(15.30 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
To znamená, myslím si, že tady to není úplně korektní diskuse, a pokud někdo říká, a říkají to zástupci MPSV, že ta nová formulace je nějakým způsobem vágní, tak kolega senátor Lumír Kantor je mi svědkem, že když jsme to projednávali na senátních výborech, tak že i z úst zástupců MPSV zaznělo, že oni v rámci posuzování stupně invalidity nebo příspěvku na péči umí škálu toho těžkého postižení najít, že oni ten mechanismus a tu metodiku mají. V podstatě by stačilo jenom překlopit tuto metodiku formou podzákonného předpisu tak, aby skutečně ten příspěvek na pořízení motorového vozidla dostaly jenom oprávněné osoby a jenom oprávněné rodiny.
To znamená, já skutečně se ohrazuji proti tomu, že ta formulace, která je nyní navržena, je nějakým způsobem vágní. Jsem sám lékař, i nějakým způsobem jsem se pohyboval v posuzování některých zdravotních stavů jako znalec a vím, že ta kritéria - a zmiňoval je tady, ta medicínská kritéria, kolega Kantor - lze nastavit. Toto nelze dát do zákona, toto musí být součástí podzákonné normy, nicméně lékařská posudková služba je schopna si s tím poradit a rozhodně tady nebudeme rozdávat někomu, kdo si to nezaslouží. Ten příspěvek by skutečně obdržely pouze rodiny, které mají velmi těžký úděl a které skutečně nemůžou využívat hromadnou dopravu.
A ještě jednou zmiňuji ten počet. V žádném případě, při všech propočtech, při všech statistikách, které k téhle oblasti máme, se nemůže jednat o 5 000 osob. Ten první nárůst po nabytí účinnosti tohoto zákona, střízlivý odhad je někde kolem 1 500, možná 1 800 osob, ten první náraz. Místo 200 milionů to bude znamenat někde kolem 700 milionů - rozpočtové náklady, ty primární náklady v prvním roce účinnosti. Ale dále se už bude jednat pouze o desítky osob ročně. Tak já vás chci ještě jednou velmi zdvořile požádat, zvažte tyto argumenty. Skutečně se nejedná o nějakou sekeru do státního rozpočtu a o nějaké rozhazování finančních prostředků někomu, kdo to nepotřebuje. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat. To byla poslední přihláška do rozpravy, ale pan senátor se hlásí ještě v rozpravě. Pane senátore? Samozřejmě, pokud máte zájem, máte slovo.
Senátor Lumír Kantor: Já bych si ještě dovolil jenom k tomu podotknout znovu, že tak, jak byl rozebírán dopis paní ministryně, právě ty části, které údajně nebyly zmíněny tady panem poslancem Kaňkovským, tak my o nich v podstatě v této chvíli mluvíme už potřetí. Jsou to ty mezinárodně uznávané standardy, které nám můžou zařadit nemocné přesně do kategorií, které jsou potřeba. Čili to hrubé a diskriminační označení autoagresivní a heteroagresivní se dělí ještě na další, sami všichni jistě máme nějaké neblahé zkušenosti s autoagresivními nebo s heteroagresivními lidmi a víme, že i té heteroagrese jsou různé stupně. V tuto chvíli není jednotné kritérium, odborné kritérium, kterým se ohání tedy dopis paní ministryně, že je to přesně definováno, protože ani ta autogrese a heteroagrese není do určité míry - tak je nejasně definována.
A ohledně těch počtů lidí. Opravdu nevíme, kolik jich je, protože dle posledních údajů veřejně dostupných z roku 2018 je to v tom nejtěžším stupni 3. a 4. stupně invalidity 3 356. Z toho někteří tu dávku už mají na mentální retardaci a tak dál, někteří nebudou vykazovat projevy náročné vyloženě pro tu péči a někteří už to auto mají a nemají třeba řidičák a tak dál. Takže to se vůbec nedá čekat, že by i tento vysoký počet autistů a lidí s poruchou autistického spektra měl na to - požadavky se vystavovaly. A opravdu i škálu toho onemocnění lze nějakým způsobem regulovat daleko snadněji právě v mezinárodně uznávaných standardech, které velmi jemně rozlišují, například ten DAS-S velmi podrobně ve čtyřech oblastech života definuje chování každého člověka. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan kolega Čižinský ještě v rozpravě. Máte slovo.
Poslanec Jan Čižinský: Dámy a pánové, dovolte, abych se i já několika větami přimluvil. Myslím si, že skutečně naše společnost rodinám s autistickými dětmi mnoho dluží. Vypráví se taková historka, nevím, jestli je pravdivá, nebo není, ale vypráví se historka, že na jednom úřadě odmítali tomu dítěti přiznat dávky, a nakonec stačilo, aby ten tatínek chvilku to dítě nehlídal, to dítě zdemolovalo kancelář a potom bylo uznáno, že skutečně potřebuje pomoc. Myslím si, že kdybychom tady měli nějaký těžký případ, že bychom zvažovali, že budeme hlasovat možná jinak, než je připraveno. Tedy chtěl bych skutečně za ty rodiny se přimluvit. Nejde o veliké peníze a myslím si, že tím jedním hlasováním můžeme skutečně aspoň trošičku ten dluh za ty roky těm rodinám splatit.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ptám se ještě, jestli se hlásí někdo do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova? Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4. Nejdřív zagonguji, abych dal na vědomí těm, kteří nehlučeli, ale debaty přesunuli do předsálí, aby se mohli účastnit hlasování, a přednesu návrh usnesení, ke kterému je zapotřebí nadpoloviční většiny přítomných poslanců, protože jde o návrh... Vidím, že máte zájem o odhlášení, tak jsem vás všechny odhlásil. Požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.
A jakmile se ustálí počet přihlášených, rozhodneme o návrhu zákona ve znění Senátu v hlasování číslo 203.
To jsem zahájil a ptám se, kdo je pro znění Senátu? Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování číslo 203, z přítomných 163 pro 77, proti nikdo. Návrh nebyl přijat.
Budeme tedy hlasovat znovu, a to podle § 97 odst. 5 zákona o jednacím řádu naší Poslanecké sněmovny. K přijetí tohoto usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu 101 poslanců. Potřebný počet je nastaven.
Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, podle sněmovního tisku 896/6."
Zahájil jsem hlasování číslo 204. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování číslo 204 ze 164 přihlášených 163 pro, nikdo proti. Návrh byl přijat. Konstatuji, že jsme návrh zákona přijali.
Děkuji panu zpravodaji, děkuji panu senátorovi a končím bod číslo 6.
Dalším bodem našeho jednání, tedy sedmým bodem, je
7.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 134/2016 Sb.,
o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 908/2/ - zamítnutý Senátem
Usnesení k tisku 208/2, jímž Senát zamítl tento návrh zákona, vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 908/3. Vítám mezi nám za Senát paní senátorku Adélu Šípovou. ***
