(18.40 hodin)
Poslanec Jan Farský: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, předně díky za tu diskuzi, která tady proběhla. Už ta má svoji hodnotu. Řekli jsme si, že v krajích problémy jsou, nůžky se prostě rozevírají a recepty na to, aby se země dál nerozpadala, prostě hledáme. Máme na to různé názory, ale aktuálně tady leží jeden zákon na stole, který tomuto chce čelit. Až tady bude návrh na zrušení úřadů, s chutí se mu budu věnovat. Až budeme urychlovat infrastrukturu a místo čtyř kilometrů za rok postavíme čtyři sta kilometrů za rok, takže to dojíždění bude možné, když ty vrtky - vysokorychlostní železnice - konečně se budou budovat, všechno skvělé. Ale to jsou všechno dlouhé sny, a kdybychom stavěli stejnou rychlostí dálnice, jako se staví v posledních letech, tak sny, jejich realizaci, už ani naši vnuci nezažijí.
Já si dovolím ještě pár momentů, které si myslím, že jsou důležité k té diskuzi, která, pořád doufám, bude pokračovat na výborech, protože myslím, že těžko se můžete ve vašich krajích zítra zodpovídat z toho, že tam nechcete pracovní místa, že tam nechcete zaměstnávat lidi, ale i když to uděláte, tak já si tady dovolím říci některé argumenty, které k tomu prostě patří.
Nevzniká žádné nové pracovní místo. Prostě jenom dneska jsou ta pracovní místa koncentrována v centru a rozmísťují se po České republice, za čímž jdou samozřejmě další benefity s tím spojené. Dovolím si uvést jeden příklad ze země, kterou jsem tady ještě v tom dlouhém výčtu, kde už k tomuto právě z důvodu rozpadu společnosti a rozpadu zemí, kde k tomu přistoupili, tak tou zemí jsou Spojené státy. Říkají tomu tam gentrification a zkusím vám to popsat velice jednoduše, co tam probíhá. Stalo se jim, že v těch velkých městech, jako je třeba San Francisco, se jim prostě na downtown, na to centrum města, akumulovalo veškeré bohatství, veškerá slušná pracovní místa, s tím napojené restaurace, služby atd. Z předměstí a z těch dalších čtvrtí, jak víte, ten blokový systém v Americe v tomhle funguje, tak se jim stalo to, že jim začali utíkat lidé, padaly tam ceny nemovitostí, vzrůstala tam nebezpečnost a prostě se rozpadala ta města. Oni šli druhou stranou a do bloku, který sousedil s tím posledním, řekněme, kultivovaným a tím bohatnoucím, zasadili do toho jednoho bloku jednu veřejnou instituci, která v tom místě zaznamenala, že si tam lidé začali shánět něco k obědu, pak si řekli o čistírnu, následně chtěli to mít blíž, tak se tam zlepšila kvalita bydlení, a v několika letech ten blok začal vzkvétat a oni posunuli další úřad o další blok dál. Bez toho, že by tam nasypali hromady miliard dotací, které tam vyšumí a po pár letech nemají žádný efekt, oni tam dali do těch dalších míst život. To je případ, který tady navrhujeme v tomto zákoně.
Co se týká částek, já tady vycházím u té ekonomiky třeba z toho, co pan premiér zmiňoval jako odůvodnění ke čtvrti v Letňanech. Shodou okolností mluvil o tom, že v Praze je pět tisíc úředníků, což je číslo odpovídající tomu navrhovanému přesunu, té realokaci do regionů, kteří sídlí v pronajatých budovách, a ročně se jenom na nájmu za těchto pět tisíc míst vyplatí 500 milionů korun. (Poznámka z pléna.) Nekryje se to. Je to tak, že se to samozřejmě nekryje přesně s těmi, kteří se navrhují přemísťovat, ale je to pak otázka samozřejmě logistiky a vytížení, ale v Praze už dneska chybí místo pro pět tisíc úředníků, za které se musí ročně platit 500 milionů korun na nájmu. To máme sakra slušný rozpočet na to, abychom v těch regionech pro ně místo našli. Navíc budovy tam jsou. Když řeknu konkrétní příklad Liberce - u nádraží budova Skloexportu. Prázdná, roky prázdná, nevyužitá. Úřednická budova, která je pro stát připravena.
My naopak čelíme úplně jinému problému. Loni touto dobou České dráhy vyhlásily výběrové řízení na to, že v Praze chtějí 10 tisíc metrů čtverečních úřednických ploch pro to, aby se tam mohli přemístit z Ministerstva dopravy, kam se postupně už nemůžou vejít. Víte, jak to dopadlo? Vůbec nijak, protože v Praze nedostali žádnou nabídku ani od soukromých subjektů na takto velkou rozlohu. Proč se v tu chvíli nepřišlo třeba s myšlenkou, že by České dráhy mohly sídlit v Pardubicích? Není to ani hodina od Ministerstva dopravy, kdyby chtěli jet na jednání, a zároveň v těch Pardubicích by působili daleko, daleko přirozenějším způsobem. Přiznávám, oslovil jsem jak hejtmana, tak primátora a velikou aktivitu kolem toho nevyvinuli. Respektuji, je to jejich rozhodnutí.
Není to novátorská myšlenka ani v České republice. Už dnes, a právě proto tam není Brno, protože Brno už v minulosti tuto realokaci zažilo. Máme tam Ústavní soud, ombudsmana, ÚOHS, Nejvyšší správní soud. Brno je hlavním městem soudnictví České republiky a už se ukázalo, jak mu může prospět to, když se tam udrží vzdělanost.
Vaší pozornosti, ať už dneska hlasování dopadne jakkoliv, bych chtěl ještě doporučit, Martin Kábrt, český ekonom, který působí v Anglii, vyhrál letos jednu prestižní soutěž právě s prací o tom, když Velká Británie vyzvala vědce, ekonomy, aby řekli, kde je skryt potenciál růstu Velké Británie. On to vyhrál s tématem, že nerovnost zabíjí růst, že velké rozdíly mezi regiony a centrem prostě zpomalují celou Velkou Británii. Když si tam do toho dosadíte Českou republiku, nespletete se a ten průzkum na ni zcela sedí.
Chtěl bych i moc poděkovat prostřednictvím pana předsedajícího paní kolegyni Procházkové, která uvedla ten nádherný příklad s krajskou nemocnicí v Karlovarském kraji. Ona tady totiž zcela potvrdila to, co jsem říkal. Ona říkala, že museli zřídit specializované pracoviště, kde zaměstnávají partnery těch lékařů, aby jim tam vůbec chodili. Je to bohulibý počin, asi jim nic jiného nezbývalo, ale jen to potvrzuje to, že do těch regionů je pak problém vůbec dostat lidi a zajistit tam základní služby.
Já bych vás chtěl poprosit, neházejte v tomto případě regiony přes palubu, házíte přes palubu celou Českou republiku. Prosím, pusťte tento návrh do druhého čtení, abychom ho mohli diskutovat na výborech. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přistoupíme k hlasování o návrzích. Mám tady návrh pana poslance Jaroslava Kytýra na zamítnutí předloženého návrhu, takže já zagonguji. Svolám poslance do jednacího sálu. Slyším žádost o odhlášení, takže já vás všechny odhlásím a přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami.
Myslím, že jsme tady v dostatečném počtu, takže ještě jednou zopakuji, budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí tohoto návrhu.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí? Kdo je proti zamítnutí?
V hlasování číslo 128 přihlášeno 141 poslanců, pro zamítnutí je 90 poslanců, proti 37. Návrh byl zamítnut. Já končím tedy prvé čtení tohoto návrhu.
Přistoupíme k dalšímu tisku. Jedná se o
88.
Návrh poslanců Jana Bauera, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury, Jany Černochové
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci
v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 290/ - prvé čtení
Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 290/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů poslanec Jan Bauer, a připraví se paní zpravodajka pro prvé čtení poslankyně Jana Pastuchová. A prosím o klid v jednacím sále! Pane poslanče, máte slovo. ***