(9.50 hodin)
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já sem přicházím pouze připomenout zákon 198 z roku 1993, který je zákonem o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, v němž se říká, že komunistický režim panující v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 byl zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. A tomuto režimu pan kolega Ondráček sloužil, vědomě, hlásí se k tomu, obhajuje tuto svoji životní etapu a já si myslím, že to je přesně ten důvod, pro který nemůže zastávat funkci, na kterou ho opakovaně KSČM navrhuje. Že ho navrhuje bez ohledu na to, co historicky znamenalo působení těchto složek pro zabití demokracie v tehdejším Československu. (Důrazně pronášený projev provází šum a neklid v levé části sálu.) To je prostě jejich setrvalý postoj, který uplatnili ostatně už v tom roce 1993, kdy se skupina 41 poslanců, tehdejších poslanců KSČM, odvolala k Ústavnímu soudu a Ústavní soud zamítl jejich žádost na to, aby tento zákon, který jsem citovala, nebyl platný a nebyl uveden v provoz.
Čili ten postup je zřejmý a je stálý a myslím si, že dnes má ještě dvojí symboliku. Tu první směrem k vyjednávání o budoucí koalici, to je úplně zřejmé. Teď se musí odehrát nějaký mezikrok, jsme ve chvíli, kdy není nic, ale aby něco mohlo být, tak musí někdo něčím zaplatit. Teď bude muset platit hnutí ANO, aby si mohlo zajistit příštího nějakého spojence, ať už pro tichou podporu, nebo jakoukoli jinou podporu, ale teď je na řadě, aby zaplatilo. Což se ukáže v té volbě. Já jsem přesvědčena, že první volba hned dnes nám to potvrdí, že tahle ta dohoda se odehrává a součástí je tahle ta platba. Že to je hanba pro Českou republiku! Že to je hanba pro ty aktéry, kteří takhle postupují.
Mě to nesmírně trápí, jsem z toho zoufalá, že se tohle to může odehrávat. Dostávám denně dopisy od lidí, kteří se cítí být ohroženi, protože mi píšou, že rok 2018 jim připomíná rok 1948, že se bojí toho, jak se postupuje v tom ukrajování demokracie, ať už s tlakem na svobodná média, ať už tím, co se odehrává tady v Poslanecké sněmovně, ať už tím, že jsme v době, kdy si připomínáme 70. výročí toho, kdy KSČ převzala moc a způsobila převrat a uvrhla nás do té opravdové doby temna. Tak ti lidé jsou zoufalí a já chci, aby slyšeli, že v tom nejsou sami, že jsou tady ti, kteří se pokoušejí, byť svými nyní oslabenými silami, proti tomu něco dělat. Že se snažím apelovat i na vás ostatní, kteří jste se zavázali, že budete sloužit demokratické zemi, tu přísahu jste tady složili, tak abyste si dobře zvážili své kroky. Moc vás o to chci poprosit. (Potlesk z pravé části jednacího sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byla paní poslankyně Miroslava Němcová. Nyní faktické poznámky, mám ještě tři přihlášky: pan poslanec Pavel Kováčik, Jiří Bláha a Josef Hájek. Pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce. (Nesrozumitelné poznámky z pléna.) Faktické poznámky mají přednost, čili řádná přihláška... Rozumím tomu. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Pane předsedající, prosím pěkně vyřiďte mé předřečnici paní kolegyni Němcové a ostatně i těm ostatním, co jsou starší než třicet let, čtyřicet let, padesát let: Vy jste snad za toho minulého režimu nikdo nepracovali? (Mluví zvýšeným hlasem.) Neplnili úkoly socialistické výstavby například v dolech, Pepo Hájku? (Smích.) Nebo kdekoliv jinde na polích, v nemocnicích, za katedrami, profesoři vážení, anebo třeba také v armádě? Také je tady pár možná armádních důstojníků. Také je tady pár policistů, tedy příslušníků SNB, kteří možná třeba také v té době sloužili jako mladí kluci v pohotovostním pluku Sboru národní bezpečnosti, protože to byla tehdy zásadní podmínka, součást vzdělání, výcviku příslušníka Sboru národní bezpečnosti. A prosím vás, nehrejte tady na čistotu. Nehrejte tady na něco, co je něco jiného, než je řekněme politický boj nebo souboj, který tady teď probíhá. Já jsem nemluvil a nikdo z nás nemluvil o nějakém minulém režimu, co se týká jeho obhajoby a tak podobně. Já jenom říkám, že nikdo z nás, co tady jsme, s výjimkou oněch mladších, o kterých jsem tady mluvil, se nenarodil až v roce 1989. Jestliže jste nepracovali v té době, neživili se řádným způsobem, byli jste příživníky a byli jste také tak trestáni. To také pamatujeme. Škoda, že to dnes možná není. Děkuji. (Ojedinělý potlesk, nesrozumitelné výkřiky zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kováčikovu za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Jiří Bláha, poté pan poslanec Josef Hájek a další. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jiří Bláha: Vážení kolegové, kolegyně, celý týden neděláme nic jiného, já už jsem to jednou říkal, než se hrabeme v minulosti. Voliči nás zvolili, abychom přišli s novými myšlenkami, s novými postupy, s novými názory a hlavně s novou chutí něco pro ně udělat. A my místo toho se tady dohadujeme. To, že máme každý v životě nějaký škraloup, tak se zamyslete nad tím, co jste dělali vy celý život. Já jsem třeba v době komunismu byl na vojně a dneska by mi mohl někdo vyčítat, že jsem sloužil lidu prostřednictvím vojenské základní služby. Byl jsem v Pionýru, mohlo by mi být vyčítáno, že jsem souhlasil s režimem? Byl jsem v SSM - to samé. Takže pojďme, pokud se chceme hodnotit, oprostit se od minulosti. (Nesrozumitelné výkřiky z pravé části sálu.) A to bychom také mohli dojít k názoru, že všichni pánové, kteří jsou tady dneska, vlastně by mohli být nařčeni ze sexuálního harašení, že osahávali v době, kdy byli v pubertě, své spolužačky. (Ojedinělý potlesk a hluk z levé části sálu.) A jako že mezi námi takových bude hromada. Takže přestaňme se hodnotit, co bylo, a pojďme dělat něco pro ty naše lidi. Já vám děkuji. (Zapískání vpravo, potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bláhovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Josefa Hájka a dalších: dva, čtyři, sedm faktických poznámek. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce. (Poslanec Hájek hlasitě: Ještě ne.) Tak, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, prosím o klid a debaty, které se netýkají předmětu jednání, prosím v předsálí. Pan poslanec Hájek má slovo k faktické poznámce.
Poslanec Josef Hájek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem tady druhé volební období a někdy tady nastala situace, když vstoupila do hry i KSČM, tak se tady začalo diskutovat o komunistech. Začalo to takhle nevinně, potom to gradovalo, padesátá léta, a končilo to střelbou do dělníků za první republiky. V Orlové máme mimo jiné památník. Já samozřejmě jsem generace, která vyrůstala za komunistů a pracovala za komunistů a určitě jsem patřil také k těm, kteří určitým způsobem kolaborovali. Chodil jsem na prvního máje, jak tady bylo řečeno, kopal jsem uhlí, bylo heslo: každá tuna uhlí navíc, tvrdá rána imperialistům do zad (výbuch smíchu a hluk v levé části sálu). Chodil jsem, pracoval jsem a nestydím se za to, protože jsem byl otec dvou dětí (nesrozumitelné výkřiky zleva) a mým úkolem bylo starat se o rodinu.
Vážím si těch, kteří skutečně bojovali a byli vězněni za komunistů. Ale nevážím si těch, kteří určitým způsobem dnes, v době tedy, kdy už žijeme v jiném společenském zřízení, kritizují tu dobu. A já se chci zeptat prostřednictvím pana předsedajícího: Paní kolegyně Němcová, v době, když jste byla knihovnice, vyřadila jste sovětskou literaturu a veškerou literaturu, která byla spojována s režimem, ze své knihovny? (Smích, potlesk z levé části sálu.) Pokud ano, tak se vám omluvím. Děkuji. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Hájkovi za dodržení času k faktické poznámce. Další faktickou poznámku má pan poslanec Miroslav Kalousek. (Hluk v sále.) A znovu požádám Sněmovnu o klid. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Já se cítím povinen odpovědět panu předsedovi Kováčikovi, protože patřím k těm, kteří jsou starší než těch třicet, čtyřicet, bohužel už i padesát let. Ano, pracovali jsme v té době. Ano, báli jsme se a mlčeli jsme. Za své nestatečné mlčení se dodnes stydím. Ale báli jsme se těch represivních složek, které dokázaly zničit člověku život. To byl prostě rozdíl, jestli někdo pracoval, nebo jestli se aktivně účastnil v těch represivních složkách. V Německu po válce byl také rozdíl, jestli někdo chodil do práce a bál se promluvit, nebo jestli byl někdo aktivní esesák. Je prostě rozdíl mezi těmi, kdo se báli, a těmi, kteří ten strach vzbuzovali. A to bohužel byl pan kolega Ondráček v instituci, která byla od toho, aby mlátila lidi, a byl to i předseda vlády České republiky, který byl komunistický udavač Státní bezpečnosti. Mezi těmito typy lidí a těmi, kdo nestatečně mlčeli, je poměrně výrazný rozdíl.
Panu kolegovi Bláhovi si dovolím říct známou poučku, že kdo nemá odvahu se s vlastní minulostí vyrovnat, ten si ji pravděpodobně prožije podruhé. Někteří z vás na tom velmi intenzívně pracují, kolegové. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)***