(16.10 hodin)
(pokračuje Vojtěch)
Zákon o státní službě měl stabilizovat zaměstnance ve státní správě, dát jim garanci, že nebude docházet bezdůvodně k personálním rošádám, kdykoliv dojde ke změně nejvyššího vedení. Garantem za tuto stabilitu měl být právě státní tajemník. Zákon však už nepamatuje na situace, kdy státní tajemník požadovanou stabilitu nevytváří, ale naopak svými doslova mocenskými tahy personální úřad destruuje. A bohužel neexistuje žádný právní nástroj, jak tomuto řádění efektivně zabránit v krátké době. Výjimkou je pouze ono kárné řízení, které je však ze své povahy instrumentem výjimečným a s ohledem na podobnost s řízením přestupkovým či trestním je poměrně časově náročným. Vím to z vlastní zkušenosti. Podával jsem kárný podnět na státního tajemníka 12. února. Do dneška nezasedla ani kárná komise - a říkám znovu, že čelíme na Ministerstvu zdravotnictví zásadní personální destabilizaci a personální nouzi. Myslím si tedy, že to kárné řízení není úplně vhodným nástrojem pro řešení nesystematického, účelového a mnohdy iracionálního chování odpovědných osob.
Pro dokreslení situace uvádím za příklad, jak například státní tajemník na Ministerstvu zdravotnictví zcela nezákonně zdržel proces výběrového řízení na pozici ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který je urgován nejen mnou, ale i panem náměstkem Postráneckým, který již vydal rozhodnutí, ve kterém jednoznačně konstatuje nezákonnost postupu státního tajemníka. Přesto nemáme zatím žádné výsledky. Již pět měsíců běží výběrové řízení na ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který rozhoduje o desítkách miliard korun, a nesešla se ani výběrová komise. Takto funguje bohužel v té praxi zákon o státní službě.
Pokud odpovídám za fungování rezortu zdravotnictví, jehož je SÚKL jednou z klíčových součástí, myslím si, že toto je neakceptovatelné. Provizorní situace je, myslím, absolutně nepřijatelná a jsem přesvědčen o tom, že za tím je právě postup státního tajemníka. Ale není to jediný příklad selhání, kterého jsem byl za posledních pět měsíců svědkem. Otázkou je také, proč výběrové řízení na například nejdůležitějšího odborného náměstka na Ministerstvu zdravotnictví, který má řídit systém zdravotního pojištění a přímo řízené organizace, trvá také již bezmála pět měsíců a jakýkoliv další procesní krok je vždy otázkou několika týdnů. Takto funguje personální politika pod zákonem o státní službě.
Také se ptám, jestli je v pořádku, že státní tajemník nekonzultuje návrhy změny systemizace ministerstva se svým ministrem a posílá ho přímo do vlády. Je v pořádku, že v daných termínech neplní zadané strategické úkoly přinášející tolik potřebné benefity zaměstnancům, po kterých volali už mí předchůdci, protože měli stejný problém, jakým je například zprovoznění pružné pracovní doby? To Ministerstvo zdravotnictví nezná. Nebo revidování způsobů odměňování zaměstnanců. Je akceptovatelné, že tato pochybení mu roky procházejí a ministři nemají nástroje na zjednání nápravy? Nemají. Zkrátka ten zákon toto neumožňuje řešit. Bohužel jedinou možností je dávat výtky, stížnosti u náměstka ministra vnitra pro státní službu pana Postráneckého, ale v zásadě bez výsledku.
Pro dokreslení paradoxu současné právní úpravy dodávám otázku k zamyšlení. Je správné, že ten, kdo státnímu tajemníkovi přiznává odměny, je náměstek ministra vnitra pro státní službu, který v zásadě jeho práci prakticky nezná? On s ním není každý den na Ministerstvu zdravotnictví, nebo obecně na jakémkoliv ministerstvu. Pokud si myslíte, že to je v pořádku, tak je také třeba vysvětlit, proč pouze já nejsem jediným ministrem zdravotnictví, ale státní tajemník byl kritizován již třemi ministry v řadě. Od účinnosti zákona o státní službě přitom dostával vždy maximální možnou odměnu, kterou může podle zákona dostat. Možná někoho z vás napadne, že ten problém je skutečně na mojí straně jako ministra zdravotnictví, ale není tomu tak. Jsem již třetím ministrem, který kritizuje práci státního tajemníka na Ministerstvu zdravotnictví.
Ministr Němeček, kterého není skutečně možné považovat za nějakého mého přítele, už v roce 2016 napsal státnímu tajemníkovi výtku a navrhl negativní hodnocení, a dokonce navrhl, aby byl státní tajemník odvolán. Můžu citovat, co tehdy napsal pan ministr Němeček v roce 2016: "Jsem bohužel nucen konstatovat, že pan státní tajemník dlouhodobě neplní zadané úkoly spojené se zajištěním výkonu organizačních věcí státní služby při Ministerstvu zdravotnictví, opakovaně nerespektuje mnou zadané pokyny. V souvislosti se schváleným rozpočtem Ministerstva zdravotnictví v oblasti mzdových prostředků pro rok 2016 svévolně rozhodl o nevyčerpání mzdových prostředků na úkor zaměstnanců úřadů. V souvislostí s personální situací úřadu považuji toto jeho opatření za zásadní selhání ve funkci státního tajemníka."
Dále napsal vytýkající dopis přímo státnímu tajemníkovi, kdy psal, cituji: "Personální situace na Ministerstvu zdravotnictví je velmi tristní. Více než čtvrtina služebních míst není obsazena. Návrhy na navýšení složek platu v případě často klíčových zaměstnanců za účelem jejich udržení v úřadu šmahem odmítáte s argumentací, že na to nejsou prostředky. Ve výsledku se však ukázalo, že prostředky na platy v letošním roce nebudou dočerpány, a to v řádu milionů korun." A tak dále a tak dále. "Jste naprosto nezpůsobilý vykonávat funkci." To psal ministr Němeček v roce 2016. O tom informoval i náměstka pro státní službu - a pan státní tajemník je stále ve své funkci a Ministerstvo zdravotnictví čelí stále stejným personálním problémům.
Toto ostatně potvrzuje i můj předchůdce na ministerstvu, pan ministr Ludvík, a také řada vedoucích zaměstnanců, která napsala stížnost na pana státního tajemníka, ať už jsou to ředitelé hygienických stanic, nebo vedoucí na Ministerstvu zdravotnictví. Napsalo mi několik ředitelů hygienických stanic, kteří podléhají státnímu tajemníkovi, obsáhlou stížnost o tom, jak v zásadě nevede ředitele krajských hygienických stanic, zadává nelogické úkoly, nešetří stížnosti a podněty, zakazuje služební cesty ředitelů krajských hygienických stanic a podobně. Takže to je bohužel výsledek práce státního tajemníka. Myslím si tedy, že to není pouze můj dojem, ale svědčí o tom tedy řada stížností jak bývalých ministrů, tak i zaměstnanců ministerstva i ve vedoucích pozicích.
Podle výsledků toho dotazníkového šetření značná část zaměstnanců uvedené jednání pana státního tajemníka potvrzuje. Znovu opakuji, odpovědělo 80 % zaměstnanců a uvažuje o odchodu z Ministerstva zdravotnictví, což je v zásadě neuspokojivé. Jako hlavní důvod označili práci, nebo osobu pana státního tajemníka. Když jsem prosazoval zvýšení osobních příplatků u zaměstnanců, které bylo vnímáno zaměstnanci Ministerstva zdravotnictví za nedostatečné, zatím většina zaměstnanců rozhodnutí o novém platu neobdržela, a to i přesto, že služební hodnocení bylo provedeno do 31. března 2018. Ptám se, jaká je otázka motivace takových zaměstnanců zůstat ve státní službě, zůstat pracovat pro státní správu, pokud nedostanou od státního tajemníka ani zvýšení osobních příplatků, které jim náleží na základě služebního hodnocení provedeného již k 31. březnu 2018? V minulých letech i přes návrhy služebních hodnocení ke zvýšení osobního příplatku rozhodnutím státního tajemníka k onomu zvýšení nedošlo. Proto současnou prodlevu ve vydávání rozhodnutí vnímají mnozí zaměstnanci se značným znepokojením. A doufám, že se nakonec podaří zaměstnance odměnit.
Další věcí je například otázka žádosti o posunutí služební doby ze strany zaměstnanců, kteří pečují o děti, mají zdravotní omezení či jiné vážné důvody. Tyto žádosti jsou státním tajemníkem ve velké míře zamítány. Pokud zaměstnanci ve zvlášť odůvodněných případech musí vykonávat práci mimo služební dobu, není mnohdy na žádosti jejich představených o nařízení přesčasové práce vůbec reagováno. Je tento přístup státního tajemníka v době nejnižší nezaměstnanosti vhodný? Domnívám se, že nikoliv. Nesouhlasím s jeho názorem, který pronesl, cituji: "Mohou odejít, protože přijdou jiní." Pokud zaměstnankyně pečující o malé dítě požádá o home office v rozsahu jednoho dne v týdnu a tato žádost je s velkým časovým odstupem zamítnuta, nepovažuji personální politiku na Ministerstvu zdravotnictví za zcela normální. Většina zaměstnanců se nakonec v dotazníkovém šetření vyslovila pro návrat režimu obsaženého v zákoníku práce, což svědčí také o mnohém. ***