(10.00 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Pan premiér se často vyjadřuje velmi razantně, velmi ostře. Jednou se tak vyjádřil 11. ledna v Právu, když řekl, že si od Evropy nenechá vnucovat věci, které by měly ohrožovat naše hospodářství. Nechce se nechat strhnout fanatickými zelenými opatřeními, která by ohrožovala náš průmysl. Pan premiér dokonce řekl, že se radši bude soudit a v nejhorším se bude dohadovat o sankcích. To jsou dost odvážná slova. Zatím jsme se vždycky podřídili. My máme teď samozřejmě před sebou Zelenou dohodu pro Evropu. To je už schválená věc, ze které paní komisařka von der Leyen učinila vlastně vlajkovou loď své politiky. Zelená dohoda, Green Deal for Europe. Budeme ji v blízké době projednávat ve výboru pro evropské záležitosti, tak se na to pečlivě připravuji. Jsou to opravdu věci, nad kterými je třeba se zamyslet a kterým je nutné věnovat pozornost.
Podle mého názoru ta žaloba, o které mluví pan premiér, když už tedy chce na Zelenou dohodu dát žalobu, on samozřejmě musí vědět, že snaha o navyšování energetické účinnosti může ve svém důsledku přivodit naopak nárůst té komodity, kterou se snažíme tou větší účinností šetřit. To je známý Jevonsův paradox, který už v polovině 19. století tento anglický fyzik formuloval a který říká, že při efektivnějším využívání určitého zdroje naopak proti očekávání roste spotřeba té komodity, případně tedy i poptávka a následně pak nějaký dopad, který ta komodita má na okolí.
Tento paradox formuloval v 90. letech Khazzoom spolu s Brooksem ve svém postulátu, který říká, že zlepšení energetické účinnosti, která jsou odůvodněna na mikroúrovni, tedy na úrovni běžných lidí, vedou k vyšší spotřebě energie na makroúrovni. Čili jiná formulace tohoto postulátu. Mohlo by se říct, že jsou to nějaké bláznivé teorie cimrmanovské, nikdo se tím nezabývá, skutečně to bývá takovým okrajovým tématem, ale v nedávné době, v roce 2018 zveřejnil Tim Garrett svoje upozornění stejného druhu, že energetická účinnost může přinést naopak, vedle ekonomického růstu zase, naopak větší spotřebu energie, a tím pádem také ale i větší emise CO2, což je rozpor s tím, čeho chceme tím zvyšováním účinnosti dosáhnout.
Dámy a pánové, je to všechno bohužel věc, kterou tady říkám poměrně často. Jak už jsem řekl, čeká nás Zelená dohoda pro Evropu. Je otázka, zdali bychom se neměli touto Zelenou dohodou zabývat i zde na plénu naší Sněmovny, a to proto, že bezprostředním důsledkem té Zelené dohody pak budou klimatické zákony, které budeme muset implementovat, protože již jsem v dnešním médiích četl, že Komise první takové klimatické zákony začíná formulovat a prosazovat, a samozřejmě jak dobře víme, až k nám tyto zákony v podobě nějakých evropských regulací přejdou, tak budeme vystaveni povinnost je implementovat, jinak nám bude vyhrožováno infringementem a různými drakonickými pokutami, jak jsme již toho byli svědky třeba v některých předchozích případech.
Takže já bych mohl tady uvádět případy těch plánů, jak nahradit uhlí fotovoltaikou. Jsou to všechno plány, které na papíře vypadají dobře, když se tam mluví o instalovaných gigawattech výkonových, ale pak, když se to řádně přepočítá na vyrobenou energii, tak skutečně jsme na zlomcích té potřeby, kterou máme, a to proto, že ty obnovitelné zdroje tohoto typu nejsou zdroji stabilními. To už poněkolikáté opakuji.
Samozřejmě máme tady obnovitelný zdroj v podobě vodní energie, ta je u nás ale vyčerpána, tam už žádný nový zdroj očekávat nemůžeme, a přesto ale zase těm našim provozovatelům házíme klacky pod nohy tím, že jim chceme ve vodním zákoně odebrat povolení k nakládání s vodami, jak to tam je v jednom paragrafu formulováno, případně že na ně tlačíme, aby ta svá zařízení obnovovali, a v podstatě jim tím bereme šanci to své podnikání, které je jako součást obnovitelných zdrojů, provozovat.
Takže dámy a pánové, já bych na závěr svého vystoupení chtěl poděkovat tedy spolupracovníkům pana premiéra za ty odpovědi. V podstatě jednu vedle druhé jsem je nějakým způsobem zpochybnil, nalezl jsem chyby v těch formulacích, které tam byly, v těch odpovědích, a proto také pak budu předkládat návrh na usnesení, ale nyní tedy své vystoupení končím a asi pan předsedající dá prostor k nějaké diskusi, bude-li zájem o to. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Zahradníkovi. Hezké dopoledne, vážené paní poslankyně, páni poslanci. Než budeme dál pokračovat v otevřené rozpravě, mám tady dvě omluvy, a to Bohuslava Svobody na celý dnešní den z pracovních důvodů a pana poslance Petra Sadovského od 9.00 do 13. hodiny.
Nyní tedy v otevřené rozpravě se ptám, kdo se hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu tedy končím. Má pan kolega Zahradník nějaký návrh ke své interpelaci? Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Zahradník: Já vidím, že tady není o to zájem ani reagovat. I pan ministr možná mohl vystoupit, ale chce se mu, nedivím se mu, ale diskuse je ukončena. Řeknu návrh na usnesení: Poslanecká sněmovna Parlamentu vyjadřuje nesouhlas s odpovědí pana premiéra Babiše na písemnou interpelaci poslance Jana Zahradníka.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji, čili nesouhlas podle jednacího řádu. Děkuji. O návrhu rozhodneme v hlasování padesát tři. Nejdřív vás všechny tedy odhlásím, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Já zagonguji, abych přivolal kolegy, abychom to mohli rozhodnout. Ještě posečkám... Ještě jednou zagonguji. Už brzy dosáhneme potřebného počtu...
O návrhu na vyjádření nesouhlasu s odpovědí pana předsedy vlády, tak jak navrhl Jan Zahradník, rozhodneme v hlasování 53, které jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování pořadové číslo 53. Z přítomných 72 pro 33, proti 16. Návrh nebyl přijat a můžeme tedy tuto interpelaci považovat za ukončenou.***