(9.40 hodin)
(pokračuje Profant)
Podněty pro změnu stávající právní úpravy vycházejí ze tří oblastí. Paní ministryně už to tu velmi podrobně shrnula, tak jenom velmi rychle. Za prvé se tam mění role měst, rozšíření počtu měst v rolích nositelů územních strategií pro spádové území aglomerace a změna jejich úlohy z hlediska odpovědnosti za výběr projektů. Za druhé NOK, tedy Národní orgán pro koordinaci fondů. A za třetí zrušení regionálních rad soudržnosti, které dneska jsou spíš přežitek a administrativně zatěžují. Takže to jsou ty tři změny, které pomůžou rozvoji regionů. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já tedy otevírám obecnou rozpravu, do které nemám přihlášeného žádného poslance. Když se podívám po sále, nikdo se nehlásí, takže já končím obecnou rozpravu... Jo, hlásíte se, ano. (K hlásící se ministryni Dostálové.) Díval jsem se tak vysoko, že jsem vás přehlédl. Takže v obecné rozpravě paní ministryně Klára Dostálová. Prosím.
Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Děkuji. Navazuji na svoji úvodní řeč a podle § 91 odst. 2 dávám návrh na zkrácení lhůty pro jednání ve výborech na 30 dnů.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Rozhlédnu se tedy ještě jednou po sále, nikoho nevidím, končím obecnou rozpravu. Táži se, zda je zájem o závěrečná slova. Zpravodaj? Navrhovatel? Zájem nevidím.
Takže nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako výboru garančnímu? (Nikdo se nehlásil.) Takže přistoupíme k hlasování.
Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán... Tak, paní ministryně? (Ministryně se hlásí, ale dodává, že už souhlasí.) Jo, vy se hlásíte, že souhlasíte, aha. (Úsměv a veselo v sále.)
Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako garančnímu výboru? Já zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 186, přihlášeno 99 poslanců, pro 91, proti žádný. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako garančnímu výboru.
Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru či výborům k projednání? Žádný návrh nevidím.
Takže přistoupíme ještě k poslednímu hlasování, a to je návrh paní ministryně Kláry Dostálové a také pana zpravodaje, ale Kláry Dostálové, na zkrácení lhůty pro projednání ve výboru na 30 dnů.
Já zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 187, přihlášeno 97 poslanců, pro 75, proti žádný. Návrh byl přijat.
A já končím prvé čtení tohoto návrhu zákona. Děkujeme zpravodaji i navrhovateli.
Přistoupíme k dalšímu tisku. Jedná se o
287.
Návrh poslanců Jana Birke, Jana Hamáčka, Jana Chvojky a dalších
na vydání zákona o veřejně prospěšných společnostech bytových a výstavbě
dostupného bydlení a o změně některých zákonů (zákon č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 90/2012 Sb.,
o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích),
ve znění pozdějších právních předpisů)
/sněmovní tisk 952/ - prvé čtení
Paní poslankyně Věra Procházková hlasuje s náhradní kartou číslo 15.
Takže prvé čtení. Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 952/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl poslanec Jan Birke. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Birke: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych pokud možno stručně odůvodnil návrh svůj a mých kolegů dle sněmovního tisku 952 tak, jak bylo řečeno, na vydání zákona o prospěšných společnostech bytových a dále.
Krátké zdůvodnění. Současný stav bytové politiky není dobrý a vlastní bydlení, zejména pro mladé lidi ve větších městech, se stává poměrně nedostupným luxusem. Mladá generace, ale i občané okolo 40 let věku si začínají uvědomovat, že bydlení je pro ně ohromným celoživotním břemenem, a návrhy na koupi bytu jsou co (do)nabídky nedostatečné poptávce, vyšší je nabídka vlastnického bydlení, nemá tedy levnější alternativu. To ovlivňuje oblast rodinné politiky i životní úroveň seniorů. Velký problém v dostupnosti vlastního bydlení mají nejen nízkopříjmové skupiny obyvatel, ale i středněpříjmové a dlouhodobé dopady současné koronakrize se jistě v následujících letech dotknou i další řady občanů. Příklady a fakta bych mohl předkládat celé hodiny nejenom z titulu starosty, ale myslím si, že i vy máte celou řadu svých vlastních příkladů a určitě mi dáte v této věci za pravdu. Dovolte mi ale, abych se držel hlavního návrhu, a to tím, že bychom mohli - i přesto, že rozumím tomu, že bude nutno tento zákon podrobit diskuzi ve výborech, rozumím tomu a respektuji to - tak máme ale možnost tu situaci změnit.
Nechtěli jsme dále přihlížet k této pro mnohé zoufalé situaci tak, jak jsem ji popisoval, a přicházíme tedy s efektivním řešením, které spočívá ve zvýšení tempa výstavby bytů, ale nejen dražších, komerčních, ale také obecních, levnějších a družstevních. A právě návrh zákona o veřejně prospěšných společnostech bytových a výstavbě dostupného bydlení by toto měl změnit. Návrh zákona by měl umožnit stavět finančně dostupné byty, které by měly být zhruba o třetinu levnější oproti klasické tržní ceně. Prosím, berte to, že to, co říkám, je skutečně zhruba, protože to může být předmětem té debaty.
Jak chceme tohoto zlevnění docílit? Definováním neziskového charakteru výstavby bytů, které umožní výstavbu cenově dostupného bydlení. Jak už jsem upozornil dříve, když už jsem o našem záměru mnohokrát hovořil v minulosti, nejedná se o žádný experiment a krok do neznáma, i přestože někteří odpůrci tohoto návrhu tak o tom hovoří. Ale tento systém je odzkoušený v řadě vyspělých zemích. V moderních zemích Evropské unie je více než 25 % z celkového počtu bytů levných, dostupných. Například v Rakousku je až 30 % všech bytů tohoto charakteru, a právě v Rakousku dodnes platí zákony, které do roku 1948 platily u nás na tento druh bytové výstavby. Dalším příkladem může být i Německo, Francie nebo Velká Británie. Ve Velké Británii je dokonce takzvaná Housing Association - schraňuje nebo respektive má ve svém portfoliu více než 2,3 milionu bytů.
Kdo by měl byty stavět u nás? Mělo by se jednat o veřejně prospěšné společnosti se speciální právní úpravou pro jejich činnost a výstavbu bytů, které mohou mít formu družstva, spolku, společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti. Všechny tyto formy přes jejich specifika spojuje společný princip, kterým je zajištění cenově dostupného bydlení, nikoliv zisku investorovi. Cílem těchto nových společností není zisk z prodeje, ale služba občanům a zakladatelům pořídit si byt za cenu pozemku, stavebních prací, tedy za pořizovací náklad. Naše analýzy poukazují, že se takto cena bytu sníží nejméně o jednu třetinu oproti ceně bytu na trhu v této chvíli.
Zákon svěřuje řadu oprávnění obcím. Tady si dovolím hovořit právě jako člen nejenom zastupitelstva, ale samospráv. Ty mohou takovou společnost založit, vkládat do ní jako majetkový vklad pozemek, pokud ho mají - a já myslím, že je celá řada obcí, které mají pozemky určené pro stavbu bytů, spolupracovat s jinými právnickými osobami, například s družstvy. Prostě zákon přinese na trh nový segment, nabídku a počítá s vlastní aktivitou občanů, kteří chtějí získat byt. To jsou zásadní změny a dle mého názoru a názoru mých kolegů a předkladatelů i potřebné. ***
