátku
rozhodli? Tedy žádné politické strany
tu nejsou, nýbrž volební skupiny a utvořiti
volební skupinu se dává právo docela
málo osobám.
Vážení pánové,
přicházím k jedině možnému
důsledku: panašování je naprosto zavržitelné.
Kdybychom mohli jednati o panašování s kumulací,
pak by moje vývody musely býti jiné, ale
pak bych se musil zabývati kumulací. Ale poněvadž
to pánové nenavrhují, odpadá to, rozhodovati
mezi jedním a druhým systémem.
Nám tedy nutno, zavrhnouti
systém pana kol. Síse a Dyka. Podotýkám,
že jejich návrh byl vším právem
a docela správně zkritisován panem docentem
Joachimem, který jistě stojí proti našemu
návrhu, ale také na základě svých
zkušeností teoretických odvrhuje ten systém.
A, pánové, já si pokládám za
čest, s tohoto místa konstatovati, že naši
odborníci, naši teoretikové o systémech
poměrného zastoupení, pan dr. Bobek a
docent Joachim nespokojovali se s pouhým opisováním
systémů, které jsou zavedeny v cizích
zemích, nýbrž již ve formulce hledali
formulky nové: pan dr. Bobek ve svém spisku,
pan docent Joachim ve "Samosprávném
Obzoru" i také v poradách hledali docela samostatné
formulky, které by našim poměrům odpovídaly;
my neopisovali, nýbrž naši teoretikové-experti
přemýšleli a samostatně rozsuzovali.
Pan docent Joachim doporučuje system belgický.
Nemohu jíti do podrobností, jen říkám
jedno: když prozkoumáte system belgický, račte
se podívati, jak takový hlasovací lístek
vypadá kombinovaně pro naše voliče na
venkově, těch bodů, které on má
po případě začerniti a kde se má
rozhodnouti, kde volí poprvé, systémem tím
nedosáhnete toho, čeho chcete dosáhnouti,
aby po případě ti, kteří byli
na prvém místě, také mohli propadnouti.
Dle systému toho vždycky ti, kteří jsou
na prvém místě, vyhrají a vyhrát
musejí. Jedině se může jednat o nepatrný
počet posledních několika mandátů.
Vždy se uvádí charakteristický případ
z voleb z Bruselu v r. 1900, kde klerikál na posledním
místě kandidovaný dostal as 10.000 osobních
hlasů, kdežto předcházející
před ním kandidáti jen několik set
hlasů, a byl zvolen. To je jediný výsledek
ze zkušeností v Belgii a nic víc. Když
strana nebo volební skupina dá na prvé místo
kohokoliv, bude zvolen, belgickým systémem dosáhnete
nejvýše toho, že voliči způsobí
změny v poradí mezi některými posledními
kandidáty.
Tedy, pánové, buď
chceme systém poměrného zastoupení,
pak to znamená, že většina nominuje a
volí své kandidáty a menšina si navrhuje
a volí své kandidáty, pak to znamená,
že většina nemá práva mluviti menšině
do toho, koho si kandiduje a koho si zvolí, a menšina
ne většině.
Ale co navrhujete vy, jest v rozporu
se systémem poměrných voleb. To ponechme
raději system většinových voleb do obcí
a do zákonodárných sborů, pak ponechme
do zákonodárných sborů nejen většinové
volby, nýbrž i malé okresy, pak bude zase strana
přidělovati okresy lepší neb méně
dobré, pak bude míti strana jistotu, že určití
lidé propadnou a druzí vyhrají, ona bude
moci dirigovati do okresů jistých své dobré
lidi a do méně jistých ty, kteří
nebudou chtíti býti zvolenu, bude míti zabezpečenu
državu. Na tom jest interesována každá
strana.
Každá strana má
zájem na tom, aby volební řád byl
takový, aby určité osoby mohla určitě
míti zvoleny, buď že jim přikáže
volební okres, nebo na kandidátní listině
určité pořadí. Ale to, co vy navrhujete,
jest se zásadou poměrných voleb naprosto
v rozporu, to nepovznese náš parlamentarismus, to
není ani srovnatelné se systémem jedné
komory. Vy budete museti hledati východisko, abyste odborníky,
které chcete míti v zákonodárném
sboru, dodatečně umístili, aby se uplatnili.
Budete hledati novou, druhou komoru; budeme míti rozpor
o tom, jestli máme míti nějaký senát,
nebo ne.
Mohu vás ujistiti, než
jsem se rozhodl navrhnouti v ústavním výboru
systém přísně vázaných
listin, které mají své vady, - já
docela nepokrytě pravím, náš volební
řád není dokonalý, jsem si vědom
jeho velkých chyb, které bych mohl vytknouti a kritisovati
- dlouho jsem váhal, přišel jsem však
k jedinému výsledku: že systém přísně
vázaných listin není ideální,
že se dá proti němu uvésti mnoho námitek.
Ale vzhledem k poměrům u nás jsoucím,
a vzhledem k tomu, že chceme zachovati systém jedné
komory, vzhledem k tomu, že zavádíme skrutinium
listin s velkými obvody volebními, jak do zákonodárných
sborů, tak i obcí, můžeme umožniti
věcnou práci, umožniti osobám, které
nemohou sestoupiti na nejnižší stupeň
volební agitace, nemůžeme přijati návrh
pana kol. Síse a Dyka, nýbrž jen návrh
ústavního výboru, totiž systém
přísně vázaných listin. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Přistoupíme k debatě.
Přihlásili se proti členové
Národního shromáždění:
Zbořil, Sís a Pospíšil,
"pro": Krouský, Malypetr,
Hlinka a Johanis.
Uděluji slovo prvnímu
řečníku "proti" zapsanému,
p. kol. Zbořilovi.
Posl. Zbořil: Velectěné
Národní shromáždění! Mým
úkolem jest, abych promluvil k návrhu našeho
klubu, jejž tlumočil kol. Pospíšil, pokud
se týče § 38. a § 31. volebního
řádu. Jest to úkol velmi snadný, poněvadž
ústavní výbor vyslovil se již "pro".
Předseda
(zvoní): Prosím o klid.
Posl. Zbořil: Chci
však přes to několika slovy upozorniti na vývody,
které nás vedly k podání návrhu
na změnu, pokud se týče doplněk odstavců
těchto.
Ústavní výbor
ve své zprávě, v části zvláštní,
upozorňuje na to, že o systému volebních
cel uvažoval, že se však proň nerozhodl,
že ho neuznal za nutný. My máme za to, že
zásadním stanoviskem všech stran, jak to v
generální debatě bylo všeobecně
tlumočeno, jest, aby volební právo bylo všeobecné,
rovné, ale zejména a na prvním místě
tajné. (Výborně!)
Jen tajné volební právo
zaručuje rovnost a odůvodňuje všeobecnost.
Ale nemohlo by býti považováno
za tajné volení, kdyby byl zůstal systém,
který navrhl ústavní výbor, totiž
aby volič vložil kandidátní lístek
veřejně ve volební místnosti do obálky
jemu předsedou komise doručené. Při
skládání lístek obrátí
a je po tajnosti. Jisté porušení tajnosti volby
nastalo ovšem již tím, co se pod vlivem pouhé
předlohy na venkově a ve všech městech
děje, a sice v rozdělování voličstva
dle politických stran, které jistě budou
i stranami kandidujícími. V tom tedy již vidím
prolomení tajnosti volby. Každá strana sestavuje
si seznam svých příslušníků,
je s nimi ve všech možných stycích, nutí
je, aby předpláceli její časopisy,
aby platili jisté příspěvky, koná
s nimi schůze a zejména schůzemi důvěrnými
odlišuje naše občany jednoho od druhého,
což má za následek, že jsme vlastně
již prolomili ten stěžejní nejdůležitější
požadavek volby: tajnost. Já již nevidím
možnost, naprosto zaručiti tajnost volby po tom, co
se děje a co se ještě v daleko větší
míře asi rozvine. Nicméně snažili
jsme se, abychom tuto tajnost aspoň potud zabezpečili,
pokud je to v rámci této předlohy možno
a myslitelno. Navrhl proto náš klub, aby lístky
kandidátní vkládány byly do obalu
teprve v místnosti oddělené, kde dotyčného
nikdo nevidí, aby někdo při obrácení
atd. nemohl to pozorovati. Já mimo to vidím potřebu,
abychom doplnili odstavec paragrafu 31. o doručování
kandidátních listin voličům do bytu.
Tu mám za potřebný malý doplněk.
Je zde odstavec 3.: "Za ztracený
nebo poškozený legitimační lístek
vydán budiž voliči na průkaz v §
30. uvedený, legitimační lístek jiný,
jako duplikát zřetelně označený."
To ohledně legitimačních lístků
stačí. Ale ohledně kandidátních
lístků mám za potřebné, aby
bylo dodáno: "Náhradní kandidátní
listiny všech stran buďtež vyloženy také
ve volební cele." Lze totiž očekávati,
že při volební agitaci ze čtyř
až pěti kandidátních listin dovednými
agitátory budou některým voličům
všechny kandidátní lístky odňaty
a jen jedna bude voliči ponechána, totiž kandidátní
listina té strany, k níž agitátoři
náležejí. Jsouť lidé tak slabí,
že se nevymluví, nýbrž každému
chtějí se zavděčiti, a když se
takového voliče agitátor zeptá: S
kým budeš voliti?, ujistí jej, že s jeho
stranou, a tu mu řekne, dej sem tedy ty ostatní
kandidátní listiny a nech si jen tu naši, abys
s námi jistě volil. Mám tedy za potřebné,
abychom na to pamatovali, že přijde mnoho voličů
do volební místnosti jen s jedinou z oněch
kandidátních listin, které jim byly dodány
do bytu, a abychom jim, když již nemají tolik
statečnosti, aby agitátora odmítli a řekli,
že budou voliti tak, jak sami chtějí, dali
možnost, aby v uzavřené cele nepozorovaně
vzali si svobodně tu kandidátní listinu,
která je jim nejsympatičtější.
Je to v zájmu nejen politických stran, je to v zájmu
našem národním a skutečně také
v zájmu obcí. Je známo, že největší
vliv na volby obecní mají průmyslníci.
Každý průmyslník jako poplatník
zajímá se především o hospodářství
obecní - já mluvím jako takový a mluvím
otevřeně, poněvadž to prodělal
jsem sám a jako spravedlivý člověk
znám ty špatné stránky, ale nechci,
aby byly konány. Každý průmyslník
- máme u nás, pane kolego, ještě většího
než jsem já (Hlas: Pan farář!) ...
také, prosím, a v jiné obci zase váš
- působí na to, aby jeho zaměstnanci zvolili
ty, na nichž mu záleží, a má v
tomto směru jistě velký vliv. Možná
že pro první čas, pro nynější
čas, ten vliv je trochu menší, poněvadž
lidé přeceňují svobodu, ale přijde
brzy doba, kdy vliv průmyslníků na voličstvo
zase, panové, stoupne, a já v zájmu občanstva,
aby se nemohlo znásilnovati, - poněvadž se
mi to protiví, jak německé firmy donucovaly
své dělnictvo, aby volilo, jak oni si přejí,
- aby se to tedy nemohlo díti, aby veliká německá
firma vedle našich slabších firem se výhradně
nemohla uplatňovati (Hlas: U vás to bylo vždy
tak!), tedy ze zkušenosti - aby bylo znemožněno
těm mocným německým firmám
tímto způsobem, to jest odnětím všech
protivných kandidátních listin znemožniti
jejich podřízeným uplatniti vliv, který
uplatnit si přejí - mluvím jako praktik -
proto navrhuji, aby voliči byla dána možnost,
naprosto tajně vybrati si kandidátku, která
je mu vhodnou.
Já, velectění
pánové, pohlížím na volební
řád do obcí velmi vážně.
Vím ze zkušenosti dlouholeté, že dosavadní
volební řád, dosavadní sestavení
obecních výborů naprosto neodpovídalo
potřebě doby. To vím, že privilegium,
které bylo založeno na poplatnosti, mělo rozkladný
vliv, já to doznávám bez obalu. Každý
veliký poplatník si tím byl jist, že
v tom svém prvním sboru se tam dostane, on se nesnažil,
aby odůvodnil své stanovisko, on se nesnažil,
aby obci pracoval ku prospěchu, on se nesnažil o to,
aby poměry v obci byly urovnány, aby se občanstvo
vzájemně snášelo, on si svojí
moci byl vědom, on si byl vědom síly svého
komanda a proto jednal tak, jako kdyby mu na obci nezáleželo.
Víte dobře, jak to vypadalo v městech, kde
rozhodovala ohromná kapitalistická síla některé
veliké firmy.
Já uznávám za
naprosto potřebné jako průmyslník,
aby všem stavům bez rozdílu bylo dáno
stejné volební právo, neboť jsem nabyl
po dlouholeté práci v obcích pevného
přesvědčení, že právě
lidé chudší, lidé menší
jsou nejlepšími, nejvěrnějšími,
nejoddanějšími pracovníky. Konstatuji
to zde a používám dnešní příležitosti
k tomu velmi rád. (Výborně!) Zvláště
mezi organisovaným dělnictvem všech politických
stran našel jsem při práci pro obec tak nadšené
podporovatele, tak věrné stoupence, že jsem
jim nesčíslněkráte vyslovil své
uznání.
Naproti tomu mezi občanstvem
poplatným, vědomým si své moci, zajištěné
starým volebním řádem, jsem seznal
největší liknavost, největší
lhostejnost. Před volbami, přátelé,
jsem měl vždy uchazečů tolik, že
jsem si s nimi nevěděl rady, když jsem ty kandidátní
listiny sestavoval, všichni chtěli býti na
kandidátní listině, všichni chtěli
být zvoleni, ale po volbách ku práci nebyl
zde nikdo, jedině mezi dělníky a malými
živnostníky jsem našel vytrvalé pracovníky.
(Tak jest! Výborně!)
Přátelé, jsem
si toho vědom, že tímto návrhem, o jehož
uzákonění jsem pevně přesvědčen,
poněvadž jest jistě se sympatiemi všech
stran podáván, až na malé odchylky,
které jsou pochopitelné, že tímto návrhem
dosáhneme v obcích svěžejšího
života a i povznesení obcí. Upozorňuji
ale na jedno. Noví kandidáti a noví členové
obecního výboru mají ve zvyku, že přicházejí
hned v první schůzi s velkým počtem
různých a různých návrhů.
To považuji za nebezpečí, a sice pro první
dobu proto, že přijde mnoho návrhů,
které se stanou najednou populárními, uskuteční
se, ale pak zůstanou balastem obce, eventuelně jednotlivců,
kteří se pak musejí o to starati. Na př.
někdo si usmyslí postaviti v obci sirotčinec.
To je tak sympatický návrh, že mu nemůže
nikdo odporovati. Postaví se sirotčinec. K tomu
je potřebí peněz, ty se třeba z největší
části seberou, z části doplatí
z obecní pokladny, brzy se však o něj nikdo
nestará, všichni jen kritisují a sirotčinec
je na obtíž obci.
Podobně je to s koupelnami,
dětskými zahrádkami a různými
věcmi, které se lehce stávají populárními,
ale těžko se, zejména v menších
obcích, udržují.
Pro první čas považuji
za velice nutné, abychom příliš horlivé
uskutečňování různých
populárních návrhů v zájmu
obcí hleděli poněkud brzdit, ne zamezit,
ale obmezit, až se navrhovatelé přesvědčí,
jak je velice těžké dobrou věc v malé
obci trvale dobrou udržeti, až se přesvědčí,
až nabudou jisté routiny, pak snad sami uvolní.
Proto vítám s povděkem
návrh na částečnou změnu obecních
zřízení, který jde společně
a znamená jisté vymezení těch práv
obcí pokud se týče nákladu.
Nebudu zdržovati řečí,
jsem vždy proti tomu, aby se k otázkám tak
důležitým, praktickým a všeobecně
významným dlouho mluvilo. Zejména velmi těžce
a trpce nesu, že se při otázkách volebního
řádu, které s náboženstvím
a snad s různými politickými stranami nemají
nic společného, aspoň ne přímo,
tak široké debaty vedou. Tak sympaticky jsem poslouchal
výtky p. dra Meissnera, když na to upozorňoval.
Věřte, pane doktore, ze srdce jste mi mluvil. Poněvadž
vidím z prakse, že tolik a tolik věcí
zde je, které v zájmu nás všech nejrychleji
mají býti uskutečněny. Nebudu líčiti
účel a důležitost obcí. To jest
všeobecně známo, nebudu zde předříkávati
celé archy a vypočítávati, co všecko
obec má za povinnost. To není účelem
volebního řádu.
Omezil jsem se jen na to, co mi bylo
vytčeno a s velkým povděkem to vítám,
že ústavní výbor návrh našeho
klubu vzal za svůj, a jsem přesvědčen,
že celá sněmovna ho schválí.
Prosím také, abychom jako občané i
při různosti nazírání nikdy
se nerozcházeli tak, jako jsme se několikrát
rozcházeli.
Cítím jisté
příčiny k výtkám pro naše
stanovisko tak, jako vy musíte všichni uznati, že
také druhé strany dávají příčiny
k výtkám.
Prosil bych, aby se při každé
příležitosti nám nevytýkalo zneužívání
náboženství, aby se nám nevytýkalo
něco, za co my nemůžeme, něco, co se
dálo pod vládou nám vnucenou a násilnou,
kterou jste všichni stejně těžce nesli.
Víte dobře, že my jsme nejmenovali svých
representantů, že ani papež nemohl býti
volen, kterého si císař nepřál.
Tedy nečiňte nás zodpovědnými,
neviňte nás z něčeho, co snad vycházelo
z těchto mocných kruhů, ale nikoliv ze srdcí
lidu, nebylo názorem naším, a dejte nám
čas, abychom ve svobodné republice jako svobodní
občané s nekomandovanými vůdci dokázali,
jak cítíme. Jistě máme úmysly
nejlepší.
Buďme svorni tak, jak jsme byli
svorni s počátku a jak jsme svorni při sdělávání
tohoto zákona, který jistě znamená
krásný počátek naší budoucnosti.
(Výborně! Potlesk. Řečníku
se gratuluje.)