(11.20 hodin)
(pokračuje Zeman)
Nu a provokace číslo tři. Chtěl bych prostřednictvím předsedajícího upozornit pana premiéra, že ve Strakově akademii pracovalo před pěti lety asi pět set úředníků a dnes jich je tam necelých tisíc. Myslím, že i paní ministryně práce a sociálních věcí ve svém ministerstvu zažila podobnou situaci, a není sama. Chcete-li tedy odbřemenit rozpočtové výdaje, abyste měli dost peněz na tyto bohulibé účely, o kterých jsem mluvil, snižte prosím přebujelý počet úředníků, kteří si často vymýšlejí zbytečnou práci. My tady pronášíme projevy o informatizaci veřejné správy a tato informatizace, která by měla nahradit rutinní práci úředníků, se míjí účinkem. A podle Parkinsonových zákonů máme například dvakrát více úředníků v republice, než bylo v době mé vlády.
Poznámka poslední k programovému prohlášení. Mám několikaletý spor s panem premiérem, který se týká významu investic. Platí jednoduchá rovnice: ekonomický vývoj v budoucnosti je funkcí objemu investic v přítomnosti. Je tam časové zpoždění odpovídající například délce výstavby, ale to teď není tak podstatné. Dával jsem paní ministryni financí materiál, který jasně prokazuje, že objem investic výrazně klesá, a tím jsme odsouzeni k tomu, aby v té budoucnosti ten krásný pětiprocentní ekonomický růst už přestal existovat. Já vím, přátelé, že investice nemají volební právo. Já vím, že nikomu nepřinesou žádné nové voliče. Ale pan premiér i já máme rádi knihu Jana Bati Budujeme stát pro 40 milionů lidí. A co jiného je tato kniha než investiční program pro Českou republiku? Já vítám úvahu o Ministerstvu pro veřejné investice, vítám úvahu o dlouhodobém investičním programu, ale chtěl bych vidět konkrétní výsledky, nikoli slibované, ale reálné kilometry dálnic. A věřím, že v příštích čtyřech letech k tomu dojde.
Tolik tedy k programovému prohlášení. A nyní přecházím k poslední části - části, která se jmenuje různé a kterou bych také mohl nazvat "jak dál".
Zdůrazňuji, že to není prezident, který by měl jednat o vládě. To není jeho funkce. Samozřejmě že nikdy neodmítnu žádost o konzultaci, ale také ji nikdy nebudu iniciovat. Očekávám tedy od premiéra, že povede často dlouhá a náročná vyjednávání opírající se o některé svorníky, o nichž jsem mluvil v části věnované programovému prohlášení. Jsem si vědom toho, že to může trvat velmi dlouho. Podívejte se na Německo. Už několik měsíců tam probíhá debata o koalici a já si myslím, že ještě nějakou dobu probíhat bude. Uznávám, že teď na to nebylo příliš mnoho času - ze dvou důvodů. Zaprvé, pan premiér mě požádal, abych jmenoval jeho vládu 13. prosince, a já jsem mu vyhověl, protože jsem uznal jako pádný důvod, a to byla návštěva Evropské rady v Bruselu 14. prosince. Ale tím naběhla ona třicetidenní lhůta. A kromě toho, a to je druhý důvod, tady byly vánoční a novoroční svátky, takže se toho zase tak moc neudělalo.
Zavazuji se tedy, že vytvořím před avizovaným druhým pokusem dostatečný časový prostor odpovídající možná německému modelu, aby mohla proběhnout ona jednání, ať už budou směřovat k většinové koaliční vládě, anebo naopak k menšinové vládě s tolerancí nebo podporou některých parlamentních subjektů. Neprozrazuji žádné tajemství, když vám řeknu, že je zde několik variant takové podpory. Nebudu ty strany jmenovat, ale řeknu vám čísla: 103, 108, 115 a 140. Nic jste neslyšeli. (Pobavení v sále.)
Nicméně dovolte mně přece jenom jednu poznámku ke koaliční vládě. Existuje bonmot, který se připisuje bývalému slovenskému premiérovi Vladimíru Mečiarovi, a ten zní, že stupňování slova nepřítel má tři stupně: první stupeň - nepřítel, druhý stupeň - úhlavní nepřítel a třetí stupeň - koaliční partner. Když jsem tento bonmot říkal jednomu svému kolegovi, smutně se na mě podíval a pravil: "Miloši, existuje ještě čtvrtý stupeň - Parteigenosse." A já mu říkal: "Ano, máš pravdu. Já jsem své stranické soudruhy v této roli také zažil." Takže musím říci, že chápu snahu Andreje Babiše stát v čele jednobarevné menšinové vlády, stát v čele vlády založené na odbornících, stát v čele vlády, která bude pracovat jako jednolitý dělný tým a která nebude rozdírána vnitřními, zejména koaličními rozpory.
Nu a co říci na závěr? Uvědomuji si, že dnes Poslanecká sněmovna právě proto, že zdaleka neproběhla všechna nezbytná jednání, velmi pravděpodobně důvěru Babišově vládě nevysloví. Potvrzuji svůj závazek jmenovat Andreje Babiše podruhé premiérem a vyjadřuji znovu i svůj závazek k vytvoření dostatečného časového prostoru pro klidná, věcná a pracovní jednání. Věřím, že i dnešní jednání Poslanecké sněmovny, pokud se soustředí na obsah programového prohlášení, což by měl být základ jakékoli důvěry mezi parlamentními subjekty, bude věcné, klidné a konstruktivní. ***