11.
Námluwy kompaktat mezi posly zboru Basilejského a králowstwí Českého w Brně učiněné, latině a česky.
W Brně, bez datum (l435, m. Jul.) (Z několika starých rkpp.)
In nomine domini nostri Jesu Christi, qui est amator pacis et unitatis,et pro unitate populi Christiani preces porrexit ad patrem nos Philibertus, dei et apostolicae sedis gratia Constantiensis episcopus provinciae Rotomagensis, Johannes de Polomar, archidiaconus Barchinonensis, apostolici palatii causarum auditor, decretorum doctor, Martinus Bernerii, decanus Turonensis [Cochlaeus (na str. 289) tuto přidáwá jména následující: "Tilmannus praepositus S. Fiorini de Confluentia, decretorum doctor, Aegidius Carlerii, decanus Cameracensis et Thomas. . . professor Viennensis, sacri generalis" a. t. d. čehož w rkpp. se nedostáwá.], et Thomas Haselbach, sacrae theologiae professor, sacri generalis Basiliensis concilii ad regnum Bohemiane et marchionatum Moraviae legati destinati: auctoritate sacri concilii recipimus et acceptamus unitatem et pacem per dictos regnum Bohemiae et marchionatum Moraviae acceptas, factas et firmatas, secundam quod utrique parti constat per literas inde confectas, cum universo populo Christiano; tollimus omnes sententias censurae, et plenariam abolitionem facimus.
Item auctoritate dei omnipotentis et beatorum Petri et Pauli apostolorum, et dicti sacri generalis concilii, pronuntiamus veram, perpetuam, firmam, bonam et Chrstianam pacem dictorum regni et marchionatus cum reliquo universo populo Christiano; mandantes auctoritate praedicta universis Christiani orbis principibus et aliis Christi fidelibus universis, cujuscunque status, gradus, praeeminentie aut dignitatis existant, quatenus dictis regno et marchionatui bonam, firmam et Christianam pacem observent, neque pro causis dissensionum, pro difficultatibus aliquibus circa materias fidei et quatuor articulorum dudum exortis et agitatis, cum jam sint praedicta capitula complanata, aut pro eo, quod communicarunt, communicant, aut communicabunt sub utraque specie juxta formam dictorum capitulorum, eos invadere, offendere, infamare, aut injuriari praesumant, sed ipsos Bohemos et Moravos tanquam fratres bonos et catholicos, ecclesiae orthodoxae filios reverentes et obedientes eidem habeant et fraterna dilectione contractent; hoc declarato expresse: quod si aliquis contra fecerit, non intelligatur pax ipsa violata, sed debeat fieri de ilio emenda condigna.
Cumque, prout in dictis capitulis continetur, circa materiam communionis sub utraque specie sit hoc modo concordatum:quod dictis Bohemis et Moravis suscipientibus ecclesiasticam unitatem et pacem realiter et cum effectu, et in omnibus aliis, quam in usu communionis utriusque speciei, fidei et ritui universalis ecclesiae conformibus, illi et illae, qui talem usum habent, communicabunt sub duplici specie cum auctoritate domini nostri Jesu Christi et ecclesiae, verae sponsae ejus, et articulus ille in sacro concilio discutietur ad plenum quo ad materiam de praecepto, et videbitur, quid circa illum articulum pro veritate katholica sit tenendum et agendum pro utilitate et salute populi Christiani; et omnibus mature et digeste pertractatis, nihilominus si in desiderio habendi dictam communionem sub duplici specie perseveraverint, hoc eorum ambasiatoribus indicantibus,sacrum concilium sacerdotibus dictorum regni et marchionatus communicandi sub utraque specie populum, eas videlicet personas, quae in annis discretionis reverenter et devote postulaverint, facultatem pro eorum utilitate et salute in domino largietur; hoc semper observato, quod sacerdotes sic communicantibus semper dicant, quod ipsi debent firmiter credere, quod non sub specie panis caro tantum, nec sub specie viri sanguis tantum, sed sub qualibet specie est integer et totus Christus, et juxta dictorum compactatorum formam dictis Bohemis et Moravis suscipietibus ecclesiasticam unitatem et pacem realiter et cum effectu,et in omnibus aliis,quam in usu communionis utriusque specei, fidei et ritui universalis ecclesiae comformibus, illi et illae,qui talem usum habent, valeant communicare sub duplici specie cum auctoritate domini nostri Jesu Christi et ecclesiae verae sponsae ejus hoc expresse declarato, quod pe verbum fidei super et infra positum intelligunt et intelligi volunt veritatem primam,et omnes alias credendas veritates, secundum quod manifestantur in scripturis sacris et doctrina ecclesiae sane intellectis, item cum dicitur de ritibus universalis ecclesiae,intelligunt et intelligi volunt non de ritibus specialibus de quibus in diversis provinciis diversa servantur,sed de ritibus, qui communiter et generaliter circa divina servantur, et quod postquam nomine regni et marchionatus in universitate hoc suscipietur, si aliqui in divinis celebrandis non statim suscipiant ritus, qui generaliter observatur,propterea non fiat impedimentum pacis nec unitatis.
Idcirco reverendis in Christo patribus Archiepiscopo Pragensi, et Olomucensi ac Lutomyslensi episcopis, qui sunt vel pro tempore erunt, universisque singulis ecclesiarum praelatis, curam habentibus animarum, in virtute sanctae obedientiae districte praecipiendo mandamus, quatenus illis personis, quae usum habent communicandi sub duplici specie, juxta formam in dicto capitulo contentam, sacrum eucharistiae sacramentum sub duplici specie, requisiti, prout ad unumquemque pertinet aut pertinebit in futurum, ministrent, et pro necessitate plebis, ut non negligatur, faciant ministrari, et bis nullatenus resistere aut contraire praesumant; scholares quoque, qui communicaverunt, et deinceps juxta dictorum capitulorum formam communicare vellent, et etiam cum promoti fuerint, et ad eos ex officio pertinebit aliis ministrare sub duplici specie, propterea a promotione ad sacros ordines non prohibeant, sed si aliud canonicum non obsislat, eos rite promoveant eorum episcopi. Quod si quisquam contra hoc facere praesumpserit, per ejus superiorem debite puniatur, ut poena docente cognoscat, quam grave sit, auetoritatem sacri generalis concilii habere contemptam. Universisque et singulis, cujuscunque status, praeeminentiae aut conditionis existant, praesentium tenore dist riete praecipiendo mandamus, quatenus dictis Bohemis et Mora vis servantibus ecclesiasticam unitatem, et utentibus communione sub duplici specie modo et forma praedictis, nemo audeat improperare, aut eorum famae vel honori detrahere.
Item quod ambasiatores dicti regni et marchionatus ad sacrum concilium deo propitio feliciter dirigendi, et omnes, qui de eodem regno vel marchionatu dictum sacrum concilium adire voluerint, secure poterunt ordinato et honesto modo proponere, quicquid difficultatis occurrat circa materias fidei, sacramentorum, vel rituum ecclesiae, vel etiam pro reformatione ecclesiae in capite et in membris, et spiritu sancto dirigente fiet, secundum quot juste et rationabiliter ad dei gloriam et ecclesiastici status debitam honestatem fuerit faciendum.
Item recognoscimus in gestis apud Pragam in cedula, quae incipit: "Haec sunt responsa data per reverendum in Christo patrem D. Philibertum episcopum Constantiensem provinciae Rotomagensis, Johannem de Polemar, decretorum Doctorem archidiaconum Barchinonensem, Henricum Tokke in theologia magistrum, Canonicum Magdeburgensem, et Martinum Bernerii, baccalarium formatum in sacra pagina, decanum Turonensem,legatos sacri concilii generalis, ad quaesita puncta seu dubia, per nonnullos venerabiles magistros et sacerdotes regni Bohemiae eis mota", hanc esse responsionem scriptam: "Primo dixerunt, quod non est intentionis sacri concilii, permittere communionem sub dupliciti specie permissione tolerantiae, vel sicut Judaeis permissus fuit libellus repudii,quia cum sacrum concilium viscera maternae caritatis exhibere dictis Bohemis et Moravis intendat, non est intentionis concilii permittere tali permissione, quae peccatum non excludat, sed taliter elargiri, quod auctoritate domini nostri Jesu Christi et ecclesiae verae sponsae suae sit licita, et digne sumentibus utilis et salutaris".
We jméno pána našeho Ježíše Krista,jenž jest milowník pokoje a jednoty,a za jednotu křesťanského lidu prosby ráčil wzdáti k otci: my Filibert, boží a apoštolské stolice stolice milostí biskup Konstanský krajiny Rotomagenské, Jan z Polomar archidiakon Barchinonský, auditor sieni papežowy a doktor w práwiech, Martin Bernerii, děkan Turonský a Tomáš z Haselbach , doktor w swatém písme, swatého obecnieho koncilium Basilejského do králowstwí Českého a markrabstwí Morawského legatowé poslaní: mocí swatého koncilium přijímáme a oblibujem jednotu a pokoj skrze řečené králowstwie České a markrabstwie Morawské přijaté, učiněné a utwrzené, jakož obojie strane známo jest skrze listy na to učiněné, se wším lidem křesťanským; zwiháme wšecky klatby, a plné zhlazenie činíme.
Opět mocí boha wšemohúcieho a blahoslawených apoštolów Petra a Pawla, a řečeného swatého koncilium obecného, wypowiedámy prawý, wěčný, pewný, dobrý a křesťanský pokoj již řečených králowstwie a markrabstwie s jiným wšelikterakým lidem křesťanským ; přikazujíce mocí dřiew řečenú wšem napořád křesťanským kniežatóm a jiným wšem křesťanóm, kteréhožbykoli byli stawu, řádu, powýsenie aneb dóstojenstwie, aby s již řečeným králowstwím a markrabstwím dobrý, pewný a křesťanský pokoj zachowáwali, ani pro pře rozdielów a nesnázky některé při kusiech wiery a čtyř artikulów před tiem zniklé a často rozjímané, neb již sú skrze jisté umluwy porownány, ani proto že sú přijímali, přijímají a přijímati budú pod obojí zpósobú wedle sepsánie již řečených umluw, na ně útoków činiti, jim škoditi, jich haněti aneb bezprawie činiti aby nesměli; ale je Čechy a Morawany jako bratří dobrú a křesťanské cierkwe prawé syny poctiwé a poslušné též cierkwi aby měli, a bratrským milowáním s nimi nakládali; to wšak znamenitě wyňmúce, jestližeby kto odporně učinil, nebuď rozumieno, aby pokoj ten byl zrušen, ale má nad ním státi sě oprawa hodná.
A poněwadž, jakož w již jmenowaných smluwách zawřeno jest, o přijímání těla božieho pod obojí zpósobú takto jest smluweno: že již řečeným Čechóm a Morawanóm křesťanskú jednotu a pokoj přijímajícím práwě a w skutku, a we wšem jiném krom požíwánie těla božieho a krwe božie pod obojí zpósobú, u wieře a obyčeji s obecnú cierkwi sjednaným ti a ty, ktož taký obyčej mají, přijímati budú pod obojí zpósobú mocí pána našeho Jesu Krista a cierkwe prawé choti jeho; a artikul ten w swatém sněmu bude rozjímán doplna, jelikožto o přikázaní, a sezřieno bude, co při tom artikulu za wieru křesťanskú má býti držáno a zachowáno ku požitku a k spasení lidu křesťanského; a když wšecky wěci s rozmyslem a wážně budú rozjímány, wšak přes to jestliže w žádosti jměnie již řečeného přijímáme těla božieho a krwe božie pod obojí zpósobú trwati budú, to když jich poslowé okáží, swatý sněm kněžím již řečeného králowstwie a markrabstwie podáwati pod obojím zpósobem lidu, těm totiž osobám, kteréž jsúce w létech rozumných, poctiwě a nábožně žádati budú, swobodu k jich užitku a spasení w pánu bohu dá; to wždycky zahowáwajíce, aby kněžie tak přijímajícím wždycky prawili, že oni mají pewně wěřiti, že pod zpósobem chleba nenie tělo toliko, ani pod zpósobú wína krew toliko, ale pod každú zpósobú jest celý a plný Kristus,a wedle již řečených umluw zpósoby, již řečeným Čechóm a Morawanóm přijímajícím jednotu a pokoj křesťanský práwě a w skutku, a we wšech jiných (wěcech) kromě požíwánie těla božieho přijímáme pod obojí zpósobú u wieře a obyčejích obecné cierkwe srownaným, ti a ty, kteříž taký obyčej mají, budú moci přijímati pod obojí zpósobú mocí pána našeho Jesu Krista a cierkwe prawé choti jeho; to wšak znamenitě wynawše, že skrze slowo wiery nahoře i wdole položené, rozomějí a rozomieno aby bylo chtějí,prawdu prwní a wšecky jiné, kteréž wěřeny býti mají prawdy, jakož sě zjewují w swatých písmiech a zpráwě cierkwe w prawém rozumu; opět když se die o obyčejích obecné cierkwe,rozumějí,abrž aby bylo rozumieno chtějí, ne o obyčejích zwlástních, o nichž w rozličných krajinách rozličné wěci sě zachowáwají, ale o obyčejích, kteříž obecně a wšady při službě božie zachowáwají sě; a když jménem králowstwie a markrabstwie wuobec to přijato bude, ač kteří při službě božie ne inhed přijmú obyčejów, kteříž obecně zachowáni býwají, proto nebuď překážka pokoji ani jednotě.
Protož poctiwým w Kristu otcóm arcibiskupu Pražskému, Olomúckému a Litomyšlskému biskupóm, kteříž jsú aneb časem budú, wšem a každému zwláště kostelów zpráwcóm, jenž poručenstwie duší mají, mocí swatého poslušenstwie přísně přikazujíce přikazujem, aby těm osobám, kteréž mají obyčej přijímati pod obojí zpósobú, wedle zpósoby w již řečeném sepsání položené, swátost těla božieho a krwe božie pod obojí zpósobú, jsúce napomenuti, jakož na jednoho každého slušie aneb slušeti bude w budúcie časy, aby podáwali, a ku potřebě lidu, aby zmeškán nebyl, zjednali, aby bylo podáwáno, a tomu nižádným obyčejem zpěčiti se aneb zprotiwiti aby nikoli nesměli; žáków také, kteříž jsú přijímali a potom wedle řečených smluw zpósoby chtěliby přijímati, a také kdyžby swěceni byli a na ně z úřadu slušeti bude jiným podáwati pod obojí zpósobú, proto od swěcení k řádóm kněžským aby nebránili, a jestliže jiná řádná překážka nebude, aby je swětili řádně jich biskupowé. Pakliby kto proti tomu směl učiniti, skrze jeho wyššieho hodně buď tresktán, aby pokuty dokázáním seznal, kterak těžké jest, moc swatého obecného sněmu mieti potupenú. Wšem také a každému zwláště, kteréhožkoli stawu, powýšenie aneb řádu byliby, těmito listy přikazujíce přikazujem, aby řečeným Čechóm a Morawanóm, zachowáwajícím křesťanská jednotu a požíwajícím přijímánie těla božieho a krwe božie pod obojím zpósobem, obyčejem a řádem dřiew sepsaným, žádný nesměl láti, ani jich powěsti aneboli cti utrhati.
Opět poslowé řečených králowstwie a markrabstwie k swatému sněmu s boží pomoci kteříž budú sčastně wysláni, a wšickni, ktož z téhož králowstwie neb markrabstwie kjiž řečenému sněmu swatému budú chtieti přistúpiti, bezpečně budú moci zřézeným a poctiwým obyčejem předložiti, cožkoli nesnázie by bylo při wieře, swátostech neb řádech kostelních, neboli také k naprawení cierkwe na hlawě i na údech, a ducha swatého zprawujícieho stane se, co sprawedliwě a rozumně k božie chwále a duchowního stawu a hodné poctiwosti bude sě mieti státi.
Opět seznáwáme o jednání w Praze na listu, kterýž sě počíná: "Tyto jsú odpowědi dány skrze poctiwého w Kristu otce kněze Filiberta, biskupa Konstanského krajiny Rotomagenské, a Jana z Polomar w práwích doktora, arcipřišta Barchinonského, Jindřicha Tokke, w písmě swatém mistra kanowníka Magdeburského, a Martina Berneri, bakaláře w swatém písmě, děkana Turonského, posly swatého sněmu obecného, k otázaným kusóm neb pochybowáním skrze některé pociwé mistry a kněžie králowstwie Českého jim učiněným", tato jest odpowěd napsána: Najprwé řekli sú, že nenie úmysla swatého sněma, dopustiti přijímáme pod obojí zpósobu dopuštěním trpenie, neboli jako židóm dopuštěn jest byl list; zapuzenie neb poněwadž swatý sněm střewa materské lásky okázati již řečeným Čechóm a Morawanóm miení, nenie úmyslu koncilium dopustiti takým dopuštěním, kteréžby hřiech zawieralo, ale tak swoliti, že mocí pána našeho Jesu Krista a cierkwe, choti jeho prawé, jest slušné a hodně přijímajícím užitečné a spasitedlné. Amen.