(11.00 hodin)
(pokračuje Juránek)
Čistě náhodou byl tam, kde působil otec současného poslance, který zde velmi pečlivě mluvil přede mnou, a tento byl člověkem, který se nějakým způsobem k mému strýci zachoval. Když byl strýc živ, a tehdy se mluvilo ještě hodně o Grebeníčkovi jako o takovém příkladu toho, jakým způsobem se chovali v minulé době komunisté vůči svým vězňům, a byl vydáván za odstrašující příklad. A já teď zcela veřejně řeknu ten vzkaz svého strýce. On říkal: "Nevěř tomu, co se říká. Grebeníček byl nejmírnější, nejjasnější a nejlepší ze všech, kteří se vůči nám chovali. My jsme vždycky věděli, co udělá, na rozdíl od těch ostatních. Ten člověk byl jenom nakažený komunismem. A já osobně," to teď cituji svého strýce, "bych byl rád, kdyby z toho odešel, protože tenhle ten člověk to dělá z přesvědčení a dělal z přesvědčení."
Chci tedy říci, že mám od svého strýce takový ten vzkaz, který mě vždycky vedl k tomu, že nemáme nenávidět nebo se střetávat s lidmi, kteří tyto věci myslí opravdově, a který se právě otce zdejšího poslance zastal. Co však říkal, je, že se nesmí mobilizovat, nesmí se mobilizovat proti komunistům, ale proti té jejich klíčové myšlence. A on říká: Komunismus je založen na třídním boji a nenávisti. Pokud se kterýkoliv z nich dokáže této věci vzdát, tak přestává být komunistou a začíná být levicovým představitelem, se kterým je dobré jednat. A já osobně bych si přál, aby taková byla i celá komunistická strana u nás, protože v jiných zemích se od této věci komunisté distancovat dokázali.
Já jenom, aby to bylo ještě v souvislosti s tímto zákonem, ať tento zákon schválíme, nebo neschválíme. Nechci se vůbec odvolávat, soudy rozhodnou vždycky, jak chtějí, nikdy nevím, jak to může být, jenom pravdu nezměníme. I v církvi jsou lidé, kteří ten majetek použijí tak, jak ho chtěl použít patriarcha za Leninovy doby, a jsou schopni, když je třeba, vzít ten majetek a dát ho skutečně těm potřebným. A zcela určitě jsou také ti, kteří ten majetek nějakým způsobem zneužijí.
Chci k tomu říct ještě jenom jednu poznámku. Zabýval jsem se tím v době, když jsem byl hejtmanem a přemýšlel jsem o tom, jaké by to bylo, kdybych vyjednal podmínky, které vyjednala katolická církev vůči státu, kdybych takové podmínky vyjednal v rámci financování Jihomoravského kraje. Konzultoval jsem to i s lidmi kolem sebe a zjistil jsem, že kdybych vyjednal takové podmínky, jako vyjednala tehdy katolická církev, tak bych byl na nejbližším zastupitelstvu odvolán, protože všechny věci, které byly z hlediska finančního, tak mluvily proti tomu, aby se církev vzdala podpory státu, která nebyla malá, která byla pravidelná a která byla jistá. Nicméně jako člověk, který chce žít v této společnosti, a už jsem k tomu zaujímal stanovisko, si moc přeji, aby tady byla ta definitivní odluka církve od státu. A ta bude tehdy, až se všechny ty finanční náhrady nějakým způsobem vyřeší, vyplatí nebo zdaní. A to považuji za správné.
Myslím si, že je dobré, že se tady nastavil směr odluky církve od státu, myslím si, že máme jako Poslanecká sněmovna právo se zabývat zákonem, i když je nesmyslný z pohledu mnoha lidí, kteří tady jsou. Ale to, co je důležité, je to, co chci říci. Ať tento zákon dopadne, jak dopadne, tak pravdu nezměníme. Ať ta záležitost dopadne, jak dopadne, přeji si, aby se co nejvíc komunistů, kteří zde teď s námi sedí, dokázalo vnitřně zbavit nenávisti, které se zbavil i můj strýc Karel Procházka, který neměl nenávist k lidem, kteří proti němu byli, ale přál si, aby tady nebyl komunismus. Já doufám, že ty komunistické myšlenky, které jsou bez třídního boje a nenávisti, převáží to, co z komunistů dělá tu stranu, se kterou my jako KDU-ČSL nemůžeme jít do opozice ani do koalice. Ať se tedy správně rozhodneme, a ať hledáme ty cesty vždycky pod zorným úhlem toho, co přesahuje dnešní den.
Děkuji vám za pozornost. (Slabý potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Fakticky pan poslanec Feranec. Prosím, faktická poznámka, pan poslanec Feranec.
Poslanec Milan Feranec: Děkuji. Teď nevystupuji jako zpravodaj. Řeknu jenom svůj názor. Respektive, chci připomenout, o čem budeme hlasovat. Nebudeme hlasovat o Bílé hoře, ani o bolševické revoluci, ani o okupaci Sudet, ani o Únoru 1948, dokonce nebudeme hlasovat ani o zákonu o restitucích jako takovém. Budeme toliko rozhodovat o tom, jestli pustíme do druhého čtení zákon, který umožní zdanit finanční náhrady za nevydaný majetek, neboť dle předkladatelů tyto finanční náhrady byly určeny v nepřiměřeně vysoké výši. Takže já bych posuzoval obsah toho zákona ne podle toho, kdo ho předkládá, ale o co se tam jedná. Děkuji. (Slabý potlesk převážně ze středu sálu.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Fakticky pan předseda klubu ODS. Potom fakticky pan - řádně, dobře. Tak prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak to je hluboký omyl, budeme hlasovat o něčem, co způsobil Únor 1948. To v té debatě nikdo nezmínil. Řešíme náhradu za ukradený majetek a málo se tady řeklo o tom, kdo ho ukradl, komu ho ukradl, proč ho ukradl. O tom jako tak decentně mlčíme a to je jenom daňová záležitost. To není pravda. To je jenom následek toho, co udělali komunisté, a začalo to v Únoru 1948. To je první poznámka.
A druhá poznámka. Marně čekám, kdy přijde ministr kultury. Komu patří problematika církevních restitucí a církví do portfolia? Ministru kultury, který také napsal, že s tím návrhem zákona nesouhlasí. Tak jste ho pro jistotu někam schovali? Že bychom se ho třeba ptali? Tak ho sem prosím pošlete.
Dávám procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto bodu do přítomnosti ministra kultury. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Ano, o tom nechám hlasovat bez rozpravy. Ještě přivolám kolegy z předsálí. Pro nově příchozí zopakuji, že... Ano, nejprve vás odhlásím, prosím o novou registraci.
Návrh pana předsedy Stanjury je přerušit projednávání tohoto bodu do přítomnosti ministra kultury.
Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s přerušením tohoto bodu. Kdo je proti tomuto návrhu?
Je to hlasování číslo 13. Přihlášeno je 162, pro bylo 55, proti 97. Tento návrh přijat nebyl.
Slovo má s řádnou přihláškou pan poslanec Marek Benda. ***