Předseda Národního
shromáždění Fr. Tomášek
uvádí presidenta republiky dra T.
G. Masaryka do zasedací síně.
Dále jsou přítomni:
Místopředsedové:
posl. dr. Hajn, Konečný, Udržal.
Zapisovatelé:
posl. Bradáč, dr. Slávik
a větší počet poslanců.
Zástupcové vlády:
Předseda vlády: dr. Kramář
a členové vlády: Haberman,
dr. Hruban, Klofáč,
Prášek, dr. Rašín,
Staněk, dr. Soukup,
dr. Stránský, Stříbrný,
dr. Šrobár, Švehla,
dr. Winter, dr. Vrbenský,
dr. Zahradník.
Z kanceláře sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní,
zástupce jeho JUDr. Bartoušek.
Předseda:
Národní shromáždění je
schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Pane presidente! Způsobem
triumfálním, tak jako dosud ještě nikoho,
vítal Vás na cestě Prahou český
lid. Jásot set tisícův otřásal
vzduchem - až sem k nám doléhal jeho ozvuk.
Štěstí zářilo z každého
oka, srdce celého národa bila Vám v ústrety.
Tak promluvila tam venku k Vám duše osvobozeného
národa, probuzená k vědomí vlastní
síly své. A teď jste přišel mezi
nás sem, do staroslavné síně, jež
byla svědkem tolika památných projevův,
ale jež nezažila dne slavnějšího
nad den dnešní.
Přišel jste, abyste vykonal
ústavní povinnost. První Vaše cesta
po návratu do vlasti, po dlouhých letech odloučení,
vedla Vás k nám, do Národního shromáždění.
A mně jako předsedovi tohoto zákonodárného
sboru, dosazeného z moci revoluce, připadl nesmírně
čestný úkol, abych Vás při
této příležitosti pozdravil a uvítal.
Když před pěti
týdny osvobozený národ prohlásil usnesením
tohoto sboru republiku a měl přistoupiti k volbě
presidenta, ani na okamžik nikdo nebyl na vahách a
na pochybách, na koho padne volba. Presidentem republiky
mohl se státi jedině muž - muž, jehož
jméno se neslo od úst k ústům po celém
našem národě: Tomáš Masaryk. S
jásotem a dojímavou jednomyslností sbor náš,
jako dočasně dosazené zastupitelstvo národa,
pověřil Vás, abyste se stal nositelem a představitelem
suverenity svobodného národa. Habsburská
cizovládná autokracie, jež jako balvan po věky
tlačila náš národ, jež na popravištích
v r. 1621 své vražedné dílo započala
a jež, dovršivši zločinnou svoji dráhu
po 300 letech svévolným zahájením
světové války, aby obtížila svědomí
své poslední nejtěžší vinou,
i v tom posledním okamžiku pokusila se zase v krvi
udusiti národ český. Měl vykrvácet
na bojištích i na šibenicích. Než,
udeřila hodina osudu. Veliká doba našla velikého,
celého muže a tím jste byl Vy. Mezi tím,
co passivním odporem ona část národa,
jež zbyla doma, prováděla rozvratné
dílo z vnitřku proti strouchnivělému
organismu Rakouska, hlodala v něm, oslabovala, ochromovala
jej, příslušníci národa za hranicemi
vedli smrtící rány z venčí
na útvar, odsouzený k smrti. Vedli je jednak na
bojištích, jednak ze síní diplomatů.
A byl jste to zase Vy, jenž plnil duchem staré slavné
české chrabrosti bojovníky československých
zahraničních armád, stejně na bojištích
západu ve Francii a Italii, jako na bojištich východu
v Rusku a Sibíři. Památka těch hrdinů,
kteří za svobodu naši dali životy, zůstane
nám na vždy svatou a po věky nevymizí
z dějin našeho národa. (Potlesk.)
A byl Jste to Vy, jenž současně
nesl na svých bedrech tíhu práce v kabinetech
diplomatů. Neznal Jste námah cesty, vzdálenosti
tisíců kilometrů neznamenaly pro Vás
nic. Z Evropy do Ameriky, z Ameriky do Asie - tak jsme s úžasem
sledovali Vás podle telegrafických zpráv
od jednoho dílu světa k druhému, sklánějíce
se v duchu před gigantickou touto prací, žehnajíce
Vám, aby dílo toto slavně bylo dovršeno.
A práce Vaše triumfovala. Na osvobození národa,
na jeho státní samostatnosti největší
podíl zásluh připadá Vám. A
Vám proto v prvé řadě patří
dík národa, Vám patří jeho
láska. To Vám dnes hlásal jásot lidu,
to Vám zde tlumočíme také my. Vítáme
Vás tu na půdě, posvěcené staletými
zápasy. V této síni vedl zápas Rieger
a Palacký, zde již ve stoletích předchozích
pokoušeli se stavové uhájiti zbytky okleštěné
samostatnosti státní. A zde stojíme na úpatí
a ve stínu staroslavných Hradčan, bývalého
sídla králů, jež stane se teď sídlem
presidenta republiky. Minulost si tu podává ruku
s přítomností a budoucností. Slavná
minulost s přítomností a budoucností,
jak věříme všichni, neméně
slavnou. Jsme na rozhraní věku, na přelomu
dějin. Bezmála jako pohádka připadá
nám vše, co stalo se s Prahou a celým národem.
Splnily se sny a tužby nejlepších synů
jeho. Co jásalo ve Smetanových akordech ve finale
"Libuše", o čem snili Neruda nebo Aleš,
to se stalo rázem skutkem. Ne již v cizích
službách, ne již zotročeni cizovládou,
na svých nohou, jako sebevědomý svobodný
člen v rodině svobodných národů
světa stojí tu dnes národ český.
(Hlučný, dlouhotrvající
potlesk.)
Ale daleko není ještě
všechno hotovo. Čekají nás úkoly
obrovité. Jde v prvé řadě o dovršení
celého díla jednáním mírovým.
Zde vzpomínáme všech spolupracovníků
Vašich, které Jste s tak překvapující
znalostí osob shromáždil kolem sebe a dnes
posíláme odtud, jistě se souhlasem Vaším,
pane presidente, pozdravy své zejména našemu
Eduardu Benešovi, jenž zůstal prozatím
od nás odloučen, aby bděl ještě
nadále nad naší mladou svobodou. (Hlučná
pochvala.)
Jsme šťastni, že můžeme
dnes ve svém středu pozdraviti zástupce velké,
slavné a rekovné Francie (Na zdar! Výborně!
Dlouhotrvající potlesk), jíž tolik
vděčíme za svoji republiku. Stejně
horoucně zdravíme představitele skvělé
Anglie (Výborně! Nadšený potlesk)
a vedle Britanie také vytrvalou Italii (Výborně!
Bouřlivý potlesk). Posíláme pozdravy
své slavné demokracii zámořské,
v jejíž čele stojí veliký strážce
civilisace a kultury, Wilson. (Výborně! Dlouhotrvající
potlesk.) A jsme překonáni radostí, když
vidíme dnes ve středu svém také zástupce
bratrských národů slovanských, kteří
s námi nesli stejné utrpení a společně
s námi slaví dnes stejné vítězství.
(Výborně! Potlesk.)
V práci naší bude
ovšem nutno s největším úsilím
pokračovati. Národ československý
jest dnes, po staletích odluky, sjednocen a tak, jako nebylo
jistě nahodilým, že v červáncích
našeho národního probuzení stálo
trojhvězdí: Kolára, Palackého a Šafaříka,
tak také jakoby příkazem zákonů
dějinných v okamžiku státního
sjednocení národa, před tím roztrženého,
k nejvyšším úkolům v něm
povolán byl syn jihomoravské Slovače, náš
první president. (Výborně! Neutuchající,
nadšený potlesk.)
Jsou ještě otázky
jiné. Poměr obyvatelstva německého
v zemích našich k našemu státu byl dosud
nejasný. Snad nedovedli němečtí krajané
dosti dobře uvěřiti ve shroucení Rakouska
a ve shroucení své nadvlády s povalením
militaristické autokracie pruské. Bez ohlasu zůstalo
volání naše z první schůze tohoto
sboru na adresu německých našich krajanů.
Dnes přichází president republiky, povznesený
jistě nad každý stín nacionální
předpojatosti.
Zdaž není to okamžik
nejvhodnější, aby se pomýšlelo
v řadách našich krajanů druhé
národnosti na nezbytnou revisi dosavadního jejich
stanoviska? (Hlučný souhlas.)
A vedle otázek národnostních
jsou to veliké otázky politické a sociální.
Nový stát bude státem svobodným, pokrokovým,
demokratickým. (Výborně! Hlučný
potlesk.) V tom jest záruka jeho rozkvětu a
jeho veliké budoucnosti. (Tak jest!) V tomto směru
přináší nám milovaný president
náš také své veliké poselství
od demokracie světa. Sociální bouře
letí dnes také Evropou, třesouce samými
základy států. Pod revolucionujícími
účinky válek trhliny třídních
rozporů v národech se prohloubily. Také u
nás. A přece zase mladá republika k svému
vybudování a zabezpečení velitelsky
přímo vyžaduje solidární práce
všech vrstev národa. (Výborně!)
Jeden z nejtěžších
problémů volá po svém řešení.
Mladou republiku čekají tu úkoly nad jiné
komplikované. Tolik však jest jisto: Naše republika
bude prodchnuta duchem sociální spravedlnosti. (Výborně!
Bouřlivý potlesk.)
Vy, pane presidente, věnoval
Jste největší část svého
životního díla studiu a řešení
otázky sociální, a Vy také učiníte
vše, co příkazy doby od republiky čekají.
A v tomto okamžiku, jehož
bylo nám šťastným osudem dopřáno
se dožíti, a jenž jest mezníkem našich
dějin, překonáni až do duše radostí
nad návratem Vaším a nenalézajíce
slov, jimiž bychom mohli tlumočiti všechno to,
co dnes naši celou bytost rozechvívá, podáváme
Tobě, předrahý presidente náš,
naše pýcho a naše naděje, své ruce,
tiskneme Tě bouřlivě na prsa svá a
voláme dnes, volá s námi celý náš
národ československý a volá s námi
demokracie celého světa: Nechť žije republika
československá, nechť žije její
první president, Tomáš Masaryk! (Výborně!
Nadšený, dlouhotrvající potlesk.
President Masaryk podává předsedovi ruku.
Nové, dlouhotrvající projevy nadšení.)
Předseda:
K slovu se přihlásil za kolegy naše slovenské
ještě člen Národního shromáždění
pan Janoška. Uděluji mu je.
Poslanec Janoška: Ctené
Národné shromáždenie!
Teraz, keď celý jednotný
národ plesá rozechvený nadšením
a radosťou v ústrety svojmu šľachetnému
osvoboditeľovi, teraz, keď dosiaľ vaša, odsiaľ
však i naša matička Praha, staroslávne
Caput Regni víta vo svojich múroch nekorunovaného,
ale tým milšieho kráľa-panovníka;
dnes, v túto historicky pamätnú chvíľu,
keď zákonodárny sbor Československej
republiky v lône svojom víta a pozdravuje svojho
prvého presidenta - i my, zastupitelia slovenskej vetve
československého národa v tomto Národnom
shromáždení, hlásime se k skromnému,
ale srdečnému slovu.
Je to slovo srdečného
a úprimného pozdravu k nášmu heroickému
osloboditeľovi, k nášmu presidentovi; slovo srdečného
pozdravu v ústrety tomu, ktorému predovšetkým
a nado všetko my Slováci máme čo ďakovať
a ďakujeme za svoje oslobodenie. Dozaista dovolíte,
ctení pánovia, drahí bratia, vysloviť
to, že keď my ochotne a plne uznávame, že
Vy, drahí bratia Češi, máte veľkú
príčinu s radosťou pozdravovať svojho
osloboditeľa, i vy spolu s námi cítite a uznáte
nám, že my, Slováci, máme nevýslovne
väčšiu príčinu tešiť
sa a plesať v ústrety svojmu oslobodeniu (Búrlivý
potlesk. Výborne!), a tak i svojmu osloboditeľovi.
Príčina toho je jasná.
Keď vy ste i predtým mali nekonečne viac svojho
vlastného, mali ste podmienky vývinu v politickom,
kultúrnom i hospodárskom ohläde - kdežto
my sme boli všetkého toho pozbavovaní, olupovaní,
pozbavovaní ešte i práva k životu. Vy
ste v porovnáni s nami mali mnoho, my sme nemali ničoho.
Ano, môžeme povedať, že medzi malými,
nevoľnými národy náš bol ten najnevoľnejší,
medzi ubitými náš bol ten najubitejší.
Preto, keď odpadlo jarmo z našej
ubolenej šije, keď padly puta z našich zranených
nôh, keď rozviazaly sa väzby nášho
násilne umlčovaného, rodného jazyka
a keď teraz v slobodnej Československej republike
svieťa nám blahodárné lúče
vytúženej slobody - my, a zvlášte my máme
príčinu, vysloviť nášmu osloboditeľovi
pocit vďaky, vďaky najvrúcnejšej, akú
len ľudská duša pocítiť môže
- vyslovujeme ho Vám, drahý, milovaný presidente
náš!
A keď tento vrúci cit
vďaky vyslovujeme, so slzami vďačnosti ubezpečujeme
Vás, drahí bratia, Vás, milovaný náš
osloboditeľu, že to, čo ste Vy z nekonečnej
lásky k nám, neúmornou prácou, uprostred
tisíc prekážok a protivenstiev vykonali, že
my to nikdy, nikdy nezabudneme (Výborně!
Bouřlivý potlesk.), kým len žiť
a biť bude jedno verné srdce za národ náš
pod nebetyčnými Tatrami.
My v tejto vďake a spolu úcte
k Vám u pamiatke vášho mena budeme vychovávať
svoj odrost, naše detné deti, s pokolenia na pokolenie.
Zaroveň uisťujeme Vás,
že pokusíme sa všemožne, aby sme za Vámi,
za Vašim vznešeným príkladom, usilovnou
prácou stali sa hodnými Vašej lásky,
hodnými i tej Vámi vydobytej slobody, Vámi
a hrdinskými činy našich československých
legionárov. (Výborně! Bouřlivý
potlesk.)
Tymito citami nesení, z hlubín
svojej slovenskej a slavianskej zbožnej duše voláme
Vám v ústrety: Živ Vás, milovaný
náš predsedo, živ Vás Hospodin, aby ste
ďalej budovať a dobudovať mohli krásnu budovu
nášho štátu, tú budovu, ku ktorej
ste tak šťastne a zdarne prvé základy
položili. (Výborne! Dlho trvajúci, búrlivý
potlesk.)
(President Masaryk, přikročiv
k řečníku, podává mu ruku.
Potlesk.)
Předseda:
Než přikročíme k vlastnímu
dennímu pořádku, dovoluji si sděliti,
že vzácný náš host pan gen. Piccioni
(Výborně! Potlesk), který přišel
jako zástupce velké Italie, přinesl nám
s sebou také poselství pana ministerského
předsedy italského OrIanda (Sláva!
Výborně! Hlučný potlesk), a já
žádám pana ministra dra Zahradníka,
aby poselství to v originále přečetl.