(22.00 hodin)
(pokračuje Gabriela Svárovská)
Druhá věc – způsob, jak novela vznikla. Toto opět nebylo standardní. Připomínkové řízení a vládní návrh, který by prošel tím obvyklým procesem, který odchytá všechny chyby, upozorní na různé nedostatky, slepé skvrny a podobně. Je to poslanecký chaotický megabalík změn. Už to tady kolegové několikrát popsali. Vznikl mimo standardní proces, bez řádného připomínkování jednotlivými rezorty a bez transparentního vysvětlení, kdo ho připravil, za peníze a čí zájmy v něm převažují. To je velmi varovný signál a v podstatě důkaz, že se tady dělá legislativa na míru a záměrně bez kontroly.
A teď dopady. Jedním z nejzávažnějších je systematické oslabení práv lidí v území, oslabení role odborných institucí. Návrh omezuje námitky sousedů, zavádí velmi vágní kritérium pohody bydlení, u velkých staveb ruší možnost řádného odvolání a tam, kde mají dnes ochranu veřejných zájmů držet odborné orgány – hygienici, památkáři, ochrana přírody – se počítá se zkrácenými lhůtami a fikcí souhlasu, když se orgán nestihne vyjádřit. To není zrychlení, které by posilovalo důvěru lidí ve stát. To je zrychlení, které lidem bere možnost reálně ovlivnit, co vyroste vedle jejich domu. A to není jenom naše kritika. Veřejný ochránce práv a opravdu velké množství odborných organizací varuje, že tlak na rychlost a plynulost jde na úkor zdraví, životního prostředí, památek, kvality bydlení a nakonec i samotného odvětví stavebnictví, jak potvrzuje už tady dneska citované stanovisko České komory autorizovaných inženýrů a techniků. K tomu přidejme oslabování ochrany přírody a krajiny. Opakovaně upozorňujeme na to, že se sahá na klíčové pojistky. Výstavba se v téhle novele stává téměř automatickou prioritou a veřejný zájem se překlápí do toho, co chce investor. Jedna konkrétní věc to zvlášť dobře ilustruje, totiž, že novela ruší jednotné environmentální stanovisko. Opět tady o tom už dnes byla řeč.
Dovolte mi ale jeden konkrétní příklad z praxe, aby bylo jasné, že nejde o abstraktní spory mezi developmentem a žabičkáři. Lipensko, místo, kde se roky chystají další a další apartmány a rekreační komplexy. Nejde jenom o estetickou kvalitu těch domů, jde o fyzické praktické limity. Voda, kanalizace, znečištění. Fosfor z přemíry nedostatečně vyčištěných odpadních vod živí v Lipně sinice. Čím víc lůžek a ubytovacích kapacit, tím větší tlak na čistírny odpadních vod a kanalizační síť. V sezoně jedou čističky nadoraz a při přívalových deštích, které jsou v čase klimatické změny čím dál častější, se do nádrže dostávají i zcela nepřečištěné odpadní vody a splašky.
Na konci roku 2025 byly na zamrzlém Lipně zelené plochy ledu kvůli sinicím, viditelné i na satelitních snímcích a publikované dokonce v časopise Nature. Sinice prosperují ve znečištěných vodách a je to reálná hrozba lidskému zdraví. Rozhodně to není normální stav, se kterým se máme smířit ve jménu pokroku a rozvoje.
A ještě jedna poznámka o děravé logice a selektivní argumentaci této novely. Hluk. Škoda, že pan zmocněnec pro klimatickou změnu a Green Deal odešel. To je jeho doména. Hluk, který vydávají větrné elektrárny. V téhle novele se na jedné straně otevírá prostor ohýbat hygienické limity hluku a vibrací u staveb. Návrh zákona zavádí logiku, cituji: „Když nelze zajistit splnění hygienických limitů hluku a vibrací, nebo když je jejich splnění technicky, funkčně či ekonomicky nepřiměřené, pak bude úřad limity považovat za splněné. Když stavebník prokáže, že udělal všechna opatření, která lze po něm rozumně požadovat.“ Tohle ustanovení nemění samotné číselné hygienické limity, ty jsou dány zdravotními předpisy, ale mění logiku jejich uplatnění v povolování, zavádí možnost právní fikce, splněno, když je splnění nemožné nebo nepřiměřené a jsou splněny uvedené podmínky.
A na druhé straně část politické scény, strany vládní koalice, jejíž poslanci a ministři jsou také předkladateli tohoto zákona, vyvolávají ve veřejnosti paniku kvůli hluku větrných elektráren. Tak tahle novela, dámy a pánové, dokazuje, že o žádný hluk tady ve skutečnosti nejde. Upozorňuji, že hluk, respektive zvuk, neboli akustický tlak je fyzikální veličina. Měří se na decibely pomocí zvukoměrů, ne pomocí toho, na který konkrétní zdroj hluku se kdosi rozhodne uplatnit právní fikci. Tahle novela je důkaz, že strašení místních hlukem z větrných elektráren je selektivní, účelové a podvodné.
Budu hlasovat proti tomuto návrhu jako celku. Jeho logika je nepřijatelná a místy nesmyslná, je neopravitelná a podle mého soukromého názoru i protiústavní. Budu hlasovat proti i kvůli způsobu jeho předložení, neprojednání s dotčenými subjekty státní správy a dalšími relevantními partnery nad rámec několika vyvolených developerů.
Ohledně obsahu zásadně nesouhlasím s mnoha principy, které se navrhují. Zásadně nesouhlasím s tím, aby se zde narychlo a nepromyšleně vytvořilo jakési paralelní ministerstvo pro preferenční zacházení s největšími developery s obrovskými pravomocemi, aniž by někdo promyslel transparentnost rozhodování a odolnost vůči politickým tlakům. A možná je to záměr. Zásadně nesouhlasím s takto velkým omezením vlivu odborných institucí, které často zajišťují základní smysluplnost a civilizovanost výstavby. Opravdu stavební úřady najednou seženou vhodné odborníky na prevence havárií jedovatých látek? Opravdu úřad rozvoje území najednou plnohodnotně nahradí hygienické stanice a vodoprávní úřady při posouzení vhodnosti umístění pohřebiště? Ten návrh je plný podobných náhodných a mnohdy absurdních přesunů kompetencí.
Zároveň ale platí, že část škod se dá ještě aspoň zmírnit, a proto mi dovolte představit pozměňovací návrhy. Budu představovat ty pozměňovací návrhy, kde jsem hlavní předkladatelkou, ostatní představí kolegyně a kolegové.
První pozměňovací návrh se týká prokazování potřeby nových zastavitelných ploch a důležitá je tam zejména ochrana krajiny a půdy. Myslím, že se všichni shodneme, že nejlepší je využívat pro výstavbu brownfieldy ve městech před tím, než města necháme rozrůstat do krajiny. Co města? Nekonečné komerční plochy, skladové haly a logistická centra. Pravidlo, na které pamatuje § 108 odst. 4 stavebního zákona, a jak s ním nakládá zde předložený návrh? Prostě ho škrtá. Navrhuji tedy škrtnutí tohoto škrtnutí. Zrušení téhle pojistky by v praxi zjednodušilo vymezování nových zastavitelných ploch i tam, kde máme dosud vymezené území nevyužité. A to znamená tlak na zábor volné krajiny a zemědělské půdy bez věcného odůvodnění. Tento návrh přitom neomezuje rozvoj obcí, jen vyžaduje, aby změna územního plánu byla odůvodněná. To je přiměřené a rozumné.
Další pozměňovací návrh se týká cílů územního plánování, kterými jsou mimo jiné udržitelný rozvoj a vyváženost veřejných zájmů. ***