(22.30 hodin)
(pokračuje Bohuslav Niemiec)
Podívejme se pravdě do očí. Tato zásadní reforma, která čítá těch tisíc stran a od základu mění stavební řád v České republice, je vlastně poslaneckým návrhem. Obešli jsme standardní připomínkové řízení, nemáme na stole dopadovou studii RIA, schvalujeme zákon, ke kterému odborná veřejnost neměla pořádný přístup, a my sami se v našem druhém čtení tady topíme.
Pár zásadních chyb. Za prvé, bojím se – a opravdu se bojím – personálního kolapsu. Plánujeme do roku 2028 dokončit transformaci a převést úředníky z obcí pod stát, pod státní centrální správu. Zeptal se někdo těch úředníků, zda chtějí být převedeni? Opravdu přejdou, anebo si je ty obce a tajemníci stáhnou na investice, na odbor komunálního rozvoje, na odbor životního prostředí nebo někam jinam, kde už to znají, kde vědí, jaké budou podmínky a kde možná rádi zůstanou? Já se bojím toho, že opravdu hrozí masivní odchod zkušených lidí a bez úředníků žádný zákon, ani ten sebelepší, nové byty nepostaví.
Druhá záležitost je finanční neznámá. Nikdo z nás v tomto sále dnes netuší, kolik bude provoz nového systému stát. Odborníci jsou si však jisti, že centrální aparát bude dražší než ten současný. My tady schvalujeme bianco šek na systém, který může státní kasu stát miliardy navíc.
Třetí obava, kterou bych rád zmínil, je centralizace moci. Nový úřad rozvoje území dostane ve své podstatě do rukou velikou koncentraci moci a člověk, potažmo lidé... (Silný hluk v sále. Poslanci diskutují vedle řečnického pultu. Odmlčuje se.)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Poprosím, aby se nevedly diskuzní kroužky přímo před mikrofonem. Jestli se chcete o něčem bavit, tak prosím mimo tento sál. Pane poslanče, můžete pokračovat.
Poslanec Bohuslav Niemiec: Děkuji. Jak už jsem říkal, člověk v jeho čele bude mít relativně vysoké rozhodovací kompetence a silné postavení. Tato reforma vlastně hazarduje s velkým korupčním rizikem.
Už to tady padlo a zmíním to znovu, Česká komora architektů mluví o totálním kolapsu, pokud se tento pozměňovací komplexní návrh prosadí na sílu. Hrozí, že jediné, co se v této zemi postaví a bude povolovat, budou obří stavby, které bude povolovat DESÚ. Běžná bytová výstavba pro normální lidi může zamrznout a místo dostupného bydlení tak občanům doručíme paralýzu.
Kolegyně, kolegové, zavedení centrální stavební správy může mít přínos pro strategickou infrastrukturu, jak správně podotýká Svaz průmyslu a dopravy, ale nemusíme kvůli tomu obětovat kvalitu legislativního procesu, práva občanů a stabilitu celého systému. Nesmíme podlehnout iluzi, že pouhé napsání slova „veřejný zájem“ do zákona samo o sobě postaví jediný byt. Proto prosím o maximální opatrnost a opravdu dejme si čas, abychom věci, které v tom stavebním zákoně jsou špatně, se pokusili opravit.
Dámy a pánové, z těch osmi pozměňovacích návrhů jeden zásadní pozměňovací – nebo ony jsou všechny zásadní – návrh k § 193, vyloučení námitek a okamžik posuzování žádostí. Nové pravidlo, že námitky, které nespočívají v porušení právních předpisů, nejsou důvodné, fakticky vylučuje možnost kohokoliv napsat a namítat nesprávnost či nepřiměřenost záměru. Tedy nadměrnou dopravní zátěž, synergické účinky hluku, nepřiměřené zásahy do poměrů v území.
Řada významných zájmů je přitom chráněna obecními principy, nikoliv tvrdými limity. Automatické zamítání měkkých námitek povede k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a přesunu sporů na soudy. Navrhujeme proto zákaz námitek nesprávnosti a nepřiměřenosti bez náhrady vypustit.
Návrh dále zavádí pravidlo, že Stavební úřad posuzuje záměr podle podmínek platných ke dni podání žádosti, a to i v odvolacím, přezkumném a soudním řízení. To motivuje k podávání předčasných a spekulativních žádostí, které zamrazí právní stav v území a znemožní reakci na změněnou okolnost. Ať už jde o povodňová rizika, ubývání vodních zdrojů, změny bezpečnostní situace nebo prostou změnu potřeb komunity. Pozměňovací návrh sice doplňuje, že stavebník může zvolit i splnění podmínek ke dni rozhodnutí, riziko návrhu možnost zablokovat vývoj v území podáním žádosti ale zůstává nedotčeno. Navrhujeme proto, aby toto nové a ve správním právu bezprecedentní pravidlo v odst. 193 § 6 bylo zrušeno.
Další důležitou částí je vypuštění absolutní priority výstavby. Poslanecký návrh ve znění komplexního návrhu zakotvuje obecnou zásadu, podle níž lze znemožnit výstavbu jen tehdy, není-li možné ochranu jiných hodnot zajistit podmínkami nebo kompenzacemi. V kombinaci s jinými ustanoveními, například domněnkami přípustnosti záměru – to jest § 194 – vytváří návrh systém, v němž je ochrana životního prostředí, krajiny, zdraví obyvatel a práv sousedů, vždy podřízen zájmu nad povolováním záměru.
Stavební úřady přitom nedisponují metodickými vodítky ani odbornými kapacitami k posouzení, kdy je ochrana jiných hodnot nedostatečná. Výsledkem bude nikoliv urychlení, ale prohloubení právní nejistoty pro všechny účastníky, včetně stavebníků. Stavební řízení se prodlouží, protože řada sporných případů bude končit u soudu.
Jak jsme se dověděli v minulých dnech, tak předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimetka konstatoval, že správní soudnictví je ve velmi dobré kondici a rozhoduje relativně rychle, ale také připustil, že k soudu může nově chodit více nedotažených rozhodnutí. Podle něj proto budou muset úřady zavést důkladnější vnitřní kontrolu. Ve chvíli, kdy víme, že vydáváme jednoinstanční rozhodnutí, musíme si dát zatraceně pozor, varoval. Citace jeho slov. Proto, aby se tento stav nestával, tak si dovoluji navrhnout tento pozměňovací návrh.
Tato zásada o které tady mluvím, může znemožnit výstavbu, pokud nelze ochranu jiných hodnot zajistit podmínkami či kompenzacemi. V praxi to znamená, že ochrana přírody, krajiny, zdraví a lidí, práv sousedů, bude vždy až na druhém místě.
Dámy a pánové, další podle mě problematickou věcí je pozměňovací návrh k § 148, výjimka z hygienických limitů hluku a vibrací. Ustanovení 148 odst. 3 zavádí pravidlo, podle kterého Stavební úřad považuje hygienické limity hluku a vibrací za splněné, pokud stavebník prokáže, že je omezí na rozumnou dosažitelnou míru. ***