(22.00 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Tato novela není jednoduchou technickou změnou. Je to velká, troufnu si říct mocenská změna, změna filozofie fungování státu, změna vztahu mezi státem a samosprávami, změna vztahů mezi investorem a veřejným zájmem. A právě proto bychom měli být maximálně opatrní.
Velmi problematická je i samotná argumentace předkladatelů, protože vytvářejí dojem, že hlavní překážkou výstavby jsou dotčené orgány samosprávy a veřejná kontrola. Jenže skutečnost je v realitě výrazně mnohem složitější. Hlavním problémem bývá nepřipravenost projektů, mnohdy nekvalitní dokumentace, ale z hlediska státu to, co má zabezpečit personální poddimenzování úřadů, nestabilita, dnes to vidíme, naprostá nestabilita legislativy, opakované změny systému, taky to tady padalo, že rušíte tím návrhem před rokem a půl zavedené jednotné environmentální stanovisko. Ano, problémem samozřejmě je i nefunkční digitalizace.
A co dělá tato novela? Další gigantickou reorganizaci, další zásadní přepis systému, další nejistotu, další tlak na úřady, další komplikace v rámci přechodných období. Já mám opravdu obavu, že výsledkem nebude zrychlení. Výsledkem bude chaos a následně další nezbytná novelizace, další opravy, další zásahy, další přepisování zákona, protože právě tak dnes bohužel vypadá a bude vypadat ještě víc české stavební právo. Tedy zahájíte další fázi permanentního experimentu, permanentní reorganizace a permanentního přepisování a stavebníci, obce i občané se v tom přestanou absolutně orientovat.
Ještě se musím zastavit u jedné věci, a to je koncentrace moci, protože návrh vytváří mimořádně silnou strukturu nových úřadů rozvoje území a současně výrazně oslabuje systém nezávislých kontrolních a odborných mechanismů. A to opravdu není detail. To je zásadní změna rovnováhy uvnitř veřejné správy. Jinými slovy, méně samostatných odborných vyjádření, více centralizace, více koncentrace rozhodování. A proto se ptám, je tohle opravdu ta správná cesta? Opravdu chceme takto silně centralizovaný model? Opravdu chceme, aby stát rozhodoval stále více shora a stále méně naslouchal konkrétním lidem v území? Protože územní plánování není jenom nějaká disciplína. To je otázka života těch obcí, života v obcích, to je otázka kvality veřejného prostoru, to je otázka budoucnosti měst, otázka rozvoje nebo budoucnosti krajiny, otázka dopravy a také otázka životního prostředí. A právě proto musí existovat rozumně nastavená rovnováha. Jenže tahle novela tuto rovnováhu narušuje.
Já si myslím, že české stavební právo potřebuje v tuhle chvíli hlavně stabilitu. Potřebuje předvídatelnost, potřebuje funkční digitalizaci, potřebuje personálně stabilní úřady, potřebuje kvalitní metodiku a hlavně potřebuje méně chaosu. A místo toho dostáváme další gigantický experiment. Experiment napsaný formou poslaneckého návrhu, experiment přepsaný tisícistránkovým komplexním pozměňovacím návrhem, experiment bez standardního legislativního procesu, experiment bez dostatečné odborné debaty, tedy vlastně bez žádné odborné debaty a bohužel také experiment s obrovskými dopady. Proto nemohu tento návrh podpořit, protože si myslím, že způsob jeho přípravy je mimořádně špatný, protože si myslím, že filozofie toho návrhu je nebezpečně jednostranná, protože jsem přesvědčen, že návrh oslabuje ochranu veřejných zájmů, protože si myslím, že návrh příliš centralizuje rozhodování, a protože si myslím, že návrh vytváří další legislativní nejistotu, a protože si myslím, že Česká republika potřebuje ve stavebním právu konečně stabilitu, nikoliv další obrovskou říkám gigantickou revoluci.
Tak tolik obecně tady k té obří materii a jsem připraven potom diskutovat i o jednotlivých pozměňovacích návrzích, o konkrétních dopadech. To si případně nechám na další část diskuse. Věřím, že tady budou i kolegové, kteří předkládají ty návrhy, tak je vysvětlovat, a to je důležitá debata a součást jednání ve druhém čtení, ale protože, jak jsem tady zmiňoval, ty rozsahy samotné materie a hlavně toho komplexního, ano, já myslím, že to není k smíchu, toho komplexního pozměňovacího návrhu, tak vyžaduje nějaký čas a odbornou diskusi minimálně jednoho měsíce, proto dávám procedurální návrh, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do 8. července roku 2026, abychom měli alespoň ten měsíc nejenom my, ale i odborná veřejnost. Děkuju a prosím, aby se o tom procedurálním hlasování hlasovalo.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já bych o procedurálním hlasování nechal hlasovat. Tak. Takže do 8. 7. – pan předseda Jakob. Viděl jsem zvednutou ruku. Nejprve Zuzana Ožanová. Jenom připomínám, že můžete mít jenom procedurální protinávrhy.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající. Já dávám procedurální návrh na přerušení tohoto jednání do 22.13 hodin.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: 22.13, ano. Pan poslanec Farhan.
Poslanec Kamal Farhan: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, navrhuji přerušení do 22.30.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: 22.30. Ano, pan kolega Kott.
Poslanec Josef Kott: Děkuji pěkně za slovo, pane místopředsedo. Já se asi budu opakovat, ale myslím si, že ta materie skutečně se dá opravit za velice krátkou dobu, a myslím si, že jestli někdo má nějakou potřebu k nějakému časovému... (Předsedající: Poprosím o návrh!) úseku, tak navrhuju abychom přerušili tento tisk do dnešního dne do 22.15 hodin.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: 22.15. Pan kolega Pražák.
Poslanec David Pražák: Děkuju. Nečekali jsme to od pana Jakoba, proto dávám protinávrh 22.55.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: 22.55. Ano, pane poslanče.
Poslanec Jiří Penc: Dobrý večer, pane místopředsedo, dámy a pánové, milí poslanci a poslankyně, dávám protinávrh do 22.22 hodin. ***