(14.50 hodin)
(pokračuje Benda)
Já moc nechápu, jak může trvání nějakých ministrů změnit rozhodnutí vlády před čtyřmi lety. Změnit rozhodnutí Legislativní rady před čtyřmi lety. Změnit vůli tohoto parlamentu, který také normálně projednával, jako by se jednalo o smlouvu podle článku 10a Ústavy. Druhá komora projednala způsobem, jako by se jednalo o smlouvu podle čl. 10a Ústavy. A náhle si dva ministři - a zřejmě to bude teď jako běžné v této vládě makajících ministrů - řeknou no, všichni ostatní se mýlili, ale my dva ministři máme pravdu, proto navrhujeme, aby se to schvalovalo v jiném režimu a jiným způsobem. Pokládám to za nemožné, abychom tímto způsobem zacházeli s mezinárodními smlouvami.
Teď nechci zacházet úplně do těch podrobností, ty můžeme probírat na výborech. Já si myslím, že samozřejmě touto smlouvou jsou přenášeny pravomoci orgánů České republiky na mezinárodní orgány, a vůbec nezáleží na tom, že to již máme v České republice upraveno. To prosím vůbec nezáleží, a kdo si něco takového myslí, tak se jenom hluboce a hluboce mýlí. Důležité je, jestli vyplývají nějaké pravomoci mezinárodním orgánům vůči České republice, nikoliv to, jestli již to máme upraveno, protože samozřejmě to pak znamená, že si to nemůžeme upravit do budoucna jinak, že jsme vázáni tímto smluvním rámcem, a tím pádem, že jsme v situaci, že jsme omezeni na své suverenitě právě proto, že jsme se stali součástí nějaké takové mezinárodní úmluvy. A to si myslím, že Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii naprosto jasně a typicky je.
Takže bych navrhoval, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do vyjasnění, do zodpovězení otázky, podle jakého režimu Ústavy má být smlouva projednávána, do vyjasnění otázky, proč vláda předložila tuto smlouvu jenom Poslanecké sněmovně a nepředložila ji současně Senátu, což si myslím, že je věc velmi podstatná pro jednání mezi předsedou naší Sněmovny a předsedou Senátu, aby byla vyjasněna. Pokud by takový návrh neprošel, tak budu samozřejmě následně navrhovat, abychom přikázali tuto smlouvu k projednání i ústavněprávnímu výboru, ač je mi to líto a nedělám to rád. Nikoliv pro její obsah, ale pro to, jakým způsobem má být smlouva schvalována na půdě Poslanecké sněmovny. Já se jednoznačně kloním k názoru, který vláda před čtyřmi lety prezentovala, který celou dobu byl v obou komorách Parlamentu zachováván, že se jedná o prezidentskou smlouvu podle čl. 10a, tzn. vyžadující souhlas třípětinové většiny obou komor.
Stejně tak bychom pak museli samozřejmě zodpovědět na otázku, co se stane v situaci, kdy Senát hlasoval jiným kvorem, jiným způsobem, než kterým hlasovala Poslanecká sněmovna. A je-li vůbec možné, abychom přistoupili na tezi, že smlouva může být v jedné komoře schvalována takovým a takovým kvorem a v jiné komoře jiným kvorem, obojí na návrh vlády. Akorát v té druhé komoře, v té vyšší komoře to bylo na návrh minulé vlády, v naší komoře to bude na návrh teď této vlády. Ale co to znamená pro platnost té smlouvy. Protože se jinak dostaneme do nekonečných ústavních sporů a myslím, že velmi rychle dosměřujeme k Ústavnímu soudu, kterému bude muset být tato otázka položena. Za prvé, jestli se jedná o smlouvu podle čl. 10a Ústavy, a za druhé, je-li vůbec možné, aby komory rozhodovaly v odlišném režimu, aby vláda v tomto směru zmátla minimálně jednu z komor, buďto minulá vláda komoru horní, nebo tato vláda komoru dolní, a předložila jí návrh v jiném režimu, než v jakém má být správně schvalován.
Čili navrhuji, abychom hlasovali o tom, že přerušíme do vyjasnění otázky, jakým kvorem se má hlasovat a je-li možné, aby smlouva byla přikázána pouze jedné komoře, aby vláda oslovila pouze jednu komoru a nikoliv komory obě. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já jsem zavnímal váš návrh jako procedurální. Nicméně vás poprosím, já ho cítím jako nehlasovatelný, protože je příliš neurčitý. Kdo by měl vyjasnit? Někdo bude mít pocit, že už má jasno, a někdo třeba ne. Tak buď požádáme legislativu sněmovní, nebo si vyžádáme stanovisko vlády, nebo ministerstva. Asi cítíte, jak to myslím
Poslanec Marek Benda: Ano, děkuji, pane předsedo, za upřesnění. Já myslím, že by bylo solidní si vyžádat stanovisko Legislativní rady vlády a Parlamentního institutu. Vládu o žádné stanovisko nežádám, protože vláda své stanovisko sdělila, že ministři trvají na svém. To je v té důvodové zprávě, což nepokládám za právní zdůvodnění, samozřejmě. To pokládám za výsměch této Sněmovně. Ale že ministři trvají na svém, že se má schvalovat normálním režimem, takže vládní stanovisko známe, akorát se nijak nevypořádali s tím, jak je možné, že vládní stanovisko se za čtyři roky změní.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za upřesnění. Pro ty, kteří vstoupili do sálu: budeme hlasovat o přerušení tohoto bodu do předložení stanoviska Legislativní rady vlády a Parlamentního institutu k otázce správnosti postupu vlády. Eviduji žádost o odhlášení, samozřejmě, že jí vyhovím. Poprosím vás, abyste se znovu přihlásili svými kartami.
Zdá se, že počet hlasujících se nám ustálil, a budeme hlasovat o přerušení tohoto bodu do okamžiku, kdy Sněmovně bude předloženo stanovisko Legislativní rady vlády a Parlamentního institutu k postupu projednání této mezinárodní smlouvy.
Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přerušení. Kdo je proti?
Hlasování číslo 192, přihlášeno je 155 poslanců, pro 71, proti 63. Tento návrh nebyl přijat. Bod tedy nebyl přerušen.
Vidím tady faktickou poznámku. Pan místopředseda Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Vážení členové vlády, paní a pánové, já jsem se zdržel hlasování, i když rozumím tomu návrhu, který tady přednesl pan kolega Marek Benda. Ale pokud jde o mezinárodní smlouvy, tak tam dokonce můžeme předložit předběžnou otázku Ústavnímu soudu, který může posoudit, jestli se tím můžeme zabývat. Což nepovažuji ale za věc, která by nám bránila v tom, abychom to teď projednávali, naopak se o tom můžeme usnést po prvním čtení. Děkuju.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji i za dodržení času. S přednostním právem pan předseda Stanjura se hlásí do obecné rozpravy. Stále se pohybujeme ještě v rozpravě. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Dobrý den. Pane předsedo, není to s přednostním právem. Jsem jediný, který se přihlásil, ale to je v zásadě jedno. (Předsedající: Tak máte obojí.)
Před chvíli jsme byli svědky, že většině Poslanecké sněmovny je úplně jedno, v jakém režimu projednáme tuto smlouvu, a je úplně jedno, že vláda uplatňuje dvojí metr. Jednu smlouvu, např. Kosovo, pošle do obou komor, přestože je to identický přístup. Druhou smlouvu, tuhle, pošle jenom do jedné komory. Klidně si změní typ smlouvy, kvorum a mlčí k tomu. Nejsou to schopni nijak zdůvodnit. Já myslím, že důvod je jednoduchý. Andrej Babiš velmi rád říká, jak je úplně jiný v evropské politice než Bohuslav Sobotka, ale podle kroků je úplně stejný. ***