Jak vysvitne ještě, jest
organisace statistické rady neobyčejně důležitá,
poněvadž výrok její o tom, co se má
statisticky sbírati, bude závazným pro občanstvo
a proto občanstvo bude míti veliký interes
na tom, kdo v této statistické radě bude
zasedati. Z té příčiny doporučuji,
aby byla vytvořena ne pouze nařízením
ministerského předsedy, nýbrž nařízením
celého ministerstva. Tento argument neplatí pro
úřad sám, jenž může následkem
toho vzniknouti pouze následkem nařízení
ministerského předsedy.
Bylo s této tribuny jedenkráte
řečeno, že máme více druhů
lží a mezi ty lži že náleží
také statistika, a to plným právem. Jedna
z příčin, proč tomu tak jest, jest
ta, že vlastně není statistické povinnosti.
Každá statistika, která jest budována
na ochotnictví, kde se libovolná čísla
udávají místo pravých, nemůže
býti správnou. Ale má-li legislativa a spravedlnost
býti na statistice budována, jest předpokladem,
aby byla správná, a důsledek toho jest, že
jest třeba uzákoniti statistickou povinnost.
Do dnes u nás byla povinnost
uzákoněna od případu k případu.
Tak na př. při sčítání
lidu se vyslovila od 10letí k 10letí, při
sčítání závodů pro určité
případy. Běží nyní o to,
aby nebylo vždy zákonodárství zatíženo
vyslovováním takové povinnosti, a dále
o to, aby různá šetření, která
nemohou s nésti odkladu a potřebují této
povinnosti, nemusila býti odkládána. Uzákonění
této povinnosti vyžaduje stanoviti, kdo má
býti povinen k zpravodajství a v jakém rozsahu,
za jakých kautel a za jakých sankcí.
Musíme rozeznávati
dvojí povinnost: přímou a nepřímou.
Když se někdo táže po mých poměrech
majetkových a osobních, je to přímá
povinnost zpravodajská. Takovou můžeme uložiti
obecenstvu, spolkům, podnikům atd., ale máme
také zájem, aby úřady, a výslovně
pravím: úřady podřízené
spolupůsobily při sdělání statistiky,
a to jest nepřímá povinnost zpravodajská.
Tyto obě povinnosti se tím zákonem zakládají.
Arci úřady nelze žádným způsobem
snad trestati, zde stačí vysloviti povinnost, ale
povinnost občanská jest postavena pod trestní
sankci.
Budiž výslovně
konstatováno, že úřady, které
tu jsou jmenovány, jsou povinny dodávati data statistickým
úřadům, že tím nejsou snad míněna
ministerstva, poněvadž by jinak byla ministerstva
podřízena statistickému úřadu.
O tom nemůže býti řeči. Ministerstva
lze se jen dožadovati o sdělení dat. Běží
o úřady podřízené. Taková
povinnost, uzákoněna, mohla by se však státi
nepříjemnou metlou pro obecenstvo, kdyby se statistickému
úřadu zlíbilo, co by chtěl, vyšetřiti
a kam by chtěl, pronikati. Mimo to každý občan,
který dělá správné údaje
o svých poměrech, ať majetkových, ať
osobních, nedal jich tím na veřejnost, a
nesmějí býti jeho poměry odhalovány.
V prvním ohledu jest třeba
říci, k čemu mají býti občané
povinni, vymeziti statistickou povinnost. Není možno,
v zákoně na všecky budoucí případy
mysliti, pro které by takové povinnosti bylo třeba
a proto se utíkáme k oné methodě,
kterou zvolil moravský statistický zákon
z r. 1914 po mém návrhu. Tam byl oprávněn
žádati jen statistický úřad ona
data, která schválil zemský výbor.
Nyní obracíme věc a pravíme: Jen ta
data, smí žádati statistický úřad,
na nichž se usnesla státní statistická
rada, ona rada, ve které bude všechno obyvatelstvo
zastoupeno, a jež vzniká usnesením veškerého
ministerstva. Pak teprve jest povinnost zpravodajská založena.
Na druhé straně jest
třeba jistých kautel. Ty záležejí
v tom, aby nebyly odhalovány osobní poměry.
Jakým způsobem mohou býti odhalovány?
Mohou býti odhaleny především úřadem
samotným tím, že je publikuje, mohou býti
odhaleny tím, že ta data jiným úřadům
sděluje, mohou býti odhaleny tím, že
ta data dává k. soukromému zpracován
vědě, ale konečně mohou býti
odhaleny i úředníky jednotlivými,
a všemi těmi, kdož při šetření
jakýmkoliv způsobem spolupůsobí. Pro
všecky tyto případy jest třeba jistých
kautel. Pro případ publikace nelze se postaviti
na uherské stanovisko a říci, že individuelní
data smějí býti publikována jen ona,
která již jinde publikována byla v adresářích
a pod., poněvadž často bude třeba i
jiná data publikovati. Ale zde lze se opět utéci
k methodě předchozí a říci,
že individuelní data smějí se publikovati
potud, pokud to schválí statistická rada.
Pokud běží však
o otázku druhou, o sdělování dat úřadů
úřadům, je to jedna z nejchoulostivějších
věcí, poněvadž náš lid má
z pravidla za to, ať je to sčítání
lidu neb závodů neb čehokoli jiného,
že se dat zneužije k účelům finančním.
Této obavě nutně třeba čeliti,
nesmí zajisté výkaz, který občan
podal, sloužiti žádnému přímému
správnímu zákroku, smí sloužiti
správě pouze nepřímo, v souhrnu ve
statistickém celkovém výkazu a tuto zásadu
třeba uzákoniti, aby občanstvo bylo bezpečno,
že statistický úřad nesmí žádný
individuelní výkaz svěřiti žádnému
jinému úřadu k nahlédnutí,
zvláště ne úřadům berním.
Pokud běží o exploataci
vědeckou, nelze ji též zameziti. Mohou býti
zvláštní, ohledu zasluhující
případy, kde třeba, by soukromá věda
zpracovávala materiál. Takový učenec,
zpracovávající statistická data, stává
se článkem úřadu a přejímá
tytéž povinnosti jako každý úředník,
o nichž se tu mluví. Ale volbu tohoto zpracovatele,
jakož i rozhodnutí o přípustnosti soukromého
zpracování svěřujeme úředníku,
jenž stojí v čele úřadu a statistické
rady. To má býti odborový přednosta,
který předsedá radě a stojí
v čele úřadu.
Konečně je třeba
zmíniti se o tom, že by mohli i úředníci
jednotliví vynášeti obchodní tajemství.
Ti staví se pod trestní sankci svou mlčenlivostí
a sice přísnější než občané,
tedy pod soudní řízení a vězení,
kdežto občané podléhají pouze
policejním trestům.
Nebudeme první, kteří
uzákoní statistickou povinnost, poněvadž
jest již uzákoněna v Bulharsku, Srbsku, Uhrách,
Argentině, a ve státě sociálním,
v jakém žijeme a budeme žíti my, kterému
přiznáváme právo hluboko zasahovati
do soukromých práv, musíme také přiznati
právo, aby poměry seznal.
Přechodní ustanovení
zákona týkají se převzetí zemského
statistického úřadu v Praze do státní
správy jakožto zárodek budoucího státního
úřadu statistického se všemi právy
a povinnostmi, zařízením i osobami. Praktické
provedení bude předpokládati, že se
vláda dohodne se zemskou správní komisí
v Praze o převedení statistického úřadu
ve státní úřad.
Tento úřad sestává
z komise a rady. Komise se přirozeně ruší
tímto zákonem. Sociálně-politický
výbor doporučuje vám k přijetí
tento zákon. Dovolil bych si jen upozorniti na opravu malé
tiskové chyby: v § 2. v posledním řádku
místo "odborný", má státi
"odborový". (Potlesk).
Předseda:
Ke slovu není více nikdo přihlášen.
Přistoupíme k hlasování. Prosím
pány členy Národního shromáždění,
aby se odebrali na svá místa.
Budeme hlasovati o osnově
zákona v několika oddílech a to: o §
1. - 3. (o organisaci a kompetenci) jakožto první
skupině; druhá skupina jsou §§ 4., 5.
a 6. (povinnosti ke zprávám); §§
7. a 8. (o tajemství) by byla třetí
skupina a konečně závěrečné
§§ rázu formálního 9. a 10. by
tvořily čtvrtou skupinu spolu s nadpisem zákona.
Jsou snad námitky proti tomuto návrhů? Není.
Tedy přistoupíme k hlasování.
Kdo souhlasí s § 1.,
2. a 3. a ve druhém paragrafu s textovou změnou,
navrženou panem zpravodajem, prosím, aby povstal se
svého místa. To jest většina. §
1., 2. a 3. jest schválen.
Kdo souhlasí s § 4.,
5. a 6., prosím, aby povstal se svého místa.
To jest většina. §§ 4., 5. a 6. jsou přijaty.
Kdo souhlasí s § 7. a
8., prosím, aby povstal se svého místa. To
jest většina. §§ 7. a 8. jsou přijaty.
Kdo souhlasí s § 9. a
10., jakož i s nadpisem zákona, prosím, aby
povstal To jest většina. §§ 9. a 10. a nadpis
zákona jsou schváleny.
Má snad jen zpravodaj slovo
k druhému čtení?
Zpravodaj dr. Engliš:
Ne.
Předseda:
Prosím pány, kteří souhlasí
s přijatým právě zákonem v
prvém čtení, také v druhém
čtení, aby povstali. To jest většina.
Zákon jest přijat také ve druhém
čtení.
Tím jest odstavec třetí
denního pořadu vyřízen a přistupujeme
k odstavci 5. a to ke zprávě školského
výboru o návrhu posl. Aloise Jiráska, dra
Engliše a soudruhů na zřízení
university s českou vyučovací řečí
v Brně, tisk. č. 375.
Zpravodajem jest dr. Budínský.
Uděluji mu slovo.
Posl. dr. Budínský:
Slavný sněme!
Za co marně dvě lidská
pokolení zápasila, stává se skutkem.
Sotva že československý národ dosáhl
své politické svobody, splňuje jednu ze svých
nejkardinálnějších kulturních
požadavků a zřizuje si druhou českou
universitu.
Zřízení druhé
české university dnes je nesporným celonárodním
lidovým kulturním požadavkem českého
národa. Nepokládám tudíž za nutno
a potřebno, abych znova odůvodňoval potřebu
druhé české university, abych znova uváděl
všechny ty důvody, které během dlouholetého
zapasu staly se tak notoricky známými a které
dnes se žádné strany nejsou popírány.
Nepokládám také za nutné, abych při
této slavnostní chvíli opakoval (Hluk.
Předseda zvoní) anebo líčil dlouhý
zápas českého národa za druhou českou
universitu. Všechny tyto fáse boje za druhou českou
universitu jsou české veřejnosti v čerstvé
paměti a já mám za to, že můžeme
při tomto okamžiku upustiti od přehledu této
smutné kulturní kapitoly, kterou prožil český
národ v bývalém Rakousku. (Tak jest!)
Slavný sněme! Také
pokud se týče umístění druhé
české university na Moravě v Brně,
byla otázka tato nejen vědeckými kruhy, nýbrž
i celou širokou českou veřejností dávno
definitivně rozřešena. Nemůže býti
dnes žádného sporu o tom, kde druhá
česká universita má býti umístěna.
Nová česká universita
zřízena bude podle vzorů dosavadních
universit jedině z toho důvodu, poněvadž
reorganisace university, poněvadž reforma studií
na vysokých školách doposud není dostatečně
propracována, doposud dosti hotova a ujasněna a
bude zapotřebí, aby otázka tato byla samostatně
zákonem upravena, což bohdá na sebe dlouho
nedá cekati.
Jestliže v jediném směru
činí navržený návrh úchylku
od této zásady, týče se to filosofické
fakulty, která se rozděluje na dvě fakulty,
fakultu přírodovědeckou a fakultu filosofickou.
Školský výbor mohl přistoupiti k této
úchylce - tím spíše, poněvadž
na celé řadě cizozemských universit
fakulta filosofická tímto způsobem jest rozdělena.
Pokud se týče dalších
ustanovení osnovy zákona, tedy poukazuji zejména
k tomu, že počet a doba aktivováni jednotlivých
fakult, jak ve zprávě jest dosti obšírně
vylíčeno, byly odůvodněny jednak vědeckými
zřetely, jednak praktickou potřebou.
Ohledně pokynů a jistých
přání, které školský výbor
uvedl v motivech, resp. ve své zpráve, poukazuji
k tomu, že bylo zdůrazněno, aby styk nové
české university s lidem a se zemí, na které
bude její působiště, byl pokud možná
nejbližší, aby nová universita po vzoru
vysokých škol amerických navázala pokud
možná nejširší styky s lidem, aby
tyto styky pěstovala, aby sloužila nejen výlučně
vědě, nýbrž i praxi a lidu. (Výborně!)
Hlavní a nemalou pecí
školského výboru bylo, aby nová česká
universita byla svobodným, nezávislým vědeckým
ústavem, (Výborně!) a tu bylo zapotřebí
pojmouti do důvodové zprávy školského
výboru zvláštní ustanovení, které
tuto samostatnost, která jest podmínkou vědeckého
poslání a významu vědeckého
bádání zabezpečuje.
V ostatním, slavné
Národní Shromáždění, poukazuji
na důvody zprávy školského výboru,
a pokud se týče velkého, a dosud nedoceněného
úkolu kulturního, pánové, mám
za to, že není mou věcí, když již
celé dva lidské věky o tom mluvil celý
národ, abych znovu z tohoto místa zdůrazňoval,
že zřízením této druhé
české university splňuje se dlouhá
tužba českého národa po vyvrcholení
jeho kulturní práce a činnosti. (Výborně!)
Vážení pánové
a dámy, chci při této příležitosti
zdůrazniti, že pro nás druhá česká
universita ma nejen vysoký a důležitý
kulturní význam, nýbrž i nezměrný
význam politický.
Politický význam druhé
české university jest, abych tak řekl, nejplastičtěji
vyjádřen skutečností, že veškeré
rakouské vlády, kolikkoli těch vlád
tu bylo, stejně zavile, stejně urputně jako
naši úhlavní nepřátelé,
Němci, stavěly se proti tomuto samozřejmému
kulturnímu požadavku českého národa
a dovedly po desítky let požadavky tyto odpírati.
Němci a rakouské vlády
postřehli velmi záhy, že česká
škola a tudíž česká vysoká
škola českému národu stava se něčím
vyšším, něčím větším,
než obyčejná škola; německé
rakouské vlády a Němci rakouští
záhy postřehli, že nejúčinnější
politickou zbraní českého národa byla
jeho vzdělanost, bylo jeho vědění
a vědychtivost, která vedla český
lid k usilovné hospodářské práci
a tím k hospodářskému blahobytu, a
tu v starém Rakousku nemohlo býti jinak, než
že česká škola, česká universita
i snaha po zřízení druhé české
university musila býti ubíjena a zdržována
všemožným způsobem.
Slavný sněme! Bylo
to české vzdělání, české
vědění a česká práce,
kterým děkujeme za všechno, čím
dneškem jsme. Česká škola, česká
kniha, český učitel a česká
věda jsou prvky, z nichž vyrostla dnešní
naše situace. Pokrok ve vědách přinášel
za sebou nutně i hospodářský pokrok,
vzdělání a věda zvyšovala výkonnost
hmotné práce a založila tak hospodářskou
sílu národa.
A proto bude zapotřebí,
aby český národ v době nynější
i v době budoucí snad více než v dobách
své politické poroby staral se o své vzdělání,
aby český národ snad se zdvojeným
úsilím se vzdělával a pamětliv
byl oněch slavných odkazů našich buditelů,
které vrcholí ve slovech jednoho z nejlepších
synů českého národa, Karla Havlíčka:
kdykoli český národ vítězil,
vítězil více zbraní duchovní
než mocí fysickou, a věren byl probuzeneckému
heslu, že v práci a vědě jest naše
spása, tedy aby český národ v této
době sáhl opětně k těmto osvědčeným
starým zbraním, zbraním ducha, vědění
a práce, aby těmitéž zbraněmi,
kterými dobýval nynější své
svobody, aby touto zbraní kultury obránil, udržel
a zajistil svou mladou republiku. Budiž proto nová
česká universita chrámem vědy, budiž
svobodnou dílnou ducha, budiž studnicí, ze
které by čerpali všichni naši synové
potřebné vědění pro život,
aby svou prací, aby svým věděním
založili a vybudovali stěžejní základ
nikdy neumírající moci a síly národa,
aby touto svou hřivnou přispěli k slavné
a šťastné budoucnosti českého národa.
Slavný sněme! Mám
za to, že není zapotřebí návrh,
který školský výbor předložil,
odůvodňovati, mám za to, že jest to
první povinností českého republikánského
sněmu (Výborně!), aby národu
českému pokud možno nejrychleji a nejdříve
dal druhou českou universitu. (Výborně!)
Já proto navrhuji, aby návrh školského
výboru, kterýmž zřizuje se druhá
česká universita, byl slavným Národním
shromážděním schválen. (Výborně!
Hlučný potlesk.)
Předsedající
místopředseda posl. Konečný:
Ku slovu přihlásili se 3 řečníci,
a to občané dr. Srdínko, dr. Stojan
a J. V. Krejčí.
Uděluji slovo prvnímu
řečníku občanu prof. dr. Srdínkovi
Posl. dr. Srdínko:
Slavné Národní shromáždění!
Nebudiž mi vykládáno
jako neskromnost, ujímám-li se slova při
této debatě a zdržím-li o několik
minut vážené Národní shromáždění
v jednám. Záleží na tom přece,
aby při této debatě promluvil aspoň
jeden učitel českých vysokých škol.
Povaha předmětu toho vyžaduje, aby zdůraznil
člen českých vysokých škol všechny
naděje a tužby, které upínají
k nově zřízené vysoké škole
vědecké kruhy české. Revoluce z 28.
října přinesla českému školství
nejen osvobození z cizího poručníkování,
nýbrž měla také za následek ještě
zvláštní úlevu pro všechny otázky
školské a kulturní. Nesčíslněkráte
marně jsme volali po druhé universitě; vídeňské
vlády stále nám ji zůstávaly
dlužny. Osvobození přinesla nám teprve
revoluce, která sňala s otázek kulturních
a školských tíhu tlaku politické moci.