Digitální knihovna | PČR, PS 2025-... - stenoprotokoly

Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

  Dolů  

(21.30 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)

Předposlední návrh pana poslance Wenzla přerušit do 21.50.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 101, přihlášeno 109 poslanců, pro 16, proti 62.

 

A v této chvíli budeme hlasovat o původním nebo prvním návrhu pana předsedy Mariana Jurečky přerušit do 22 hodin.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 102, přihlášeno 109, pro 37, proti 63. Ani tento návrh nebyl přijat.

 

V této chvíli zde máme dvě faktické poznámky, pak je s přednostním právem předseda Marian Jurečka. První faktická poznámka – Miroslav Ševčík, připraví se Bohuslav Niemiec. Vaše 2 minuty. (Poslanci Ševčíkovi nefunguje mikrofon.) Moment, já jsem to zapnul – a mně tady nefungují ty stopky, takže nevím. Mikrofon je zapnutý, stopky nefungují, tak nevím.

 

Poslanec Miroslav Ševčík: Já si ho stopnu sám, já budu krátký. Vážené slečny a dámy poslankyně, vážení páni poslanci, já už bych ani nevystupoval, ale jak jsem tady slyšel pana bývalého ministra Jurečku, tak musím, pane Jurečko, zaplaťpánbůh, že my nejsme eurohujeři a nejsme v Evropské unii a nemusíme se řídit euro, hlavně v eurozóně, a nemusíme se řídit machinacemi ze strany ECB – Evropské centrální banky, protože jak jste mluvil o regulaci úrokových sazeb, tak ano, to se týká Evropské centrální banky, kdy ty úrokové sazby byly limitovány, a přece víme velmi dobře, že byly i záporné, a víme, že to je naprostý ekonomický nesmysl. A zaplaťpánbůh, že tady to zatím takto nefunguje a že nikdo neurčuje ze strany – jako Evropská komise určovala Evropské centrální bance, že musí mít záporné úrokové sazby. Tak to tady zatím nemáme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Další faktická poznámka je Marian Jurečka.

Než sem, pane předsedo, přijdete, přečtu omluvy do stenozáznamu, aby všichni byli spokojeni: Tomio Okamura od 20.55 – pracovní důvody, Věra Adámková od 20.45 do 23.45 – zdravotní důvody, Martin Baxa od 19.30 – pracovní důvody, Jana Berkovcová do 11 hodin – bez udání důvodu, Zdeňka Blišťanová od 19.30 – pracovní důvody, Matěj Gregor od 20 do 22 – pracovní důvody, Vladimír Kolek od 19 – zdravotní důvody, Hubert Lang od 21 – pracovní důvody, Jan Lipavský od 17.40 – pracovní důvody, Josef Nerušil od 20.30 do 21.30 – pracovní důvody, Renata Oulehlová od 19 – osobní důvody, Josef Váňa od 20.30 – zdravotní důvody.

Já jsem si to nechával až na teď, abych nenarušil hlasování. Pouštím vám 2 minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuju, pane předsedající. Tak první poznámka. Když tady kolega Ševčík ke mně hovoří, tak byste ho měl oslovit a usměrnit, aby to dělal prostřednictvím vaším. To nezaznělo, když on měl svoji faktickou, tak prosím, aby předsedající tyto věci tady rovnal ke všem nám, co tady hovoříme.

A druhá věc. Já chci reagovat na ten váš postup. Sice tady Sněmovna odmítla námitku na postup předsedajícího, ale nikdy se nestalo ani v tom minulém období, ani v těch vypjatých situacích, že by tak dlouho předsedající schůze váhal s momentem, aby dal hlasovat. To, že se načetly procedurální návrhy jako protinávrhy, OK, ale to, že jste tak dlouho čekal, to nikdy se takhle nestalo. V daný okamžik jestliže není 67 poslanců, jste měl schůzi buďto ukončit pro dnešní den, anebo přerušit na deset, patnáct, dvacet minut. Tak to chci tady poznamenat, že taková pravidla tady nikdy v minulosti nebyla. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Další faktická poznámka – Vlastimil Válek. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Hezký den, dámy a pánové. Jak nás teď všichni sledují, jak nevystupujeme, tak jsem si říkal, abych vystoupil, abych si zlepšil tu... Souhlasím s tím, co říkal pan poslanec Jurečka. To tady opravdu nikdy nebylo, ale věci se mění a vyvíjí a to je dobře. To je pokrok. Nicméně doufám, že v rámci pokroku stále jsme v té Evropě. Mě trošku zmátl, vaším prostřednictvím, pan poslanec Ševčík a že nejsme v Asii nebo v Mongolsku, i když možná někteří ano. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Za to, že to nebylo prostřednictvím předsedajícího, se vám, kolegové, omlouvám. Já jsem to neposlouchal, protože jsem tady řešil nefunkční monitor, takže se omlouvám. Budu to více hlídat. V této chvíli není žádná faktická poznámka, takže na řadě je Václav Pláteník. Pan poslanec Václav Pláteník.

 

Poslanec Václav Pláteník: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, dámy a pánové, kolegové, kolegyně, dneska to jde svižně. (Smích.) Pane místopředsedo, mně tady běží čas...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, to ještě dobíhá po Vlastimilu Válkovi, který měl dvě minuty. On je nevyužil. Já to teďka vypnu. Tady to nějakým způsobem nefunguje. Kolega Bartošek mi řekl nějaké finty, jak ten monitor rozhýbat. Takže se omlouvám, už tam žádný časový limit nemáte. Můžete pokračovat.

 

Poslanec Václav Pláteník: Já začnu asi tím, že se skoro cítím, že bych se měl omluvit vám všem za to téma, se kterým tady budu dneska vystupovat, protože z té hluboce odborné materie, kterou tady dneska v noci budeme probírat ohledně stavebního práva, já se chci věnovat veskrze drobnosti, ale o to významnější, pokud se týká života lidí. Ten návrh stavebního zákona řeší mně blízké téma, a to je přístupnosti a bezbariérovosti staveb. To, jak využívají lidé společný prostor, kteří třeba mají nějaké omezení.

To omezení je důležité, protože si třeba představíte člověka na invalidním vozíku. Ale zkušenost říká, že vůbec se netýká přístupnost jenom osob na invalidním vozíku. Přístupnost tak, jak ji chápe moderní stavební právo ve skandinávských zemích a podobně, ve všech různých předpisech tady milované pana docenta Ševčíka Evropské unie a podobně, přístupnost je pojímána jako univerzální vlastnost prostoru nejen pro osoby se zdravotním postižením, ale třeba pro osoby staré, se zraněním, pro rodiče s kočárky a podobně. A novela navrhovaná novela stavebního zákona přístupnost řeší ve dvou bodech.

Za prvé, po mnoha letech mění její definici. Zužuje ji z té univerzální definice, kde je přístupnost chápána jako obecná vlastnost prostoru pouze na osoby se zdravotním postižením, a dělá to podle mého názoru ještě metodicky špatně, kdy tu definici váže na sociální předpis u pobíratelů některých dávek.

A na druhém místě přístupnost řeší v bodě, kdy říká, že u rekonstrukcí a podobně nebude muset nároky na přístupnost řešit stavitel vůbec, pokud budou shledány takzvaně ekonomicky nepřínosné. Definici toho, co je ekonomicky nepřínosné, jsme tady už dneska několikrát měli. Prostě když to bude drahé, tak se na to půjde vykašlat.

Paní ministryně a její vládní zmocněnkyně pro – nebo zmocněnkyně pro implementaci stavebního práva z mého pohledu argumentují nepřesvědčivě, když tvrdí, že se tou změnou definic nic nestane, protože stále platí vyhláška, technické normy a podobně. Ale jak se k tomu dostanu, rozpor mezi tím, co říká zákon, a tím, co říkají podzákonné normy a technické předpisy, pochopitelně v praxi vyvolávají implementační problémy. A pochopitelně, když paní vládní zmocněnkyně nebo paní zmocněnkyně argumentuje tím, že ekonomická přínosnost je tam jenom proto, abychom nemuseli třeba stavby bourat, kdyby náklady na vybudování přístupnosti přesahovaly cenu celé budovy, to je pochopitelné, ale to se tam nepíše. To co tam předkladatelé napsali, čistě říká, že na přístupnost je možné se vykašlat, pokud někdo o ní prohlásí, že bude stát peníze. ***


  Nahoru