Sine dato. 1575. Opis souč. v archivu českého místodržitelství.

Nejjasnější a nejnepřemoženější římský císaři a uherský, český králi; pane, pane náš nejmilostivější! Jakož předešlého sněmu, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tisícího pětistého šedesátého sedmého v pondělí po neděli, jenž slove oculi, ze všech tří stavův království Českého, kteříž z víry pravé tělo a krev pána našeho Ježíše Krista pod obojí způsobou přijímáme, za to jsme V. C. M. poníženě prosili, abychom při obnovování konsistoře pražské, též při volení administrátora neb administrátorův, i také defensorův volení a k radě i ku práci přidání již jmenované konsistoři pražské, jakož předkové naši a kněžstvo strany naší od Jich M. císařův a králův českých, slavných a svatých pamětí, zachováni byli, též také i my od V. C. M. abychom byli při tom zůstaveni a zanecháni, jakž naše ponížené žádosti a V. C. M. oustní předkládání tehdáž činěné, to v sobě šíře obsahovalo. Kdež pak od V: C. M. týmž sněmem nám odložení se stalo takové; abychom V. C. M. po šťastném zase do tohoto království příjezdu v jistém oznámeném času strany takového obnovení a dosazování dotčené konsistoře Pražské to v známost uvedli, že jsou předkové naši i my tolikéž po nich toho od starodávna v řízení a užívání a toho spravování byli, a když by se to stalo a od nás to ukázáno bylo, že V. C. M. nás tři stavy při tom přednešení milostivě zůstaviti ráčíte, jakž týž artikul sněmovní to také v sobě šíře obsahuje.

I nejmilostivější císaři! Tak teď činíme a V. C. M. ve vší poníženosti v známost to uvozujeme, prosíce žádostivě a poníženě, abychom při tom, čehož předkové naši beze všech překážek požívali. i my také abychom za kralování V. C. M., jakožto krále křesťanského a krále a pána našeho milostivého, při tom při všem zůstaveni býti mohli.

A předkem, aby tomu všemu snázeji V. C. M. porozuměti ráčila, toho V. C. M. poníženě oznamujem, že jsou předkové naši v království Českém a v markrabství Moravském podle vůle samého pána Boha a původem. ducha svatého při svaté víře staré křesťanské pod obojí způsobou byli stáli a toho se prvé pevně drželi a mnoho těžkostí sobě podstupovati nevážili i také to obdrželi, že přijímání velebných svátostí těla a krve pána našeho Ježíše Krista, spasitele našeho, podáváno pod obojí způsobou bylo a jest, kdož toho žádali a žádají, tak a ne jinač, než jakž syn boží, pán a spasitel náš, na poslední své večeři učedlníkům svým, a potom nám všem pozůstaviti a vydati, abychom toho bez proměny až do příští zase jeho k soudu požívali, poručiti jest ráčil, jakž o tom evangelistové a svatý Pavel i jiná písma svatá hojně vyučují a o nařízení Páně široce vypravují.

A když bylo po smrti krále Václava a psalo se léta od narození syna božího tisícého čtyřstého dvacátého prvního a chtěli býti v království Českém o rozdávání velebných svátostí pod obojí způsobou nemalí rozdílové a odporové, toho času stavové království Českého a markrabství Moravského sněm valný v Praze sedmého měsíce července v kolleji Veliké císaře Karla Čtvrtého drželi za živnosti tehdáž pana arcibiskupa Pražského, řečeného Kundráta, a na ten sněm do Prahy u velikém počtu se sjevše, na tom se všickni jednomyslně, majíce při sobě veliký počet kněžstva i Mistry učení Pražského, snesli a mezi sebou jednosvorně zavřeli, aby v poznání víry svaté křesťanské v dobré lásce a svornosti trvali a v přijímání těla a krve Krista pána vedle poznalé pravdy boží, kteráž skrze učitele a správce církevní pobožné v jmenovaném království Českém a markrabství Moravském z písem svatých upřímně ohlašována byla, se tvrdili, a několik drahně artikulův pobožných na tom sněmu nařídili, kteříž se ke cti chvále pánu Bohu všemohoucímu, k utvrzení víry a pravého náboženství křesťanského, k dobrému obcování a řádu mezi duchovními i světskými vztahují. A tehdáž hned a toho času mezi jinými věcmi artikul tento také zřídili: že jsou sobě volili čtyry osoby z duchovních, muže učené a pobožné, za administrátory, a těm poručili vrchnost a správu nade vším kněžstvem pod obojí způsobou v království Českém a markrabství Moravském a moc jsou jim dali, i o tom přísně poručili, aby nepříkladné kněží trestati mohli. A těm nahoře jmenovaným administrátorům připověděvše stavové světští i duchovní všelijakou uctivost a poslušenství v věcech k duchovní správě náležejících chovati a jich, pokadž by slušné bylo, v ničemž neopouštěti, nad nimi ruku držeti, a chtěl-li by se jim kdo na odpor stavěti, toho nedopouštěti, nýbrž takového každého, kdož by v tom shledán byl, napraviti i trestati, poručivše všemu kněžstvu, aby jim poddáni byli a jich poslouchali i jimi se spravovali, a bez povolení jich žádný na žádnou faru aby se nezamlouval, nad to pak ani nestěhoval, jakž artikul z téhož sněmu šíře to v sobě zavírá. A tak skrze stavy království Českého a markrabství Moravského pod obojí způsobou to řízeno a způsobeno bylo.

A potom když císař Zikmund za krále českého přijat byl, to volení takové od stavův svrchu psaných těch čtyř osob na administrátorství a direktory, latinským jazykem je jmenuje, potvrditi jest ráčil majestátem svým a podle jiných artikulův ten jest také ráčil stvrditi a tak doložiti: že tomu chce, aby to volení stavy království Českého a markrabství Moravského, kteréž se za živnosti Kundráta arcibiskupa Pražského stalo, ve všem svůj průchod mělo. A potom za tohož J. M. císaře Zikmunda, když volen byl za arcibiskupa Pražského od stavův království Českého Mistr Jan z Rokycan a s ním dva jiní podbiskupi a nebo sufragáni, zejména Mistr Martin z Oujezda a kněz Václav z Chocně, ti jsou byli od volenců šestnácti voleni, z nichž polovice bylo světských a polovice duchovních od stavův k tomu vydaných.

Také císař Zikmund, slavné paměti, s stavy království Českého učiniti jest ráčil smlouvu prvé nežli jest za krále českého přijat a do země vpuštěn, a to jest majestátem svým potvrditi ráčil, kteréhož jest datum na Bělehradě léta božího tisícého čtyřistého třicátého šestého dne [....] měsíce ledna; a ten artikul takto stojí: "Tyto věci tvrdíme tímto listem a slibujeme slovem císařským dříve řečeným poslům i království Českému a markrabství Moravskému, že ve všech a každém kusu svrchu psaném s nimi zůstaneme, kterýchžto nižádnou měrou, příčinou, ani k tomu vymyšleným obyčejem, pro které věci předložené, odporné, neb jiné které koliv zavázání, nikoli nezrušíme anebo přerušiti nedopustíme, ale ty věci v skutku naplníme a naplněny aby byly zjednáme, a chceme aby námi a našimi náměstky v budoucích časích všecky ty věci jim byly držány a zachovány.

A když již Mistr Jan z Rokycan byl volen za arcibiskupa podle toho zavázání majestátem nahoře dotčeným, tu císař Zikmund J. M. ráčil jest toho volení stavům obzvláštním majestátem potvrditi, jehož datum v Jihlavě léta od narození syna božího tisícého čtyřstého třidcátého šestého den svaté Markéty panny; Mistra pak Jana Rokycana za arcibiskupa zvolení od stavův byly z plného sněmu k volení vydány osoby tyto: Menhart z Hradce, Hynce z Pirkštejna, seděním na Ratajích, Diviš Bořek z Miletínka, purkrabě hradu Pražského, Havel z Dřevenic, Jan Velvar, měštěnín Starého města Pražského, Pavel měštěnín Nového města Pražského, jeden měštěnín z Sušic, Ambrož měštěnín od Hory Kutny, Mistr Václav z Sušice, kněz Pavel farář od svatého Jiljí, kněz Václav farář od svatého Mikuláše, kněz Mikuláš Řehoř z Betlíma v Starém městě Pražském, kněz Jan farář od svatého Štěpána z Nového města Pražského, kněz Vít farář z Hory Kutny, kněz Voldřich farář z Čáslavě, kněz Bartoš farář z Loun a kněz Ondřej farář z Sušice. A takové volení Rokycana za arcibiskupa stalo se v pátek na den jedenácti tisíc pannen léta Páně tisícého čtyřistého třicátého pátého.

Potom pak léta ticícého čtyřistého třicátého sedmého za administrátora volen jest od stavův Mistr Křišťan, farář od svatého Michala. Potom král Albrecht ráčil jest majestátem svým stavům toho potvrditi, jehož datum v Jihlavě v neděli den svaté Trojice léta tisícého čtyřistého třidcátého osmého stavům království Českého daným.

Po něm též král Ladislav, syn Albrechtův, slavné paměti, při všem tom stavův království Českého zanechati jest ráčil, jakž v privilegium se nachází, jehož datum u. Vídni den svatých Filipa a Jakuba, apoštolův božích, léta tisícého čtyřistého padesátého třetího.

Potom za J. M. krále Jiřího žádní odporové strany přijímání velebné svátosti a konsistoře Pražské mezi stavy jsou nebyli, neb J. M. Kr. sám pod obojí způsobou býti jest ráčil.

J. M. král Vladislav za kralování svého taky jest při tom stavy zachovati ráčil, a v tom jim žádné překážky činiti ani se vkládati v to neráčil; nýbrž je při tom zůstaviti ráčil; neb za kralování J. M. byl jest za administrátora volen a ustanoven Mistr Jakub Stříbský, příjmím Holub, léta tisícího čtyřistého devadesátého sedmého, a Pražané jsou konsistoř jemu osadili a doplnili Mistry a faráři Pražskými, a po něm byl administrátorem Mistr Pavel z Žatče, a po něm Filip biskup Sidoněnský.

Item, za krále Ludvíka J. M., slavné paměti, ta věc jest v dobrém způsobu a pokoji stála, a toho času byl jest za administrátora od stavův pod obojí způsobou přijímacích volen Mistr Matěj Korambus léta tisícého pětistého osmnáctého a od Pražan Starého a Nového města Pražských na místě a s povolením stavu panského a rytířského vyhlášen a ustanoven v pátek před svatým Antonínem.

Po něm léta tisícého pětistého dvacátého druhého Mistr Václav Litomyšlský, děkan svatého Apollinářiše, učiněn byl administrátorem. A po smrti jeho Mistr Havel Žatecký, příjmím Cahera, byl administrátorem od stavův království Českého volen léta tisícého pětistého dvacátého třetího.

Item, tisícého pětistého dvacátého devátého léta v neděli po svatém Jeronymu sněm od stavův těch, kteří pod obojí způsobou byli, držán byl; na témž sněmu, když Mistr Havel Cahera administrátor byl vypovědín, to jsou zřídili a opatřili všickni tři stavové strany naší pod obojí způsobou, že jsou, správu konsistoře Pražské Mistru Vavřincovi a Mistru Janovi Choceňskému, proboštu Veliké kolleje a jiným podle nich kněžím a Mistrům desíti poručili.

Item, sněm jsou také všickni tři stavové, Mistři učení pražského, kněží a správcové far Pražských a děkanové všickni strany pod obojí způsobou drželi v neděli první po svaté Trojici léta Páně tisícého pětistého třicátého prvního, na tom sněmu stavové se snesli, aby sobě k správě duchovní volili administrátora nebo administrátory, a ti neb ten muži dobrými poctivými z Mistrův a farářův Pražských radu a konsistoř osazenou aby měli a k Pražanům aby outočiště, kdyby potřeba jaká nastala, bez přítomnosti stavův v potřebách svých měli. A jestli by Pražané nemohli k čemu s administrátorem a konsistoří dostačiti, volili jsou stavové týmž sněmem jim na pomoc dvě osoby z stavu panského a dvě z stavu rytířského.

J. M. C., tehdáž Kr., císař Ferdinand, slavné a svaté paměti, pán a otec V. C. M. nejmilejší, stavům v to sahati ani jaké překážky činiti neráčil; než toho při tom milostivě ráčil zůstaviti. A potom léta tisícého pětistého čtyřicátého prvního všickni tři stavové, majíce schůzi v kolleji Veliké v Starém městě Pražském, když jest byl vzal Mistr Martin, administrátor, odpuštění z ouřadu administrátorského od stavův strany pod obojí, tu jsou sobě stavové volili za administrátory Mistra Jana Zahrádku a kněze Jana Mistopola, tehdáž faráře u svatého Mikuláše v Starém městě Pražském, a k nim jsou přidali jiných deset osob z Mistrův učení Pražského a z farářův Pražských, a ty jsou z poručení všech stavův Pražané obojích měst Pražských publikovali a konsistoř obnovili. A potom když jest Mistr Jan Zahrádka vzal odpuštění z ouřadu od stavův, tehdy stavové sšedše se v domu někdy dobré paměti pana Jana z Pernštejna volili jsou za administrátora kněze Jana Mistopola, kterýž v tom administrátorství mnoho let trval.

Dále léta tisícého pětistého padesátého pátého v pátek den svatého Františka za kralování J. M. císaře Ferdinanda a s milostivým na onen čas J. M. Kr. dopříním byla jest schůze stavův pod obojí způsobou v kolleji Veliké, a voleni administrátoři tého času dva, kněz Jan Kolínský a Mistr Matěj Dvorský, i také konsistoř jest obnovena, a ty osoby od stavův zvolené a vyhlášené J. M. C. milostivé stvrditi ráčil, kteréž několik let v takovém ouřadu administrátorském byly a trvaly.

Také J. M. císař Ferdinand ráčil jest několikerá psaní strany konsistoře a kněžstva pod obojí způsobou přijímajících činiti. I v tom jest paměť ta, že léta dvacátého sedmého, když jsou všickni tři stavové strany naší shromáždění své měli v zeleném pokoji na hradě Pražském, že jest tu před stavy předstoupil kněz Václav administrátor a mnohé své ztížnosti vznášel a, při tom odpuštění z ouřadu administrátorského bera, žádal, aby z toho propuštěn byl, o čemž mnohým lidem široce vědomo jest.

Též se také psaní nebo list J. M. císaře Ferdinanda, slavné a svaté paměti, nachází, kteréhož jest datum na Pardubicích v pátek den svatého Matouše, apoštola božího, léta padesátého čtvrtého, jak. jsou J. M. C. stavové království Českého sněmem obecním moc dali, aby J. M. s radou nejvyšších pánův ouředníkův a soudu zemského po čtyrech osobách z stavu panského a rytířského ku pomoci administrátorům, k kterýmž by v čas potřeby outočiště míti mohli, přidati ráčil. A tak J. M. týmiž listy svými podle té moci na sněmu obecním od stavů dané osoby jisté za defensory voliti ráčil.

Z toho pak V. C. M. předložení našeho milostivě tomu vyrozuměti ráčíte, kterak jsou vždycky stavové, kteříž víru svatou křesťanskou pod obojí způsobou drželi a drží, při té svobodě v tom od Jich M., slavné a svaté paměti, císařův a králův českých zachováni bývali, když s vědomím Jich M., sejdouce se spolu světští i duchovní, Mistři učení Pražského s kněžími i s faráři Pražskými, s děkany krajskými, jsou toho potřebu býti poznávali, že jsou k administrátorovi a konsistoři dohlídali, je volívali, na ouřady osazovali, propouštěli z ouřadův, od stavův samých odpuštění brali, aneb z ouřadův že propouštění žádali, toho se sami stavové dotýkali, a netoliko administrátora a konsistoriány volívali a usazovali, ale i decreta a jisté artikule, jak by se v náboženství kněžstvo držeti a v dobrém řádu státi, administrátorem a konsistoří se spravovati a jich poslušni býti měli, ustanovovali, a toho všeho od starodávna sami v řízení a užívání i spravování byli, ani kdy jim v to saháno, ani překážky činěno nebývalo; nýbrž Jich M. císařové a králové čeští, slavných a svatých pamětí, toho jsou milostivě potvrzovali a stavův při volení a usazení administrátorův a konsistoře zůstavovati ráčili.

A poněvadž při V. C. M., jakožto králi a pánu našem nejmilostivějším, nic jiného nehledáme a za nic nového a prvé nebývalého nežádáme, než toliko, abychom od V. C. M. při tom zůstaveni a zachováni byli, čehož předkové naši za slavných a svatých pamětí císařův a králův českých beze všech překážek požívali i my také s potomky našimi abychme požívati mohli, tak aby volení administrátora neb administrátorův a osazení konsistoře Pražské, též i defensorův jim přidání podle uznalé potřeby a v příhodných časích při nás pod obojí způsobou stavích království Českého zůstalo a nám v to vkračováno nebylo, a o koho bychom kdy v časech budoucích, uznajíce k tomu hodného býti neb hodné, za administrátora a konsistoriány se společně snesli a za potvrzení toho V. C. M. požádali, abyste V. C. M. nám stavům toho milostivě na časy budoucí příti a potvrzovati ráčili: tak aby v dobrém řádu, v pokoji, v svornosti a v jednotě kněžstvo naše držáno a spravováno býti mohlo, neb jsme toho vždycky i s předky našimi v užívání až do této nejposléze konsistoře osazení byli. Než teď pak v těchto rozdílích, kdež administrátorové nad sebou žádných defensorův od stavův volených neměli a necítili, mnohé věci pohoršlivé vznikly a kněžstvo v rozpustilosti rozličné a církvi boží škodlivé, ano i v obcování nemravné k pohoršení lidu obecního se vydalo.

I aby to zlé k přetržení přijíti a zase k nápravě přivésti se mohlo, V. C. M. poníženě prosíme pro čest a slávu boží a pro vzdělání jeho církve svaté, že nás stavy pod obojí způsobou při tom při všem, čehož předkové naši i my také vždyckny jsme požívali, milostivě zůstaviti ráčíte. A my, jakožto věrní poddaní, našimi službami vždyckny hotovými toho V. C. M. na časy budoucí budeme se poddaně a poslušně odsluhovati.

V. C. M. věrní poddaní, páni, rytířstvo, Pražané všech tří mést Pražských a poslové vyslaní z měst království Českého z víry tělo a krev Krista pána pod obojí způsobou přijímající.