(11.00 hodin)
(pokračuje Rakušan)
Pokud propustíme tento návrh do druhého čtení, jsem jako zástupce navrhovatelů připraven diskutovat s paní ministryní i se všemi dalšími o tom, jaké technicko-právní provazby v našem návrhu chybí. Jsem připraven přijít v druhém čtení s vylepšením a technickou precizací daného návrhu, nicméně věcně se domnívám, že podpora propuštění do druhého čtení dává jasný signál, že Poslanecká sněmovna napříč politickým spektrem chce řešit jeden z reálných a v tomto čase velmi palčivých existujících problémů občanů České republiky.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Pan zpravodaj si nepřeje závěrečné slovo? (Ne.) V tom případě budeme hlasovat. Ještě přivolám kolegy z předsálí.
Padl tady návrh na zamítnutí předloženého návrhu, takže o tom rozhodneme v hlasování.
Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zamítnutí. Kdo je proti?
Je to hlasování číslo 152, přihlášeno je 175, pro 111, proti 47. Návrh byl přijat a návrh zákona byl zamítnut v prvém čtení.
Končím bod 35. Ještě přečtu omluvu pana ministra Stropnického od 11. do 16. hodiny z pracovních důvodů.
Paní poslankyně Majerová. Prosím pana poslance Volného, aby uvolnil prostor. Děkuji.
Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková: Já bych jenom ráda řekla, že samozřejmě respektuji hlasování, ale nefungovalo mi zařízení. (Předsedající: Ale nechcete...) Ne.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Výborně. A paní poslankyně Vrecionová? Takže odmazávám.
Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková: Ještě doplňuji, že jsem hlasovala proti návrhu.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Dobře. Takže pro stenozáznam pouze upřesnění. Tím pádem budeme pokračovat bodem číslo
37.
Návrh poslanců Jana Čižinského, Pavla Bělobrádka, Mariana Jurečky,
Marka Výborného, Víta Kaňkovského, Jana Bartoška, Stanislava Juránka,
Pavly Golasowské a Jiřího Miholy na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona
č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 128/ - prvé čtení
Stanovisko vlády vám bylo doručeno jako tisk 128/1. Prosím pana poslance Čižinského, aby se ujal slova a tento tisk uvedl.
Poslanec Jan Čižinský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Dámy a pánové, všichni to známe. Zvolme si libovolnou velkou nemocnici. Když jdeme k ní, tak vidíme velké cedule: objednání pohřbů, příjem šatů... A to je to poslední, co chce člověk vidět, když jde na operaci, na návštěvu nebo z návštěvy. Protože se tyto nápisy nacházely uvnitř areálů, byla tato reklama zákonem omezena, ale tyto cedule se přesunuly jenom před vchody nemocnic. Regulace uvnitř areálů zafungovala, ale, a tady je potřeba zmínit, nebrání to třeba tomu, aby pohřební služba sídlila uvnitř areálu. Jsou pohřební služby, které sídlí uvnitř areálů nemocnic, nemají tam reklamu a všechno je v pořádku, všechno funguje. Proto přicházíme s úpravou, aby totéž, co platí uvnitř areálů nemocnic a uvnitř areálů sociální péče, platilo 500 metrů od vchodu na přístupových cestách.
Dámy a pánové, rád bych apeloval na všechny, kteří tento problém chtějí řešit, aby pustili tento návrh do dalšího čtení a do výborů. Je možné debatovat o té vzdálenosti, je možné debatovat, jestli to nevztáhnout jenom na zdravotnická zařízení, jestli třeba nevypustit sociální zařízení. Komu zjednodušíme život? Nejvíce zjednodušíme život ředitelům těchto zařízení a zaměstnancům, kteří musí denně vysvětlovat, proč trpí takovou reklamu před vchodem. Denně vysvětlují, že s tím nemohou nic dělat, denně vysvětlují, že to musí regulovat zákon, že oni za to nejsou zodpovědní. Denně vysvětlují, že nemají nic z toho, že před vchodem jsou obrovské cedule objednání pohřbů nebo příjem šatů.
Žádáme tedy o propuštění do dalšího čtení. Věříme tomu, že je tady dost poslanců, kteří tento problém chtějí jednou provždy vyřešit. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji a prosím zpravodaje tohoto tisku, kterým je pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezký dobrý den vám všem. Změna zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, obsahuje jednu kratičkou větu. Na konci textu písmene a) se doplní slova "na přístupových cestách k němu až do vzdálenosti 500 metrů od vchodu do areálu". Tato věta navazuje na větu, která říká, že tato zařízení nesmí mít tu reklamu uvnitř zdravotnického zařízení a uvnitř zařízení sociální služby.
Já si nemohu pomoct, ale tento zákon, tato novela, je l'art pour l'art. To nic v té věci neřeší. Já jsem byl ředitelem nemocnice, děkanem fakulty, pracovníkem v okresní nemocnici, přednostou velké kliniky, ale s tím, že by za mnou chodili denně lidé s otázkou, proč je někde reklama na pohřební služby, jsem se nikdy, nikdy v životě nesetkal - a to své povolání dělám padesát let. Nikdy jsem to neslyšel.
Jsou nemocnice, a není jich málo v České republice, které ve své blízkosti mají hřbitovy. Nemocnice, ve které jsem celý život pracovat, z jejího okna vidíte na hroby. Podívejte se na Vinohradskou nemocnici a uvidíte to. To samé je v mnoha jiných dalších věcech. Já chápu, že reklama na pohřebnictví uvnitř areálu je špatně, protože uvnitř areálu by vlastně neměly být žádné reklamy. Ten je buďto monoblokový, pak nemá místo, kde by ty reklamy byly, nebo je v zahradě, a pak ta zahrada má být krásná, zelená, pro ty pacienty, co tam leží.
Já bych jenom těm, co jsou literárně aktivní, připomněl roztomilou knihu Jiřího Marka, která se jmenuje Můj strýc Odysseus. Ta kniha se v celém rozsahu zabývá pohřebnictvím, protože on zdědí po svém strýčkovi pohřební ústav, a tam všechny praktiky týkající se pohřebnictví jsou popisovány s takovým nadhledem a humorem. A pravda je, že pohřebnictví není o reklamě. Pohřebnictví je o tom, jak ty pohřební služby s těmi pacienty, nebo těmi jejich pozůstalými komunikují.
Co já vidím jako zásadní problém, tedy problém toho zákona jako takového, je, že samozřejmě těžko zákonem nařídíme, aby pohřební služba nebyla v ulici k nemocnici, když tam nebude mít reklamu. Ale ona tam musí mít ze zákona cedulku, která říká: tady je pohřební služba. My s tím máme bohaté zkušenosti. Zákon o České lékařské komoře říká, že reklama na zdravotnická zařízení je nedovolená. Tak si to promítněte, všechny ty prostaty, které operujeme, všechna ta víčka, která operujeme, a ty desetimetrové plakáty. A ten zákon o České lékařské komoře říká, že tam smí být cedulka 50 na 50, která může být i zlatá, a na ní napsáno stomatologická praxe. Jak se pozmění situace, když ta firma pohřební služby bude mít na svých dveřích nějakou cedulku, že tam pohřební služba je? A tu ona musí mít ze zákona a také proto, že ji musí nějakým způsobem ti lidé najít. A jestli je umístěna v nějaké ulici, tak do toho zákonem zasahovat je víc než obtížné. ***