(9.40 hodin)
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Pan premiér zde uvedl v odpovědi na interpelaci, která se týká elektronického spisu, že jsem neodpověděl na nějaký e-mail. Opravdu se musíme dostávat do této úrovně? Navíc já jsem na tento e-mail neodpověděl, protože odpověď nevyžadoval. Protože zněl: "Můžeme to uzavřít takhle. Ministerstvo vnitra připravuje provedení analýzy elektronických systémů, v nichž dochází ke zpracování dokumentů. Cílem je komplexně zhodnotit, jak jsou státní správou konkrétně naplňovány všechny požadavky archivního zákona a souvisejících právních předpisů v každodenní praxi. Předpokládá se, že" - vypouštím část - "že Ministerstvo vnitra následně vládě předloží v termínu do 31. března 2019 výsledky této analýzy a návrhy řešení dalšího rozvoje systému spisových služeb ve státní správě. Děkuji. Vlado Dzurilla."
Takže to mi odpověděl v září pan Dzurilla a na to jsem nemusel už nic odpovídat. Tak neříkejte, že tady nekomunikujeme. Stačilo to uzavřít někdy v tom říjnu tady na písemných interpelacích, ale to jsme nemohli, protože vy jste sedmkrát nepřišel do práce. Takže začněte laskavě u sebe. Kvůli vám se to neuzavřelo. Stačilo tam tohleto - tohleto jsem přesně já řekl v tom svém úvodním projevu, a kdybyste vy tady nezačal se svou mediální propagandou, kde jste v odpovědi na elektronické spisy začal citovat nesouvisející věci typu rejstřík církví a náboženských společností, registr zbraní a x dalších nesouvisejících věcí, které jsou přesně tím plácáním a blábolením, tak jsme se k tomuhle vůbec nemuseli dostat. (Potlesk z lavic Pirátů.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Další faktická poznámka, pan poslanec Kalousek. Poté pan poslanec Profant.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Pane premiére, vy jste řekl v téhle diskuzi: Když se mě novináři ptají, proč sem nechodím, tak proto, že se tady takhle plácá. Vykládáte nesmysly.
Včera jste zase v rozhovoru pro Radiožurnál na otázku, proč jste nebyl v Evropském parlamentu, říkal: No co bych si tam s nimi povídal. Ten parlament končí, všichni si tam dělají jenom kampaň. Já si počkám na ten nový parlament. A pevně doufám, že ti, co jsou tam teď, už tam nebudou.
Kdybychom chtěli někomu vysvětlovat, jak vypadá pohrdání parlamentní demokracií, tak mu můžeme pustit tyhle ukázky řeči. Opravdu se domníváte, pane premiére, že to je důstojné pro předsedu vlády České republiky? Vaše vláda dostala důvěru od této Sněmovny. A parlamentní demokracie je prostě základní stavební kámen vaší vlády, ať se vám to líbí, nebo ne.
Jakkoliv to nechápu, tak pro řadu lidí v téhle zemi jste svým způsobem vzorem a důvěřují vám. A jestliže od vás slyší, že parlament je žvanírna a nemá cenu tam chodit, tak podlamujete důvěru velké části lidí v parlamentní demokracii. Pokud to děláte neúmyslně, je to smutné a já si vás dovolím napomenout. Pokud to děláte úmyslně, je to zločinné.
Předseda PSP Radek Vondráček: Další faktická poznámka, pan poslanec Profant.
Poslanec Ondřej Profant: Vážený pane premiére, vážení poslanci, já bych chtěl upozornit na to, že, za prvé, pan premiér to tady převádí do této osobní roviny, což je úplně zbytečné. Můžeme se bavit o věci zcela věcně.
A k tomu jsem tady chtěl další poznámku, k tomu úctyhodnému výčtu projektů, které tato vláda a ta předchozí dělají. Tak jedna z největších jejich nevýhod je, že všechny ty projekty, nebo téměř všechny, pocházejí z Evropské unie. Takže jediný, kdo tu něco opravdového, opravdové změny v tomhle dělá, je ten zákon o digitální službě a Evropská unie, která jasně definovala občanky v rámci nařízení eIDAS a podobně. A naše ministerstva opravdu trpí neuvěřitelným rezortismem, který paralyzuje jejich fungování, a pak to vidíme například na MPSV, ale třeba i na tom Ministerstvu vnitra a podobně. A dokud se tohoto rezortismu nezbavíme a nebudeme opravdu spolupracovat, nebudeme opravdu kontinuálně řešit kvalitní projekty, což se zde stále ještě neděje, tak se nedostaneme nikam.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Ptám se, zda má ještě někdo zájem o vystoupení v rozpravě k tomuto bodu. Jenom abych si zametl před svým prahem. Jestliže se jedná o písemné interpelace, pan premiér zcela zjevně vystupuje z pozice předsedy vlády, a nemusí tedy oslovovat prostřednictvím předsedajícího jiné poslance.
Tak jestliže se nikdo nehlásí, rozpravu končím a ptám se, zda má pan poslanec Michálek zájem, aby Sněmovna hlasovala o usnesení, zda má přijmout nějaké stanovisko. Není tomu tak. Děkuji. Projednání této interpelace končím.
Další interpelace byla také na předsedu vlády, který odpověděl na interpelaci poslance Jiřího Valenty ve věci válečných reparací Německa. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 324. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti předsedy vlády. Tato podmínka je splněna, a já tedy otevírám rozpravu a prosím pana poslance, aby uvedl svoji interpelací.
Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, členové vlády a zejména vážený pane premiére, samozřejmě nejprve bych vám rád poděkoval, že po domluvě s vaším sekretariátem jste dnes dorazil a mohu tak svoji interpelaci, kterou zde mám již několik měsíců, přednést.
Dovolte mi, abych začal poměrně obecně. Válečné reparace, tedy odškodné placené po válce poraženým státem vítěznému státu či vítězným státům ať již ve formě peněžité, či nepeněžité, bývají vždy jakousi nedostatečnou kompenzací za útrapy, strasti, oběti či škody způsobené nepřítelem. Přesto takto nedokonalým a nedostatečným nástrojem, který nemůže postihnout všechny způsobené újmy, neboť například lidský život se finančně vyvážit nedá, je obrovskou ostudou každé politické reprezentace, v tomto případě české, když na zcela oprávněné, a dokonce právně uznané odškodnění ve své činnosti a aktivitách rezignuje a k obhajobě takovéto ignorace ještě používá falešná či úmyslně neúplná fakta a argumenty.
V této souvislosti se můžeme ptát: Kde je otázka reparací za škody z druhé světové války právě nyní také frekventována? Asi všichni víte, že zřejmě nejvíce v Polsku a v Řecku. Ale naší vládě je to lhostejno. Stačí se přece stále odvolávat na Česko-německou deklaraci, k jejíž právní irelevanci se také dostanu.
Dámy a pánové, jen pro vaši informaci, řecký účetní dvůr, obdoba Nejvyššího kontrolního úřadu v České republice, vyčíslil válečné škody v této helénské zemi na 309,5 miliardy eur, což je 7 750 miliard korun. K tomu řecká vláda tvrdí, že by s těmito penězi nejspíše nikdy nespadla do hospodářské krize. Ovšem o tomto vyjádření si samozřejmě můžeme myslet své.
Ani sousední Polsko se odškodnění nikdy nezřeklo. Ti, kteří si to myslí, ti se mýlí, sdělil před rokem Sejmu předseda vládní strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczyński, nejvlivnější to polský politik. Lidské i materiální ztráty, které Polsku způsobili nacisté a také Němci, vyčíslila analýza Sejmu na 248 miliard zlotých. To je pro změnu 1 490 miliard korun. Polský prezident Duda k tomu uvedl, že se Polsko svého nároku nikdy nevzdá a Německo zaplatit musí.
A přesně takový postoj by měli v případě skutečné obhajoby práv naší země a jejich občanů zaujmout i někteří političtí představitelé, alespoň dle mého názoru. Na rozdíl od Polska mělo být Československo za válečné škody odškodněno od západního Německa. Jistě víte, že se jednalo o státní a politický celek s německým označením Bundesrepublik Deutschland.
Vláda v Praze vyčíslila reparační nároky na 306 miliard československých korun vyjádřeno v dobové měně. Dostali jsme ale pouhých a velice směšných 230 milionů korun československých. Když budeme hodně vstřícní, můžeme k této částce ještě přičíst platby z Německa provedené v šedesátých letech jako odškodnění obětem lékařských pokusů a nuceně nasazených. Ale na více než na čtyři procenta úhrady platných československých nároků se nemůžeme dostat. Opakuji, z oprávněných nároků byla uhrazena pouhá čtyři procenta, což je skutečně tristním faktem nejen historicky, ale zároveň i vzkazem do budoucna, že vraždit, krást, ničit a loupit je vlastně v pořádku. Protože žádná spravedlnost není. A tak se nedivme, že viník se najednou začal cítit ještě poškozeným, a proto například i landsmanšaft zkouší, co vydržíme. A nemůžeme si nalhávat, že někteří čeští politici tomuto veletoči nenapomohli a nenapomáhají. Jmenovat raději nebudu, ale všichni dobře víme, o koho se jedná.
Vážený pane premiére, dámy a pánové, vítězné spojenecké mocnosti, Anglie, Spojené státy a Sovětský svaz, se zabývaly reparacemi již na krymské konferenci, která se konala počátkem února roku 1945. V přijatém protokolu v části pět, jež pojednávala o reparacích, je uvedeno: "Německo bude povinno dát věcnou náhradu za škody, které způsobilo spojeneckým národům za války." Protokol dále pokračoval ustanovením o formách vymáhání reparací na Německu. ***