(22.20 hodin)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a další, kdo je přihlášený do rozpravy, je paní poslankyně Monika Brzesková. Máte slovo.
Poslankyně Monika Brzesková: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi krátce představit pozměňovací návrh číslo 1068, který jsem společně s kolegou Jiřím Horákem předložila k novele stavebního zákona a souvisejících předpisů v oblasti státní památkové péče. Náš návrh má velmi jednoduchý, ale důležitý cíl: zachovat odbornou úroveň rozhodování při vymezování ochranných pásem kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón. Komplexní pozměňovací návrh totiž vypouští povinnost vyžádat si vyjádření odborné organizace Státní památkové péče při stanovování ochranného pásma. My navrhujeme tuto povinnost zachovat. Jsem přesvědčena, že právě v této oblasti je odborný pohled naprosto nezastupitelný.
Vymezování ochranných pásem není administrativní formalita. Jedná se o odborně náročný proces, který vyžaduje znalost historických, urbanistických a architektonických souvislostí a zároveň schopnost citlivě vyvažovat ochranu kulturního dědictví s rozvojem obcí a správy vlastníků. Odborná organizace státní památkové péče disponuje zkušenostmi a expertizou, který běžný správní orgán jednoduše nemůže v plném rozsahu nahradit. A právě proto považujeme za správné, aby její vyjádření zůstalo součástí procesu rozhodování.
Dovolte mi k tomu i osobní poznámku. Jako starostka města, které má ve vlastnictví zámek, mám s jednáním s památkáři bohaté zkušenosti. Mnohdy jsou tato jednání náročná, nejsou jednoduchá a vyžadují trpělivost na obou stranách. Přesto jsem přesvědčena, že právě odborný dialog je pro ochranu kulturního dědictví nezbytný.
Památky nejsou jen pouhým majetkem, jsou součástí naší identity, našich měst a obcí. Nesou příběhy minulých generací a vytvářejí hodnotu, kterou máme povinnost chránit i do budoucna. Pokud máme rozhodovat o jejich ochraně odpovědně, nemůžeme rezignovat na odborná stanoviska a zkušenosti lidí, kteří se této oblasti dlouhodobě věnují.
Kulturní dědictví je hodnota, kterou jsme zdědili a kterou máme povinnost chránit i pro další generace. A jsem přesvědčena, že ochrana památek musí být založena nejenom na právních postupech, ale také na odbornosti. Ptám se proto, kde jsou připomínky třeba České komory autorizovaných inženýrů a techniků, kde jsou připomínky památkářů? Nikde. Žádná odborná diskuse neproběhla. Stavební zákon má zásadní chyby. Zase je to šité horkou jehlou, aby to vypadalo, že se rychle maká – a přitom je to špatně napsané. Pojďme to tedy napravit. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším v pořadí je pan poslanec Jan Bartošek. Máte slovo.
Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, já zde budu zdůvodňovat můj pozměňovací návrh, který je v systému uveden pod číslem 1141 a ke kterému se přihlásím potom v podrobné rozpravě.
Za mě, jak bych tento návrh zákona ohodnotil – víceméně se jedná o to, že vláda neprosazuje svůj vládní program, ale zájmy lobbistů. Já tento zákon považuju za absolutně prolobbovaný, kdy jde na ruku developerům a tahle vláda se k tomu propůjčila.
Vaše schopnost představit zákon, který byl v podobě – předtím, než jste podali komplexní pozměňovací návrh – v podobě, že šel i proti požární prevenci, to znamená, vykašlali jste se na ochranu lidského zdraví a životů, hasiče jste z toho vyňali. A samozřejmě, jaký je důvod? Je to velmi jednoduché – protože hasiči zdražují stavby. Je to tak, rozdělení na požární úseky, požární dveře a tak dále, to všechno stavby prodražuje. Na to jste měli tendenci rezignovat. Naštěstí se to podařilo do toho zákona vrátit, ale původní návrh rezignoval i na ochranu zdraví a života obyvatel.
Stejným způsobem se bohužel stavíte i k památkové péči. To znamená, nejenom, že jste byli ochotni obětovat požární ochranu, ale i to, co se nachází na území České republiky a má úzkou souvislost s naší historií, památky – tak v tenhle moment jste vláda betonu, železobetonu, boření a kašlete na to, co a jakým způsobem by se mělo v České republice chránit.
Já jsem... Mě velmi inspiroval článek pana Jana Dienstbiera, který komentuje tento návrh zákona – a přesně to, o čem on zde mluví, tak já ve svém pozměňovacím návrhu řeším. To znamená, já zde budu citovat nebo částečně se inspirovat tím, co on píše. On v podstatě hodnotí tento návrh zákona, že je to velký průšvih v rovině památkové péče, archeologie, ochrany kulturního dědictví. A v podstatě všechno, co tato novela může zhoršit – změnit k horšímu, tak v podstatě mění.
Tento zákon, který chcete prosadit, má potenciál výrazně proměnit ochranu kulturního dědictví v naší zemi. A vypadá to, že v podstatě jste připraveni bez dialogu s opozicí jakýmkoliv způsobem se o tom bavit. Jedete svoji většinovou politiku a jsem zvědavý, jaký nakonec ten zákon ve finále bude.
Ale to co tento zákon přináší, vedle dalších problematických aspektů, které jsem zmínil, tak dosud bezprecedentní omezení památkové péče. A když to zjednoduším, tak v jistém slova smyslu se vracíme do ponurých dob normalizace, kdy ochrana a zájem o památky, případně životního prostředí a kvality života obyvatel byla někde na okraji, důležité bylo těžit uhlí, důležité bylo stavět elektrárny, stavět doly, stavět hutě. Ale co se týkalo například kostela v Mostu a podobně, tak na to se kašlalo. A tento návrh zákona se k těmto praktikám bohužel vrací.
A ještě to propojuji s tím, co jsem říkal na začátku. V podstatě tenhle zákon je připravován jenom z toho důvodu, aby z toho měla poměrně úzká vrstva podnikatelů zisk. Těm to jde hlavně na ruku.
To, co si myslím, že celému procesu odpovídá, tak je to, že se jedná o poslanecký návrh zákona. Takhle komplexní změna, která se dotýká přes čtyřiceti zákonů – že vás – mě by hanba fackovala, kdybychom takovýmhle způsobem předložili takhle složitý zákon. Ale asi to je věc, kdy rychlost vítězí nad kvalitou a dobře odvedenou prací. Osobně si myslím, že to bude velké dobrodružství, až se ten zákon schválí a všichni se budeme divit jak to bude – respektive nebude – fungovat v praxi.
Je to jednoduché. Kdyby totiž tento zákon vznikl na půdě Ministerstva pro místní rozvoj a konalo se standardní připomínkové řízení, tak se řada věcí dala odladit. Vy jste to udělali schválně, aby lidi, kterých se to dotýká, organizace, kterých se to dotýká, se k tomu nemohli vyjádřit, abyste je obešli. Udělali jste na ně podvod a v podstatě jste to udělali s tím úmyslem, aby vám do toho, lidově řečeno, nikdo nekecal, protože byste mohli zjistit, že to, co vám naprosto chybí, je odbornost a kompetence k tomu.
Myslím si, že to, co je podstatně důležité, je, že co se týká ochrany památek a kulturního dědictví, tak já si myslím, že ten největší zásah se týká institutu památkových rezervací a ochranných zón, kdy v řadě případů má památková péče zájem chránit cenné areály či části města jako celek, aniž by každá jednotlivá z budov musela patřit pod některou kategorii kulturní památky. A to, proč to tak bylo, je, že to chránilo před nekontrolovanými stavebními úpravami – právě umístění v památkové rezervaci.
A k jejich přestavbám se tak v současnosti závaznými stanovisky vyslovují památkáři z Národního památkového ústavu. A to, jak ukazuje stávající praxe, má výrazný vliv i pro výkonnou složku památkové péče, tedy jednotlivé městské či krajské památkové úřady.
Je potřeba říct, že podobná praxe je i v památkových ochranných zónách, které existují jak ve městech, tak i na venkově. Protože jsem z jižních Čech, tak například zmíním Jižní korunu – pardon, omlouvám se – Zlatou korunu. To možná znáte, je to krásný areál. A to, o co vlastně – o čem to je, tak je, že u národních kulturních památek nebo u památek zásadního významu, jako je například Karlštejn a další, tak se vám nepodaří postavit osmipatrový hotel nebo nějaké velké komplexy, které by rušily nebo narušovaly tyto památkové zóny. Prostě se vám to tam nepodaří postavit pouze za předpokladu, že byste druhou složku památkové péče vykonávanou na obcích a krajích přesvědčili, aby povolili stavbu a postavili se tak proti stanoviskům svých odborných kolegů. ***